Moje budoucnost je ve Tvých rukou 

Mottem zamyšlení ke vstupu do Nového roku  je verš ze Žalmu 31 : 16 . Jde o Davidův žalm pro sólového  zpěváka. Jeden by  řekl : „ No, potěš Pánbůh. Moc pěkný text David nezvolil“ !   Král David v něm vypráví, že ubývají síly, ve strastech pomíjí jeho život. Je potupený, sklízí nepřízeň od lidí. Dokonce říká, že je jako „rozbitá nádoba“

Nějak podobně na nás působí rozličné „jobovky“, které denně slyšíme v médiích. Čeká nás zdražování, sociální síť dostává nezvyklé trhliny, nastupují úsporná opatření ve veřejných rozpočtech a zvyšují se rozdíly mezi chudými a bohatými. Ekonomové mluví jasnou řečí, kterou politici nechtějí moc poslouchat a zachraňují svými rozhodnutími nezachranitelné.

Dnes ráno ( 31.12.2011) otevřu noviny a na úvodní straně titulek „Astrologové čekají otřesy, numeroložka přelomový rok“ a nad tím další „ Novoroční předsevzetí se může změnit v noční můru“ . Nechci situaci nijak zlehčovat. Určitě nás čekají staronové výzvy jak ušetřit na rodinném rozpočtu, jak si udržet zaměstnání, zakázky apod. Nežijeme někde mimo realitu všedního dne. Ale proč stahovat kalhoty ještě před brodem ?

Pro křesťany platí víc než kdy jindy výzva ap.Petra „ Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého „ (1 Petrův 4:12 )

David je pro nás svým postojem příkladem a zároveň povzbuzením  do Nového roku. Zůstává pevně rozkročen na Skále věků a říká „ ….Hospodine důvěřuji tobě, Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou….“  ( Ž 31: 15 – 16 ) . Hned v dalším verši vyhlašuje „

„Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem“ … Tato slova v židovské bohoslužbě ohlašovala zjevení Boží přítomnosti, která přinášela požehnání účastníkům. Byla součástí kněžského požehnání  při službě ve Svatostánku. Stojí zato si přečíst celé to požehnání a přivlastnit si ho do nového roku

„ Hospodin tě požehná a ochrání tě Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv. Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem „

Morálně společenský systém, kterému říkáme zkráceně „svět“ nemá pěkné vyhlídky do budoucna. Nenabídne mnoho dobrého. Neumí se ovládat a nezvládá sám sebe. Je to proto, že se nemění přirozený charakter lidí ať jde o významné představitele států nebo vlivné ekonomy a mecenáše.  Pro nás, věřící v Boží přítomnou moc, to neplatí.  

Ž 4:7 „ Mnozí říkají :“ Kdo nám dá užít dobrých věcí ? Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine“

Lidé budou hledat i v dalším roce toho, kdo jim dá užívat dobrých věcí, ale my víme, že nám stačí, aby nad námi vzešel „ jas Boží tváře“ a budeme brát plnými hrstmi z Božího požehnání.

Filozof Ladislav Hejdánek jednou řekl : „ A stejně největší dar je čas . To, že dostáváme stále nové příděly, to nemůže být jen tak samo sebou, ty stále nové dávky, které se zatím nevyčerpaly, to, že máme k dispozici stále nový čas, to je nesamozřejmá nádhera“

Naše vyznání má být : Bože, já nejsem pánem času, čas dostávám jako dar, který mám využít ke Tvé cti a slávě !

Vstupujeme do nového roku 2012 s vědomím, že náš čas je darem od Boha a naše „… budoucnost je ve Jeho rukách “. Nechceme ho promarnit a už vůbec se nechceme bát dopředu

Pevně věřím, že Bůh rozjasní nad námi a nad naším sborem svou tvář a bude milostiv i v roce 2012.  To přeji i Vám, milí internetoví přátelé a návštěvníci našeho webu. Ty z vás, kteří žijete v Kunvaldu nebo poblíž; přijďte se mezi nás podívat. Zveme každého, kdo chce se svým životem něco dobrého udělat a nastartovat v něm pozitivní změny. Zveme každého, kdo potřebuje přímluvnou modlitbu, kdo hledá smysl svého života a komu není lhostejný úděl svých bližních  

Ještě jednou děkujeme všem, kdo naše stránky navštěvujete a sledujete naše aktivity, posloucháte a čtete naše kázání a písničky. Tento měsíc bylo stažena z těchto stránek 4,2 GB . V průměru je stahováno kolem 3,5 GB za měsíc což je super a pro nás inspirace pokračovat dál 

Za Společenství křesťanů Kunvald, Václav D o b i á š  

***********

Záznam z koncertu si můžete stáhnout na serveru www.ulozto.cz na tomto odkazu :

www.ulozto.cz/11863916/adventni-koncert-v-domku-na-sboru-kunvald-18-12-2011-mp3

****** níže čtěte reportáže z předcházejících akcí ********

Třetí akcí bude

***********

Zázrak na zahradě s vysekaným křížem 

Dnes ráno (30.10.2011)  jsem měl včerejší e-mail od Áji .........

Ahoj všichni ze sboru,

dnes ráno nám na zahradu "přiletělo" auto...nehoda.Koukněte se do fotek, který příkládám, všimněte si vpravo toho kříže, co před asi 10ti dny Martin vysekal na zahradě a vlevo to rozsekaný auto, hlavní náraz na čelní sklo. Z obrázku je patrné, že ta paní, co v autě seděla, dopadla na svatou půdu.. Když jsem k autu šla s mobilem na uchu volající záchrannou službu, paní zrovna vylejzala z auta...absolutně nic se jí nestalo. Když záchranka přijela, shledali jí zdravou, všichni nemohli uvěřit, včetně mě,...absolutně nic se jí nestalo. Tady je odpověď na otázky typu..."A kde Bůh byl když spadlo to letadlo..." Problém je v tom, že na tom místě Bůh nebyl, protože ho tam nikdo nechtěl. Na naší zahradě Bůh je, protože ho domů zveme...a paní žije.

...

Mějte krásný den.

Aja

**************

Zde uvádím text překladu filmu, který nám v rámci akce " Boží dotek 2011"  v sobotu 10.9.2011 pustil Pavel Neústupný a překládal do češtiny . Viděli jsem dokument o proměně města k obrazu a slávě Boha.......

Video Tranformation I, Teil Almolonga, Guatemala, český překlad německého textu

Video Proměny I, část Almolonga, Guatemala                                                 Pavel Neústupný 23.9.2009                                     

Almolonga bylo extrémně chudé místo. Lidé zde žili v totální chudobě, mnozí byli závislí na alkoholu, bylo zde násilí, nevědomost, čarodějnictví, okultismus, modlářství.

Dosáhneme brzy Almolongu. 20 000  obyvatelů tohoto města učinilo vědomé rozhodnutí zříci se ducha a kultu svých předků.

Výsledkem je, že je Almolonga jedním z nejčistších a nejbohatších míst v celé Guatemale.

Město je plné křesťanských sborů.Mnozí vidí v Almolonze celosvětově jeden z nejlepších příkladů proměny města.Na 80 % obyvatel se dnes považuje za znovuzrozené křesťany.

To ale dřív tak nebylo!

Před 20 lety byla Almolonga temným a nebezpečným místem. Trpěla chudobou, násilím a nevědomostí. Navíc byl jedním z největších problémů alkohol.Před 20 lety jste mohli jít v 7 hodin ráno ulicemi města a viděli byste hodně mužů, jak leží na zemi totálně opilí.

„Měli jsme tu několik vězení, protože jsme měli tolik problémů“.Policejní šéf Donato Santiago si vzpomíná, že byli lidé v neustálých svárech. Vězení je nestačila pojmout. Mnozí nebezpeční vězni byli pravidelně převáženi do jiných měst.

Zvlášť silné bylo násilí v rodinách. Mluvil jsme se ženou, která mi vyprávěla, že když muži nechutnalo její jídlo, zbil ji a vyhodil ji na ulici.

Pastor Mariano Riscajache, jedna z klíčových osobností duchovní proměny Almolongy, má podobné vzpomínky:

„Vyrůstal jsem v bídě. Můj otec někdy pil nepřetržitě 40 až 50 dní. Neměli jsme nikdy pořádné jídlo, jen kus tortily se sklenicí kávy. Moji rodiče vydali za alkohol to málo, co jsme měli“

Aby své utrpení utlumili, uzavřeli mnozí smlouvu s místními bůžky, např. s Pascalem Dajonem (?), pánem smrti, nebo s Machimonem, mocným ochranným světcem. Machimon byl nejdůležitější modlou v Almolonze. Když přišli před 500 lety Španělé do Guatemaly, zjistili, že byli domorodci ochotni k určitým ústupkům. Ale v jednom bodě vůbec k ústupku ochotní nebyli: to byl Machimon. Tato modla jim tolik znamenala!

Synktretismus představoval mocnou duchovní pevnost. Sice byl Machimon utvořen v podobě manekýna, ale ten duch za ním měl mocnou kontrolu nad lidmi v Almolonze. Je to sice jenom dřevěná maska, ale má hodně moci, hrozné moci, která lidi drží ve svázanosti.

V této temné době mělo evangelium jenom málo úspěchu. Přespolní evangelisté byli vyháněni kameny nebo klacky. Křesťané v malých domovních skupinách byli v naprosté menšině a házely se po nich kameny.

Jednou chytlo 6 mužů Mariána Riscajache a přiložili mu na tvář pistoli. Než zmáčkli spoušť, prosil Marian potichu Pána o ochranu. Vystřelili, ale nic se nestalo.

Když pastor Riscajache takto unikl smrti, svolal svůj malý sbor k modlitbě. Bylo na čase postavit se proti duchu násilí, pověrčivosti a chudoby a zlomit jeho moc. Když přímluvci posílali své modlitby k nebi, byli naplňováni nadpřirozenou vírou.

Řekli jsme: „Bože, my přece nemůžeme být tak bezvýznamní, vždyť tvoje slovo říká, že máme být hlavou a ne ocasem!“. Pravidelně jsme se postili 3 až 4 dny v týdnu. A každou sobotu jsme měli modlitební shromáždění.

Věřím, že toto potom otevřelo dveře

Lidé zažívali větší svobodu, muži se obrátili a přicházeli do sboru. Bylo to neuvěřitelné požehnání, ano probuzení, já bych to tak nazval.

Dělo se hodně znamení a zázraků a celé skupiny lidí byli osvobozovány od démonů. Potom začaly sbory růst.U ženy jménem Tereza se stalo dramatické uzdravení. Nepodařená operace u ní způsobila gangrénu. Její vnitřní orgány doslova shnily. Říká :

„Měla jsem takové bolesti! Nemohla jsem chodit. Mé tělo bylo úplně ochrnuté. Nemohla jsem ani jíst, ani mluvit“

Byla těžce nemocná. Každý den se to zhoršovalo. Nemohli jsme nic dělat. Tak jsme začali připravovat její pohřeb, protože už nebyla žádná naděje. Celá rodina byla shromážděná v domě a sousedé stáli venku. Všichni si mysleli, že zemře. Mohli jsme smrt doslova cítit!

Zavolali mě (Mariána Riscajache), abych připravil pohřeb. Po cestě mi ale řekl Pán, že se za ní mám modlit. Tak jsem přišel k její posteli a řekl jsem: „Ve jménu Ježíše Krista – vstaň! A ona hned vstala a nemoc byla pryč! „

„Cítila jsem teplo a viděla nad sebou světlo. Pak jsem otevřela oči a viděla nad sebou pastora.

Chválím Boha ta své uzdravení a děkuji mu za svůj život! „ říká zázračně uzdravená žena

Matka a všichni moji bratři a moje sestry se obrátili, když uviděli ten zázrak.Při tak dramatických svědectvích vydávaly stovky lidí své životy Ježíši Kristu.

Když lidé viděli, že evangelium mění životy lidí, zpozorněli. To byla pro ně největší atrakce, když viděli, že evangelium jednotlivce úplně proměnilo.

Teď je v Almolonze na 24 evangelikálních sborů

Ve městě s 19 000 obyvateli. Sbor El Calvaria pastora Mariana Riscajacheho má místo pro 1200 lidí a je skoro vždy plný. Ale přítomnost Ducha svatého se nedá poznat jenom na růstu sborů. Procházka po živých obchodních ulicích Almolongy ukazuje účinky sociálních proměn. Ulice a budovy jsou pojmenovány podle biblických míst. Zatímco cizí návštěvníci Amalongy to považují za neobvyklou zvláštnost, je to pro Mariana úplně normální.

Jak můžeme říkat, že milujeme Boha, když to neukážeme? Neřekl Pavel, že se za evangelium nestydí?

Dřiv byla Almolonga plná barů a výčepů, celkem jich bylo 36. Teď jich jsou jenom 3. Pití přestalo, a přestalo i násilí. 20 let se neustále zmenšuje počet trestných činů. 1994 bylo poslední vězení v Almolonze zavřeno. Přestavený dům se dneska nazývá slavnostní halou.

Pro policejního šéfa přišly klidné časy. Už tady nemáte žádné vězení? Ne, už ne.Protože jej nepotřebujete? Ano, protože ti lidé už nevězí v těžkostech.

Dokonce zemědělství vzkvetlo

Léta trpěla úroda v Almolonze kombinací suché půdy a špatného poměru k práci. Ale když se lidé obrátili, zažili překvapivou změnu na svých hospodářstvích. Almolonga se stala úrodným údolím. Půda je tak úrodná a dobrá, že plodí nejlepší zeleninu. Sklízíme tady 3x v roce. Lidé odsud prodávají zeleninu do celé Guatemaly, do jižního Mexika a do El Salvadoru.

Před duchovním průlomem se exportovaly 4 nákladní auta zeleniny za měsíc. Dnes je to 40 nákladních aut týdně. Almolonga dostala přezdívku „Zeleninová zahrada Ameriky“ a vykazuje vysloveně biblickou plodnost. Musí se to vidět na vlastní oči, aby se tomu dalo věřit.

Ty řípy váží 2 kila.  Ta mrkev je větší než má ruka! To je tedy ten zelinář z Amalongy, ne?

Vědci z USA byli fascinováni velikostí této zeleniny a tisíciprocentním přírůstkem zemědělské produktivity a přijeli do Almolongy, aby přišli na to tajemství. Ale odpověď byla jiná, než očekávali:  Moudrost, kterou dal Bůh farmářům v Almolonze, přinesla lepší úrodu než vědecké metody. Farmáři chválili nepřetržitě Boha a on jim daroval tuto bohatou úrodu!

Dřív to trvalo do sklizně ředkví a ředkviček až 60 dní. Ale když přišel Bůh do našeho města, trvalo to jen 40 dní. A teď často i jen 20 dní!. Dá se poznat souvislost víry lidí a úrodnosti země: v ten moment, když začali věřit lidé v Ježíše jako svého Pána, začala zelenina růst.

Když byli lidé osvobozeni, začali pracovat. Když začali pracovat, měli zisk. Opracovávali svou půdu lépe, a půda víc produkovala.Farmáři platí velké nákladní mercedesky v hotovosti a dekorují je biblickými hesly. To je báječné. To je výsledkem toho, že evangelium toto místo proměnilo. Modlářství a pověrčivost zmizely. Lidé poctivě pracují a upřímně uctívají. Tradiční lhostejnost se vytratila a přišlo nadšení a srdečnost.

Máme teď 20 evangelických sborů, které jsou velmi aktivní a postupují ofenzivně v chvále, uctívání, osvobozování atd.

Přes svůj úspěch nezamýšlejí křesťané v Almolonze polevit. Mnozí se postí 3x týdně a bojují proti temnotě modlitbou a evangelizací. Když sousední obce slaví zádušní svátky, oslavují občané Almolongy mocně živého Boha.

Znovuzrozený starosta města

zdraví na 15 000 lidí na hlavním náměstí. Přišli, aby se modlili za další růst evangelia v jejich údolí a na celém světě. Cena, kterou platíme, je posvěcení a vydanost. Modlitba a půst nám dávají vítězství nad mocnostmi.Neměli jsme žádnou teologickou přípravu. Prostě jsme se Bohu vrhli do náruče.

Věřím, že když mluvíme o proměnách měst, máme co do činění s nevěrou. Je evangelium, je náš Bůh mocný natolik, aby naše město trvale ztvárnil? Almolonga nás učí, že ano. Toto místo bylo čarodějnictvím, modlářstvím, alkoholismem a rodinnými problémy skoro zničeno. Teď je proměněno. To je přece dobrý obraz! Ano, Bůh to může učinit tam, a tak to může učinit i u mne doma v mé oblasti.

Bůh nás povolal  a musíme tuto příležitost využít. Jsme generací, kterou Bůh nepoužije jenom k proměně našeho města, nýbrž nás chce použít na celém světě. Je to hezký pohled vidět působení evangelia, když se na ně můžeme dívat vlastníma očima. A to chceme pro naše města a národy

Vložil 15.9.2011 Václav D o b i á š 

*****************

Září v Kunvaldu 

Společenství  křesťanů  Kunvald

Vás srdečně zve na akci

B O Ž Í  D O T E K  2011

ve dnech 10. – 11. září 2011, Kunvald

Vyučující :

 Pavel Neústupný – Přímluvná modlitba, strategická modlitba, modlitba za města

Tomáš Korčák – Celoživotní růst křesťana

Sobota : 13:30 – 14:50 – seminář P. Neústupného

             14:50 – 15:10 – přestávka

              15:10 – 16:15 – pokračování semináře – P. Neústupný 

              17:00          -  shromáždění s modlitbami za uzdravení – T. Korčák

                                    a  Pavel Neústupný

Neděle : 9:00 – 11:00 – nedělní shromáždění s vyučováním T. Korčáka

              12:00 – společný oběd (jste zvaní)

 Všechna shromáždění budou probíhat v Domku na Sboru - Kunvald 

V sobotu bude o přestávkách zajištěno občerstvení. Chvály povede místní sborová skupina Amosovi děti. Vyučující jsou představeni na konci této pozvánky.

Přijeďte zažít skvělý víkend plný Boží přítomnosti a načerpat síly na místo, kde vznikla církev Jednota bratrská (Moravští bratři). Věříme, že Bůh bude jednat a nikdo z nás nezůstane stejný!

**********************

Kdo jsme

Jsme Pavel a Irena Neustupní a v létě 2002 jsme založili Go East, misijní službu pro východní země se zvláštním zaměřením na Česko a Estonsko.
Jsme česko-německý manželský pár. Pavel je rozený Čech a po selhání „pražského jara“ (1968) utekl do Mnichova. Irena je uprchlice z NDR.
Máme šest dospělých dětí. Žijeme v Berlíně, odkud sami nebo s týmy podnikáme cesty na východ.

Naše cíle:

Přispívat k posílení duchovního života v Česku a Estonsku hlavně skze modlitbu a strategickou přímluvu
Poradenství a péče o sbory a vedoucí
Vyučování, kázání, semináře
Přispívat ke smíření národností a zvlášť Čechů a Němců vzhledem k jejich specifické historii
Podpůrné projekty
Krátkodobé misijní výjezdy s (ne jen) mladými lidmi do Česka a Estonska

Tomáš Korčák – narodil se v roce 1967 v Litoměřicích, kde ve svých 16 letech přijal Ježíše Krista jako svého Pána a Zachránce. Jeho život se radikálně změnil a po několika letech prožil povolání kázat evangelium Božího království. V roce 1991 založil se svými spolupracovníky Křesťanské společenství Juda na Mělníku, kde slouží jako pastýř do dnešních dnů. Jeho dlouhodobou touhou je, aby Kristova církev byla obnovena a vybudována na základě apoštolů a proroků a aby evangelium bylo šířeno v moci divů a zázraků jako v první církvi. Má manželku Renatu a tři děti.                                                                                    

Vložil : Václav Dobiáš , 19.8.2011

****************

křest františka keprty st. 27.7.2011 v domku na sboru 

Dnes, 27.7.2011, byl br. František pokřtěn v bazénu u Šreflů, kteří bydlí nad Domkem. Setkání začalo v 17:00 hod. dvěma chválami a pak jsme se vydali nahoru k bazénu. Křtil Vladimír Pípal ml. ve vodě, která měla 20 st.C. František vstoupil do vody a po veřejném vyznání víry byl pokřtěn ve jméno Otce, Syna i Ducha sv. Po vystoupení s vody si stoupl na okraj bazénu a já už věděl co udělá. Sliboval mě, že do bazénu ještě skočí. Povzbuzen chválou s názvem " Jupiíí"  udělal "jupiiííí" do vody a předvedl stylového zadáka. Vládík ho vylovil a ještě si v bazénu zaplaval. Mohli jsme se ztrhat smíchy ! Vcelku důstojná událost se nakonec stala výbornou podívanou. Šlo o takový "VESELÝ KŘEST" . A nezůstalo jen u toho. Pak jsem měl kázání, po něm byla Památka Páně a přímluvné modlitby starších společenství. Křtěnci byla předána kytička a dárek v podobě NZ se žalmy vázaného v kůži s věnováním. Následovaly modlitby dalších věřících a nakonec nám všem Fratišek poděkoval se slovy, že nás má rád ! Bylo to dojemně veselé. Zavěr tvořily chvály a nakonce bylo i pohoštění, které zorganizovala a usktečnila Táňa Tampová a Pavla Pípalová. Překvapením pro nás byla "náhodná" návštěva rodiny z KS Praha - Sever, která se k nám aktivně připojila. Mají sborový pobyt v Čenkovicích a tak se při výletu dostali na parkoviště u Domku. Franta právě vystupoval z auta, celý v bílém . Oni se nám hned představili, že jsou křesťané a nakonec se zúčastnili i křtu. Haleluja !

V nabídce "FOTOGALERIE" je řada fotek z dnešního dne. V nabídce "KÁZÁNÍ" je moje kázání ke křtu v mp3 po stažení na serveru ulozto.cz. Můžete si je prohlédnout resp. poslechnout slovo ke křtěnci. Textová podoba je vložena níže ....

KÁZÁNÍ KE KŘTU 

Dnes jsme byli svědky křtu našeho bratra v Kristu, Františka Keprty st. Zatím jsem neviděl někoho, kdo by tak toužil po křtu jako on . I když není žádné teplo. Nešlo to zastavit, přesunout na jindy. Šli jsme do toho a touha musela být naplněna. Haleluja !

Křest ponořením do vody patří spasenému člověku

Ev.Marek říká „ Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen ….“ ( Marek 16:16a ) . Z Písma rozpoznáváme, že křest není spásonosný prostředek, jakousi vstupenkou do nebe, ale onu spásu potvrzuje. Jde o veřejné vyznání víry, které jsme z úst našeho křtěnce před chvíli slyšeli. Máme z toho radost stejně jako andělé. Věřím, že nahoře u bazénu byla tlačenice andělů a někteří raději čekali v Domku, aby se sem mezi nás vlezli. Haleluja !

Křest není jen nějaký slavnostní akt místní církve. Ve chvíli ponoření do vody je věřící mocně naplněn Duchem sv. Od chvíle křtu už člověk není stejný jako byl před ním.

Pán Ježíš se nechal pokřtít Janem v Jordánu; stejně jako mnozí další. Z textu Matoušova evangelia víme, že těsně po křtu se něco stalo , cit. „ ……OTEVŘELA SE MU NEBESA a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj“ ( Mt.3:16) . Nebudeme se teď zabývat otázkou kdo to vlastně viděl – zda jen Jan Křtitel, Ježíš nebo oba anebo nakonec všichni kdo u toho byli. Podstatné je, že se „otevřela nebesa “ a Duch sv. na Něj sestoupil z nebe

Musíme si uvědomit, že zde stál Boží syn v podobě Syna člověka. Ježíš nám byl ve všem podobný. Nesl tedy lidskou podstatu stejně jako my. Pisatel ep.Židům to potvrzuje slovy „ Proto musil být ve všem jako jeho bratří, …..“ Nemylme se ! Ve všem byl jako jeho soukmenovci, jako my. A při křtu se „mu otevřela nebesa“

Nikdy jsem si této poznámky nevšiml až teď. Otevřenými nebesy na Ježíše sestoupil Duch sv. Přitom víme, že náš Pán byl počat Duchem sv. v těle své matky resp. Duch sv. byl v Něm od samého okamžiku zplození. Nebylo tedy jaksi zbytečné, aby na Něj sestupoval Duch sv. znovu ? Vždyť už ho měl. Tak proč otevírat nebesa ?

Milý Františku, před chvíli jsi podstoupil stejný křest jako milióny křesťanů před Tebou. Je nádherné, že v okamžiku křtu se i kvůli Tobě OTEVŘELA NEBESA NAD KUNVALDEM ! To proto, aby i na Tebe sestoupil mocně Duch sv. a změnil Tvůj úděl

Křest není jen úkon

, který Písmo očekává od každého znovuzrozeného člověka. Ponořením a vynořením, tedy symbolicky smrtí starého způsobu života a povstání k životu novému, se pro křtěnce „otevírají nebesa“ . To je úžasné Boží zaopatření ! Člověk, tím, že na něj sestoupí Duch sv., dostává sílu k vítěznému životu navzdory okolnostem, které z nás chtějí dělat poražence. Věřím, že od této chvíle budeš zdravější a budeš se dívat na okolnosti svého života vítězně. Vítězně….., protože stojíš na straně Vítěze ! Však si tu chválu ještě z plných plic a s radostným očekáváním průlomů do svých životů ještě zazpíváme

Ježíš byl hned po svém křtu podroben velké zkoušce na poušti. Pokoušel ho ďábel a ve finále chtěl, aby se mu poklonil. Byl odmítnut s odkazem na Písma. Jestliže je něco psáno, pak je to dáno navzdory všem okolnostem. Na Boží slovo je vždy spolehnutí neboť je pravda a je svící našim nohám. Ježíš, právě proto, že byl naplněn Duchem sv., přemáhal tělo, pokušení, žádosti a touhy stejně jako je přemáháme v Jeho síle my ! Věřte mi, vím o čem mluvím. Tak tohle zaopatření Boží milosti dostává každý, kdo s upřímnou touhou vstupuje a vychází z vody při křtu

Milý Františku, když jsem slyšel vyprávět Tvůj životní příběh, tak jsem poznal, že se s Tebou život nemazlil, ale ani Ty jsi ses nemazlil se životem. Rány jsi přijímal, ale i rozdával. Život pestrý a někdy i nespoutaný společenskými konvencemi a zvyklostmi se všemi důsledky a následky. Rád jsi chodil proti proudu. Vypůjčím si slovo Pána Ježíše, které řekl Petrovi po svém zmrtvýchvstání. Sice bylo řečeno v jiné souvislosti, ale podstata je stejná, cit.

„Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl;……“ (Jan 21:18a)

Už nás přepásává někdo jiný

Dnes jsi křtem vyjádřil, že je to jiné ! Už Tě přepásal někdo jiný . Vede Tě na jiná místa než jsi byl zvyklý chodit. Jestlipak sis někdy řekl, že budeš každou neděli kráčet do Domku na Sboru na setkání křesťanů. A dokonce, že se staneš sám tím, kdo patří Kristu !

Postavil jsi jako zedník několik rodinných domů a v Kunvaldě ses podílel na desítkách fasádách. Dělal jsem svého času stavbyvedoucího v sousedním zemědělském podniku a vím co to obnáší. Dnes jsi prvním rodilým Kunvaldským občanem, který byl tady, na místě kde před pěti sty padesáti čtyřmi lety dorazil br.Řehoř se svými věrnými druhy, pokřtěn ! Haleluja !

Nevím zda nám to dochází, ale tohle je historický zlom. Právě tady, kde byly položeny základy, na tehdejší dobu, moderní církve – Jednoty bratrské

Zazdíváme staleté trhliny

Po příchodu do Kunvaldu jsme si udělali prapor, takovou zástavu, která má symbolizovat naše odhodlání obnovit zbožnost na tomto místě. Nebylo to naším úmyslem, ale řízením Božím jsme tady. Dokonce to jedna skupina věřících prorokovala, že tady vznikne sbor do tří let a my jsme sem třetí rok skutečně dorazili. Na tom praporu máme text z

Iz.58:12 , cit. „ Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům“

Milý Františku, i Ty se podílíš na tom, aby zde byly zazděny trhliny vzájemné nevraživosti, závisti a sobectví. Aby byla obnovena svobodná víra na místě, kde byla na staletí potlačena. Aby se církve nedělili na ty správné a ty nesprávné. Aby tolik neřešili rozpory ve svých učeních, ale přimkly se k „Pastýři svých duší“ , Ježíši Kristu. To, co nás sem přivádí, je Boží láska která proudí do nás a je mezi námi. Čím více se otevřeme Duchu sv., tím více je v nás Boží lásky ( „ Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ Ř 5:5) . Ne té chladné lásky, která se neumí vydat tomu druhému

Jde o osobní vztah s Bohem

Není to o členství v té či oné církvi podle jména. Jde o víru v Boha, který se nedá svázat do lidských představ a struktur . Vírou se každý může skrýt v Bohu. A to je to nejlepší místo kde může být každý, cit.

Ž 91:1 „Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá, ve stínu Všemohoucího bude spočívat“

V první části verše je vyjádřena spása v Kristu a v druhé spočívání v Boží přítomnosti. Nic víc si nikdo z nás nemůže přát. Můžeme mít ve svém srdci Boží pokoj, protože máme vyřešený vztah se svým Stvořitelem. Zůstáváme v jeho stínu chráněni před žárem poledního slunce. Je to obraz pohody, toho, že se nás různé životní peripetie nedotknou nad naše možnosti.

Ap.Pavel, o několik staletí později, napsal, že náš život je skryt s Kristem v Bohu, cit.

Kol. 3:1 – 4 „ Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, 1)hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. 2)K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. 3)Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy 4)i vy se s ním ukážete v slávě „

To jsou čtyři skutečnosti kterými se můžeme navzájem potěšovat. Neustále vyhledávat to co přesahuje náš pozemský život. Tím je Kristus ve své slávě a kterou skrze nás zjevuje světu. Zaměřujeme se na duchovní hodnoty, které převyšují zemské stejně tak jako jsou vysoko nebesa nad zemí. Zemřeli jsme „starému člověku“ a povstali jsme k životu, který je vnořen skrze Krista do Boží přítomnosti. Ať jsme doma, na poli, na procházce nebo s rodinou – vždy jsme a žijeme v Boží síle. Vnímáme, že ON, náš Spasitel a Pán, je pořád s námi a neopouští nás.

A až se naše pozemská pouť uzavře máme jistotu, že budeme s Ním ve slávě. V nebi, tam, kde je místo přebývání našeho Pána. V němž jsme skryti už teď . Jsme tady na zemi a přesto tam, v nebi ! Každou vteřinou našeho života směřujeme k Boží slávě

Požehnaný je ten, kdo spoléhá na Hospodina

Milý Františku, rozvíjej svůj osobní vztah s Bohem . Všichni vidíme, že to děláš. Přicházíš pravidelně na nedělní setkání navzdory okolnostem – dešti, mrazu, sněhu, větru. Stejně jako i my ostatní. Ve společenství je větší síla a moc Ducha sv. To je životní zkušenost všech generací křesťanů před námi, ale i naše. Tady jsme znovu a znovu posilování a je utvrzován náš vztah s Pánem. Je to spojeno se zaslíbením, které napsal prorok Jeremiáš, cit.:

„ Požehnaný, kdo spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin.Je jako strom zasazený u vody - zapouští kořeny u řeky. Nebojí se, když vedro přichází; jeho listy se vždy zelenají, v roce sucha nemá obavy a nepřestává nést plody" (Jer.17: 7 – 8)

V Kristu jsme zapustili kořeny. Velmi dobře víme, jak je pro růst stromu důležitá voda. Když stojí u břehu řeky, tak jí má zajištěnou neustále. Nemusí se bát vedra – vždy se budou jeho listy zelenat ! Nemá obavy když přijde suchý rok – vždy se budou jeho listy zelenat ! Nestane se, že by přestal nést plody

Milý Františku, tohle je obraz života, který zakořenil v Kristu. Dnes jsi křtem potvrdil své vydání Boha . Je to důležitý okamžik v životě křesťana a jsme rádi, že u toho můžeme být s tebou . Přejeme Ti, abys i v dalších letech neustále prožíval Boží přítomnost a rostl do obrazu a slávy svého Spasitele a Pána

Amen

***************

sestra věra podzemná má devadesát let !

Dnes jsme měli při setkání v Domku na Sboru slavnostní chvíli. Naše maminka, Babička a sestra v Kristu se právě dnes, v neděli 29.5.2011, dožila devádesátin. Společné foto pod sochou J.A.Komenského svědčí o této radostné události. Takového věku se každý nedožije. Na fotce chybí Svobodovi a František Keprta, kteří v té chvíli již odešli. Jožka Holubec a Lukáš Dohnal fotí, takže tam nejsou taky. Můžete si poslechnout můj příspěvek k Babiččiným devadesátinám a další záznamy v mp3 z dnešního setkání v Domku na Sboru a v nabídce "KÁZÁNÍ . V nabídce "FOTOGALERIE" je 17 fotek z dnešného dopoledne. Také si můžete přečíst můj příspěvěk k tomuto významnému životnímu jubileu sestry Věry Podzemné

Vážení a milí,

Právě dnes se naše maminka dožívá devadesáti let . Často slyšíme slova obdivu k tak vysokému věku : To je co říct ! Ale komu ….a co máme říkat ? Určitě bychom měli poděkovat Bohu za to, že Babička je tady s námi a my s ní.

David napsal mnoho krásných žalmů. Důležité na nich je to, že vše sám prožil. Mluvil ze života, jsou tam jeho zkušenosti s Bohem. A nejen jeho, ale dovolím si říci, i naší devadesátileté maminky. Přečtu několik veršů

Žalm 31: 4  „Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli“

Žalm 91: 1 – 2 :  „Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného.Říkám o Hospodinu: "Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám"

Představa nedobytného hradu, útočiště ve kterém vždy nalézáme pomoc a sílu nebyla v životě krále Davida jen literárním příměrem. On to všechno prožíval ve chvílích, kdy se s ním život nemazlil. V dnešní době na hrady nespoléháme, žijeme v domech a je jiná doba. Ten kdo se nemění je náš Pán. ON je tím hradem, naším  útočištěm a ochranou. A ještě jeden verš ….

Žalm 18:3 „  Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade! „

Tady je trochu moc pojmů. Všemu rozumíme, ale co ten „ roh spásy“ ? Šlo zřejmě o narážku útočištného místa. Kdo se chytil rohů oltáře v Hospodinově svatyni, byl pod Boží ochranou. Musel být ale bez viny. Udělal něco neúmyslně a byl pronásledován . Tím se mohl zachránit před pomstou nepřátel.  Pro nás je garantem spásy Ježíš, který se stal naším Spasitelem a Pánem ! ON je tím skalním štítem, pevnou tvrzí, skálou přepevnou. Je naším  ochranou a rohem spásy. Je tím koho se Babička drží celý život ! A to je to nejlepší co může člověk udělat.  Nedržíme se „rohů oltáře“ jen ve chvíli pronásledování a tísně. Máme se svým Pánem osobní vztah, můžeme s Ním mluvit jako se svým Přítelem, můžeme Ho chválit a vyvyšovat i když jsme sami. ON nikdy nikoho neopustí !

Milá Babičko, devadesátkou to nekončí ! Pokračujeme dál a vzhlížíme ke stovce. Každý den přijde nová milost. David řekl jednu krásnou větu, cit. :   „Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný“ (Ž 31: 6  ) . Duch sv. Vás bude i nadále naplňovat , přenášet do Boží blízkosti a nést tak dlouho, než se octnete v Otcovské náruči, haleluja !

Modlitba : Žehnám Babičce v mocném jménu Ježíš zdravím a svěžestí do dalších let. Duchu sv. naplň jí právě teď vší silou a mocí k vítěznému životu navzdory všem okolnostem které vysoký věk přináší. U Tebe, Bože, není nic nemožné. Tobě nechť je vzdávána chvála, čest i sláva skrze život naší milé sestry v Kristu i nadále

 Amen !

Vložil: Václav Dobiáš, 29.5.2011 v 15:23 hod.

Svědectví o boží milosti a moci 

Dnes jsem dostal od jednoho brášky v Kristu tohle svědectví o Boží moci . Věřím, že bude povzbuzením i pro vás a potvrzením toho, že Ježíš Kristus je stejný, včera, dnes i na věky. Haleluja, sláva Pánu .....

 Sestry a bratři,
rád bych se s vámi podělil o svědectví z naší rodiny. Chtěl bych vás jím povzbudit a hlavně pak poukázat na to, jak moc skvělého a milujícího Otce máme v Nebesích.

Moje žena Veronika otěhotněla. Bylo to velmi chtěné a očekávané miminko. Nicméně již v 15.týdnu těhotenství přišla první špatná zpráva – tzv. tripple test nedopadl dobře. Lékař nás odkázal na odběr plodové vody. Prý by se mohlo jednat o nějakou genetickou vadu, což je lepší vyšetřit a popřípadě přerušit těhotenství. Toto pro nás bylo zcela nemyslitelné. Pán nám dopřál zplodit nový život, tak jsme jej přeci nemohli nechat „odstranit“ jen proto, že by mohl být nějakým způsobem postižený. Odběr jsme razantně odmítli. Těhotenství pokračovalo a ve 23.týdnu přišla další špatná zpráva. Při rutinním vyšetření lékař zjistil, že miminku hrozí akutní předčasný porod, v týdnu, kdy by jej ještě nebylo možno zachránit. Byl to šok! Následovala okamžitá hospitalizace a na druhý den plánovaný složitý operační zákrok, který doprovázela možnost fatálních rizik pro miminko, a na úspěch operace nám pan primář dal pouhých 20%. Taktéž možné pooperační komplikace byly nebezpečné a velmi reálné. V ten den jsem začal hledat u Boha pomoc jako snad ještě nikdy v životě. Kontaktoval jsem mnoho křesťanů a prosil o přímluvné modlitby. Prosil jsem vroucně Boha, aby vedl myšlenky i ruce lékařů a všech zdravotníků, aby zamezil všem peroperačním i pooperačním komplikacím. A stalo se tak. Bůh vyslyšel naše modlitby. Zákrok dopadl nadmíru dobře. Bez jediného závažnějšího problému! Žena se rychle zotavila a těhotenství pokračovalo dál. Když se dostala do 37.týdne, šla do nemocnice na kontrolu a naplánování porodu. A přišla další zdrcující zpráva. Podle vyšetřujících lékařů mělo miminko špatně vyvinuté bříško a nějaký nepoměr mezi končetinami… Po několika hodinách následoval akutní porod „císařským řezem“ a narodila se nám krásná a ZDRAVÁ holčička! Považujeme to za veliký Boží zázrak a tímto svědectvím vyjadřujeme našemu Nebeskému Otci VELIKÝ dík.
Bůh je dobrý a miluje nás jako své děti – jsme Jeho dětmi! Prožili jsme s manželkou i další rodinou velice složité a nejisté období plné těžkých chvil, výher a následujících o to těžších pádů. Dalo by se říct, že jsme procházeli údolím stínu, ale přimkli jsme se k Bohu, jednoduchou, prostou vírou a On nás bezpečně provedl. Díky tomu také jeden ze členů naší rodiny začal uvažovat o tom, že „nějaký“ Bůh asi opravdu bude a věřím, že až přijde správný čas, svěří svůj život do Jeho milujících rukou. Věřím také, že toto pravdivé svědectví může být inspirující a povzbuzující i pro další lidi. Kéž v něm čtenář spatří jasný důkaz Jeho lásky a dobroty.

Aleš Toman

Vložil: 7.5.2011 Václav Dobiáš  

moravští bratři

Včera, 30.4.2011, jsme se zúčastnili akce organizované olomouckým Občanským sdružením DEN . Aleš Hromek zařídil organizovanou návštěvu muzea Moravských bratří v Suchdolu nad Odrou a Památník Jana Amose Komenského ve Fulneku, který je od Suchdolu n.O. co by kamenem dohodil.  V nabídce „FOTOGALERIE“ si můžete prohlédnout několik fotek z Muzea Moravských bratří.

Provázel nás jeden místní bratr, který velmi poutavě a přirozeně vyprávěl střípky ze života bratří v Kunewaldě ( dnešní Kunín), Suchdolu n.O. a dalších obcí území zvaného Kravařsko. V Suchdolu byly téměř všechny rodiny ( více než 700 lidí) evangelické a považovaly římskou církev za neodpovídající učení Písma. Pěstovali domácí pobožnosti a snažili se udržet svůj duchovní život tak, jak jim velela víra v Pána Ježíše. Přitom pravidelně chodili do kostela, dávali desátky církvi atd. Mimo jiné, Suchdolané  byli pracovití a bohatí sedláci. Vévodkyně Eleonora von Liechtenstein vydala v roce 1715 podrobný řád pro své panství, kde ujistila své poddané, že vykoření sektářské a mylné učení. Tím tlak vrchnosti i duchovních správců šenovské farnosti začal narůstat. Zejména, když se v roce 1723 stal knězem farnosti Josef Rackinger, který byl znám svou horlivostí v pronásledování skrytých evangelíků. Zkrátka a dobře, nakonec byla tajní shromáždění po domech odhalena a mnoho Suchdolané se dostalo do vězení. Později raději opouštěli prosperující statky a utíkali přes Polsko do Ochranova ( na území dnešního Německa), kde vytvořili komunitu a měli sbory. Průvodce nám říkal, že jedna rodina v zimě nakrmila dobytek a spolu se služebnictvem opustili vlast. Zajímavé, že služebnictvo šlo s nimi. Bylo vidět, že s nimi dobře zacházeli a nerozdělila je ani tahle krajní situace.

V Ochranově se scházeli věřící více vyznání a nedělalo to mezi nimi dobrotu. Prostě se věroučně dohadovali. Možná si umíte představit luterány a kalvinisty v jednom shromáždění !  Nakonec to vyřešil sám Bůh. Na jednom modlitebním shromáždění, bylo to přesně ve středu 13.srpna 1727 , došlo k vylití Duch sv. na přítomné, kteří začali navzájem vyznávat své hříchy, odpouštět si a chválit Pána Ježíše tak mocně, že shromáždění trvalo celý den !  Prožili „probuzení“, kterému se říká „Letniční zkušenost“ ( pozor, neztotožňovat s Letniční událostí, která se nemůže opakovat ) . Prožili i horliví chlapci jako byl David Zeisberger a další, kteří již v roce 1932 vyrazili na ostrovy v Karibiku a pak znovu a znovu.Moravané zakládali továrny a z jejich zisků měli tři lodě, které pravidelně pendlovaly mezi Evropou a světem. V roce 1933 vyplula další pětadvacetičlenná výprava, kterou organizoval David Nitschman, první vysvěcený biskup obnovené Jednoty bratrské. Na lodi došlo k často citovanému setkání se zakladatelem metodismu, který byl Moravskými bratry velice ovlivněn.

Je dobré znát historii svého národa. O tomhle dědictví se ve školách nemluvilo. Alespoň já si nepamatuji, že by nás za totality učili o Moravanech. Nakonec ani dnes se v Muzeu dveře Čechů netrhnou. Návštěvy tam jsou z celého světa, ale od nás tam moc lidí nechodí. Věřím, že je to otázkou času, kdy se naše církve začnou více zabývat svou historií a uvědomovat si, že bychom měli navázat na jejich duchovní dědictví tak jak budeme umět a jak nám  Duch svatý bude dávat inspiraci

Vložil: 1.5.2011 Václav Dobiáš 

**********

Promluva VÁCLAVA DOBIÁŠE na Celonárodním čtení 2011 před Domkem na Sboru 

 Byl jsi tam ?

Lk 23: 45 – 48 „ Slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla vpůli.  Ježíš hlasitě zvolal: "Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!" Po těch slovech vydechl naposled.  ¹⁾Když setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu a řekl: "Ten člověk byl jistě spravedlivý!" ²⁾Všichni v zástupu, který se sešel k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bili do prsou a odcházeli pryč.  

 Klasický spirituál s názvem „Byl jsi tam“  s překladem Miloše Rejchrta mě vždy dostane. V originále je název písně s otazníkem na konci věty : „Byl jsi tam, když byl křižován můj Pán ?„ . Text písně je výpravný a klade otázky : Byl jsi tam, když bděl v Getsemane sám, …když byl Petrem zapírán, ….když byl bičován a klesal pod tíhou ran. A poslední sloka se ptá : …….  Byl jsi tam, když na kříži skonal Pán ?

Každý z nás s úlevou řekne : „Já tam Pane nebyl ….. a ani jsem tam být nemohl, protože jsem se narodil ve dvacátém století ! „

Země ani Slunce se nemohlo dívat, jak trpí nevinný za něco, co neudělal. Země se třásla, Slunce se zatmělo. Setník římského vojska, zvyklý na daleko horší scény, ….. když to viděl  „vzdal slávu Bohu“. Jeho duše se zachvěla, srdce bylo ohromeno chováním ukřižovaného a řekl : „  Ten člověk byl jistě spravedlivý“

Kolik lidí v našem národě  zná Boha natolik, že Mu vzdávají čest a slávu svými postoji, myšlením a svými skutky . Kdo z Čechů ví v čem spočívá Boží spravedlnost ?

Setník, který velel popravě, se to naučil během několika hodin !

Nepotřeboval chodit na náboženství, nemusel do semináře ani na biblickou školu. Stačilo, aby byl u Jeho ukřižování. Musel  vidět umírat mnoho lidí. Slyšel nářky, nadávky, kletby a všechnu lidskou ubohost, která v takovou chvíli nemá už žádné zábrany. Na kříži si nebylo na co hrát.

Ježíš dokázal zvítězit mocí Ducha sv. i nad tímto posledním pokušením. Místo toho řekl : „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí " ( Lk 23:34) . Ti, co byli vzadu, toho mnoho neslyšeli. Ale setník slyšel všechno a viděl každý okamžik Ježíšových posledních hodin života

V epištole Hebrejům je napsáno, že Kristus , cit. „ ….. sám sebe obětoval Bohu skrze věčného Ducha,….“  ( Žd.9:14) . Syn člověka, Ježíš z Nazaréta, umíral v Boží síle. V každé chvíli Jeho života v Něm byla přítomná Boží moc a síla. I na kříži

Dokonce i lidé odcházeli  od kříže jiní než k němu přicházeli. Jak víme, lidský dav dokáže na základě jednoho výkřiku spustit lavinu událostí, které často mění dějiny. Tenkrát byla jiná mentalita, jinak nastavené společenské hodnoty. Dívat se na utrpení druhých a podílet se jejich dalším ponížení výsměchem bylo běžnou normou. Jenže tentokrát dav odchází jiný než sem přišel (!), cit. verš čtyřicátý osmý :

 „při pohledu na to, co se stalo, (se) bili do prsou a odcházeli pryč“

 Co je proměnilo ? Možná se budete divit, ale byla to přítomná Boží moc ! Boží láska vždy působí na člověka Boží silou a takto proměněný člověk pak vzdává Bohu čest a slávu !  Tím jak myslí, co říká a jak žije. Prostě, kompletní proměna osobnosti směrem k dobru a Dobrému ( rozuměj Bohu)

Když byl o Letnicích seslán Duch sv. , tak ap.Petr promluvil ke shromážděným Židům mocné slovo o Ježíši , které zakončil takto, cit. Sk.2: 36 „Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!"

Hned v následujícím verši vidíme, že ta slova se dotkla srdce posluchačů, cit.

 „   Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: "Co máme dělat, bratři?"  (Sk.2 : 37 – 39)

Lidé vnímali, že s tím musí něco udělat, nějak se k té zvěsti o Ukřižovaném postavit, nějak jí řešit. Cítili osobní problém. Podobné dilema měl Pilát, když se ptá Židů :  „ Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš?" „ ( Lk.27:22) . Dostalo se mu této odpovědi : "Ukřižovat!"

Vážení a milí ! Od nás takovou odpověď už Ježíš slyšet nemůže. Už se stalo ! Byl ukřižován a vstal z mrtvých, ( haleluja)  vzkříšen zásahem Boží spravedlnosti.  Dnes víme, že to udělal i kvůli našim hříchům. Je to i naše vina, že Ježíš, svatý Boží Beránek zemřel na kříži. Petr odpověděl zástupu Židů na férovku , cit.

 "Čiňte pokání," odpověděl Petr, "a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. …..“ (Sk.2:38 – 29)

Nevím jak vy, ale já cítím potřebu právě v této chvíli to udělat. Prostě se Bohu omluvit za svůj podíl na Ježíšově ukřižování a vzít si odpouštění z Jeho probodené ruky. Chci odejít jiný než jsem přišel na tohle setkání.  Kdo chcete, můžete se mnou nahlas opakovat vyznání viny a přijetí spasení od hříchů a jeho následků :

Bože, Duchu svatý, v této chvíli mocně promlouváš do mého srdce. Stejně, jako jsi zasáhl setníka a další  lidi  pod křížem.

Ježíši přiznávám, že to jsou i mé viny a hříchy , které Tě přibily na kříž .

Činím pokání.

Děkuji Ti, že jsi mi v této chvíli odpustil všechna má provinění a podíl na Tvé smrti.

Přijímám od Tebe záchranu a chci, aby ses stal Pánem mého života.

Duchu sv. sestup na mě a uzdrav všechny moje bolesti, trápení a neodpuštění svým bližním.

Chci abys  proměňoval můj charakter k obrazu Božímu a Jeho slávě.   Amen !    

Děkuji. Přeji vám krásné prožití Velikonočních svátků a žehnám vám ve jménu Otce,Syna i Ducha svatého.

 Amen 

 Vložil: Václav Dobiáš, 27.4.2011

*************

Celonárodní čtení Bible v Kunvaldu letos potřetí

Jde o celostátání akci pod záštitou pana ministra MUDr.Jiřího Bessera ve více než 50-ti městech a vesnicích naší vlasti. Někde čtou Bibli i více dnů na veřejném prostranství, jinde je to v modlitebně, prostě, každý si průběh akce udělá jak chce. Náš program je patrný z plakátu a letos vám chceme ukázat, jak vypadají naše shromáždění. Mnozí lidé o tom maji tradiční představu, která jim brání k návštěvě shromáždění. Na setkání uvidíte, že je to úplně jinak.....každého srdečně zveme na Bílou soboru před Domek na Sboru

 Vložil: 16.4.2011 Václav Dobiáš 

****************

SETKÁNÍ S KLIENTY Z DOMOVA NA STŘÍBRNÉM VRCHU V DOMKU NA SBORU 8.4.2011

V pátek 8.4. nás navštívla paní Marta Gregušová z Kunvladu se svými čtyřmi klienky z "Domova Na Stříbrném vrchu" Rokytnice v Orlických horách. Po počátečním ostychu došlo k tomu, že nakonec jsme se stali "jednou rodinou" společně chválících Pána na plný pecky ! Zdenda Krejčí junior prohlásil, že je to :" Jako na Jamrocku " ! Ostatně, můžete se sami přesvědčit v nabídce " FOTOGALERIE" kde je řada glosovaných fotek ze setkání. Měl jsem možnost promluvit. Snažil jsem se připravit jednoduché slovo, které si můžete níže přečíst. Nakonec jsem to řekl ještě jednodušeji než je to zamyšlení napsané. Z reakcí při mluvení i z diskuse poté vyplynulo, že klienti tomu rozuměli a "chlubili" se jak se snaží pomáhat druhým. Chvála Pánu !Takže tady je zamyšlení a ve fotogalerii jsou fotky ze setkání k nahlédnutí ....

 Příběh o pomoci

Lukáš 10:25 : 37 „   Učitel zákona se…. ( rozuměj Ježíše) …..zeptal."…. Kdo je můj bližní?" Na to mu Ježíš vyprávěl následující příběh: "Jeden muž se vydal z Jeruzaléma do Jericha. Cestou ho přepadli lupiči, okradli, zbili a polomrtvého nechali ležet. Šel kolem kněz, uviděl zraněného, ale vyhnul se mu. I jeden chrámový sluha šel okolo, ale ani ten mu neposkytl pomoc. Nakonec přišel jeden muž ze Samaří. Když uviděl zraněného, bylo mu ho líto. Zapomněl na starou nenávist mezi Židy a Samařany, ošetřil přepadeného a ovázal mu rány. Pak ho posadil na svého mezka, zavezl do hostince a tam o něho pečoval. Druhého dne dal hostinskému dva stříbrňáky s prosbou: ‚Věnuj mu potřebnou péči, a kdyby tě to stálo víc, než jsem ti dal, vyrovnám se s tebou, až pojedu zpátky.'""Co myslíš," zeptal se Ježíš,"který z těch tří se zachoval k tomu přepadenému jako bližní?"Učitel zákona odpověděl: "Ten, který mu pomohl." Ježíš na to řekl: "Jdi a jednej také tak." ( překl. Slovo na cestu )

Učitel Zákona, dnes bychom řekli profesor na vysoké škole, začal rozvíjet odbornou diskusi s Ježíšem na téma : Kdo je můj bližní ! Sám dobře věděl, že jím je ten, kdo je „ synem svého lidu“ , tedy Židem ( 3 Moj.19: 18) . Kdybych to převedl na sebe, tak mým bližním je Čech a nebo jakýkoli cizinec, třeba  Němec, pokud by byl mým hostem.

