Čas změny

Čas změny

Příští týden jsou Velikonoční svátky. V pátek jsme jeli z Hradce a v Častolovicích transparent jak hrom a nápis: "Velikonoce - svátky jara".  Na tuhle hloupost přišli v minulém století komunisti, aby likvidovali každou zmínku o Bohu. Není to pravda. Velikonoční svátky nejsou žádnou oslavou jara a života v probouzející se přírodě. Jde o jeden z výročních židovských svátků s názvem "Pascha" neboli " Jíti je Hospodinovo", zkráceně "Veliká noc". Tady máme jeden z důkazů, že naše západní kultura stojí na judaisticko - křesťanských kořenech. Dnešní kázání jsem postavil na těchto dvou úvodních verších epištoly k Židům, cit. Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků;  v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, ........" (Žd. 1:1-2a)

Podívejme se nejprve jak to bylo v té době před tím, než Bůh promluvil k lidu skrze svého Syna.  V životě Izraele byla období, kdy Boží lid neměl své srdce při Hospodinu. A že jich nebylo málo. Kdo trochu zná Starou smlouvu, tak mi dá jistě zapravdu.  Takovým základním rysem byla ztráta vztahu k Hospodinu. Zdůrazňuji - jejich vztahu. Bůh je nikdy nepřestal milovat, i když někdy mluví velmi srozumitelnou řečí. Nejde o to, že by si stěžoval, ale o to, abychom Mu rozuměli

Navenek Izraelci přinášeli oběti do chrámu a konali obětní hody rodin, tak jak bylo předepsáno. Ale dělali to jen z povinnosti nebo kladli
důraz na svou rodinu. Jejich srdce nebylo cele při Hospodinu. Často to trvalo dlouho a Boha tento vztah - ne vztah - vyčerpával.

1. Vyčerpaný Bůh 

To je hrozná představa: Vyčerpaný Bůh! Jak je to možné? Vždyť On sám je zdrojem nevyčerpatelné síly a moci. Podívejme se do proroka Izaiáše.  Kniha začíná viděním v jehož úvodu je nám sděleno toto, cit. "  Slyšte, nebesa, naslouchej, země, tak promluvil Hospodin: "Syny
jsem vychoval, pečoval o ně, ale vzepřeli se mi. Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý." (Iz. 1:2-3).

Vidíme, že i když je "vychoval", přesto se vzepřeli a nerespektovali Jeho autoritu tak, jak Bůh očekával. Text pokračuje ve verších 11 až 15, cit.

" K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů.  Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří?.... Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se
modlíte sebevíc, neslyším. ..... (Iz. 1: 11 - 15a)  

Tady vidíme takové osobní vyznání Boha. Jako kdyby si chtěl ulevit z toho, co prožívá respektive z toho, co nedostává. Bůh je osobní bytost, která chce prožívat vztah se svým stvořením a to v prvé řadě s lidmi. Tady vidíme nejen ztrátu vztahu, ale i neposlušnost lidu, který slavil "svá novoluní a slavnosti".

Nebyly to slavnosti, podle Božího srdce  Izraelité se často přizpůsobili okolním národům a dělali věci, které dělat neměli. Které se Hospodinu nelíbili. Bylo to jejich pokrytectví, které vyčerpávalo Hospodina, když viděl, že šlapou jeho nádvoří v jeruzalémském chrámu nehodně. Bylo to něco podobného, jako když spolu dva lidi přestanou komunikovat, protože je mezi nimi nevyřešený problém.   

2. Nastal čas pro změnu

Příští pátek si připomeneme den, kdy byl ukřižován Ježíš Kristus a v neděli Jeho vzkříšení z mrtvých. Na životě lidu Izraele vidíme mnohé
předobrazy, které se staly skutečností v Kristu a skrze Krista. Bůh se rozhodl změnit, jak se  říká, "pravidla hry". Viděl, že starozákonní způsob vztahu mezi svým lidem a Bohem má neustálé trhliny díky neschopnosti lidí dodržovat smluvní závazky obsažené v Zákonu. Proto epištola k Židům začíná zcela zásadním sdělením, cit.    Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků;  v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, .........." (Žd. 1:1-2a)

Změna přišla a to zásadní. Bůh nám promluvil ve svém Synu a něco židům sdělil. To je obsahem smlouvy Nové, kterou Bůh uzavřel se svým vyvoleným národem skrze Ježíšovu oběť na Golgotě. Nepromluvil jen k svým vyvoleným. Bylo tady zaslíbení, že se Boha Stvořitele a Spasitele dočkají všechny národy světa.