V našem příběhu šel člověk z Jeruzaléma do Jericha. Na cestě ho přepadli lupiči. Oškubali ho jak slepici o všechno co měl a zmlátili ho tak, že byl na pokraji smrti.

Později šel okolo nejprve kněz a pak chrámový sluha. Oba představují přední osoby v obci . Nepatřili mezi boháče, ale tehdejší společnost je uznávala jako duchovní autority, znalce a služebníky Hospodina . Byli vázáni náboženskými předpisy a podle nich měli omezený styk s ostatními lidmi. Mohli by se nábožensky ( kulticky)  znečistit a tak se zraněnému raději vyhnou obloukem, protože si mysleli, že je mrtvý. A dotýkat mrtvých se oni nesměli.

Jenže problém je v tom, že na něj nepřišli ani podívat ! Nepřišli k němu. To udělal až ten třetí pocestný, Samařan. Židé a Samařané se vůbec nemuseli, měli mezi sebou letité spory trvající v podstatě tisíciletí. Navzájem se napadali a posmívali se jeden druhému. Tento Samařan přišel až k němu a postaral se o něj. Nebál se na něj sáhnout, naopak, provedl první pomoc protože tehdy žádná záchranka nebyla, naložil ho na mezka a odvezl do penzionu, kde za něj zaplatil dopředu a odjel . Majiteli penzionu řekl, že se vrátí a kdyby vynaložil víc než zaplatil, dorovná náklady.

Když Ježíš příběh dovyprávěl, ptá se našeho profesora teologie „Co myslíš," ……který z těch tří se zachoval k tomu přepadenému jako bližní?. Profesor bez váhání odpoví stejně jako odpovídáme  my : "Ten, který mu pomohl ,". A Ježíš zakončil rozhovor slovy " Jdi a jednej také tak "  

 Jaké poučení z našeho příběhu si můžeme vzít ?

1.Neměli bychom se vyhýbat těm, kdo potřebují naší pomoc . Nevíme , kdy jí budeme sami potřebovat......a

2.Ježíš, Boží Syn, přišel za námi, aby nám pomáhal . Přišel i za těmi, kterými lidé opovrhovali  . V tehdejší společnosti to byli hříšníci, úplatní úředníci a nevěstky. Dokonce se dotýkal i malomocných. Přišel, aby za nás položil svůj život na kříži. Nezemřel za své hříchy, ale za moje i za tvoje. Za všechno to, co se na nás Bohu nelíbí.

A že je toho dost ! Dokážeme jeden druhému škodit, závidět si, někdo krade, druhý lže a třetí se pošklebuje a přeje druhému špatné věci sousedovi

To všechno nám kazí pohodu a přináší neklid do duše. Kazí vztahy mezi lidmi. Pak nemůžeme ani spát a nevidíme ani sluníčko na obloze jak máme zakaboněné tváře a mračíme se na kde koho a na kde co.   Tím se podobáme tomu přepadenému poutníkovi ! Není na nás pěkný pohled.

Ježíš přišel až k nám, podíval se na naše rány a bolesti a řekl : Aha, tady nepomůže ani první pomoc, ani péče v penzionu. Musím za všechny lidi nejprve trpět sám, abych jim mohl pomoci. Proto za nás zemřel v Jeruzalémě a my si tu událost každý rok připomínáme o Velikonocích

Věříme tomu, že Ježíš obětoval svůj život proto, aby na sebe nemuseli být lid zlí

Aby se uměli radovat i z maličkostí a z toho, že jsou ještě lidé, kteří umí pomáhat a posloužit těm, kdo pomoc potřebují. A to může dělat každý z nás třeba jen tím, že se na druhého usměje, odpustí mu to, že mu něco ten druhý provedl, že sám pomůže druhému. Abychom k tomu měli sílu tak můžeme společně Pánu Ježíši poděkovat za to, že nás zachránil, ošetřil naše rány a řekl : „ Běž, dělej to tak, jako jsem to udělal pro Tebe já ! „

Můžete po mě opakovat a pomodlit se

„Ježíši, děkuji Ti, že jsi nám pomohl k tomu, abychom na sebe nemuseli být zlí. Děkujeme Ti za Tvou oběť na Golgotě, protože tou se nás dotýkáš a pomáháš nám k tomu, abychom sami uměli pomáhat druhým. Abychom se měli rádi a nedělali druhým zlé věci. Duchu sv. dej nám k tomu sílu a odvahu. Chceme být jeden na druhého hodní a milí. Děkujeme Ti, že nám k tomu dáváš právě teď sílu „

Václav Dobiáš

POZN. Je skutečností, že ta moje společná modlitba na závěr nezazněla, protože se Pavle podařilo velice přirozeně společnou vyznávací modlitbu zakomponovat do průběhu chval a řeknu vám, byla to síla ! Domek mocně burácel vyznáváním hříchů a děkováním za přijaté spasení. Někdo řekne : No jo, klenti z ústavu. Ti ani neví co říkají ! Není to pravda. Jsem přesvědčen, že tihle lidé velmi dobře ví o co jde. Chodí pravidelně na bohoslužby do kostela v Rokytnici nad Orlicí a než jsme začali zpívat, tak sami říkali, že je Pán Ježíš rád a že je vykoupil z hříchů.To bylo něco úžasného.

Vložil: Václav Dobiáš 9.4.2011 v 8:20 hod. 

 Vystačíme si sami ?

Filozof by dokázal o nezávislosti člověka a touze po ní vyprávět dlouhé hodiny. Nicméně pravdou je, že jsme pořád závislí na mnoha okolnostech, Uvedu příklady   

·        přicházíme na svět v důsledku jiné vůle

·        první roky žijeme v naprosté závislosti na jiných lidech

·        v dospělosti jsme závislí na řadě jiných lidí a okolností 

A on je přede vším a jím všechno stojí"  ( Kol.1:17)  Bůh je soběstačný, nezávislí na okolnostech " 

Bůh má život „sám v sobě“ a proto je tím, kdo život stvoření dává "Nebo jakož Otec má život sám v sobě,tak dal i Synu,aby měl život v samém sobě "  (Jan 5:26)

Když se podíváme blíže na Boží osobu, tak vidíme, že je nezávislí na našem postoji, myšlení a nápadech. Píše o tom Izaiáš, cit. "Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše“( Iz.55:8-9)

A teď vpustíme na scénu člověka se svými postoji, myšlením a životní zkušeností. Jeho myšlení je nesrovnatelné s naším myšlením   " Nebo kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil ? " ( Ř 11:34 )

Slyšel jsem to snad tisíckrát : Kdyby byl Bůh, tak by to či ono udělal jinak . Jak ? No, přeci podle mých představ …… ! Dokážeme Bohu radit co a jak by měl dělat. Jenže, protože nejsme na rozdíl od Boha nezávislí, nemůžeme diskutovat s Bohem tímto způsobem. To je jako by nějaká uklízečka se základním vzděláním šla radit generálnímu řediteli velkého nadnárodního koncernu kam má firmu vést a jaké má mít vize.

Člověk nemůže "diskutovat s Bohem" o zásadních věcech života. Naše pozice je v rovině :

                     přijímám Boží myšlení zjevené v Písmech nebo nepřijímám !

                     s Bohem nelze diskutovat s myšlenkou, že to vím lépe než ON.

Boha naše názory vůči Němu nezajímají, protože ON si vystačí „sám se sebou“. ON je soběstačný a tím nezávislí. Svou vůli uplatňuje jak chce ( Bůh)

Nebúkadnesar  ( mocný babylónský král panující v letech 605 – 562 př.Kr.) prohlásil po jedné zkušenosti s Boží mocí a silou toto  

  " Všichni obyvatelé země jsou považováni za nic. Podle své vůle nakládá s nebeským vojskem i s obyvateli země. Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho : CO TO DĚLÁŠ ?“   (Dan 4:32)

Kdybychom nevěděli, že Bůh je v prvé řadě Láska, tak se musíme vyděsit. Už Mojžíš řekl o Bohu : "Jak velice miluješ lidi..." ( 5 Moj.33:3 ), David prohlásil "Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš ? " (Ž 8:5)

Bůh má mnoho vlastností , ale určující motiv Jeho přístupu k lidem v dnešní době je láska

Proto …..

         Bůh uplatňuje svoji vůli nezávisle na vůli člověka, ovšem ne vždy s takovou razancí, která by odpovídala Jeho velikosti.

Na druhé straně vidíme, snahu mnoha lidí Boha napomínat a vyčítat Mu Jeho nezávislost ( soběstačnost)  . Víte sami jak nám vadí projevy drzosti jednoho vůči druhému. Ale ve vztahu k Bohu jako by bylo vše dovoleno !   Samozřejmě - je to jasný projev ne-víry v Boha. Tím, že lidé v Boha nevěří, tak ho zlehčují . Přesto platí

 " Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce koná " ( Ž 115 : 3 )  Na to má jako Stvořitel, plné právo. Také víme že, není despotický, ale dobrý, milující a přející každému prožít kvalitní, smysluplný život bez závistí, nenávistí, pomluv a já nevím co ještě všeho. Každý z nás se může dozvědět o čem je řeč z Bible. Tam je Jeho slovo v psané formě. Říkáme Bibli také „Boží slovo“.

Kdo se chcete s Bohem blížeji a srozumitelně seznámit; můžete přijít do Domku na Sboru na naše setkání. Jsme občané kteří už Boha poznávají nějaký pátek. 

Pamatujme na to, že Bůh není závislý na nás, ale my na Něm !

Vložil: 1.4.2011 Václav Dobiáš

*****************

 Připravujeme se už potřetí na Celonárodní čtení Bible o letošních Velikonocích

Jde o celonárodní akci. Prvního ročníku v roce 2009 se zúčastnilo na 83 měst a obcí. Při loňském druhém ročníku to již bylo nejméně 98 míst. Bible v různých překladech se četla na ulicích, náměstích a dalších místech. K projektu se připojila také Národní knihovna a více než třicet veřejných knihoven po celé ČR. Oficiální záštitu Celonárodnímu čtení Bible poskytl pan premiér Fišer, ministr kultury pan Jehlička, radnice a magistráty mnoha měst, Ekumenická rada církví, Česká křesťanská akademie, Židovské muzeum Praha a další organizace. K mediálním partnerům patřil mj. Český rozhlas 6.

 V řadě měst proběhl v rámci akce i unikátní doprovodný program. Například v Praze to byl slavnostní večer s názvem „Kniha knih v Knihovně“. Shromáždění moderoval ekonom Tomáš Sedláček, s úvodním slovem vystoupili ředitel Židovského muzea Leo Pavlát a předseda Ekumenické rady církví Joel Ruml. Poté následovalo scénické čtení velikonočních biblických textů v podání Josefa Somra a dalších českých herců s živým hudebním doprovodem 

Letos vás pozveme na 3 ročník Celonárodního čtení Bible do Domku na Sboru

Na místo, kam před pětisty padesáti čtyřmi lety přišli horlivci z Prahy toužící po duchovní obnově . Bratr Řehoř ( zakladatel Jednoty ) byl správcem kláštera na Slovanech, kde i kázal. Byl zřejmě členem zdejší utrakvistické řeholní komunity někdy od roku 1446. Snad byl synovcem arcibiskupa podobojí Jana Rokycany. Utrakvisté nebo-li „kališníci“ tvořili reformní hnutí v ŘKC, který začal v 2 pol. 13 stol. a trval až do bitvy na Bílé hoře v roce 1620. Žádal dokonce denní přijímání podobojí i pro laiky. Význam latinského slova znamená „ pod obojí způsobou“ . Utrakvisté se považovali za plnohodnotnou součást nerozdělené katolické církve. Byl to nápad voleného husitského arcibiskupa Jana Rokycany ( představitel umírněného křídla táboritů) odklidit do vzdálené pustiny tyto horlivce, v podstatě sektáře, kteří mohli narušovat křehké vztahy s Římem. Dále se tento záměr hodil Jiřímu z Poděbrad k znovuosídlení vlastního panství

Ve druhé polovině 15.století, po husitských válkách a za  vlády krále Jiřího z Poděbrad, vznikalo a existovalo mnoho „náboženských směrů, hnutí a skupin“ . Hledali východisko z všeobecného mravního úpadku. Nějakou novou cestu, nový směr obnovy . Skupina věřících, v čele s bratrem Řehořem, vycházela z učení Petra Chelčického a shromažďovala se pod kazatelnou Jana Rokycany. Na jeho přímluvu u krále Jiřího bylo této skupině vykázáno místo na králově Litickém panství uprostřed lesů, ve vypálené a husitskými válkami zničené vsi Kunvaldu

Kunvald patřil od roku 1389 pod Litické panství . V říjnu roku 1421 se stal obětí křížové výpravy a byl vypálen. Hrad Litice odolal. Na obranu obcí v panství nebylo možné pomýšlet. Kunvaldští se ukryli v lesích, ale sílu k obnovení do základů vypálené vesnice ve vojskem vypleněném kraji již nenašli. Téměř čtyřicet let zůstalo údolí Kunvaldu úhorem První zprávy přicházejí teprve až s bratrskou kolonizací.

Kde jinde by se měla číst na Bílou sobotu  Bible než na takovém místě ! Věříme, že i letos přijdete do Domku a zúčastníte se programu, který pro vás připravíme.

Mediálním partnerem v roce 2011 je opět Český rozhlas 6. Organizátoři usilují o opětovné získání záštity Ministra kultury a Národní knihovny, se kterou i letos na projektu spolupracují 

 Můžete se podívat na následující odkazy : 

 http://www.bible21.cz/nonstop_cteni/Celonarodni_cteni_Bible_2011

http://www.bible21.cz/nonstop_cteni/mesta2011

http://www.bible21.cz/preklad_bible/bible21　　

Upravil : 27.3.2011 Václav Dobiáš 

********************

Článek Jendy Vopáleckého z časopisu "Živé slovo" a odpověď na něj od Vládíka

 NIC bez Boží moci

 Ne silou ani moct, ale Duchem mým, praví Hospodin (Za 4,6)

Jsme dobří!

Nám aktivním křesťanům se zdá, že občas dokážeme pro Boha něco udělat. Připravit dobré kázání, evangelizaci, dobře navštívený koncert, shromáždění zhodnotíme jako „dobré". Zdá se nám, že jsme dobří, že naše shromáždění probíhají a jsou dobrá, máme mládeže, besídky, různá setkání - život pulzuje, přicházejí noví lidé a my jsme spokoje­ni s tím, jak náš osobní i sborový život docela funguje.

Pohled ateisty

Dovolím si být náročnější. Kladu si otázku, co z toho všeho by mohlo fungo­vat i bez Boží moci, otevřeně řečeno, co všechno je jen v naši lidské režii a Bůh v tom není. Když se na ty naše křesťan­ské aktivity podívá ateista, neřekne si: „No dobře, snaží se, daří se jim.. ?" Ale o Boží existenci ani moci ho to nepře­svědčí

Rád bych, aby naše životy a sbory, celé naše křesťanství vypadalo tak, aby všichni, kdo nás uvidí, museli uznat: tak tohle by bez Boha nemohlo existo­vat (1K 14,24; 1K 2,1-5; Fp 3,7-13). Za tím musí být opravdu nějaký živý Bůh - toho bych chtěl poznat!

My jsme toho mnoho vykonali. A Bůh nám pomáhal, žehnal, aby se nám dařilo to, co jsme chtěli udělat. A teď se mod­líme, aby to Bůh uchoval, udržel, aby to mohlo fungovat - a ono to funguje.

Podařilo by se to i bez Božího zásahu?

Kladu si ovšem otázku: Nebylo by celé to „naše" dílo lepší, větší, kdybychom v tom všem nechávali více působit Boha, aby se to všechno dělo Boží mocí - a my u toho byli více jen jako nástroje, skrze které to Bůh dělá? Přitom přiznávám, že nemám vyřešenou otázku, kde je hra­nice mezi tím, že Bůh si nás ke svému dílu používá jako své nástroje, a tím, že my pracujeme, jak uznáme za vhodné, a Bůh nám žehná?

To, co se v současnosti v křesťanském prostředí děje, mi často připadá, jako by se to dalo zvládnout i bez Boží moci. A já bych si přál, aby bylo patrné, že to Boží dílo, na kterém se podílím, by bez Boží moci nebylo možné. Jde mi o to, aby lidé nade vši pochybnost viděli, že se jedná o Boží působení, a proto při­cházeli obdivovat Boha

Fantazie nestačí

Rád bych ve svém životě, v okolí, v osobních vztazích mezi bratry a sest­rami viděl víc nepochybných Božích projevů, které nelze vysvětlit jinak než Boží mocí. Co například? Nevím, jestli mi stačí fantazie. Spíš ne, vždyť co bych mohl Bohu nabídnout, aby mě tím překvapil? A přece některé příklady:

 Bůh nás proměňuje?

• Ryzí obrácení nových lidí, kteří budou vyznávat a opouštět své hříchy, bude na nich vidět, že přijali Boží odpuštění v Kristu a vedou proměněný život
• Usmíření bratří, kteří byli celá léta rozhádaní
• Aby shromáždění v našem sboru, v našich sborech mělo proměňující cha­rakter
• Abychom každé naše shromáždění ne­mohli hodnotit o nic méně než: „Dnešní shromáždění bylo mohutným povzbu­zením do toho, k čemu už nějakou dobu cítím, že mě k tomu Bůh volá"
• Nebo: „Zásadně to proměnilo můj vztah s Pánem Ježíšem, dnes se mi stal tak blízkým, jako nikdy dřív!"
• Nebo „Dnes Bůh naprosto rozptýlil mé dosavadní obavy, nejistotu, pochyb­nosti, které mě roky trápily"
• Nebo „Dostal jsem nový impuls k vděčnému, aktivnímu postoji vůči člo­věku XY"
• Nebo „Sled myšlenek, jak Boží Duch vedl dnes bratry při Památce, to byl koncert nenapodobitelného spontánní­ho obdivu Pána Ježíše"
• Rád bych, aby ve shromáždění zazní­valo vyznávání hříchů, svědectví o pro­měně („přestal jsem kouřit apod.")
• Aby byla patrná souhra a vzájemné doplňování jednotlivých darů lidí s růz­ným vzděláním, zaměřením
• Abychom prožívali koncert generací mezi sebou (úcta, přijímání se, bez po­hrdání, ale s taktem), a to i když nemají všichni stejný názor (tam, kde můžeme mít odlišné názory)

Jak často prožíváme taková shro­máždění? Jak často se za ně modlíme? Jsem přesvědčen, že potřebujeme z na­šich shromáždění odcházet proměněni Božím Slovem, Božím Duchem, vždyť smyslem života křesťana tady na zemi je být proměňován do Kristovy podoby (2K 3,18; Fp 3,21; Ř 12,2; 8,29). V čem jsem dnes jiný než před týdnem? V čem jsem podobnější Kristu? Věřím, že Bůh v nás tímto směrem působí - jen na nás je, zda mu dovolíme, aby nás proměňo­val. Věřím, že taková shromáždění jsou možná, že je možné, aby Bůh v našich životech působil.

Pokud tomu věříme, pak můžeme druhé vést, ukazovat jim, co dokáže Boží moc, pak jim (i na sobě) můžeme dát ochutnat, jak Bůh působí, jak pro­měňuje náš charakter, naše postoje, naši důvěru vůči němu. Pak na nás Bůh může ukazovat, o co mu v životě křesťa­na jde (Fp 4,9; 1 Tm 1,16).

Moje nedořešené otázky:

Můžeme něco udělat pro to, abychom byli přímými účastníky Boží moci? Co? Často tady píšu, co si přeji já, co bych já rád (inspirován dobrými zkušenostmi, které máte asi také), ale kladu si přitom otázku: Co si přeje Bůh, co by v našich životech, sborech chtěl On?

Budu vděčný za vaše odpovědi, poznám­ky...

JENDA VOPALECKÝ

**************

Vládík Jendovi napsal tento e-mail

 Ahoj Jendo,

díky za článek časopise Slovo Života. Velmi mě povzbudilo nad čím přemýšlíš a toužím po tom, aby takhle přemýšlelo více lidí v KřSb.

Musím ti dát za pravdu - mnoho sborových činností a aktivit se " obejde " bez Boží moci. Bůh nám vždy pomáhá, ale tam kde jde vidět Boží moc prokazatelným způsobem, tam se oslaví Bůh.

Mnoho křesťanů si myslí, že kde se dějí zázraky a uzdravení, tak tam je oslaven člověk. Je to omyl, protože když se něco takového skrze někoho děje, tak je každému zřejmé, že tohle by člověk nezvládl ( nemohl ) způsobit svou mocí.

Je tím vzdána čest Bohu, od kterého tato moc pochází.

Jednou ze stěženích věcí, která brání průniku Boží moci - konkrétně do KřSb - je pýcha na učení ( postoj : my vše známe nejlíp ) a ignorace vztahu s Duchem Svatým včetně otevření se vztahu a žádání Ducha Svatého o dary.

Mnohdy mě zaráží pýcha a postoje křesťanů z řad Křesťanských sborů jako např. : Duch dává dary jak chce ( tím je ti řečeno : až bude Bůh chtít, tak ti dary dá ). Ano, ON dary dává jak sám chce, ale na nás je o dary žádat - jak je psáno : horlivě usilujte - viz.1.Kor. 14:39

My v Kunvaldu Boží moc prožíváme a nejenom v Kunvaldě, ale i v běžném životě. Docela si to bez ní nedokážu představit.

Zmíním pár věcí, které se staly za poslední dobu :

1) Jeden věřící od nás má sestru, která měla rakovinu prsu. Doma nad ní rodiče zlomili hůl ( jsou nevěřící ) a ta žena také nevěřila - má dítě a manžela. Modlili jsme se za ní ( na dálku ), protože do sboru nepřišla ( když v Boha nevěřila ). Ve více modlitbách jsem prohlásil, aby jí Bůh nejen uzdravil, ale aby o svém uzdravení vydala jednou svědectví u nás ve sboru. V současné době ( po chemoterapii, kterou absolvovala ) je zdravá a doktorka jí řekla, že může do práce a má se u ní zastavit za rok na kontrolu. Haleluja!

Navíc opravdu v tom byla vzdána chvála Bohu, protože ta žena chodí ve městě kde žije do Křesťanského společenství i s celou svoji rodinou.

2) Jeden věřící mladík u nás nemohl skončit s kouřením. Jednu v neděli jsem se za něj modlil a Bůh mě řekl, že ho toho zbavuje. Řekl jsem mu to a ten kluk vzal cigarety, dal je jinému člověku a od té doby nekouří

3) Naše Anetka ( necelé 4 roky ) měla reflux 3 stupně. To je vracení moči z moč. měchýře zpět k ledvinám. 3 stupeň tohoto postižení se buď řeší operačně nebo se léčí antibiotiky. Doktorka nám v nemocnici řekla, že nejdříve po roce antibiotiky se to samo upraví. Ten rok potom řekla, že je to krajní mez. Za rok jsme šli na kontrolu a po refluxu ani památky. Samotný primář byl z toho docela vykulený a obvoďák řekl, že je to zázrak!

Bůh je dobrý!

Věřím, že ti to co píšu přinese nějakou inspiraci, nebo alespoň povzbuzení. Hodně toho je ke slyšení na našich webovkách : www.skk.webnode.cz

Přeji tobě i tvé rodině Boží požehnání a úspěšné dny,

Vláďa Pípal ml. ze Žamberka

************************

Dovolím si poznamenat, že mě článek Jendy Vopáleckého v časopise, který vydávají Křesťanské sbory, také velmi zaujal. Je jedním z mála, který nutí věřící v našich sborech přemýšlet nad svým křesťanstvím. To, co napsal Vládík, mohu jen a jen potvrdit. Zásadní problém, který brání průlomu Boží moci ve shromážděních je postoj vůči osobě a dílu Ducha svatého. S tím souvisí mnoho dalších skutečností. To, po čem Jenda a mnozí další upřímně touží a  nevidí to v našich sborech, my v Kunvaldě, z Boží milosti, prožíváme. Vládík uvedl jen střípky z projevů Jeho moci v našich životech. To není žádné chlubení, ale skutečnost, kterou prožíváme jako odměnu za to, že nám Duch sv. dal sílu vyjít ze "zajetých kolejí" a vstoupit do opravdového, svobodného vztahu s Otcem, Synem i Duchem sv. Jsme připraveni podělit se o své zkušenosti s každým, kdo bude mít zájem o posun svého vztahu s Bohem do opravdové osobní roviny včetně prožívání vztahu v emoční rovině. Ta do každého vztahu neoddělitelně patří. To jen my jsme si tohle zapověděli se všemi důsledky

Vložil: 6.3.2011 Václav Dobiáš

 Boží a lidská spravedlnost  

Ž 11:7a „Hospodin je spravedlivý, miluje vše, co je spravedlivé;…..“

Nejvíc nás naštve, když nás někdo obviní z něčeho, co jsme vůbec neudělali. Toužíme po spravedlnosti, ale často se setkáváme s křivdou. Bůh je dárcem spravedlnosti. ON nepodléhá zákonu ( rozuměj „přepisu, ustanovení s právními důsledky“) , ale přitom je sám sobě zákonem . Co je tedy spravedlivé ?

To , co říká Bůh, že je SPRAVEDLIVÉ !

Informačním zdrojem , jakoby „předpisem“ nebo „zákonným pramenem“ je Bible. Stvořitel, je dárcem etiky i morálky pro stvoření.

„Etika“ pochází z řeckého slova "ethos", což znamená „ obyčej, mrav, charakter nebo způsob myšlení“. Naše přirozenost byla prvním hříchem v Ráji změněna. Od té doby, nejednáme vždy správně, ne vždy Bůh s „étosem“ souhlasí . Nespravedlnost, kterou někdy cítíme nebo prožíváme, je spojena s neposlušností vůči stvořitelské autoritě Boha, rozuměj, s tím, že si sami určíme co je spravedlivé a co už není !

V lidském pojetí lze termín „spravedlnost“ chápat jako morální vědomí, charakterizující stav věcí, který se pokládá za žádoucí, za odpovídající určitému chápání podstaty člověka a jeho práv. Zahrnuje vztah mezi skutkem a odplatou (zločinem a trestem) , zásluhami a odměnami, právy a povinnostmi atd.

Pokud člověk převezme iniciativu a začne formovat meze spravedlnosti bez podřízení se Boží autoritě, pak převezme roli, která patří jen Stvořiteli. A to se všemi důsledky

 Ž 99.4 "...ty jsi ustanovil (Hospodin) práva,soud a spravedlnost….“

Pokud lidé neuznávají Boží spravedlnost, nemůžou nastolit spravedlivý lidský řád. Když se podíváme na to, jaké předpisy a zákonná ustanovení vychází z dílny našich zákonodárců, …… tak se jeden nestačí divit !

Ř10.3." Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili“

Vzdělaní lidé, ale nepodřízeni Boží autoritě, opouští Boží přikázání a ustanovení a vytváří své. Vychází z člověka, bez ohledu na Stvořitele a jeho záměry, a směřují zase k člověku, kterého staví do středu zájmu. Lidská společnost se organizuje autonomně (rozuměj „ nepočítá s Bohem“). Žel, pak musíme žít v marasmu své nedokonalosti. Bible na více místech říká, že žádný člověk není spravedlivý podle Božích měřítek  

Kaz. 7:20 „ Není na zemi člověka spravedlivého, který by konal dobro a nehřešil“  

Ž 14:2-3 „Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo“

Před Bohem neobstojí ani jeden, kdo nerespektuje spravedlnost, kterou lidstvu dává Stvořitel . Boží spravedlnost se oproti spravedlnosti lidské nemění Ž 111.3 " ..a spravedlnost jeho zůstávající na věky"

Abychom mohli žít tak, jak bylo Stvořitelem myšleno, pak nám  musel dát zdroj informací a poznání své osoby. Tím je  „právní „kodex“…..Bible.

Nevím jak vy, milí návštěvníci našeho webu, ale já chci respektovat Boží vůli ve svém životě. Nedělá mi problém přijmout Boží etiku a morálku, protože jsem pochopil, že je nám dána ve jménu života, ve prospěch života a pro to, abychom se nezmítaly v problémech . Jen když si vezmete z Desatera příkaz „Nepokradeš“ ! Kdyby přestaly zlodějny a tunelování bohatství zanechaného předchozími generacemi, tak se máme určitě lépe. Kdyby se ve společnosti přestalo „cizoložit“, nebylo by tolik rozvodů a nešťastných, zklamaných a podvedených. Zborcené životy jako domeček z karet !

Všechno, v prvé řadě, důsledek neposlušnosti vůči Bohu, odmítání Jeho spravedlnosti a vytváření si vlastní etiky a morálky. Přestaňme obviňovat Boha skoro ze všeho co se nám přihodí. Je to důsledek společenského, celonárodního a celosvětového marasmu, který vzniká tím, že nejsme ochotni reflektovat na „ kodex“ Božího práva a spravedlnosti. Navíc, Jeho spravedlnost není bezcitná, chladná a strohá. Boží spravedlnost není bez lásky k člověku. Bůh je spravedlivý, ale také milující. Souběh těchto charakterových vlastností Boha můžeme vidět na kříži.

Boží Syn umírá proto, aby nám Bůh mohl odpustit, že jsme si Ho znevážili a opustili jeho pojetí etiky a morálky. Pro naši víru v Jeho „smírčí oběť“ se můžeme vrátit do Otcovské náruče, která na každého čeká. Zpátky do „normálu“, zpět do „Ráje“ , do Boží přítomnosti a do života prodchnutého Jeho mocí a láskou. Pak začneme znovu rozumět Jeho spravedlnosti ….. to vám přeji já i celé naše společenství křesťanů v Kunvaldě.

Každého zveme k návštěvě našich shromáždění nebo „Večeru chval a uctívání“. Možná to bude váš první krok k novému pohledu na Boha a na křesťany vůbec     

Vložil: 2.3.2011 Václav Dobiáš

*********************

  Pravdivý Bůh

Jer.l0.l0 "Ale Hospodin jest Bůh pravý,jest Bůh živý a král věčný........,

1 J 5.20 „ A víme,že Boží Syn přišel a dal nám schopnost, abychom poznali toho pravého, a jsme v tom pravém, v jeho Synu Ježíši Kristu.On je ten ¹⁾pravý Bůh a ²⁾věčný život“ 

Jan l7.3 „ A toto je ten věčný život, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho kterého si poslal, Ježíše Krista“

Ježíš Kristus nám dal schopnost poznat toho pravého Boha, je tím pravým ( pravdivým ) Bohem a věčným životem. Co je to „věčný život“ ? Poznání JEDINÉHO PRAVÉHO BOHA !!

Bůh je pravdivý, protože nemění svůj vztah k nám

Bůh je stálý proto,že je "... bohatý milostí a věrností" 2Moj.34.6b. Věrnost ke stvoření potvrzuje pravdivost Boha

Právě díky Jeho milosrdenství a věrnosti  vůči nám poznáváme ,že náš Bůh je pravdivý nebo-li  pravý Iz. 44: : 21 „...Já jsem tě utvořil ( Izraeli)....., u mne nebudeš zapomenut.“. Zrovna tak se chová ke každému člověku . Pravdivě ! Z Jeho strany nebylo na nikoho zapomenuto

Podívejme se na kříž Pána Ježíše a pochopíme. Bůh Otec neušetřil vlastního Syna, ale obětoval Ho za naše provinění. Ježíš se stal obětí, která usmiřuje Boha s padlým člověkem. ON je bohatý věrností

Jeho pravda sahá až nad nebesa . Ž 108:5 "Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé,a až k nejvyšším oblakům pravda tvá". Bůh je ten, kdo plní své závazky a svědectví o tom vydávají i nebesa resp. vidí jí andělé

 2.Moj.34:7 "Milosrdenství čině tisícům ,odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích a který nikoli neospravedlňuje vinného ..."

Bůh je stálý v obou zásadních věcech : a) Odpouští nepravost a přestoupení .... b) Neospravedlňuje vinného . Takže, aby nám mohl Bůh odpustit provinění vůči Němu, pak musel přinést  Boží Syn oběť smíření na Golgotě. I v tak osobní záležitosti se chová pravdivě. Vidíme, že pravda Boží souvisí s Boží spravedlností.

Následujme Ho v pravdě, žijme pravdivý a přesvědčivý "křesťanský" život ! To přeji sobě i vám, milí návštěvníci našeho webu

Vložil: Václav Dobiáš, 12.2.2011

*******************

  You are freedom

Víťa Moravec složil první chválu v angličtině s názvem " You are freedom" . Kamarádi ho natočili na video a tak se na něj můžete podívat a poslechnout si jí v originálním provedení

http://www.youtube.com/watch?v=xT86o7ZSmOo

Další odkaz na video je v nabídce "Amosovy Děti" kde je záznam jedné písničky z úterý 1.2.2011. Nakonec jsme se sešli jen ve třech a tak se hrálo uvolněně 

Vložil: 4.2.2011 Václav Dobiáš, video natočil a upravil Víťa Moravec
****************

 Svět ve znamení Boží slávy

Každý člověk si vytváří nějaký obraz o světě, má svůj „světonázor“. Jak nabývá rozumu klade si čím dál složitější otázky na které hledá a často ani nenalézá odpovědi. Použiji velmi stručný pokus o definici světového názoru :  Jde o soubor předpokladů (či domněnek),které si vytváříme (vědomě či podvědomě) o povaze světa. Pro někoho je to možná příliš složité, tak to ještě víc přiblížím. Prostě jde o to, jak si vysvětlujeme důvod své existence na světě, kde se tento svět vůbec vzal a jaký má vše, co se kolem mě děje, smysl a význam. Možná jsem to ještě víc zamotal, ale kdo mi chce rozumět tak mi rozumí.

Před lety jsem skoro denně chodil s kytarou do žamberského parku zpívat křesťanské písně. Začal jsem už na jaře 1989 a přiznám se, že někdy ve mně byla malá dušička. Pak jsem si rychle zvykl na svobodu a to trvalo několik let. Zastavovali se u mě lidé, poseděli a šly dál. Někdy se ptali v co nebo komu věřím. Absolvoval jsem mnoho diskusí, kde jsem zjistil, že my křesťané mluvíme „jiným jazykem“   ( rozuměj příliš teologickým) a lidé ze sekulárního prostředí ( rozuměj světského, profánního ) nám nerozumí. Možná i to jsem se postupně trochu naučil . Výsledkem bylo zjištění, že otázky ohledně Boha a víry v Něj  se neustále opakují a dají se charakterizovat pěti oblastmi

Lidé nejčastěji říkají, že věří v Boha, ale  …..,

1) …    svým způsobem

2) ….. nejsou  schopni svou víru definovat

3) …    věří v převtělování

4) …    " nic se nemá přehánět"

5) …     říkají : " já si myslím"

Tahle parková mise probíhala v letech 1989 – 1999 a můžu zodpovědně prohlásit, že většina lidí věří na reinkarnaci nebo na nějakou formu východních náboženských směrů. Trochu smutné zjištění u národa, který má bohatou křesťanskou minulost byť uznávám, že každý má právo na svůj světonázor a víru v „něco nad námi“ .

Křesťané věří, že vesmír a svět stvořil Bůh. Není nějakým dědečkem s býlími vousy někde na obláčku pokuřujíc z dýmčičky a blahosklonně kynoucím lidičkám na zemi. Bezbranný a bezmocný. To ani náhodou !

Bůh je jedinečná a jediná duchovní bytost , která stvořila světy a skrze kterou všechno trvá. O tomto Bohu máme zprávu v Bibli. Filosofickým základem pro křesťanskou víru je ….. křesťanský teismus

Když si ten latinský výraz přeložíme pak  „ Theo“ = Bůh ,  „ ..ismus“ = nauka a „křesťanský“ znamená, že jde „ o nauku o Bohu který má Krista a je Kristem “ . Bůh je nekonečnou osobností, „jednotou v mnohosti“ a „mnohostí v jednotě“ ( to je podstatě známého výrazu „trojjedinost Boha“ )

Je  „transcendentní“ ( rozuměj „přesahuje naši realitu“) . Existuje a jedná jak v dimenzi mimo naší přirozenost ( v nebi) tak je přítomný a jedná tady na Zemi. Má řadu charakterových vlastností, které o Něm nacházíme v Bibli. Je od počátku a všechno bylo stvořeno skrze Něj. Stojí mimo stvoření ale současně může přebývat v našem světě resp. v nás samých skrze osobu Ducha svatého. Řeknu vám, že  je mým celoživotním dobrodružstvím poznávat Boha ! To prostě nemá chybu a kdo jednou zkusí, už nikdy nepřestane .

Bůh Bible není bůh jiných světových náboženství kromě judaismu, který ovšem nezná Krista. Židé Mesiáše teprve čekají….

Jsem Bohu vděčný, že člověk nemusí spáchat intelektuální sebevraždu, aby mohl přijmout Boha Stvořitele a Spasitele za svého, za toho, kdo je prapříčinou všech příčin a kdo ho naučí žít a vrátí tam, odkud nás hřích odvál ….

Svět je ve znamení Boží slávy i když to tak na první pohled kolikrát nevypadá. Karel Engliše má v Hrabyni pomník. Je na něm napsáno, cit.

  „ A přeci není spásy mimo demokracii.Demokracie vyžadujete tedy charakterů a vzdělání“ ….

 Vím, že se jedná o úspěšného, trojnásobného ministra financí Československa v meziválečném období a že to myslel ve smyslu společensko – politickém.

 Jenže kde ty  charaktery brát  ! Vysoké školy je nevyprodukují a postmoderní společnost charaktery spíše rozkládá než aby je budovala. Jak víme demokracie je forma vlády, popřípadě státu, ve které je zdrojem moci lid . Jenže jde o lid vytvářející autonomní, tzn. svou morálku nezávislou na Bohu.

 Bylo by jen dobře kdyby se český národ více přimkl k Bohu. Najednou by se začali znovu rodit ty charaktery, které chybí.

 Naší jedinou spásou jak ve smyslu náboženském, ale i společenském a ekonomickém, je JEŽÍŠ !

Vložil: 14.1.2011 Václav Dobiáš

***************

PUKANKY

Dnes jsem šel spát v 00:03 hod. Prostě nějak to tak vyšlo. Už před půlnocí 31.12.2010 to začalo. Rachejtle, světlice, prostě všude okolo rány. Některé dokonce, jak z děla ! Nad námi v satelitu si udělaly nějaký soukromý ohňostroj a na náměstí byl tradiční půlnoční se vší parádou. Musel jsem počkat až to přestane. Ze všech stran se ozývaly rány. Zvířata vystresovaná na maximum, lidí šťastní a veselí, dělaly bugr !

Vzpomněl jsem si, jak jsme za mého mládí dělali "pukanky". Jestli nevíte co to je, tak jde o dnešní popcorn ! Za totality o něm nebylo ještě ani zdání a my už dávno jsme ho dělali z odrůdy kukuřice, která se jmenuje „ Slovenská biela“ . Vždy se nějaké množství naselo, vysušilo a pak se dalo do hrnce trochu sádla a nasypalo se do něj zrní. Jeden musel držet hrnec s pokličkou a neustále s tím nad ohněm pohybovat, aby se kukuřice nepřipálila ke dnu. A pak to začalo ….. puk,puk,….chvíli nic, pak zase několik ran do pokličky a pak to přišlo ….kanonáda jak o Silvestru ! Rány jedna za druhou. Uměním bylo včas odebrat hrnec z ohně a přitom napraskat max. množství zrn

Tak to mě včera připomněla silvestrovská kanonáda. Nevím proč, ale zdála se mi ještě silnější a delší než minulé roky. Že bychom se měli mít v novém roce nějak líp se mi nezdá . Chystá se dost změn a v rámci snížení zadlužování státu si budeme muset dost výrazně utáhnout opasky. Ten kdo má na kontě 10 miliónů to tolik nepocítí jako ten, kdo má zaměstnanecký plat nebo důchod. Ale nechme politiku jiným. Dnes ráno otevřu „ Seznam.cz“ a tam je titulek : Silvestr v Česku: mrtvý senior, skok z okna a namol opilé děti. Docela „pěkné uvítání“ v novém roce ! Článek začínal textem : „ Na jihu Moravy zemřel při požáru senior, důchodci v Ostravě explodovala pyrotechnika v rukou a například ve Štramberku se na náměstí opily děti do němoty“

„Pukanky“ praskaly a vítaly vstup do Nového roku. Loď se potápí a na palubě se tancuje ! …tak nějak bych vyjádřil své pocity, když jsem čekal na konec kanonády. Ptal jsem se sám sebe, co se vlastně oslavuje, když není v podstatě co ! Jsme zas o rok starší, čeká nás šetření na všech frontách, protože ceny základních životních potřeb budou růst …..tak proč se až tak bujaře radovat ?

Pak jsem si odpověděl po svém. Lidé chtějí svým způsobem zapomenout na všední starosti a alespoň na chvíli se poradovat. Proč ne, oslavy patří k životu. Po nich budeme hledat jistoty, které nenajdeme a budeme hledat pokoj, který nemáme.

Pro křesťana je jedinou jistotou Ježíš ! To není laciná reklama, ale hluboká životní zkušenost miliónů lidí na celém světě.  „ Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá, ve stínu Všemohoucího bude spočívat. Hospodinu řeknu: "Jsi mé útočiště, můj hrad, můj Bůh, na něhož spoléhám!" Žalmy 91:1- 2 

Víra v Něj nám dává pokoj do srdce, pokoj, který nemá a nezná tento svět ( rozuměj morálně – společenský systém lidské společnosti). „Pukanky“ „nepukanky“, naším pevným bodem a jistou, ve chvíli kdy bude otřásáno vším otřesitelným, je pro nás neotřesitelný Vládce a Pán . To je milost a požehnání, které je připraveno pro každého, kdo přijme Ježíše jako svého Spasitele a Pána i v roce 2011

Vážení a milí internetoví příznivci, stálí i nestálí návštěvníci našeho webu. Děkujeme vám za přízeň a žehnáme vám v mocném jménu Ježíš do nového roku pokojem, který dává jen ON a který nenajdete nikde jinde než u Něj – Boha Stvořitele a Spasitele 

Vložil: 1.1.2011 Václav Dobiáš

*******************

 Jméno nad každé jméno !

Úvod : Letos jsem byl pozván občany Kameničné zda byl nepromluvil na jejich "půlnoční", kterou si organizují sami ( myslím již pátým rokem) . Včera jsme byli  s manželkou velmi mile překvapeni hojnou účastí ( cca. 60 - 70 lidí). Místní pěvecký sbor zapíval celkem 15 vánočních písní a koled za doprovodu kytar, varhan, fléten a akordeonu. Uprostřed programu jsem dostal prostor k vánoční promluvě ke shromážděným lidem. Níže je odkaz na záznam kázání v mp3 a text promluvy. Můžete si ho poslechnout nebo i přečíst. Ať vám přispěje k prožívání letošních svátků Vánočních !  

Kázání 24.12.2010 na půlnoční v Kameničné - Václav Dobiáš - I.část.mp3 (6,1 MB)

Kázání 24.12.2010 na půlnoční v Kameničné - Václav Dobiáš - II.část.mp3 (6,3 MB)
                                        

 Dovolte mi, abych vás pozdravil jménem Společenství křesťanů Kunvald a popřál vám příjemné prožití svátku vánočních a úspěšný vstup do Nového roku.

Pokoj a láska Boží ať zůstává ve vašich srdcích a to ve jménu Otce, Syna i Ducha sv. Amen  ! 

Svůj příspěvek jsem nazval „ Jméno nad každé jméno“ . Přečtěme si vánoční text z evangelia Matoušova  „Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.  Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.  Porodí syna a dáš mu ¹⁾jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:  `Hle, panna počne a porodí syna a <sup>2)</sup>dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´.  Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš“    (Matouš 1:18 – 25)

Matouš odhaluje něco, nad čím přemýšlely a po čem pátraly celé generace rabínů. Myslím si, že tomu nerozuměl ani sám prorok Izaiáš, když pronesl výrok

  „ Sám Pán vám proto dá znamení: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi.“ (Iz.7:14)

Vánoční událost resp. narození Ježíše z panny je Božím znamením, kterému už rozumíme ! Uvedu krátký výklad citovaného verše z proroka Izaiáše  

Musíme se vrátit do doby kolem 735 let před Kristem. Zaslíbený Mesiáš se měl narodit z rodu krále Davida. Nositelé této linie byli Judští králové. Hlavním městem byl Jeruzalém, kde byl také Hospodinův chrám. Jako jediný národ na světě měli jednoho Boha, kterého měli poslouchat a dodržovat jeho Zákon. ON jim žehnal, vysvobozoval z tísně, ale také dopouštěl jejich prohry a strádání. Vše souviselo na jejich vztahu s Hospodinem. Král měl svá práva, ale i on měl být podřízen Hospodinu a jednat v souladu s Jeho vůlí.

V té době vládl v Judském království Achaz. Dostal se do situace, že vojska dvou sousedních zemí obléhala Jeruzalém. Achaz se obrátil s prosbou o pomoc k mocnému asyrskému králi   Tiglat-pilesarovi s prosbou, cit. 2 Král.16:7 „ …..Jsem tvůj služebník, tvůj syn! Přijď mě prosím vysvobodit z rukou aramejského a izraelského krále, kteří mě napadli"

Slyšíte dobře !  Udělal něco nepředstavitelného ! Davidovský král je přeci Boží služebník a Boží syn; podle Žalmu druhého. Není otrokem a synem pohanského krále ! Místo, aby spoléhal na pomoc od Hospodina, řeší situaci politicky . Achaz dokonce přeskupil posvátné předměty v Jeruzalémském chrámu a tím jen dokázal, že si Boha zlehčil a dělá si co chce i na tak svaté půdě, jakým chrám je.

Prorok Izaiáš si pozval krále na schůzku a nabízí mu jakékoli „znamení od Hospodina“ . Nějaký div, přírodní úkaz, prostě cokoli, co si bude přát. Měl být důkazem, že ho Hospodin vysvobodí z tísně, že ho neopustil . Achaz znamení odmítá, protože už ve svém srdci spoléhá na mocného asyrského vladaře. Opouští Boha a spoléhá se na člověka.

Achaz připravil Bohu velké zklamání. Odmítá znamení, protože ho ani od Hospodina nechce ! Začal spoléhat na svůj rozum, na pomoc z jiného zdroje a s Bohem již nepočítá

Přesto, i takto, doslova…  „odmítnutý Bůh“ - prokazuje znovu a znovu milost svému lidu. Jedná nezávisle na tom, jak se k němu král chová, jak se jeho srdce od Něj odklání. Izaiáš mu říká, že Hospodin dá lidu jasné znamení přes všechna pochybení Davidova rodu . Dá mu zaslíbeného potomka, jehož jméno bude dokládat to, čím pohrdl Achaz . Totiž Hospodinovou věrností, jeho vysvobozením a záchranou od smrti . Tím jménem je  Immanuel což přeloženo znamená „Bůh s námi“ !

Vskutku neobvyklým znamením bude ….že “  panna počne a porodí syna „ . Záhadné proroctví bylo odhaleno ! Matouš dokládá, že Immanuelem je Ježíš, vtělený Boží Syn

Vánoční událost je poselstvím o tom, že na nás Bůh nezapomněl. Přišel za námi ! Navzdory všemu co dokážeme Jeho lásce odepřít ! Vraťme se k přečtenému textu z evangelia Matoušova

Josef to neměl vůbec lehké. Ještě si svou snoubenku nevzal a už otěhotněla bez jeho přičinění. Tohle odporovalo rozumu, ale také společenské tradici. Josef přemýšlel jak se ze zasnoubení vyvázat a vztah ukončit. Pokud by Marii veřejně obvinil z cizoložství, tak jí čekal trest ukamenování. Na to jí měl příliš rád; a tak chtěl použít to nejméně bolestivé a tím bylo vystavení tzv.„ rozlukového listu“ s prohlášením : „Já nejsem její muž“ . Ten, když se podepsal před dvěma svědky , stačil k tomu, aby k ní neměl žádné právní závazky. Marie by se pak musela s hanbou vrátit do otcovského domu

Josef byl čestný muž, ale tohle nedal ! V rozhodující chvíli zasáhl Bůh ! Ve snu mu anděl Páně vysvětlil, že :

¹⁾ Mariino početí   se stalo nadpřirozeným zásahem Boží stvořitelské moci

²⁾ Jako otec dá dítěti jméno Ježíš

³⁾ Celá událost je v Boží režii a stala se proto, aby, ….. po více jak sedmi stech letech,  bylo naplněno znamení pro Izrael a celý svět, že „ … panna počne a porodí syna….“ Iz.7:14

Početí z Ducha sv. je pro dnešní myšlení nepředstavitelné. Zázrak, který patří do oblasti mýtu. Věc se má však jinak. Ve starověku se nepřemýšlelo jen v biologické rovině. Bůh či bohové zasahovali do světa lidí docela běžně a to jak v řecké mytologii, tak v egyptském polytheismu

Zpráva o početí Ježíše ukazuje, že BŮH ZASAHUJE DO NAŠEHO ŽIVOTA  PODLE SVÉHO ZÁMĚRU. Bez ohledu na náš rozum, naše postoje a názory. Stalo se to, co bylo předpovězeno před dávnými lety prorokem Izaiášem

Vážení a milí. Nebojme se toho, když v našem životě promluví Bůh. Někdy je to ohromující, jindy nás to naštve a těžko se to přijímá, jindy to vítáme s nadšením !

Podívejme se na Marii. Byla "milostí obdařená" k pokoře ( Lk 1:28). Zeptala se anděla Gabriela : „Jak se to může stát ?“ Dostalo se jí stručné a jasné odpovědi :  Prostě na tebe sestoupí Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní …, ( Lk 1:34 -35 ). Přijala to s pokorou a  Bůh jí dával sílu unést nezvyklý úděl. Tím je pro nás, často reptajícím a vzpouzejícím se Boží vůli, příkladem k následování. Rozhodněme se být pokornější vůči Bohu, ale také k sobě navzájem. Mějme jeden druhého za důstojnějšího než sebe a … bude na světě o trochu líp

V našem biblickém textu máme zmíněna dvě jména. Jedno vlastní – Ježíš a druhé – Immanuel. To druhé se nepoužívalo, ale potvrzuje význam jména Ježíš

Proč takový důraz na jméno ? V době před Kristem ale i ve starověku platilo římské přísloví „ nomen omen“ tzn., že jméno je VĚŠTBA, jistý prorocký vhled do začínajícího života. Vyjadřovalo přání rodičů  jaký má být jejich potomek.

Josef měl dát novorozenci jméno Ježíš. Cit.Mt. 1:21 „Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." Význam tohoto jména doslova zní : „Hospodinův vysvoboditel, neboť on vysvobodí“ , zkráceně „Spasitel“ . Ano, celým světem dnes zní jediné : Ježíš se narodil ! Boží láska se k nám sklání v malém dítěti, které se stalo nejvýznamnější osobností v dějinách celého Vesmíru

Už jen to jméno odhaluje Ježíšovo životní směřování . Hospodin skrze Něj vysvobodí lid z duchovní temnoty, ale i z mnohého strádání a trápení.

Když Jan Křtitel poslal vzkaz Ježíši, zda je tím zaslíbeným Mesiášem anebo jestli mají čekat jiného, dostal tuto odpověď :  „Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte:  Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží." (Mt. 11: 2 – 6). Bůh se od té doby nezměnil, vždyť je věčný. I dnes Ježíš, skrze naší víru, uzdravuje tělo, duši i ducha ! Důležité je se na něm neurážet. Nebrat Ho jen jako malé, bezmocné dítě, ale jako toho, kdo vysvobozuje a je s námi ve všech životních situacích.