 "Má spravedlnost je blízko, má spása vzejde, ...... Ve mne skládají naději ostrovy, čekají na mou paži" (Izajáš 51:5). Apoštol Pavel to
vystihl slovy, že my, "dalecí" (rozuměj z pohanských národů) jsme se stali "blízkými" stejně jako byl "blízkým Bohu" vyvolený národ Boží. A pak se dozvídáme, cit.

"Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, ve svém těle zrušil nepřátelství -- Zákon s jeho příkazy a ustanoveními --, aby v sobě z těch dvou stvořil jednoho nového člověka, učinil pokoj  a oba dva usmířil s Bohem v jednom těle skrze kříž......."  (Ef.2: 14-16a)

Jak víme, o Letnicích se zrodila Církev Boží, která se skládá z věřících Židů a věřících pohanů v Pána Ježíše jako svého Spasitele.
Vírou v Ježíše Spasitele vytvoří ono "oboje" jedno Tělo, jehož hlavou je sám Kristus. Jenže právě to u Židů vyvolalo pobouření a objevilo se zjevné
nepřátelství Židů - judaistů a Židů - křesťanů. O těchto vztazích nejvíce mluví apoštol Pavel v dopise k Hebrejům (POZN. Jsem přesvědčen, že epištolu k Židům psal Pavel). Můžeme si přečíst Žid. 12: 6-13, cit.

" Koho miluje Hospodin, toho vychovává, ......  Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh s vámi nakládá jako se syny..... Proto dodejte síly klesajícím rukám i ochablým kolenům, zaveďte své kroky na přímé cesty, aby to, co kulhá, zcela neochrnulo, ale raději bylo uzdraveno" (Žid. 12: 6-13)

Židé, kteří uvěřili v Ježíše jako Mesiáše Izraele, procházeli velkými zkouškami. V tradičně soudržné komunitě, s jasnými pravidly
chování se stali pro své soukmenovce nepřijatelní. Byly vyobcování z chrámu, nastalo pronásledování od  svých vlastních soukmenovců. Nastala taková "Duchovní občanská válka", která se realizovala v rodinách i židovských obcí. Mnozí z nich klesali na mysli a opouštěli víru
v Krista. Dokonce se vraceli do původního náboženského ritu. Proto je pisatel povzbuzuje "dodejte síly klesajícím rukám i ochablým
kolenům"

Je to obraz rezignace. Svěšené ruce a hroutící se postavy, mátožně se ploužící životem. Místo slibované radosti, pronásledování......kdo to má vydržet? 

3. Hora Sion

Jak víme z Písem, jsou dvě důležité hory v životě Izraelců. Právě ony symbolizují dvě období jednání Boha se svým národem respektive
s lidmi na celém světě.  Na hoře Sinaj byl lidu dán Zákon skrze Mojžíše. Tato hora je v poušti Sin mezi Egyptem a Judskem. Jeruzalém se nachází na hoře Sion, která má několik vrcholů. Na hoře Sion umíral Ježíš Kristus!

 Židé, kteří se stali křesťany, v Kristu naplňují Zákon tím, že vstupují do svobody Božích synů, která je vede k posvěcení. Už to není vysvobození z otroctví Egypta, ale osvobození od Zákona a jeho ustanovení (v té rituální a soudní části). Tito Židé, pro svou víru v Krista, jsou již pod Novou smlouvou, která je lepší než Stará smlouva.

Apoštol Pavel píše právě těmto "ochablým" křesťanům a směřuje jejich pohled od chrámu a patriarchů směrem k Církvi Boží. Ano, něco nám bylo pro víru v Krista odepřeno, ale současně něco nového je vám v Kristu dáno. Autor epištoly říká: Vytváříme nové společenství, cit.

Žid. 11: 22 - 23 " Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha - nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů,  k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle;"

Podívejme se, co je tím vlastně myšleno, v čem je pointa. Uvedu sgtručný výklad textu.

Přistoupili jste " k hoře Sion...". Už ne k hoře Sínaj, na které dostal vyvolený národ Zákon. Doba Staré smlouvy končí a nastává doba smlouvy Nové. Ta byla zpečetěna Kristovou krví prolitou na Golgotě. Hora Sion je jasným symbolem na přechod od Mojžíšova Zákona ke svobodě v Kristu.