Apoštol Petr neohroženě prohlašuje před duchovními autoritami Izraele, cit. „ V nikom jiném není spása - na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!" (Sk.4:12)

Radostná zvěst Vánočních svátků je skryta ve jménu Ježíš a Immanuel. Patří narozenému děťátku, pro které se v Betlémě nenašlo místo v hospodě. Narodil se ve stáji. Chudý, ale přitom nesmírně bohatý. Stal se darem pro každého z nás.

Vážení a milý občané Kameničné !

O letošních Vánocích je s vámi Bůh. Přichází tam, kde je vítán.  Otevřete mu své domy, svá srdce, pozvěte Ho dál a už nebudete chtít, aby odešel. Bude měnit váš charakter. Naučíte se více milovat i odpouštět a život najednou dostane nový rozměr, který pramení z víry v Ježíše jako Spasitele

Žehnám vám v mocném jménu Ježíš ! Ať ve vašem srdci zavládne pokoj a láska Boží skrze Otce, Syna i Ducha svatého

Amen

Vložil: 25.12.2010 Václav Dobiáš

*******************

KUNVALDSKÝ JEŽÍŠ PŘICHÁZÍ ......

V těsně předadventním čase mě napadaly různé slogany pro texty nových vánočních písní. Chtěli jsme prolomit bariéru ohraných koled a klasických vánočních písní, každoročně opakovaných a do úmoru vnucovaných a to dokonce i ve"velechrámech spotřeby a konzumu" nesoucích jména svých "svatých" jako TESCO,BILLA, MAKRO apod. . Jak všichni víme, Vánoce jsou také ( spíše pro někoho) velký byznys. Pak to přišlo ! Během dvou dnů jsem poslal Víťovi tři vánoční texty a on na to udělal během krátké doby muziku. Jednu vlastní novou píseň už měl někdy z října. Nejvíc mě oslovuje píseň " Kunvaldský Ježíš" ! Jde mi ze srdce a docela mě bere a vždy brát bude. I tahle novinka zazní na chystaném " Svátečním koncertu" na který si vás dovolujeme pozvat .....

 Víťa na to udělal skvělou melodii. Když jsem text četl jednomu kámošovi z Opavy, tak se hned ohradil : "A vy máte nějakého jiného Ježíše než my v Opavě ?" Co myslíte, Kunvaldští .....máte jiného Ježíše než třeba občané v Žamberku, Kameničné nebo třeba v Opavě ?

Řekl jsem mu , že je úplně stejný jako Ten, kdo se bude pocházet o Vánocích Opavou a dalšími městy a vesnicemi po celém světě ! Moje adventní a vánoční zamyšlení je shrnuto v textu této písně. Můžete si ho přečíst a pokud vás osloví, budu rád . Pokud budete chtít slyšet premiéru této zvláštní písně  věnované občanům Kunvaldu, tak si jí ( i další novinky) přijďte poslechnout na druhý svátek Vánoční do Domku na Sboru. V druhé polovině koncertu , který by měl být v uvolněné, občanské a pohodové atmosféře, si vyslechnete chvály z našeho prvního CD "Žízním".  Teď ten text ..... a přijměte naše pozvání. Věřím, že návštěv i sledování televize již budete mít dost a budete chtít trochu něco jiného..... něco, jak se říká , naživo ! Těšíme se na vás ...... a tady je text "kultovní písně" letošních Vánoc 

Kunvaldský Ježíš

 1.      Těšíme se a čekáme Vánoce už vyhlížíme

Přicházejí dlouhý noce, z oken se na ně díváme

         Vločky na sklo dál padají pohled nám rozmazávají

         Někdo se k nám z dálky blíží pohledy se střetávají

REF č.1 Kunvaldský Ježíš přichází, celým městysem prochází   

         Hledá ty, kdo Ho vyhlíží, po Něm hladoví

         / : od Zaječin a Končin zní, Ježíš přináší spasení :/

2.      Rozdáváš dary lidem všem, zdá se, že je neunesem.

Ty jsi mocný a bohatý, otevřeme Ti své domy

Nůši na zádech plnou máš, přitom darem seš Ty sám

     loni jsme Tě nechali stát,  letos Tě zveme k sobě dál…..

REF č.2 Kunvaldský Ježíš přichází, celým městysem prochází    

         Hledá ty, kdo Ho vyhlíží, po Něm hladoví

         Zavři oči a uvidíš,  řichází Kunvaldský Ježíš

         od Záhor i Bubnova  zní, Ježíš je zrozený

         Kunvaldský Ježíš přichází, nenech Ho bez povšimnutí

máme v Něm své spasení, všeho lidu vykoupení

/: Kunvaldský Ježíš    přichází :/

           ……. přichází

Příjemné prožití svátků Vánočních přejí členové Společenství křesťanů Kunvald všem občanům Kunvaldu , okolních sídel a všem, kdo nám fandíte , držíte palce as navštěvujete naše webovky

Vložil: 15.12.2010 Václav Dobiáš

 **************

 POKOUŠENÍ BOHA

2 Moj. 17:7  "To místo pojmenoval Massa a Meriba (to je Pokušení a Svár) podle sváru Izraelců a proto, že pokoušeli Hospodina pochybováním: "Je mezi námi Hospodin nebo není?" . O lidu na poušti musel prohlásit 4 Moj. 14:22  „…… viděli mou slávu a má znamení, jež jsem činil v Egyptě i na poušti, a pokoušeli mě už aspoň desetkrát a neposlouchali mě, . A pak se k tomu opět vrací Mojžíš ve svých vzpomínkách a nabádá soukmenovce " Nepokoušejte Hospodina, svého Boha, ……“(5 Moj. 6:16 ) 

Vzpomeňme na to, jak exodus  Izraele z Egypta do zaslíbené země začal . Velká obtíž, zkouška až do morku kosti. Na jedné straně Rudé moře a za zády faraonovo vojsko. Byla to beznadějná situace, bez jakéhokoliv lidského východiska. Doslova, k zešílení ! Nemají žádné vory, rádi by věděli co mají dělat. Možná že se jim honilo hlavou : „ Hospodine, během jediné noci jsi pobil všechny Egyptské prvorozené. Proč jsi nepobil všechny tyto vojáky na poušti hned ? Jaký je v tom rozdíl, jestli je utopíš v moři nebo je pobiješ na poušti? Proč se musíme třást strachy ? Vždyť my jsme Tě jen poslechli a vyrazili na cestu ! A teď prožíváme chvíle beznadějné hrůzy „

Proč je Hospodin vedl do tak kruté zkoušky ? Hospodin jim, ještě než začal jednat, zaslíbil, že je vyvede ze zajetí do svobody

2 Moj. 6:7 "Vezmu si vás za lid a budu vám Bohem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvede z egyptské roboty"

Nejsou  naše srdce v podobném stavu jako jejich? Jednoduše řečeno, víra je velice náročná. Není to nějaká sociálně – kulturní, formální záležitost ! Požaduje, že když jednou slyšíme Boží slovo, máme je poslechnout bez žádného dalšího důkazu, který by nás vedl někam vpřed. Na příkladu zázračné záchrany lidu u Rudého moře můžeme vidět, že důvodem bylo zkoušení jejich víry a důvěry v Boha a Jeho zaslíbení.

Výkonnost atleta roste rozumně vedeným tréninkem. Zrovna tak Bůh „trénuje“ naší víru, aby rostla a sílila, aby se projevila její ryzost před lidmi i celým nebeským tvorstvem

 1 Pt.1: 3 – 7 „ ………….. Proto se radujte, i kdybyste teď museli nakrátko snášet různé zkoušky. I pomíjivé zlato se přece zkouší ohněm - vaše víra je ale mnohem vzácnější, a když se ukáže její ryzost, bude vám to ke chvále, cti a slávě v den zjevení Ježíše Krista „

  Nakonec vidíme, že jejich víra ( rozuměj, lidu, který odcházel z Egypta)  přesto nezkolabovala. Měli velkou víru, když vstoupili mezi dvě stěny vytvořené zadrženými masami vod z obou stran. Je to kladně hodnoceno v kapitole víry v Žd.10: 29  „Vírou přešli Rudé moře jako po suché zemi; když se však o to pokusili Egypťané, zmizeli v hlubině“

Je potřeba porozumět tomu, že náš Bůh je milující Otec. Nedopustí, aby jeho lid trpěl bez rozmyslu, bez důvodu. Má veškerou moc a ochotu, aby odstranil   každý problém a hluboký žal. Skrze různé zkoušky posiluje a zkouší naší víru, která nám bude započtena k dobru v den zjevení Ježíše Krista. Můžeme říci, že nám bude započtena k dobru v nebi

 Ale faktem je, že nám Bůh často neukáže, jak nebo kdy naplní svá zaslíbení. Proč? Nedluží nám žádné vysvětlení, když už nám dal odpověď. Dal nám všechno, co potřebujeme k životu a zbožnosti ve svém Synu Ježíši Kristu.

2 Petrův 1:3  „Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy“

On je všechno, co potřebujeme pro každou situaci, kterou nám život připraví. 

Bible mluví o tom, že lid Izraele Boha na poušti desetkrát "provokoval". Jak vypadá taková „provokace Boha“ ? Bylo to deset situací, kdy Izraelci čelili velkým zkouškám. Čas od času se ocitli v okolnostech, které se zdály nemožné. V každém případě Bůh očekával, že v jeho lidu povstane plamínek víry, který ON pak rozdmýchá . Biblickou pravdou o kterou se můžeme vždy opřít je verš z     Iz. 42:3 „ Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy“

Bůh je suverénní. Někdy působí svou mocí nezávisle na našem duchovním stavu, aby jindy čekal na alespoň malou víru v našem srdci, na které by mohl stavět svou moc. Bohu někdy jakoby dojde trpělivost; zrovna tak jak to říká o svém lidu na poušti v  Ep. Žd. 3:16  "Nebo někteří slyševše, popouzeli ho". Co slyšeli?   Slyšeli Boží Slovo: Zaslíbení ochrany, vedení a dobroty. A nejen slyšeli : Desetkrát viděli, že je mocně vytrhl ze zkázy a zahynutí. Doslova vysvobozoval svůj lid . Ale místo, aby tomuto slovu důvěřovali a pamatovali na všechna vysvobození z tísně, zaměřili se na své  beznadějné situace. A dovolili své nevíře, aby zakořenila v  jejich srdcích. Výsledek ? Jak víme; nevešli do odpočinutí za Jordánem. A to si necháme na další téma někdy příště

Vložil: 3.12.2010 Václav Dobiáš

**************

Dokdy bude Bůh mlčet ?

Svět ( rozuměj lidé žijící v morálně společenském systému, kteří mají světový humanistický názor)   útočí na samou podstatu Boha jako Stvořitele a dárce etiky a morálky. Říkají, že všechno zlo anebo hřích je produkt nešťastných okolností – vliv společnosti, sociálního a životního prostředí a zejména výchovné selhání základního prvku státu – rodiny a potažmo celé společnosti. Tím se odstraňuje biblický prvek osobní odpovědnosti za své myšlení a činy. Přesto; každý by měl své postoje vůči Bohu řešit navzdory nepřízni okolnostem, výchovy nebo sociální prostředí ve kterém vyrůstal.

Podívejme se na Ž 50-tý, žalm Asafův. Ten vypráví o tom, že Bůh jistou dobu mlčí a jakoby neřeší hříchy společnosti a  jednotlivců . Ve verši 3. uvádí žalm slovy „Přichází náš Bůh, nebude mlčet;…..“. Lidé budou postaveni před Jeho soud. V textu žalmu Izraeli říká, že je neviní kvůli nedostatečně vykonávaným obětem; jinými slovy, z toho, že nedodržují nějaké rituály a náboženské obřady( v.8 – 10)  

„ Kvůli tvým obětem tě neviním, tvé zápaly mi nikdy nechybí. Nechci však býka z chlévů tvých, nechci kozlíky z tvé ohrady!  Všechna zvěř v lese přece patří mi, také dobytek na horách nesčetných“.

Tohle není pro Něj ten hlavní problém. Bůh požaduje po lidech něco jiného. Zejména po těch, kdo vzývají Jeho jméno, po těch, kdo mu patří v.14 -15 

„  Přinášej Bohu oběť vděčnosti, své sliby plň před Nejvyšším. Volej mě v den svého soužení, vysvobodím tě a ty mě oslavíš!"

Motivem k zodpovědnému životu před Bohem má být vděčnost, za všechno, co od Něj máme . Vděčnost která dokáže přinášet oběti Bohu. Ve dnech svého soužení máme volat ke svému Příteli ( Bohu). Jeho vysvobozením z tísně bude současně oslaven jako Pán pánů a Král králů . V konečném důsledku jde o naše srdce, náš vztah k Bohu. To, co mu můžeme dát, jak se říká, ze svého, jsou naše chvály a uctívání které vychází z posvěcených životů. 

Židům 13:15  "Skrze něj ( rozuměj Krista ) neustále přinášejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno"

Jinak Bůh všechno má ! Všechno Mu patří, i „ všechna zvěř v lese“ a „také dobytek na horách nesčetných“. ON touží po našich chvalách a uctívání, po našem srdci  

Pak se žalmista obrací k těm, kdo sice žijí nábožným životem, ale Boha neberou nebo nejsou schopni brát vážně v. 17 – 19

„  Vždyť přece nechceš dát se poučit, MÁ SLOVA ZA HLAVU JSI ZAHODIL . Vidíš-li zloděje, přátelíš se s ním, s cizoložníky ses ztotožnil! Svá ústa poskytuješ slovům zlým, tvůj jazyk spřádá úskoky“

Tohle je varováním i pro nás. Vidíme sílu lidské vůle, která se nechce dát poučit. V každé době bylo dost nového, co svádělo a zavádělo z cesty poslušnosti a respektu vůči Bohu . Dokonce se stává, že si křesťané doslova „hodí Boží slovo za hlavu“ ! Je to jedna z forem pýchy a pyšným se Bůh protiví, kdežto pokorným dává milost !

Naším příkladem budiž mladý Samuel, když sloužil ve svatostánku pod dohledem kněze Éliho. Byl pokorný a Bůh k němu začal mluvit. Protože Boha respektoval a poslouchal, rostl ve víře, cit.

1 Sam. 3 : 19 – 20 „  Samuel pak rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby jediné z jeho slov selhalo. Celý Izrael od Danu až po Beer-šebu tak poznal, že Samuel je skutečně Hospodinův prorok“

Hospodin k němu mluvil, Samuel vynášel tato slova na veřejnosti a nestalo se, že by se jím vyřčené slovo nenaplnilo ! Prostě, dnes bychom řekli, že měl charisma ( dar ) proroctví jak vyšitej a na plný pecky. Podmínkou, aby Bůh skrze něj mluvil Boží slovo, byla jeho poslušnost a pokora. Žádné Jeho slovo si nehodil za hlavu a to je základní předpoklad růstu v poznání Boha a Jeho obdarování pro každého i dnes !!

Na závěr žalmu 50- tého  Bůh zdůvodňuje své soudy po dlouhém mlčení   v. 21 – 23

„   Kdybych dál mlčel nad tím, co provádíš, pomyslel by sis, že jsem ti podobný. V podstatě říká : Mohl by sis myslet, že se mi to nějak líbí, nebo co ! A pokračuje dál slovem soudu :  „ Proto tě nyní obviním, před tvýma očima tě napravím!  

Bůh ve vztahu k lidem dlouho mlčí. Říká se to výrazem , že je „dlouho shovívavý“ . Pak ale začne v našem životě mluvit On ! Mluví „ před našima očima“ tedy, můžeme jeho nabádání rozpoznat a vidět. Jsou to různé katastrofy ve světě – to mluví k lidstvu. Jsou to i různé neúspěchy v osobním životě. Dá se tomu také říkat „nepožehnání“. Může to být pro nás výstrahou abychom přehodnotili svůj postoj a vztah k Bohu . Dokonce nás to může probudit a donutit opustit „vyjeté koleje“ formálního náboženství do kterého se můžeme dostat ať jsme v jakékoli církvi  

Myslím, že je daleko lepší být jako Samuel. Základem je přátelství s Bohem, posvěcení a vstup do svatosti v moci Ducha sv.skrze Kristovu prolitou krev na Golgotě . Můžeme dělat všechno možné pro Pána : Akce, činnosti, výlety, koncerty a já nevím co ještě všechno. Ale jedno musí mít přednost, jedno je základem, ze kterého všechno vyrůstá a tím je poslušnost vůči Svrchovanému ( Bohu) . Za to nese každý z nás osobní zodpovědnost. Na závěr uvedu slovo, které měl Samuel od Hospodina k neposlušnému králi Saulovi ....to podtržené chci ve svém životě dělat ....

1 Samuelova 15:22  Samuel tehdy prohlásil: "Těší snad Hospodina zápaly a oběti, jako když ho někdo poslušností ctí? Poslouchat je lepší nežli obětovat, věnovat mu pozornost je nad tuk beraní.

 Vložil: 27.11.2010 Václav Dobiáš 

******************

  Hra s ohněm

 John Foster Dulles , ministr zahraničí USA v letech 1953 –1959 byl známý konfrontačním diplomatickým stylem, kterému se říká „zahrávání si s ohněm“. Často přitlačil jednající protistranu na samý okraj. Až tam, kdy protistrana odcházela z jednání předčasně na znamení nesouhlasu, až tam,…… kde často hrozil vznik války.  „Zahrávání s ohněm“  ….to je rčení, které se týká i vztahů mezi lidmi. Můžeme si zahrávat s ohněm i ve vztahu k Bohu ? Ve Starém zákoně jsou mnohá místa, kdy Izrael „pokoušel Hospodina“ a šel až na samý okraj Boží trpělivosti

Žalmy 78:1  „Poučný žalm Asafův….". Když se vrátíme k situaci, kdy je vyvolený národ na poušti, tak vidíme, že „pokoušení Boha“ se stalo pro lid běžnou normou a ukazovalo na "neproměněná srdce" v.17 – 18 „Oni však proti němu stále hřešili, na poušti Nejvyššího dráždili! Pokoušeli Boha v srdcích svých, …..“  

Neproměněné srdce umožňuje vstoupit do oblasti, ve které si zahráváme s Boží trpělivostí. Možná jsme to už zažili a možná ne jednou. Můžeme to vidět také na postavě Samsona

Soudců 13:1- 5 „  Synové Izraele pak znovu jednali v Hospodinových očích zle, a tak je Hospodin vydal na čtyřicet let do rukou Filištínů. Byl ….Manoach. Jeho žena byla neplodná a neměla děti.  Té ženě se ukázal Hospodinův anděl a řekl jí: "Hle, byla jsi neplodná a bezdětná, ale počneš a porodíš syna.  Proto teď dávej pozor, abys nepila víno ani pivo a nejedla nic nečistého.  Hle, počneš a porodíš syna. Jeho hlavy se nesmí dotknout břitva, protože bude už od matčina lůna zasvěcen Bohu jako nazír. On začne zachraňovat Izrael z rukou Filištínů." Pak se stala ta milost, narodil se chlapec, rostl …

  „…..a Hospodin mu žehnal. ….. a pak ho začal podněcovat Duch Hospodinův  ( Sd.13: 24 – 25 )

Co to znamená „nazír“ ?

Znamená „odděle­ný, zasvěcený Bohu nebo zdrželivý na čas nebo na celý život ve službě Boží“. Mohli jimi být mužové i ženy. Na­zír se po čas svého slibu zdržoval vína a opojných nápojů vůbec ( 4 Moj. 6: 3 , Sd.  13 :14 ), nestříhal si vlasy, snad proto, aby se lišil od kultů, kde oběť vlasů byla pravidlem, nad mrtvými nenosil zármutek, aniž se k nim při­bližoval,   ani když šlo o nejbližší příbuzné. Tolik k definici těch, kdo vstoupili do této formy „svatosti“

Samson byl obdařen silou Ducha Hospodinova a měl být tím, kdo vysvobodí 12 kmenů Izraelských z područí Pelištejců. Bůh mu žehnal ( a to doslova  „z milosti“) a naplňoval ho Duch Boží ( rozuměj „podněcoval“ Sd. 13:24-25)

A pak Samson začal chodit „po hraně“ !! Uvedu čtyři hraniční situace v jeho životě

Soudců 14:1  „Samson si mezi filištínskými dívkami si tam vyhlédl ženu“ ( parafráze verše)

I když mu rodiče nerozuměli a vyčítali, že by měl koukat po dívkách z Izraele, on tak učinil s jistým záměrem. Zahrával si vědomě s citem člověka, aby hledal proti Pelištejců záminku jak je vyprovokovat a bojovat s nimi. ( Sd. 14:4). Byla to chůze na hraně pádu !

Co když se záminka změní v opravdovou lásku a dívka ho odvede od Hospodina ! Na druhou stranu to svědčí o jisté tvrdosti jeho srdce, protože zneužívá její naději na společný život a vztah je jen záminkou jak se dostat nepříteli „na kobylku“

Když šel s rodiči k pelištejců na zásnuby, tak ho ve vinici je napadl lev. Cit. Sd. 14: 6 „ Samsona se ale zmocnil Duch Hospodinův, takže lva roztrhl holýma rukama, jako by trhal kůzle. Svému otci ani matce ale neřekl, co udělal“ . Borec " na konec" ! Rodiče ani neslyšeli ten masakr, kdy „trhal lva jako kůzle“. To šlo jedině v moci a síle Boží....

Podobně jako později král David. Jenže David bránil jemu svěřené ovečky před lvy, kdežto Samson se pochyboval na hraně vlastní pýchy. Jak to,že nazír, obdařený Duchem sv., vstupuje do vinice. Zasvěcení Bohu nesměli pít pivo ani víno. Vinice je speciální kultura a hrozny základní surovinou pro výrobu vína. A právě ve vinici, tam, kde neměl co dělat, ho napadl lev….

Sd.14: 8 – 9 „ Po nějaké době tam šel znovu, aby si ji vzal. Odbočil, aby se podíval na mrtvého lva a hle, ve lví zdechlině byl včelí roj a med.  Nabral si ho do hrsti a šel a jedl. Když se vrátil k otci a matce, dal jim ho jíst také. Neřekl jim ale, že ten med nabral ze lví zdechliny“

Samson si vzal med z dutiny v mrtvole lva . Nazír se nesměl dotýkat mrtvoly . Opět porušil očekávání , která Hospodin k zasvěceným vztahoval 

Samson se stále pohyboval na hraně. Zahrával si s ohněm ! Zvykl si na tu hru až na ní dojel !

Poslední chyba, která ho nakonec stála život, se odehrála na klíně krásné ženy ( Dalila). Po dvou pokusech dostat z něho tajemství jeho síly se vyptává na třetí pokus …. udělal narážku na své vlasy a říká Sd.16: 13b „…Řekl jí tedy: "Kdybys těch sedm copů, co mám na hlavě, vpletla do osnovy a utáhla kolíkem, byl bych slabý jako každý jiný."

Když usnul, Dalila to udělala, ale zase to nebyla pravda. Samson se probudil a kolík vytrhl „jak mrkev“. A nakonec nasadila „ženské zbraně“ a říká ( v.15 – 17 : „Jak můžeš říkat, že mě miluješ, když u mě nemáš srdce? Už třikrát jsi mě oklamal! Copak mi nepovíš, v čem je ta tvoje veliká síla?" Těmi řečmi ho mučila den co den, až jednou měl toho dotírání k smrti dost. Tehdy jí všechno prozradil: "Mé hlavy se nedotkla břitva, protože jsem už od matčina lůna zasvěcen Bohu jako nazír. Kdyby mě oholili, má síla by mě opustila a byl bych slabý jako každý jiný".

 Takhle vypadá „skrytá tvář pýchy“ !!!

Samson si byl vědom své síly….a; měl jí. Byl si vědom Boží milosti a zneužíval ji !  Dost dlouho …. než „dojel“ na vlastní pýchu. Krásná ženu mu nedávala pokoje. Nasadila rafinovaný nátlak až jí to Samson prozradil …. V podstatě : Z  pýchy na vlastní sílu a Boží přízeň ! A navíc : Moc mluvil….. ( rozuměj : Víc než musel a měl )

Pelištejci ho po oholení Dalilou ve spánku zajali, oslepili a dali do vězení. Nakonec se k němu Hospodin ještě jednou přiznal a vrátil mu sílu na jeho prosbu. To když stál mezi dvěma sloupy, které zbořil a celá Pelištejská elita byla spolu s ním v sutinách zabita

Vložil: 5.11.2010 Václav Dobiáš

***************

Státní svátek 28.10.2010

Letos mě přímý přenos z předávání vysokých státních vyznamenání nějak bral. Dokonce tak, že se o něm zmíním v našem úvodníku. Řád Bílého lva vojenská skupina dostali za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost plukovník Emil Boček(25. února 1923), plukovnice Marie Ljalková-Lastovecká (3. prosince 1920) a plukovník Jan Plovajko (5. února 1922). Když jsem poslouchal krátké shrnutí jejich zásluh o naši vlast, tak jsem byl za jejich odvahu, statečnost, ale i za jejich prožité utrpení, hrdý ! Ještě předtím mě zaujal projev prezidenta České republiky Václava Klause k výročí vzniku Československa o smyslu našeho státu, pronesený krátce před předáváním vyznamenání ve Vladislavském sále Pražského hradu. Každý z nás má nějaký vztah k politice i k politikům. Jeho postoj k Evropské unii a ke globální ekologii je dostatečně znám. Letos zdůraznil něco nového, co stojí za povšimnutí. Přemýšlím o tom podobně. Pan prezident řekl, cit. :

"Jsme svědky toho, že seskupení ekonomicky nejsilnějších a politicky nejvýznamnějších států světa usiluje o to, stát se neformálním předstupněm globální světové vlády. Vlády zcela odtržené od demokratické legitimace občanů. Vlády, která – ať již bude mít formální rámec jakýkoli – bude fakticky rozhodovat o našich životech bez naší účasti a možnosti ovlivnění.

V takovém uspořádání bude pojem občanství rychle zanikat. Demokracie bez občana je však protimluv a lehkomyslně navrhované světoobčanství je pouhou mystifikací, matením pojmů a manipulací. Příkladů, že národ může být bez svého státu, zná historie nepočítaně. Nemůže však být stát bez národa. Nemůže být stát bez občanů. Nemůže být stát bez politického lidu, který demokratickým procesem – prostřednictvím svých volených zástupců – mění či koriguje svou současnost a budoucnost.

Právě tam, do světa bez občany stále znovu obnovované demokratické politické legitimace vlád, směřuje ambice rozhodujících politických, hospodářských a mediálních elit dnešního světa. Právě tam se již velmi konkrétně a prakticky rýsuje nové, značně pozměněné uspořádání budoucího světa.

Pokud si těchto tendencí včas nevšimneme, pokud nevstoupíme do diskuse o jejich nebezpečích, rizicích a nákladech, budeme brzy postaveni před hotovou věc. Pak už bude jakákoli úvaha o české státnosti jen historickou reminiscencí"

Křesťané tomuhle rozumí z výkladu knihy Zjevení Jana. Jeho slova jen potvrzují, že nástup "světovlády" je aktuální problém. Neříká to nějaký Vašek Dobiáš, ale tato slova pronesla hlava státu, někdo, kdo má přístup k informacím o kterých se nám ani nezdá ! Církev Boží stojí na samém prahu konce věku, kterému křesťané říkají "doba milosti". Znamená to, že ještě dnes může každý přiijít k Ježíši jako svému Spasiteli a stát se Božím, vykoupeným dítkem. Zachráněným od následku "adamovského" hříchu  ( rozuměj pád prvních lidi v biblickém Ráji do vzpoury proti Bohu - Stvořiteli ve kterém lidstvo pokračuje dodnes)

Věříme, že v určitou chvíli světového společenského napětí a vytváření celosvětových struktur v rámci ústřední myšlenky zachování lidstva před ekologickou a morální zkázou, dojde k "vytržení Církve" . Najednou značná část obyvatelstva světa zmizí; to až zazní hlas trouby v rukách archanděla a "Nevěsta" ( rozuměj , Církev Boží - všichni spasení lidí v Beránkově krvi skrze víru v Pána Ježíše) bude vtržena do nebe ke svému " Ženichovi" ( rozuměj, k Pánu Ježíši, ke svému "Spasiteli" )

Doba milosti se nachyluje ke svému konci. Projev pana prezidenta může být pro každého výzvou, aby se začal zajímat o to, co s ním v blízké budoucnosti bude. Může být spasen skrze víru v Krista a stát se částí oné "Nevěsty", která vyhlíží příchod "Ženicha" .

Pán vám bohatě žehnej !

Dne : 29.10.2010 Václav Dobiáš 

**********************

 ŠKOLSTVÍ: Článek z " Neviditelného psa"  ze dne 20.10.2010

"Slovo sex jako červená muleta na býka" .....Toto vyjádření jsme mohli slyšet z úst doktora Radima Uzla v nedělním Občanském judu na Nově ( 17.10.2010). Koho měl na mysli? Samozřejmě Výbor na obranu rodičovských práv, který pokračuje v petiční akci na protest proti povinné výuce sexuální výchovy na školách.

"Když uslyší slovo sex, je to jako byste před nimi zamávali červeným muletem a hned sepisují petice," pravil Uzel a pokračoval: "Sesbírali pět tisíc podpisů, no, já se divím, že jich nezískali pět milionů, vždyť i já bych podepsal, protože si nepřeji, aby se mé dítě učilo na škole souložit." Nu, zvláštní rozpor. Právě o to souložení v celé příručce „Sexuální výchova - vybraná témata“ jde. O nic jiného. Pan Uzel má upřímný zájem naše děti sexu učit a tvrdí nám, že rodiče to nezvládnou, protože mají před svými dětmi ostych. Pak je tady škola, která má Uzlovou Společností pro plánování rodičovství a sexuální výchovu vyškolené učitele, aby spolehlivě naučila děti bezpečnému sexuálnímu chování.

A jsme u jádra pudla. Bezpečné sexuální chování. To je cílem našeho školního vzdělávání. Co si pod tím máme představit? Jak už naznačuje název Uzlovy společnosti, jde především o Labestru (Lásku beze strachu), Rozkoš bez rizika a podobná hezky znějící hesla. Vše je to o antikoncepci. Předpokládá se, že děti na základní škole už běžně praktikují sex. Proto je nutné je ochránit před nákazou pohlavně šiřitelnými chorobami a otěhotněním. Autoři příručky nám shodně tvrdí, že sexuální výchova děti vede k odpovědnosti a k oddálení prvního sexuálního styku. Jenže to není pravda. Sexuální výchova způsobí v dětech pocit bezpečného sexu, vždyť když dítě naučíme navlékat kondom před devátým rokem, jak nás Uzel vyzývá (protože v tom věku se začíná probouzet stud - a ten je přece škodlivý), bude mít pocit bezpečného sexuálního chování a může si to vyzkoušet v praxi.

Navlékání kondomu na násadu od koštěte v abecedním pořádku se na některých školách aplikuje. Bez ohledu na to, zda děti v daném věku vůbec rozumí tomu, o co se jedná. Hlavně, aby tu gumu navlékly správně. V Rámcovém vzdělávacím programu RVP ZV se dozvíme o tom, že cílem výuky je, aby se dítě na konci 4. a 5. ročníku ZŠ orientovalo v bezpečných způsobech sexuálního chování. V praxi to znamená, děti musí v deseti letech vědět vše o antikoncepci. Podle RVP mají školy vypracovány své Školské vzdělávací programy - ŠVP.

V pořadu vystoupil také poradce ministra školství Jindřich Kitzberger. Ten se neostýchal prohlásit, že v metodické příručce se nepíše jen o sexuální výchově, ale také o vztazích mezi chlapci a děvčaty. Pan Kitzberger pravděpodobně materiál vůbec nečetl, protože v dokumentu o vztazích není nic. Jde jen o sex, a to o bezpečný sex. Vyučující mají seznámit žáky s koitálními a nekoitálními způsoby sexu a tyto praktiky mají nazývat správnými termíny - netting, petting, orální sex - felace, cunilingus. Učitel sestaví s žáky slovník těchto pojmů, aby se v této látce vyjadřovali odborně. Nevím, kdy Nova pořad natáčela ( vysílaný v Občanském judu 17.10.2010) , ale vím jistě, že Kitzberger se stal za ministra Lišky náměstkem, ale Kopicová ho letos na jaře odvolala z důvodu korupční aféry. Poté byl poradcem ministryně a v té pozici zůstal i po nástupu Dobeše až do září, kdy byl úplně odvolán z postu poradce a odešel z ministerstva. Takže nyní už na ministerstvu nepracuje.

Čím dál více je zřejmé, že autoři publikace hodně přestřelili a nyní se to snaží zachránit tím, že zdůrazňují, že materiál je určený učitelům, ne žákům. To však Výbor nikdy netvrdil, ale přece jen je to metodická pomůcka pro učitele, aby se tím inspirovali při výuce. K čemu bude našim dětem na základní škole znát sexuální dysfunkce? Potřebují naše dcery v deseti letech vědět, co mají dělat, když nemohou dosáhnout orgasmu, a kam se mají obrátit naši synové při absenci ejakulace? Toť například kapitolka od MUDr. Fifkové. Nebo příspěvek Mgr. Jarkovské o genderových aspektech sexuální výchovy, kde spekuluje, zda ta mužská aktivita není stereotypem, který musíme rozbořit, protože kdo ví, zda to není právě vajíčko, které si vybírá spermii, ne že aktivní mužský prvek dobývá vajíčko. Nebo takové sexuální deviace paní Fifkové. My musíme upozornit děti na pedofily, vždyť jsou na každém kroku a číhají na naše děti. Ale ano, to už nám učitelé říkali, že nemáme nikam chodit s neznámými lidmi, a nepotřebovali k tomu sexuální výchovu. Stejně tak dobře by to zvládli normální rodiče, kteří mají své děti rádi. Jenže dnes potřebujeme v několika učebních hodinách podrobně popisovat všechny možné úchylky a jejich projevy. Nejsem si jistý, zda spíše toto neznechutí našim potomkům sexuální život a nevytvoří v nich odpor vůči sexu samému.

Přemýšlím o tom, co vede některé naše sexuology k tomu, aby tak urputně hájili povinnou sexuální výchovu. Z čeho mají strach? Že by snad naši potomci nevěděli, jak na to, a přineslo by jim to trvalé následky? Proč tolik vnucují povinnou výuku v tak citlivé oblasti, jakou sex je. Proč nechtějí dovolit některým rodičům, aby sami podle svého přesvědčení vychovávali své děti k manželství a rodičovství (o čemž není v příručce ani slovo)? Vždyť „Listina základních práv a svobod“ ( Usnesení č.2/1993 Sb., předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky )

rodičům zajišťuje právo na výchovu podle vlastního přesvědčení: Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. (Čl. 32, odst. 4) Podobně i v mezinárodní Úmluvě o právech dítěte je zajištěno svrchované právo rodičů na výchovu dětí: Rodiče mají prvotní odpovědnost za výchovu svých dětí...Státy poskytují rodičům potřebnou pomoc při plnění jejich úkolu výchovy dětí. (Čl. 18) Výbor na obranu rodičovských práv pouze požaduje, aby stát tato práva rodičům garantoval a nevnucovat všem jediný správný pohled na sexuální morálku.

Tuším, že zakopaný pes bude v nějaké nekalé struktuře temnoty. Panu Uzlovi nezáleží na dětech, ale na své popularitě a zisku. Za jednu přednášku na škole vybírá značné částky, přestože na jeho přednáškovou činnost studenti vybírali peníze v rámci projektu Červená stužka. Propagování hormonální antikoncepce bez upozornění na rizika po něm žádají výrobci, protože si umíte představit, co by se stalo, kdyby naše děti začaly praktikovat sexuální zdrženlivost a po svatbě by chtěly děti a pro regulaci početí používaly výhradně přirozené plánování nebo kondom. To je z hlediska výrobců hormonální antikoncepce smrtelná pohroma. Oni potřebují naučit děti bezpečným způsobům sexuálního chování, protože z toho oni žijí! Uzel je jejich pionýrem. A neriskuje zadarmo. Můj známý mi vyprávěl, jak na jednom setkání lidí zabývající se prevencí AIDS MUDr. Uzel nabízel distribuci hormonální antikoncepce pro děvčata na školách zdarma. Balení stojí kolem 500 Kč a výrobce by každé žákyni štědře daroval tři balíčky. Uzel si pod vousy počítal, kolik holky ušetří a pak s úsměvem dodal: "Nebojte se, výrobci na tom škodní nebudou, ony holky si na to zvyknou, no a pak si to nechají předpisovat a budou si to kupovat samy."

Kdybychom raději nechali věcem přirozený vývoj a podpořili rodiče v odpovědnosti za výchovu dětí. Zdá se mi, že to stát lépe neumí.

 David Loula

starší KS Žďár nad Sázavou

P.S. Kdo jste to Občanské judo na Nově neviděli, posílám odkaz http://archiv.nova.cz/multimedia/obcanske-judo-17-10-2010.html?s=0 

Vložil: Václav Dobiáš 20.10.2010 v 22:32 hod.

********************

 Hlas "volajícího na poušti", ale bez moci !!

Minule jsme si řekli , že Jan Křtitel byl „ hlasem Božím, volajícího na poušti“ .Boží obnova začíná tam, kde by to nikdo nečekal. Nový počátek, se překvapivě zjevuje tam, kde je z lidského hlediska vše ztraceno. Hlas přichází z  pouště, aby se pak rozezněl ve všech světových metropolích, ale i tady….i u vás, tam, ke žijete !

Bůh chce skrze nás promlouvat svým hlasem. Kdo chce Boha poznat, musí nejprve o Něm slyšet ….a to je naše základní role. Poslání „kazatelů“ ! Nejde o kritiku, nejde o mluvení někomu do života, jde o zvěstování Ježíš jako Spasitele. Dnes se podíváme na druhou polovinu Janovi veřejné služby

Jan zahájil slovy „….."Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." (Mat. 3 : 1 – 2) . Ježíš zahájil svou veřejnou činnost stejnou proklamací „Mat. 4:17  „ Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."

Jan zůstal u slov kdežto Ježíš pokračoval v prosazování Božího království manifestací Boží mocí. Jan hlásal slovo o přicházejím království, ale sám do něj nevstoupil. Proto Pán Ježíš říká o Janovi „   To je ten, o němž je psáno: `Hle, já posílám posla před svou tváří, aby ti připravil cestu.´  Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on“ ( Mt.11: 10-11)

Z dnešní diskuse ( pátek „Večer chval a uctívání“ 15.10.2010) vyplynulo, že je trochu zvláštní skutečnost : Jan měl své učedníky a Ježíš z Nazaréta měl také své učedníky. Otázka zní : Proč se obě skupiny nespojili ? Jan Křtitel měl nastavené základní parametry své služby, ale přesto  mohl Ježíše kontaktovat a obě skupiny se mohly spojit ve společné úsilí prosazovat Boží král. na zemi …!

Jan byl určitě mocný v hlásání slova. Určitě měl  dar výřečnosti ( rétoriky )  a uměl strhnout posluchače pro svou resp. pro Boží věc ! Ale přesto.... i ten nejmenší v království Božím je větší než Jan Křtitel. Proč ? Protože Jan zůstal u slov, ale nečteme nikde, že by manifestoval Boží moc ! 

Jan je obrazem určité skupiny křesťanů, kterým stačí síla slova a neočekávají potvrzování slova viditelnými znameními a zázraky. Jak víme, Ježíš jde dál a říká lidem zcela jasně „Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království“ (Lukáš 11:20 )  

POZN. Ten „prst Boží“ je narážka na drama židovského exodu z Egypta. Hospodin dopouštěl jednu ránu za druhou a věštci nabádali faraóna ať propustí Židy na svobodu, jinak bude jejich země zničena a říkali mu „…… "Je to prst Boží." Srdce faraónovo se však zatvrdilo a neposlechl je, …….“ (Exodus 8:15)  . Pán Ježíš jim jasně říká, že vyhání démony Boží mocí, mocí Ducha sv. který skrze Ježíše působil a tak byla zjevována Boží moc a sláva. Když ukončil svůj 40-ti denní půst na poušti, zahájil svoji veřejnou činnost již zmíněným prohlášením a pak začala velká uzdravovací kampaň ….

Mt.4:23 – 25 „  Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu.  Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je.  A velké zástupy z Galileje, Desetiměstí, z Jeruzaléma, Judska i ze Zajordání ho následovaly „

A teprve potom se posadil, aby učil zástupy principům života pod Boží vládou . To je obsahem Mt. 5 – 7 kap. tzv. „Horské kázání“

Takže princip je jasný. Na úvod a jasné a stručné heslo. Něco podobného jako „volební heslo“ politické strany. Pak následuje demonstrace Boží moci a po ní vyučování – jasné a stručné. Víc zástupy nepotřebují !

V tomhle Jan nepokračoval. Udělal velkou chybu, když se bez patřičného vyzbrojení Boží mocí postavil v síle slov proti hříchu krále Heroda Antipase, který se spustil s manželkou svého nevlastního bratra Heroda Filipa jménem Herodias. V této ženě vládl mocný a zlý jezábelský duch ! Jan králi ( tetrarcha Galilejský ) vyčítal nemravný a rozmařilý život s touto ženou. Za to ho král uvěznil i když ho rád poslouchal. Horší to bylo s Herodiadou, které ovládala mysl mocnost zla až nakonec král nechal Jana setnout.  Je velmi nebezpečné napomínat a stavět se proti démonským mocnostem bez patřičné autority a výzbroje. Byl dostatečně odvážný, ale to nestačilo. Neměl žádnou moc tyto věci změnit .  Démonská síla dosáhla svého …..a Jan zemřel.

Tak je to dodnes. Mnozí dokážou mluvit o zlu, ale jsou jakoby beze síly ho odstranit, postavit se proti němu. Nejde o ty lidi co stojí proti nám. Jde o duchovní síly moci zla, které stojí za nimi, vedou je do zla a v podstatě ovládají. Pokud se v naivní víře proti nim postaví bez Boží moci, tak nad nimi démonské síly vítězí,  podobně jako nad Janem Křtitelem !

S  porážkou přichází těžké pochybnosti víry ! Jan posílá dva své učedníky za Ježíšem s nesmyslným dotazem „ Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících:  "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"  Ježíš jim odpověděl: "Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte:  Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.  A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží."( Mt.11:2-6)

Ta poznámka, že je šťastný ten, kdo se na Něm neuráží, svědčí o tom, že Jan se cítil oklamaný. Tolik jsem se nahlásal slova a teď jsem pěkně dopadl ! Možná měl i výhrady vůči Ježíši. Možná měl kritický postoj k Jeho postoji k němu ….( spíše "určitě" než „možná“)

Je dobře, když se křesťané neuráží na mocných činech, které Bůh koná skrze své pomazané služebníky

 Je dobře, když křesťané očekávají příchod a uvolnění Boží moci do svých životů a když mohou v této síle sloužil lidem. Z milosti Boží, každý kdo žije v Božím království je větší než byl Jan Křtitel. Je „větší“ v tom, že skrze nás může jít a jde Boží moc k Jeho slávě  

Vložil: 15.10.2010 Václav Dobiáš

******************

 Cesta k věčnému  životu ......

Ježíš řekl „  Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,  ……  Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den."(Jan 6:37– 40)

Lidé věří v různé věci, mají o duchovním světě svou představu. Křesťané věří v Boha Stvořitele a Spasitele. Žádný bůh jiného světového náboženství neudělal to, aby přišel za lidmi a obětoval svůj život pro ně. To udělal jen Ježíš, Boží Syn, který vzal na sebe lidské tělo a na kříži obětoval svůj život za každého člověka

Jan 3:16 „ Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“

Ap.Pavel to říká natvrdo „¹⁾Mzdou hříchu je smrt, ale ²⁾darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu „ ( Ř 6:23 )

Díky Adamovu pádu v Ráji má každý člověk po narození tzV. „dědičný hřích“. Každý se dostává pod duchovní vládu Satana.Docela nepříjemný dáreček jehož důsledky vidíme v sobě, kolem sebe i ve společnosti. Hlavním cílem tohoto Boží Nepřítele je odvádět lidi od Boha. Odplata, nebo-li mzda za tento hřích, je věčné odsouzení do místa, kde nebude Bůh přítomen. Na druhou stranu, Bůh udělal opatření, abychom se mohli dostat mimo jeho duchovní vládu a tím je oběť Božího Syna, Ježíše Krista na Golgotě

Z Boží strany se jedná o dar a je z milosti. Přijímá se vírou a vědomým rozhodnutím žít pod vládou Boha – Otce, Syna a Ducha svatého

Ř 10: 8 – 10 „ ….. Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci´; je to slovo víry, které zvěstujeme.  Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.  Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení“

To slovo o vykoupení v Kristu není někde v Austrálii nebo na Novém Zélandě ! Zaznívá docela blízko, tady v Kunvaldě. V kolébce Jednoty bratrské, přímo v Domku na Sboru !  Vyznání Ježíše jako Spasitele a Pána předchází uvědomění si několika zásadních věcí

1. Bůh , svatý a spravedlivý, říká, že není ani jeden člověk na světě tak dobrý aby nebyl zatížen hříchem . Říká to Starý i Nový zákon např. Kaz. 7:20 „Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil“ a třeba Ř 3:22 – 23 „ ….Není totiž rozdílu:  všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;“

2. Pokání je vnějším projevem doteku Ducha svatého  u toho, kdo Ježíše jako Pána dosud nevyznává. Je to překlad řeckého slova  "metanoia" = „znamená zásadní změnu smyšlení, zbavení se starých názorů , přehodnocení smyslu života“ . To vše ve vztahu k Bohu ( Bible) . Tento proces proměny mysli se týká i vztahu člověka k Ježíši

3. Obrácení „ Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy“. Sk.3: 19. Ruku v ruce s opravdovým pokáním přichází obrácení se. Šli jsme tímto směrem, teď se zastavuji ( …. a možná mi to chvilku trvá, mnohé věci přehodnotím )  a pak se otáčím a jdu …..  dál, už směrem k Bohu ! !

Ř 3. 22 – 26 „ Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu:  všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;  jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.  Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. ……a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše“

4. Znovuzrození

Jan 3: 3 – 5 „  Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."  Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit." Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího“

A tím je dovršen proces spasení od věčné smrti. To nové v nás se rodí z ¹⁾vody ( obraz Božího slova – evangelia) a z ²⁾Ducha sv. Vyznáním toho, co srdce přijímá ve vztahu k Ježíši Spasiteli, se v nás znovu rodí „duch“ člověka. Ten se  právě skrze víru v Ježíše  spojuje s Duchem sv. a On nás proměňuje k obrazu Božímu. Do Jeho charakteru  ! Je rozhodující silou v nás, která způsobuje to, že se měníme. Kradli jsme – už nekrademe. Ne že nesmíme, ale nechceme ! Dělali jsme to či ono a nebylo to vždy OK. Teď to přestáváme dělat a máme z toho radost. Způsobuje to právě Duch svatý v našem duchu, který ovládne duši a tělo !  

Po tomto základním vyznání víry přichází celoživotní proces poznávání Boha . Je to jedno velké dobrodružství. K tomu potřebujeme přebývat v Boží přítomnosti – na modlitbě, ve společenství věřících lidí, čtením Bible, dobré křesťanské literatury a zejména chválami a uctíváním . Bůh je mocně přítomen tam, kde je chválen a uctíván v Duchu . Už žalmista David věděl to, že Bůh trůní tam ( rozuměj je přítomen v moci a síle) kde je chválen a uctíván viz.  Ž 22:4 „Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele“- Za slovo „Izraele“ si můžeme dosadit „Společenství křesťanů Kunvald“ a de facto název každého sboru nebo skupiny věřících bez rozlišování konfesí, církví podle jména apod.

Na závěr připomenu posloupnost „cesty k věčnému životu s Kristem“ ! Nejprve poznání vlastní hříšnosti , pak změna postoje vůči Bohu a Ježíši. Pokání,  vyslovení omluvy Bohu za dosavadní život bez víry v Něho a pak obrácení a následování Krista pod mocí Ducha sv. a postupná proměna charakteru do Božího obrazu

K tomu nám pomáhej Bůh každý den. Kdo ještě nevyznal Ježíše jako Pána svého života může tak učinit kdykoli se mu zachce. Pokud nevíte jak, tak každému pomůžeme radou, modlitbou i duchovním poradenstvím. Stačí nás kontaktovat a věřím, že naše setkání vás posune blíž k Bohu a nelezení smyslu života 

Vložil: 1.10.2010 Václav Dobiáš 

********************

Hlas volajícího na poušti

 Lk 1: 67 – 77 „Zachariáš ( otec Jana Křtitele při jeho narození prorokoval ) ….Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho, …..  Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,  

Po dlouhé době mlčení veřejně vystoupil Boží prorok! Ještě větší rozruch však způsobilo Janovo kázání a jednání: zaslíbený Mesiáš je prý za dveřmi, lidé proto mají činit pokání a na znamení této očisty se mají nechat pokřtít

Slovo „pokání“ = „ metanoia“ je řeckým překladem SZ hebrejského slova, které znamená: Nejen změnu myšlení,cítění a lítost nad hříchem, ale i proměnu celého života a přijetí nových norem mravních a náboženských a obrat k Bohu

O to se zákoníci a farizeové snažili celou svou bytostí. Jejich role od počátku přičlenění Palestiny do Římského impéria byla nezastupitelná. Měli opravdovou, upřímnou snahu o návrat prostého lidu k „ židovské rituální tradici“. Aby si udrželi svou identitu pod náporem řeckého myšlení a polytheismu okupantů. Šli na to cestou vyučování, dodržováním norem a askezí. To co platilo pro chrámové kněze se snažili vztáhnout na prostý lid. Vytvořili takové „nárazníkové pásmo“ . Aby nedošlo k porušení Zákona, tak jeho ustanovení přitvrdili. Tím nadmíru omezovali jejich svobodu a život. Židé také věřili, že před tím, než přijde Mesiáš, musí být národ očištěn - podobně jako pod horou Sinaj se museli posvětit a vyprat si šaty.

A Jan nyní křtil a očišťoval! Že by Mesiášovo království bylo doopravdy za dveřmi? "Kdo jsi, když křtíš?" ptali se Jana zmatení teologové (J 1:25). A ten odpovídal: "Jsem ‚hlas na poušti', připravuji Mesiášův příchod …"

Křest nebyl Židům vlastní, ale ani to nebyla žádná novinka. Podobal se sice „rituálnímu omývání“, ale spíš se dal chápat podobně jako křest proselytů. Když přišli z trhu, tak si obřadně umývali ruce, aby ze sebe smyli rituální nečistotu.

Proselyta je pohan, který konvertoval ( přestup na jinou víru) dlouhým procesem k židovství. Ti, kdo chtěli židovskou víru přijmout, byli křtěni na znamení, že je smývána jejich pohanská minulost, aby mohli začít v Božím lidu nový život.

Jenomže Jan nezve ke křtu jen některé, ale všechny. To proto, že na všech – i na těch nejzbožnějších – lpí nečistota hříchu. Hřích, který není poznán, vyznán a odpuštěn překáží na cestě Tomu, který přichází

To byl problém pro židovskou vrchnost. Nová vlna zbožnosti jde jaksi mimo ně.  Mt 3: 4-6„…….Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít“.Celý Jeruzalém a Judsko se „zbláznilo“ a přicházelo za tímto nekompromisním podivínem, který zfanatizoval davy jedinou větou : Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů“ Mk 1:4 . Bůh si povolával proroky bez ohledu na vědomí panovníků.  Zde se představitelé duchovenstva cítí podvedeni – oni o tom nic neví ! Jan je ujistil, že

    - není očekávaný Mesiáš. Ten přichází za ním a Jan mu není hoden ani rozvázat řemínek u jeho topánků( v.27). Slovní spojení rozvázat řemínek u opánků znamená totéž co „umýt někomu nohy na znamení pokory“.

    - není ani Eliáš, který se vrací z nebe na zem. Podobá se mu oděvem a svým  životním stylem, ale není to on !  V 2 Král. 1: 8 je popis Eliášova vzezření „ Byl to muž v chlupatém plášti a bedra měl opásané koženým pásem“  Významní duchovní jsou zmateni. Očekávali,  že před mesiášskou dobou se objeví Prorok, který je zaslíben v 5Moj.18:15 „ Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu proroka jako jsem já ( Mojžíš) „  Jan jim říká, že

    - není ten očekávaný prorok, ale že se považuje za „Hlas“ , za poslaného Bohem ke splnění určitého úkolu. Hlásat potřebu pokání a dělat křest na důkaz duchovní obnovy a tím připravit lid k příchodu Mesiáše – tento úkol mu byl svěřen.  