Město živého Boha - nebeský Jeruzalém je obrazem nebeské naděje. Podle Zj. Jana bude nový Jeruzalém pro  ty, kdo uvěří v Krista. Tam už nebude soužení a pronásledování, které teď Židé zakouší v nově se rodící Církvi Boží 

Nespočetný zástup andělů chválí a slouží Bohu. Teď se můžou přidat k jejich službě a prožívat "nebe na zemi" . Mít osobní vztah se svým
Mesiášem už tady, nemusí čekat na Jeho druhý příchod jako ostatní Židé

Slavnostní shromáždění církve prvorozených ..... věřící v Krista vytváří nové společenství, které jim nahradí tradiční, židovské prostředí. Shromáždění je jeden velký mejdan ! Je zde slavnost každý první den po sobotě. Nemusí čekat na výroční svátky , nemusí dodržovat termíny různých slavností.

Bůh, soudce všech. Lidé říkají, že smrt je jediná spravedlnost. Z pohledu křesťana a zejména pronásledovaného Žida v prvním stol. po Kr. je Bůh zárukou spravedlnosti. Každý ponese následky svých činů. ON bude soudit spravedlivě. To je zásadní duchovní pravda, na kterou se mohou spolehnout

 "k duchům spravedlivých, kteří došli cíle" ... znamená, že vstoupili do společenství, do církve prvorozených, kteří žijí a myslí jinak.
Tito lidé vírou vstoupili do Božího král.  Ti, kteří již našli Spasitele, zažívají nebývalou proměnu osobnosti a v takovém společenství se lidé cítí lépe než tam, kde se náboženství stalo
vyčpělou formou

4. Církev prvorozených

To je velikonoční téma. Přenesme se do Egypta, kde byl Izrael 430 let v otrocké službě - Přišel čas na změnu! Mojžíš byl poslán Hospodinem za faraónem se vzkazem   2 Moj.4:22 - 23 "Potom faraónovi řekneš: Toto praví Hospodin: Izrael je můj prvorozený syn. ....Propusť mého syna, aby mi sloužil...." " pak následuje předpověď zabití prvorozeného faraónova syna, které se později skutečně stane. Pro izraelské prvorozené byl připraven plán záchrany .....Hospodin mluví o Izraeli jako o synu, ale jsou tím míněni všichni, muži i ženy !

Před poslední ranou na Egypt měla každá rodina zabít obětního beránka a krví označit vstup do domu  2 Moj. 12:7 "Pak vezmou trochu krve a potřou jí obě veřeje i nadpraží u domů, v nichž jej budou jíst"

V této chvíli jsou všichni prvorození  pod rozsudkem smrti. Všichni, kdo se nachází na území Egypta. Anděl zhoubce měl jít po celé zemi a
zabíjet všechno prvorozené. Pokud bude na zárubních izraelských příbytků krev obětovaného zvířete,  budou prvorození v tom domě zachováni při životě. Vidíme, že poslušnost tohoto příkazu -zabít obětní zvíře a označit zárubně dveří domu jeho krví, mělo fatální význam. Jsou dvě fáze, které zde můžeme vidět

První fáze :

Záchrana

Zabíjení beránci o "Veliké noci" v Egyptě jsou bezpochyby obrazem na Krista "...neboť jest Beránek náš velikonoční za nás obětován
Kristus " 1 Kor.5:7  

Beránek musel splňovat tři věci:      a) musel být bez vady          b) žil s domácností 4 dny po vybrání hlavou rodiny - otcem      c) musel být zabitý resp. obětovaný

ad. A) Slovo "bez vady " znamená v hebrejštině " úplnost ,dokonalost ".Boží požadavky jsou pořád stejné. Jeho nároky na Božího beránka jsou stejně náročné .Boží syn musel být a byl "bez vady" .Izraelci se nesměli rituálně zbavovat slabých kusů ze stád, ale měli vzít ty nejlepší kusy. Na
závěr Jeho úspěšné mise musel Pilát potvrdit předním kněžím a zástupům   " ...Žádné viny nenalézám na tomto člověku " Lk
23.4

ad. B) Vybraný beránek žil v domácnosti 3 dny a 4 den byl zabit . Nebylo to vůbec tak jednoduché . Za tu dobu se děti a nakonec celá domácnost "sžila" s beránkem. Beránek není vánoční kapr ve vaně! Jak víme, mnozí lidé nakonec kapra pustí zpět do řeky, i když mu tím udělají
medvědí službu. Rodina nemohla beránka pustit na svobodu, musel být obětován, aby oni byli zachráněni od zhoubné rány

Jeden kamarád mi říkal, že zabít beránka je velký emoční problém. Říkal: Když jsem ho vzal mezi kolena, ohnul hlavu směrem nahoru, abych ho podřízl, tak jsme viděl ty oči! Nekřičí, jen se na tebe kouká svýma krásnýma očima !