Aktuální zvěst o  Mesiáši přichází skrze neznámého Jana, bez teologického vzdělání ….. a přichází i dnes skrze nás, kteří jsme se vydali Bohu . Bůh chce skrze nás promlouvat svým hlasem. A jsme u služby „kazatele“. Bez hlásání o potřebě pokání by Židé k Jordánu nepřišli ! Nepoznali by jak daleko od Hospodina odešli. Mohou lidé najít cestu spasení  bez zvěstování evangelia ? Ne ! ….a v tom je naše role podobná

Proč zrovna na poušti ? Jan říká zákoníkům, že je „ Hlasem volajícího na poušti „ …a cituje  Iz.40:3 „ Hlas volajícího : Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha ! „ Proč nešel do Jeruzaléma nebo jiného tehdejšího centra dění ? Proč nevolá Boží hlas v Jeruzalémě ? Proč volá na poušti, kde se zrovna životu moc nevede ? Hlas Boží, volajícího na poušti, je znamením nového počátku.  

Boží obnova začíná tam, kde by to nikdo nečekal. Hlas volajícího na poušti – představuje Boží jinakost a suverenitu. Nový počátek, se překvapivě zjevuje  tam, kde je z lidského hlediska vše ztraceno. Hlas přichází z místa zmaru, z pouště, aby se pak rozezněl ve všech světových metropolích ale i v Kunvaldě

Vložil: 26.9.2010 Václav Dobiáš

*************

 Na počátku bylo Slovo

Jan 1: 1 „ Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh….. Všecko povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest“. Podle Miloše  Biče ( již zesnulý biblista) jde o řecké slovo „Logos“ = „Slovo“ a představuje osobu Ježíše Krista . Proto tam je velké písmeno „S“ . To samé „Logos“ je také v J 1:14 „ A Slovo se stalo tělem“ . Tady jasně vidíme, že jde o inkarnaci Boha.  Další řecké výrazy „Logos“ jsou v Lk 1:2 , 1 ep.Janově 1: 1 a ZJ.Jana 19:13

Z úvodních veršů evangelia Janova vidíme, že „Slovo“ byl ( a je ) Bůh. Jestliže vše povstalo skrze „ně“ ( zde vidíme tzv. „Boží trojjedinost“) pak je Slovo Stvořitelem. Když půjdeme dál dočteme se, že „Slovo“ je také dárcem života a Spasitelem od hříchů  

Jan 1:4 -5 „ V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila“. Zde je zásadní biblická pravda; a sice , že  ve Slově je život lidí.  

Slovo je nositelem života ! Ať si to přiznat chceme nebo nechceme. Bez Boha by tady nic nefungovalo a svět  ( fyzikální) by se zhroutil. Tma je zde ve smyslu duchovním. Tak jako tma nepřemůže i slabé světlo, zrovna tak, duchovní temnota, která obklopuje náš prostor života, nepřemůže „světlo lidí“ ( rozuměj světlo pro lidi), kterým je Ježíš Kristus   

1. Slovo je stvořitelský čin

Už jen stvoření ,samo o sobě,  je čin Slova Žd 11:3 „ Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného“ . Polský kritický překlad : „slovem Boha“ byli učiněny světy. Tady nejde o „Logos“ ale o Jeho příkazy, jeho moc (energii) a tvořitelskou invenci . Když si budeme číst první kapitolu Bible, která pojednává o stvoření světa, tak tam je vždy jasně uvedeno :  „I řekl Bůh:…“ . Světy byly stvořeny Božím slovem

2. Slovo je příkaz k akci

1 S 15:10 – 26. „ I stalo se slovo Hospodinovo k Samuelovi „ Lituji, že jsem ustanovil Saula králem, neboť se ode mne obrátil a mými slovy se neřídil“ Hospodinu stačilo jen prohlášení a Samuel ( kněz) pochopil : Celou noc úpěl k Hospodinu. Proč ? Král Saul si zlehčil Hospodinovo slovo. Měl všechen dobytek amálekovců vyzabíjet jako „klaté“ . Přitom si ponechal nejlepší kusy s ušlechtilým cílem : Aby je lid mohl obětovat Hospodinu v Gilgálu !  Samuel mu řekl : „Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina“ ? „  Saul si to vše uvědomil a chtěl dělat nápravu, ale už pro něj nebyl reparát ! Samuel mu řekl : Zavrhl jsi Hospodinovo slovo, proto Hospodin zavrhl tebe“ .Vidíme, že stačila jedna chyba, jedna neposlušnost krále Saule vůči zjevené Boží vůli ve vyřčeném slovu ….. a Hospodin ho zavrhl. Jeho celý další život nestál za nic ! Samé intriky, depresivní stavy a nakonec potupná smrt v prohrané bitvě.

Ne, vážení a milí, neposlouchat Boha se nevyplatí. Kdo Boží slovo nebere vážně musí počítat s důsledky svého rozhodnutí

3. Slovo je životu důležitá informace

Lidé říkají, že vidí  Boha v přírodě,…. věří tak nějak po svém….“ něco nad námi musí být“  To je jistě pravda a každý má právo na to věřit čemu chce. To je lidské měřítko a lidské právo. Otázkou je zda je v souladu s představami Stvořitele. A to už je jiná rovina vztahu. Pokud chce člověk mít víru v Boha Stvořitele a Spasitele, pak musí vzít slova Boha vážně a nějak se s nimi vyrovnat. Pokud si pojede podle svého, pak je podobný králi Saulovi, který nakládal s Hospodinovým slovem svévolně. Tím, že ho plně nerespektovat, ukázal, že Boha až tak moc nebere  

Boží slovo je taky nositelem „ know – how“ ( rozuměj “jak na to“ ) v otázce vykoupení ze hříchu a jeho následků. Kristovci ( křesťané) jsou nositelé jedinečné, životu důležité informace. Příroda, naše zapojení do společnosti, věda ani nikdo jiný nám neřekne ani zbla o tom, jak se má člověk dostat k Bohu jako Otci

Ř 10: 8 – 16 „ ….. „Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci´; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.  Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení……  `každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen´.  Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?  ……. Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: `Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?“

Mnozí lidé nepřiloží ke zvěsti své srdce a svou vůli. Bůh chce aby všichni uvěřili ! Je to pravda ? Je , viz. „ … protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání“ 2 Pt 3: 9 . Proč tedy všichni neuvěří i když slyší evangelium ? Protože nechtějí, zatvrdili svá srdce proti působení Ducha sv., .  Izaiáš se namáhal, mluvil k lidu, napomínal, nabádal k tomu, aby své srdce obrátili znovu k Hospodinu….. a odezva žádná. Ptá se…. „ dokdy ? Dokdy si Bože ještě mám zbytečně třepit pusu ? Dyť to nemá cenu. Dyť to sám, musíš vidět ! „

Iz 6:11 „ Tu jsem řekl: "Dlouho ještě, Panovníku?" On odpověděl: "Dokud nezpustnou města a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a role se nepromění v spoušť."

Hospodin mu v podstatě řekl : „Dokud nebudeš mít vousy až na zem“ . Jinými slovy dokud nezemřou ti, za kterými tě posílám.

Síla Slova je v Jeho slově. Jen když se o něm lidé dozví mohou dělat kvalifikovaná rozhodnutí. Každá sociální skupina potřebuje jiný přístup, ale Duch sv. pracuje jak chce. Dnešní postmoderní doba nás ( křesťany) staví do autu. Ale my nepřestaneme zvěstovat Krista jako Spasitele dokud budou kolem nás žít lidé se kterými cítíme a je nám jich líto, že neberou Slovo ani slovo ( Bibli) vážně.

Vážení a milí čtenáři. Pokud se chcete dozvědět „co je nad námi“ resp. „ kdo je nad námi“ přijďte se podívat do Domku na naše setkání a budete moci zahájit svou cestu ke spasení, které Ježíš připravil i pro Vás. Můžete kontaktovat živé křesťanské společenství v místě svého bydliště. Můžete navštěvovat naše webové stránky, které Vám mohou pomoci při vašem hledání

Pán Vám bohatě žehnej !

18.9. 2010  Vašek D o b i á š  

 *************************

Užitečná pornografie?

na internetové adrese " Neviditelného psa" : http://neviditelnypes.lidovky.cz/skolstvi-uzitecna-pornografie-dmo-/p_spolecnost.asp?c=A100910_135136_p_spolecnost_wag   byl zveřejněn článek Davida Louly ( starší sboru KS Žďáar nad Sázavou ) - horkou novinku si můžete přečíst a diskutovat o ní v našem fóru ...prosím, jen slušně. Zde je uvedený článek

11. září 2010   

Onanie je neškodná pohlavní aktivita. Pornografie je užitečná a má terapeutickou funkci. První výrok je citát z učebnice občanské výchovy pro osmý ročník základních škol (Fraus, 2005), druhý výrok pochází z úst pánů sexuologů Uzla a Weisse a lze ho zhlédnout na videu, které tito páni bez vědomí ministerstva loni rozeslali do základních škol. Obsah videa a chválení pornografie již hraničí s trestným činem mravního ohrožování dětí a mládeže a šíření pornografie. Odborníci na sex si vytvořili patent na výuku sexu dokonce i pro malé děti a vůbec jim nevadí, že o tom rodiče neví. Možná jsou za to i vděčni. Takto jim plynou finanční toky od producentů pornografie a výrobců antikoncepce, kterým spolehlivě získávají klientelu.

Nyní se ovšem situace začíná měnit. Rodiče se dozvěděli o sexuální výchově kvůli skandálu s jednou pochybnou příručkou o sexu. Ministr školství uznal, že to sexoví odborníci přehnali, a nechal příručku stáhnout z webových stránek ministerstva a ředitelům napsal dopis, jak mají postupovat. Rodiče mají být informováni o obsahu a stylu výuky o sexu a pokud s tím nebudou souhlasit, vedení škol musí zajistit alternativní výuku pro jejich ratolesti. Ono se totiž o sexu ve školách již učí. Problém spočívá v tom, že jsou tyto informace roztroušeny v mnoha předmětech, a tudíž nelze zajistit skutečnou volitelnost sexuální výchovy.

Co se naše děti v lekcích o sexu dozví? V učebnici, kterou dostala má třináctiletá dcera, je toho opravdu hodně. I když přehlédnu seznam popisovaných sexuálních orientací a deviací, zavřu oči nad fotografií nahé ženy a dlouhým výčtem antikoncepčních metod s názornými obrázky mužského údu při navlékání kondomu, nemohu už dost dobře přehlédnout otevřenou propagaci úchylek a perverzností. Požádal jsem svého přítele psychologa (vím, že nyní už ani slovo přítel nelze napsat bez skrytého jinotaje!, přesto píši přítele) o odborný posudek na tuto učebnici. Napsal, že jde o matení pojmů a propagaci homosexuality. Na straně 129 je obrázek transvestity (transvestité jsou exhibicionisté, kteří dělají divadlo) a u toho citát z knihy O sexu s Hankou od sexuoložky Fifkové popisující emoce transsexuála: V pubertě začalo být zle - to, co se holkám kolem mne strašně líbilo, mne úplně degradovalo. Nechtěl jsem mít prsa, ani jedničky, ani dvojky, nechtěl jsem každý měsíc potupně krvácet a kupovat v drogerii vložky. To, že se před rokem podáváním hormonů zastavila menstruace, bylo neuvěřitelné štěstí. Dobře si pamatuju, že v době, když jsem každý měsíc měl "své dny", jsem byl neuvěřitelně agresivní, nesnesitelný, dokonce jsem si jeden čas i ubližoval - působil jsem si bolest drobnými řeznými rankami na předloktí. Vždycky se mi tím trochu ulevilo. Popis pocitů transsexuála. Transsexualita ještě nebyla vyškrtnuta ze seznamu poruch sexuální orientace, jako se to stalo před několika lety homosexualitě. Co má zmíněný citát dát našim dětem? Chceme, aby se uměli vcítit do lidí s úchylkou? Chceme, aby se naše dcery po první menstruaci zamyslely, zda náhodou nejsou transsexuální? Doktor by jim také předepsal hormony, aby ta bolest a potupné krvácení skončilo. Skutečně potřebujeme, aby se naše děti dostaly do takové krize identity, že nebudou vědět, zda jsou holka nebo kluk? A aby si své trápení řešily sebemrzačením? Budeme vést děti také k tomu, aby se dokázaly vcítit do schizofreniků, pedofilů a vrahů? A pak?

Onanie je neškodná pohlavní aktivita. Ano, pokud jde o škodu na těle v podobě těhotenství nebo pohlavně šiřitelných chorob, má autor pravdu. Pokud jde o duši, to už pravdu nemá. Onanie přináší tělesnou rozkoš a dnes žijeme v době potěšení a rozkoší, to je cíl našich životů. Mít stále silnější zážitky a rozkoš je přínosem postmodernismu. Jenže má to háček. K tomu, aby ten zážitek stál za to, je třeba stimulace. Tu nám poskytne například zajímavý film nebo obrázky. Ženy to mají rády více romantické, mužům to vyhovuje i bez milostné zápletky. A poté přijde očekávané uspokojení. Podle Weisse to má léčivé účinky. Ovšem za čas nám již neškodný film nestačí. Je třeba přitvrdit. Tak jsme se dostali k pornografii, nejprve měkké a pak té tvrdší. No, ne že by se člověk cítil jako nějaký šlechetník, ale co, hlavně, že to přinese tu úlevu. Ale když jsem byl stvořen k obrazu a ne pod obraz, neměl bych tomu takto zvířecky otročit, zkusím toho nechat. Ále, ejhle, ono to nejde. Tak v tom jedu dál.

Uzel nám tvrdí, že pornografie je dobrá prevence před spácháním deliktu. A přitom jeho kamarád Weiss před třemi lety dělal posudek na dva třináctileté chlapce, kteří v Novém Rychnově znásilnili svoji spolužačku. Nejprve se rozvášnili při sledování porna a pak šli na věc. Nějak to nesedí.

O co tu běží? Na první pohled se zdá, že je tady okrajový spor mezi zásadovými katolíky a vzdělanými odborníky. Nebo mezi rodičovskou veřejností, která si chce vychovávat děti po svém, a vědeckou obcí. V podstatě zde jde o naši svobodu a demokracii. A ještě o něco. O lidskou důstojnost. Ten, kdo si váží sebe, nemusí a ani nechce sledovat pornografii, protože nechce sám sebe ponižovat. Naopak si svou slávu a důstojnost chrání, aby si zpětně sebe mohl vážit, podle pěkného doporučení Jana Husa: "Važ si důstojnosti své duše a zachovej ji v čistotě."

David Loula

Vložil: 11.9.2010 v 22:47 hod. Václav Dobiáš

*******************

Reportáž z dnešního shromáždění ( 5.9.2010) v Domku na Sboru

Dnes jseme začali třemi chválami a pak měla příspěvěk Veronika Dobiášová. Můžete si ho poslechnout na uvedeném odkaze

Shromáždění 5.9.2010 - příspěvek Veroniky Dobiášové.mp3 (6,5 MB)

 Pak měl svědectví Lukáž Dohnal z Chebu. Omlouvám se, ale nějak jsem zapomněl ho vyfotografovat, ale vidět na celkovém záběru. Jeho svědectví si můžete poslechnout na tomto odkaze

Shromáždění 5.9.2010 - svědectví Lukáše Dohnala z Chebu.mp3 (3,8 MB)

Pak byla Památka a po ní měla příspěvek Alena Svobodová. Můžete si ho poslechnout ve třech odkazech

Shromáždění 5.9.2010 - příspěvek Aleny Svobodové - I.část.mp3 (5,9 MB)
Shromáždění 5.9.2010 - příspěvek Aleny Svobodové - II.část.mp3 (6,4 MB)
Shromáždění 5.9.2010 - příspěvek Aleny Svobodové - III.část.mp3 (5,8 MB)

 Ája nás "úplně odrovnala" a nikdo neměl odvahu se začít modlit, protože by to skončilo hromadným pláčem ! Takže jsme začali zas Pána chválit a tady si můžete poslechnout dvě chvály po jejím příspěvku

Shromáždění 5.9.2010 - dvě chvály po příspěvku Aleny Svobodové.mp3 (6,2 MB)

No a pak jsme pokračovali v této sesstavě ....hráčka na djembe není vidět, sedí vedle mě

Na závěr zazněl opět náš nový hit "ŽÍZNÍM", který se ještě minulou neděli "procházel mezi hvězdami" a v posledním zvukovém záznamu si ho můžete poslechnout. Další foto z dnešního shromka jsou v nabídce " FOTOGALERIE"

Shromáždění 5.9.2010 - závěrečná chvála Žízním.mp3 (3,2 MB)

Vložil: 5.9. v 17:08 Václav Dobiáš

************

Rybářská síť

Zamyšlení Václava  Dobiáše na pátečním "Večeru chval a uctívání" 3.9.2010 v Domku na Sboru

Věřím, že na konci doby milosti, je pro Církev připravena „ dobrá úroda“. Je potřeba sklidit beze ztrát. Kdysi bylo heslo „ Ani zrno nazmar“ ! Utěsňovali se korby přívěsů a nákláďáků  .  Dnes bychom mohli parafrázovat :“Ani jedna duše nazmar ! „ Jak tomu rozumět ? Teď jsem začal číst prorocké slovo Ricka Joynera v knize s názvem  „Sklizeň“. Sám píše v úvodu, že každé prorocké slovo je potřeba zvažovat a přijímat jen to, co čtenářům Duch sv. dotvrdí. Naše prorokování je částečné (1 Korintským 13:9 )

Nelze ho nekriticky přijímat ani šmahem odvrhnout pokud se neshoduje a mým poznáním Písem. V uvedené trilogii je pro mne mnoho věcí, které jsem nepřijal, ale to vůbec neznamená, že Rick Joyner je bludař. Tady nejsme v oblasti výkladů Písem, ale osobního zjevení, které má každý odpovědně zvažovat a přijímat jen to, na co momentálně duchovně  má a a co mu potvrdí Duch sv. Uvedu tři myšlenky, které jsem přijal za své resp. už jsem je měl taky . První se týká ¹⁾obrazu Církve jako rybářské sítě,  druhá ²⁾zvěstování nejen Krista jako Spasitele, ale taky  jako Pána našich životů a třetí ³⁾významem chval pro nebe

1. Spojené Tělo Kristovo neodpovídá dnešním představám církevnictví

Ef.4:15 – 16 „ Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno“

K čemu by byl stehenní sval bez kolenního kloubu ? Nebyl by spojen s lýtkem a kotníkem a pak už vůbec nemusíme mluvit o chodidlu a patě ! V Církvi 21 stol. se budou smazávat rozdíly mezi jednotlivými církvemi podle jména. Budou padat bariéry mezi staršími bratry, kazateli nebo pastory, které brání přirozené spolupráci a podpoře věřících lidí. Čím dál tím více se budou tvořit menší společenství věřících, které nebudou mít problém ve spolupráci k šíření Božího král. na zemi. Jsou to uzly rybářské sítě. O „celosvětové síti“ mluví i hnutí New Age, které je velmi rozrůzněné, ale přesto vytváří jednolitý proud proti rozděleným a rozhádaným křesťanům. Začínají se setkávat celé sbory, často různého zaměření a s odlišnou liturgií. Na taková setkání sestoupí Duch sv. a bude bořit bariéry, které jsme si nastavěli z nelásky, sobectví a sebestřednosti.

Členové sborů se budou setkávat s jinými sourozenci z Těla Kristova. Jejich vztahy se budou upevňovat navzdory opozici starších bratří, kazatelů a pastorů. Jestliže budou chtít zastavit tento proces, budou odsunuti  přílivem spontánní jednoty. Dojde  k naplnění slova ap.Pavla z ep. Ef.

On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno“

Lidé s „duchem kontroly“ se stanou největší hrozbou pravého Božího hnutí na konci věků. Církev bude mít snahu naplnit uvedené slovo, že z Hlavy, Krista, roste celé Tělo, pevně spojené klouby, které se navzájem podpírají. Díky Pánu, tuto cestu jsme nastoupili. Nebylo to zadarmo a nejprve museli přijít těžko zkoušky a duchovní boje. V Kunvaldě máme náskok a věřím, že další a další křesťané v této zkoušce obstojí : Zbořit hráze a odhodit předsudky. Zaměřit se Boha a stát se tím jedním uzlíkem v celosvětové síti, která bude chytat ryby ( rozuměj lidi) pro Pána, pro Boží král. Jedině když je „síť“ celistvá, bez děr, může sklidit bohatou úrodu. Lukáš 10:2  „Řekl jim: "Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň“. Tohle slovo čeká na naplnění v posledních časech před vtržením Církve

2.Království Boží nezáleží na slovech, ale v Boží moci

Jestliže kážeme o Ježíši, pak musíme být v prvé řadě sami poslušni Duchu sv. Jsme-li „ Kristovci“ pak musíme mít jeho Ducha. „Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho“ ( Římanům 8:9  ) . Musíme se jím naplňovat na všecky způsoby jinak nebudeme schopni žít Jeho životem, mít Jeho charakter a nést Jeho moc k Boží slávě ! Jednotlivé sbory čekají soudy a velké zkoušky. Aby se pročistila srdce a zůstalo to ryzí, ten opravdu Boží charakter.

Dnes jsou v klasických evangelikálních církvích pravidla snad na všechno. Jak a co říkat a neříkat, jak se modlit a jak se už nemodlit, jak a co zpívat …..vždyť to mnozí dobře známe ! První bolestným tříbením je a bude rozdělení. Tento proces bude trvat do doby, než se všichni otevřou a současné poddají Duchu sv., který je Duchem jednoty.

Církve jsou ve věku moderny a přitom svět okolo je od 70 – tých let v postmoderně. Moderna je zvyklá na pravidla, měření a hodnocení předem vytyčených cílů. Sbory mají programy, které plní více či méně úspěšně, podobně jako např. Český rybářský svaz. Postmoderna se nepátrá po metodách a programech. Zajímá je jediné :  Co ti to dává. Jak se v tom cítíš a jak to prožíváš !

1 Kor.4:16, 18-20 “ Prosím vás: Jednejte podle mého příkladu! …..Někteří se začali povyšovat, protože prý už k vám nepřijdu;ale přijdu k vám brzy, bude-li Pán chtít, a učiním si úsudek o těch domýšlivcích ne podle toho, co mluví, ale podle toho, co dokážou. Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci“

Teologie, mantinely, představy o vlastní dokonalosti musí pryč ! Jinak se nezjeví Boží moc a sláva skrze věřící lidi.

3. Význam chval Božího lidu

Ž 22: 4 „ Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele“  . Ať dnes večer tady trůní náš Pán a nebeský Otec v přítomné moci a síle Ducha sv. Včera jsem dostal potvrzení slova Ricka Joynera, že když na zemi Boží lid stojí ve chvalách, nebeský Otec pláče radostí a andělé umlkají. Dívají se na radost Stvořitele, který díky chválám a uctíváním těch, kteří nevidí, ale věří, je úplně unesen a raduje se a skáče radostí . I nad naším společenstvím v této chvíli.  Je to Boží slovo zapsané u

Sof.3: 17 „ Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá."

Pojďme na to a dejme Mu své srdce. Naše touha je jediná : Aby byl oslaven a vyvýšen Pán Ježíš. Aby byl potěšen nebeský Otec, který nad námi uvolní moc Ducha sv. k tomu, abychom nezvali lidi jen ke Kristu, ale uváděli je pod Jeho vládu

 Vložil : Václav Dobiáš 4.9.2010 v 0:21 hod.

**************

 Rozhovor redaktora LOGOSU s Emilem Adamem - rómským pastorem z oblasti Spiše

Odchádzali sme z osady šokovaní z dvoch věcí. Jednak osadou ako takou, ale hlavně z toho, že boli zachraňované duše a Boh bol tam prítomný. Nedaleko Popradu u Adamovcov sme si dali kávu a porozprávali sa s Emilom Adamom .....

Začal som otázkou, či nedošlo k fyzic­kému napadnutiu při takýchto akciách, lebo tam boli rózne „típky". V Markušovciach sme mali člově­ka, pred ktorým mala celá dědina respekt.Tento člověk bol v ten den evanjelizácie opitý, já som ho nepoznal ( rozuměj "neznal") , nevěděl som, kto to je. Já som kázal tak, že som reval. Tento muž sa naštval, že co sa tu rozkrikujem, tak zaútočil na mna, ale bolo zaujímavé, že jeden z našich služobníkov stál vedla mna, a keď ten muž pribehol, aby má udrel, nepozeral sa na mna, ale na brata vedla. Jemu vynadal a bolo to, akoby ma Boh zakryl, akoby ma ten člověk ani neviděl. Boh to tak vždy koná, že postaví svoju ochranu. Dokonca aj neveriaci tam usmerňujú děti. Vidím to tak, že naozaj Boh chce, aby sme tam priniesli slovo evanjelia

Rasťo: Prosím, přibliž čitatelom Logosu, kedy a ako ste prišli na Slovensko.

Začali sme sem jazdiť ako tímy pred siedmimi rokmi a spávali sme po domácnostiach. U nás v Ostravě, odkial pochádzam, boli bratia zo Slovenska, Rómovia a jeden z nich z Poračia při Spišskej Novej Vsi nás stále pozýval, aby sme prišli. My sme sa modlili za správné načasovanie a prišli sme urobit' akoby takú obhliadku, kde bolo páťdesiat 1'udí spase­ných. V tom sme viděli připravenu žatvu, tak sme po tímoch dochádzali takmer trištvrte roka. Bývali sme u tých 1'udí, slúžili sme im, obchádzali dookola dědiny. Získávali sme si u nich dóveru, budovali sme s nimi vzťah. Takže nás viďeli nielen ako kážeme, ale to, že naozaj milujeme Boha, že si tu len na niečo nehráme. Tak­to sme získali  l'udí a získali sme věrných. Tým po čase už nestačilo stretnutie len raz za štrnásť dní, takže sme museli premýšlať co ďalej. Vtedy má oslovil bývalý pastor z Ostravy, Mark Zechin, či tu prá­cu nevezmem a nepresťahujem sa, co som aj následné urobil. Takže som bol prvý misionář vyslaný na Slovensko. Takže tu šesť rokov pracujem a vidíme žatvu. Cítim, že je čas pre rómsky národ, aby bol spasený.