Zrovna tak bylo těžké pro nebeského Otce, svého jediného, milého Syna nechat projít smrtí křížem

ad. c) Beránek v zemi Gesen MUSEL být zabitý ,tak jako Pán Ježíš musel být ukřižován v Jeruzalémě . Zdůvodňovat jestli ano či ne je zbytečné. Zde musíme mlčet. Důvodem Jeho smrti byl náš hřích !

Proč měli být zachováni prvorození ze Židů v Egyptě ? Proto, aby jejich  život dostal novou dimenzi. Patří Bohu, jsou odděleni pro vztah s Bohem a službu Bohu!  Prvorozené je moje - říká Bůh. Místo otroctví svoboda ! A se  svobodou přichází život ke slávě Boha - Vykupitele !  

Druhá fáze : Posvěcení, oddělení pro Hospodina. ON je zachránil a vzápětí mluví o tom, že jsou Jeho a pro Něho !  Nevysvobodil je z otroctví, aby žili jen pro sebe. Chce mít s nimi důvěrný, osobní vztah. Oboje patří nerozlučně k sobě. 

Exodus 13:1  "Hospodin promluvil k Mojžíšovi:  "Posvěť mi všechno prvorozené, co mezi Izraelci otvírá lůno, ať z lidí či z dobytka. Je to moje!"

Jestliže jsme i my přistoupili k "církvi prvorozených", pak to znamená, že jsme v Církvi Boží. B ní jsou věřící lidi, za které zaplatil jejich hříchy Ježíš na golgotském kříži. Haleluja!

Tenkrát v Egyptě to byla vskutku "Veliká noc". Byla to noc, kdy bylo završeno vítězství Boha Izraele, Hospodina nad egyptskými bohy Ex.12:12b "....tehdy vykonám soud nad všemi egyptskými bohy: Já jsem Hospodin". To : "Já jsem Hospodin" je podpis a razítko toho, kdo má moc nad všemi egyptskými bohy!

5. Závěr

V dnešním, vskutku velikonočním, vyprávění si můžeme uvědomit:
1.Spasení není
zadarmo a nemá být nadarmo. Izraelci v Egyptě byli nejprve zachráněni od smrti
prvorozených a pak posvěceni pro svého Boha. To znamená "odděleni" pro Něj

2. Pán Ježíš nás svou smrtí na kříži nevysvobodil z hříchu a jeho následků proto, abychom žili jen pro sebe. Chce mít s námi důvěrný, osobní vztah. Chce, abychom žili k Jeho slávě. O tom nám svědčí Velikonoční svátky! Církev prvorozených o které se mluví v epištole k Židům je Církví Boží.

3. Židé byli povzbuzováni v tom, že přistoupili k "církvi prvorozených". Neměli se vracet zpět, k rituální bohoslužbě podle Zákona. Měli stát ve
svobodě, kterou jim zjednal Mesiáš, obětovaný jako Boží Beránek. I my máme stát pevně ve víře, když prožíváme utrpení pro Krista. Třeba tím, že se od nás odvrátila část přátel, že snášíme posměch pro svůj étos poslušných Božích dětí.
 

4.Někdy procházíme podobnými zkouškami jako konvertující Židé od judaismu ke křesťanství. Vypadáme jako "ploužící se stíny". Nechali jsme se
něčím svázat, něco nám brání žít posvěcený život k Boží slávě. V takových chvílích přichází povzbuzení  "  Proto dodejte síly klesajícím rukám i ochablým kolenům, zaveďte své kroky na přímé cesty, aby to, co kulhá, zcela neochrnulo, ale raději bylo uzdraveno"  

5. Odmítáme rezignaci, skepsi a vliv nepříznivých okolností na náš duchovní život. Nechceme a nebudeme "utrápenými křesťany ". Nebudeme říkat, jak je to těžký následovat Pána a vyhlížet, kdy už nás konečně z tohoto porušeného světa vezme do nebeské sláby. Ne! Budeme stát ve svobodě synů a dcer Božích a žít k oslavě jména Ježíš. Budeme okrášlenou Nevěstou pro svého Ženicha, který brzy přijde pro své "prvorozené" za které zaplatil vlastní krví

Přeji vám požehnané velikonoční svátky, které oslavíme 25.3.2016 v 16 hod. v Husově sboru v Žamberku spolu s dalšími křesťany.

Amen