Počul som, že máte novů budovu.

Prenajali sme v Spišskej Novej Vsi halu, bývalý sklad s 500 m². Celé sme si to upra­vili bez toho, že by nám niekto dal dar a ani od pastora Johnsona sme nepýtali podporu. Pán sa zázračné postaral o všetko, co sme potřebovali.

Kolkísa střetnete v nedelu?

Tak okolo 600-700 ludí.

Ako sa vám darí nielen získat'ludí, ale abysa stali učeníkmi. V čom jepodla teba to tajomstvo?

Získat' Róma za učeníka je trochu obtiažne, ale vidím velký potenciál v luďoch. Teraz som zobral 50 učeníkov a s nimi mám stretnutia, hovoříme o základech, principech služby, ako robiť dobré službu a pod. Medzitým povstávajú další. Získat' Róma za učeníka je zázrak, lebo mnoho věcí v našich životoch nemálo pevnost', základ, ale keď ho naozaj získám, tak sa móžem na něho spolahnúť a je věrný a odovzdaný. Mnohí tu chcú byť naozaj služobníkmi, chcú pracovat' a nemusím ich nútiť, ale už sa tešia, keď ukončím tuto sériu páťdesiatich a vezmem dalších páťdesiat. Este smě neskončili s prvou sériou a už sa nám hlásia další. Ale nie je to len vyučovanie, ale aj následná práca, zodpo­vědnost'. Potom vidia, že to nie je len vy­učovanie, sedenie a hovořit' amen, haleluja, ale aby boli načas na akciách a pomáhat', zapojit' sa do vízie. My hlavně motivujeme církev na našu víziu a to je hlavně neustále kázat' evanjelium, činit' učeníkov a zaklá­dat' zbory. Toto je vízia, motor tejto církvi a v tomto ideme. Takže s učeníctvom nesmieme přestat', ale ísť ďalej.

Na evanjelizácii smě střetli mladého muža, ktorý vraj ide na misiu do Anglic­ka. Skus nám o tom niečo povedať.

Ano, je to pastor Roman a pastoruje so mnou takmer dva roky. Je to velmi věr­ný muž. Vidíme, že sa móže velmi rozší­řit' práca v Anglicku, a tak smě sa začali modlit', prosit' Boha o radu a nasmerovanie v tejto oblasti. A v tieto dni odlieta s rodinou do Anglicka a už teraz počujeme odozvu, lebo je tam mnoho Rómov. Samozřejmé, nechceme tam slúžiť iba Rómom.

Nedávno sté boli v televízii v relácii Pošta pre teba. Malo to nějaký vplyv na ludí, že sú viac otvorení, alebo aj na úradoch sú ústretovejší?

Má to velmi dobré ovocie, lebo to otvorilo dvere, lebo sa 1'udia báli otvoriť, báli sa s námi uzatvárať zmluvy na prenajímanie priestorov na bohoslužby. Pre mnohých to prinieslo vedomie, že táto práca móže priniesť velký obrat medzi Rómov, a že to je jedna z odpovědí, ako priniesť změnu medzi Rómov. Vyslali sme ďalšieho pasto­ra do Giraltoviec, a právě starosta v Giraltovciach je velmi otvorený, dokonca nám zadarmo poskytol sálu aj s aparaturou, čo som sa v našom regióne málokde s tým stretol. Před touto reláciou som mal velký problém prenajať si nejakú sálu. V Poprade sme přešli všetky sály, hotely a pod. Takže ja som bol velmi vďačný, že tento starosta bol taký ústretový.

Ozval sa niekto, že by chcel spolupra­covat' s vámi po odvysielaní tej relácie? Například nějaké občianske združenia a pod.?

Takmer nie. Pár ludí chcelo materiálně pomoct', rýsuje sa spolupráca v Kežmarku, ale pravdu poviem, ak by má niečo odtahovalo od nasej vízie, tak do toho nejdem.

Aký máte program?

Každý den prebieha služba, niekedy aj na štyroch miestach odrazu. Sú chváliace tímy, vybudovaní vedúci, ktorí májů pod sebou dalších ako je dětská služba, vedúci chvál. Je tam vedúci, ktorý káže, a raz za mesiac sú vykazatelní mne, ako funguje táto práca. Takto pracujeme každý den.

A ty?

Já od utorka do neděle neustále slúžim

Na závěr sa ešte opýtam, akú máte ví­ziu ďalej, či byť len tu na Spiši, alebo zasiahnuťaj iné regióny?

To, že vysielame pastora do Anglicka je prelomenie róznych bariér, a tak ako aj pastor Johnson má zbory po celom světe, aj my chceme zostať věrní tejto vízii kázat' evanjelium, činit' učeníkov a zakládat' zbo­ry a ísť ďalej.

Ďakujeme za rozhovor.  Rastislav Bravčok

Vložil: 1.9.2010 Václav Dobiáš

***************************************

 Rómovia idú do neba

Osud Rómov nie je ešte spečatený beznádejou

Rastislav Bravčok

Za posledných pár rokov počuť z vý­chodu Slovenska velmi pozitivně správy o tom, že osud Rómov nie je ešte spečatený beznádejou, alkoholiz­mem, chudobou. Počuť o prebudení vo velkých rómských komunitách na Spiši. O tom, ako to v skutečnosti je, sme sa boli presvědčit' na vlastné oči. Po niekol'kých telefonátech som sa dohodol s rómským pastorom Emilom Adamom, že prídem urobit' reportáž z práce, ktorú robia pre Pána na Spiši. Už dlhšie som mál tuto tužbu v srdci. Tak sme sa dohodli, že prídeme najprv na evanjelizáciu, a potom si niekde vypijeme kávičku a porozprávame sa. To som ale ešte ne­tušil, kam idem a co sa bude diať. Moje očakávanie bolo jednoduché, prídeme do rómskej štvrti, bude sa kázat' a ideme do­mov. Ale...

Spolu s Jozefom Luptákom sme v slnečné piatkové popoludnie dorazili do Velkej Lomnice, ktorá je medzi Popradom a Kežmarkom. Tam sme sa museli opýtať na osadu, kde sa mala konat' evanjelizácia, alebo ako ju volajú Emilovci - služba. Po prechode cez železničně priecestie sme sa dostali na vedlajšiu cestu, kde sme asi po tristo metroch střetli tlupu Romákov. Ti nám povedali, že nikam nesmieme ísť, lebo nám dořežu gumy. Tak to nebolo velmi milé privítanie. Keď jeden z najagresívnejších chalanov medzi rečou povedal, že to kňaz zakázal, bola to pre mna zelená, a tak sme išli ďalej, avšak už nie s tým sebavedomým nadšením, s akým sme startovali z Banskej Bystrice.

Ďalšieho Róma, co stál při svojom aute, sme sa spýtali, kde je ta evanjelizácia. To bolo už na okraji osady. Ten celý vyplaše­ný tvrdil, že on nie je odtiallo, a ani nejde ďalej, lebo že sem sa boja aj iní Romáci ísť. To už v nás vzbudilo celkom vážné obavy. Zostal som neistý a aj myšlienka rychlé­ho odchodu preblysla v našich hlavách. Potom sme zastali na otvorenom priestranstve medzi domami a viděli cestu do osady. Medzi námi a osadou však bola dalšia asi páťdesiatčlenná tlupa s modrou Fábiou uprostřed. Bolo cítit' silnú nervozi­tu, až agresivitu. Uprostřed týchto Rómov boli dvaja miestni kňazi. Z toho, co sme na dvadsať metrov počuli, bola řeč o sekte a pod. Po chvíli prechádzal okolo nás star­ší manželský pár, pěkné oblečený, tak som sa ich spýtal, či nepatria k Emilovi a či nevedia, kde je ta evanjelizácia. Boli od něho, ale tiež tam boli prvý raz. Za pár sekund som zvažoval, co urobím. Jozef sa rozhod­lo zostať při aute strážit' a vo mne preběhlo niekolko dóvodov za a proti ísť do osieho hniezda. Nakoniec som si povedal, že keď sme přišli, bola by škoda odísť bez foto­grafií. Tak som sa s tým mužom vybral do středu osady.

Tlupu s kňazmi som obišiel a začal som mierne stupat' ulicou, ktorá viedla k miestu, kde už z dial'ky bolo počuť dunenie basov z aparatury. Povedla cesty postávali Romáci rózneho veku a vzhlad tej ulice bol neuvěřitelný. Ani som netu­šil, že niečo podobné móže byť na Sloven­sku. Malé ošarpané domčeky, plechové střechy, dřevěnice. Špina, psy a já světlo­vlasý běloch v bielom tričku s požičaným foťákom. Zrazu sa oproti vyhrnuli dvě Rómky, jedna mala tak štyridsať, druhá asi dvadsať, obidve mali děti na rukách a so zlosťou v očiach kričali „diabolisti, jehovisti". Len tak som prešiel, akože nič, popři nich a pokračoval ďalej k stá­le silnejúcej hudbe predo mnou. Vtom som zabočil na rozšířenu ulicu, kde bolo asi štyristo Rómov. Oproti na betónovej podstienke som videl hlavy chváličov, ako oduševnene spievajú a medzi nimi som zahliadol Emila. Vydýchol som si a vybalil foťák. Po dvoch záberoch pristúpil ku mne jeden z Rómov a pýtal sa má, prečo fotím a kto som. Keď som mu vysvětlil, že som dohodnutý s Emilom, začal sa predierať cez dav k Emilovi a cosi sa ho spýtal. Emil sa pozrel mojím smerom a zakýval, že je to OK. Potom ešte asi dvaja sa má pýtali, kto som.

Chváliči spievali a dav sa pripájal k refrénom. Všetko to bolo v romštině. Nik­dy som nepočul súvisle hovořit' a spievať v romštině. Niečo medzi taliančinou a španielčinou s niektorými slovenskými výrazmi. Po chvíli som našiel spriaznenú dušu. Bol to brat, ktorý už je dlhšie obrátený. Bol aj na nasej konferencii, keď bol u nás slúžiť pastor Sándor Németh. Ten mi prekládal piesne a aj kázanie. Dost' mi odlahlo, keď som spozoroval celkom velké množstvo kresťanov, ktorí spievali a dvíhali ruky

Potom začali pomalé chvá­ly a Emil sa začal modlit'. Atmosféra sa začala naplňat' Božou přítomnosťou. Jed­noduché vyhlásenia, že Ježiš zachraňuje, uzdravuje a je Víťazom. Zrazu som sa cítil bezpečné a pokojné. Všetci stáli a Adam začal kázat'. Jed­noduché, silné, asi dvadsať minutové posolstvo. Potom sa pomodlil modlitbu spasenia a dal výzvu na uzdravenia. Zběhli sa další ludia. Zrazu sa pred chváliacou medzitým rozprával s majitelmi miestnych potravin, ako to tam funguje.

Odchádzali sme z osady šokovaní z dvoch věcí. Jednak osadou ako takou, ale hlavně z toho, že boli zachraňované duše a Boh bol tam prítomný. Nedaleko Popradu u Adamovcov sme si dali kávu a porozprávali sa

1 část reportáže z časopisu LOGOS (7/8 2010)

Vložil : 27.8.2010 Václav Dobiáš

P.S. Asi za týden vložím pokračování reportáže - rozhovor s romským misionářem Emilem Adamem

*************

Jo, už to není co to bejvávalo 

Tak tuhle větu jsem slyšel od Míry během fotbalového zápasu Letohrad – Nový Bydžov snad třicetkrát. Přitom to byl  fotbal byl poměrně  pěkný. Domácí měli  šancí na tři zápasy. Letohrad nakonec přesto prohrál 1:0 jen proto, že oni jedinou šanci proměnili, kdežto oni svých deset ne. A Míra pořád naříkal : Už to  není co to bejvávalo; a  vzpomínal do dřívější časy, kdy se tam hrála třetí liga 

Podívejme se na jedno borce, který kradl vlastní úrodu, aby zachoval při životě svou rodinu. Izrael byl toho času v podmaněn Midjáncům a ten muž se jmenoval Gedeon. 

Sd.6: 11 – 13 „  přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci.   Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: "Hospodin s tebou, udatný bohatýre!"  Gedeón mu odpověděl: "Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: »Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?« Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců."

Gedeon v přítomnosti anděla ani nepadl na zem,  ani nečil pokání nebo vyjadřoval svou nehodnost nad tou návštěvou. Jediným důvodem a vysvětlením je to, že byl v kritické situaci . Měl toho plný brejle a čím srdce přetéká, tím ústa mluví !

Ani si nestýská : Jo, to už není co to bejválo !  Hned ze sebe vysype problém : Nejprve nás Hospodin vyvedl z Egypta, aby nás teď nechal ve štychu !  Gedeon se s tímto stavem nechtěl smířit !

Gedeon nehodlal přijmout útlak jako Boží vůli. Ve svém srdci se rozpomínal na Boha, který vysvobozoval Izrael mnohými zázraky. Nežádá nadpřirozenou pomoc pro sebe, pro rodinu, ale pamatuje na celý Izraelský národ. Zaměřuje se na Boží moc a myslí na vysvobození celého Izraele. Nakonec je povolán k tomu, aby se v moci Hospodinova Ducha postavil se třemi sty muži armádě Midjánců ! A zvítězil ! Zvítězil Hospodin a oni se staly dobrými a věrnými spolubojovníky

Církvi v českém národě chybí víra v mocného Boha. Netouží se po zázracích a viditelných znamení Boží moci v životě křesťanů. Věřící se zapojují do duchovních praktik, které jsou Bohu nepřátelské ( léčitelství, jóga, relaxace, berou homeopatika  apod.) . Místo do Božího charakteru vrůstají do životního stylu těch, kteří jsou proti Bohu ve vzpouře. A přichází ztráta kondice, herní pohody „křesťanských týmů“ ( rozuměj sborů) a zpravidla sestup do nižších pater ligové soutěže. Není správné nad tím stavem naříkat. Je lepší s tím něco udělat !

Buďme jako Gedeon a nechme se opanovat myšlenkami na Boží moc a sílu, která se má projevovat i v dnešní době. Nemusíme říkat : Jo, to křesťanství, už to není co to bejvávalo !  Je potřeba se zmužile postavit proti pokračujícímu postmodernímu rozkladu Církve a začít u sebe a u svého vztahu s Bohem. Aby křesťanství znovu oslovilo naše spoluobčany . Aby se mohl Bůh skrze nás oslavit a aby byla zjevena jeho sláva 

 Vložil: Václav Dobiáš 23.8.2010

******************

Ještě ke stoletému výročí odhalení pomníku J.A.Komenského v Kunvaldě

Včera mi donesl Zdenda Krejčí junior ( nejlepší pošťák ze Žamberka a malíř medvědů na všechny způsoby) pohled na kterém je socha J.A.Komenského tak jak vypadala (asi)  v roce 1962. Na zadní straně je obyčejnou tužkou dole napsáno  "Sbor dne 9.VIII.62 ". Můžete si jí prohlídnout

 Vložil: 14.8.2010 Václav Dobiáš

Vzkříšený Ježíš

Jedná se o osobu Krista. O jeho  život, ukřižování a zmrtvýchvstání. Asi málokdo dnes pochybuje o tom,  že Kristus  žil. Podívejme se na několik spisů z řad starověkých autorů, kteří Kristův  život komentovali jako určitou historickou skutečnost.

Je však i dobře známo,  že se právě konal v Judeji i census od císaře, prováděný Sentiem Saturninem, v něm  si mohli zjistit Ježíšův rodokmen.           Tertulianus (Proti Markionovi 4,7,7)

"Co měli Athéňané z usmrcení Sokrata? Hladomor a pohroma na ně přišla jako soud za jejich zločin. Co měli obyvatelé ostrova Samos z upálení Pythagorova? Náhle byla jejich země zasypána pískem. Co měli židé z popravení svého moudrého krále? Hned potom bylo jejich království zničeno. Bůh ty tři moudré muže spravedlivě pomstil: Athéňané pomřeli hladem; obyvatelé Samu byli zaplaveni mořem;  židé zničení a vyhnaní za své země  žijí v naprostém rozptýlení. Ale Sokrates úplně nezemřel;  žije dále v Platonově učení. Pythagoras úplně nezemřel;  žije dále v Héřině soše. Ani nezemřel úplně ten moudrý král; žije dále v učení, které založil"

Mara Bar-Serapion (dopis z vězení, rukopis v Britském muzeu)

Cornelius Tacitus (55 -120 n.l.), největší historik římského císařství ve svých Letopisech píše následující:

"Kristus, od něho  křesťané své pojmenování získali byl na základě odsudku prokurátora Pontia Piláta popraven, kdy  byl císařem Tiberius; a ta zhoubná pověra (myslí se křesťanství) byla na krátkou dobu zaražena, aby propukla nanovo nikoli pouze v Judeji, kolébce té pohromy ale i v Římě"

 "Že byl Kristus ukřižován, se můžete dovědět z protokolů sepsaných pod Pontiem Pilátem "         ( Justin    Apologie 1,35 a 48)

 Nakonec uvedu citát z Flavia Josepha, který ve svých Starožitnostech píše o tom, že …

 " ….  žil Ježíš, člověk moudrý, můžeme-li ho vskutku nazvat člověkem; konal totiž  neuvěřitelné skutky,a učil lidi, kteří s potěšením přijímají pravdu. Získal si mnoho židů, též  i mnohé s Řeků. On byl ten Kristus. A když  ho Pilát odsoudil na základě obžaloby předních lidí mezi námi, ti, kdo ho od počátku milovali, se ho nevzdali."                          (J. Flavius Starožitnosti  židovské 18,3,3)

 Jiné zmínky o Kristu můžeme číst v "Talmudu" nebo u již  uvedeného Flavia a to v  "Židovské válce"

Záměrně neuvádím citáty z Bible, protože by zde mohlo dojít k pocitu,  že Bible v tomto není objektivní. Zvláštní na uvedených zlomcích je skutečnost,  že byly psány na Bibli nezávisle a přesto do jejího poselství o Kristově  životě zapadají. Není pravdou,  že o Kristu vypovídá pouze Bible......

Pokud se budeme držet historických pramenů, těžko můžeme popřít skutečnost,  že Kristus  žil. Jenže to by  bylo trochu málo !  Žili jiní učitelé, moralisté, spisovatelé a nic moc to neznamená. Podívejme se nyní k opravdovému jádru toho, proč osoba a  život Ježíše Krista má v křesťanství takovou důležitost. Je to vyjádřeno v následujících slovech:

Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem. Nebyl-li Kristus vzkříšen, je naše zvěst klamná a klamná je i naše víra a my jsme odhaleni jako lživí svědkové.

1 Korintským 15;14

Zde se dostáváme k jádru sporu a tím je vzkříšení. Jedna z věcí, která činí křesťanství jedinečným, je skutečnost Kristova vzkříšení. Toto neudělal ani Buddha, ani Mohamed, ani Konfucius ani nikdo jiný ze zakladatelů svěštových náboženství ! Proto je na místě se touto otázkou zabývat. 

Pokud se zmrtvýchvstání nestalo, je křesťanství lživé náboženství ! Stojí na proměněném lidství, člověka, Ježíše z Nazaréta, kterého Bůh ustanovil Pánem a Kristem !

Pro mnohé lidi je vzkříšení nemožné, protože se může zdát jako nevědecké a to ve světle běžného myšlení vycházejícího z dennodenní zkušenosti.

Vědec ale odloží předsudky a zkoumá, kam vedou fakta. Podle toho teprve formuluje či přeformuluje zákon nebo omezí jeho platnost. Ideolog nejprve stanoví zákon a podle něho fakta interpretuje (nebo dokonce přizpůsobuje). Proto je třeba poctivě prozkoumat dostupná fakta a ne apriori říci,  že vzkříšení je nesmysl.

Argumentem proti vzkříšení je jeho neobvyklost v přírodním řádu. Pokud někdo jednou skutečně zemřel, pak mu není pomoci.....V ateistickém přístupu k věcem se předpokládá jednota příčin v uzavřeném systému. Nebo jinak řečeno - jsme v jakési  krabici od bot, která je zcela uzavřena zásahům z vnějšku. Vše, čemu jsme ponecháni, je zákon příčiny a následku. Tento přístup předem vylučuje jakoukoli událost, která odporuje poznaným přírodním zákonům. Ale……

Nikdo nemůže na základě vědeckých poznatků říci s jistotou, že náš vesmír či náš svět je uzavřeným systémem. Právě tak dobře může jít o systém otevřený. Je-li tomu tak, potom výjimka z přírodních zákonů je možná, dojde-li k vnějšímu zásahu.

Uvedu citrát  ze Žalmu 14 : 1 - 3 " Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Blázen myslí, že Bůh není! Zkažení jsou, ohavnost páchají, není, kdo dobro konal by! Hospodin z nebe hledí na lidi: Nechce někdo porozumět, Bůh nikomu nechybí?  Všichni zabloudili z cesty, úplně se zkazili, není, kdo by konal dobro, není ani jediný! "

Nemějte mi za zlé, že jsem uvedl zrovna tento citát. Je mezi námi mnoho charakterních a obětavých lidí. Hodnotíme se navzájem, vytváříme vztahy a snažíme se život prožít bez komplikací, hádek a konfliktů. Ne vždy se nám to daří, ale zpravidla to ustojíme a u hrobu řekneme : "Nakonec to byl dobrý člověk ! "  Soucit vymaže nepříjemné zklušenosti a zůstává zpravidla více vzpomínek na to dobré . Bůh , protože je absolutně svatý, nás hodnotí jinak .... je to drsné, ale takové "hodnocení" musíme od Boha Stvořitele vzít. Nic jiného nám totiž nezbývá ! A pak je potřeba s tím něco dělat. Nenechat to na sobě. První předpoklad je uznat Boží existenci a pak poznat jaký Bůh opravdu je ! Jestliže řekne "A", řekne i "B". Není soudce, který odsoudí a nedá šanci k nápravě. Je SPASITEL a spasení od hříchu a jeho následků  spočívá ve víře v Zmrtvýchvstalého Krista !

Ř 6: 23 "Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu"

Dar se přijímá vírou. Dar je dar a ne zásluha, aby se někdo nechlubil, že na to má a druhý ne. Je to milost, kterou si z Jeho probodené ruky může vzít každý člověk. Můžete se do Domku na Sboru přijít podívat. Schází se tam "blázni pro Krista" v tom dobrém slova smyslu. Můžete se tam dozvědět víc o Bohu, jak k Němu přijít a stát se jeho přítelem ! Můžeme se za vás pomodlit a věřte, že Bůh své kamarády vyslýchá a dává plnými hrstmi milost a pokoj.

Pán žehnej každému, kdo se nepohoršuje nad Zmrtvýchvstalým.......

Vložil: 22.7.2010 Václav Dobiáš

**********

MEDVĚD A SRNEC !

napsala Alena Svobodová       

„BZZZ … to je vedro … bzzzzz … rychle někam do stínu.“ Vzdychla včela, nožičkou si otřela čelo, a pak si to rychle zamířila k lesu.V lese bylo ticho a chládek. Zpěv ptáčků se ostře rozléhal.

Na zářivě zelený palouček se z křoví vyvalil medvěd. Posadil se doprostřed a tlapkami si hladil břicho.„BRUM, mám hlad.“ postavil se. „Kdyby tak byl med.“ ….. rozhlédl se do dáli.

V tom spatřil odpočívající včelu, seděla na listu hlohu. Opírala se o kyblík s pylem, ruce za hlavou a pohupovala si nohou.„No, lenoch na podzim neoře, o žních bude žebrat. … Už poletím.“

Zvedla se, popadla belík s pylem a letěla k úlu. Stál hned kousek od lesa.Medvěd na nic nečekal a už si to pádil za ní. Vzal to rovnou po všech čtyřech. Za ním se ozývalo už jen mohutné kručení břicha.

 V úlu to silně bzučelo. Medvěd přešlápnul na místě a naklonil hlavu.Obešel úl zezadu a strčil do něj.Včely zaujaly bojovou pozici, bylo jich kolem medvěda stovky.„Necháš to?!!!“ švitořily.

Medvěda to nezajímalo, rozbořil úl a vytáhl tlapkami plástve medu. Přes jeho kožich se žihadla nedostala.A tak jedl a lízal, funěl a slintal až měl břicho úplně kulaté.Odvalil se kousek dál a vzdychal.

Slunce pomalu zapadalo.

Setmělo se.

Měsíc se vyhoupl nad obzor. Hvězdy tiše plápolaly.Medvěd vzdychl. Nemohl spát. Břicho bolelo.Zezadu pomalu přišel srnec, měl hlavu sklopenou a teklo mu z nosu.„Ach, medvěde, mám přítele zajíce, každý den jsme si spolu hráli, ale dnes mě vyhnal, že už mu prý lezu na nervy.“ Medvěd se převalil. Ani neodpověděl. Srnec si sedl a brečel.Ranní rosa pomalu padala na jejich kožichy.

Slunce opět přišlo do služby.

„Uff, uf, brum, uff, uf, buď rád, že tě nebolí břicho.“

Čas běžel dál. Den byl ve své půli.

„Aaach“ vzdychl srnec.

A pak ptáci opět umlkli.

Nocí znělo bolestné a smutné úpění. … 

A PROTO:

"Najdeš-li med, jez ho s mírou; jinak se přesytíš a zvrátíš jej"

 a:

 Navštěvuj svého přítele jen vzácně, jinak se přesytí a znenávidí tě"

Přísloví 25:16-17 - Bible

Vložil : 15.7.2010 Václav Dobiáš

*********************

David Loula píše o návštěvě v Bělurusku

Milí přátelé,

v pořádku jsme se vrátili z Běloruska a děkujeme vám všem, kteří jste se za nás modlili. I vy máte účast a podíl na ovoci naší služby, protože bez vás bychom to nemohli vykonat.

Naším cílem bylo budovat duchovní most mezi národem běloruským a českým. Je velice zajímavé, že tyto dva národy Bůh spojil už za dnů Jana Husa. Jeroným Pražský přinesl reformaci do Velkoknížectví litevského, které bylo na území Běloruska a první Bible v jejich jazyce byla tištěna v  Praze roku 1517 od Františka Skaryny. Dnešní běloruština má mnoho slov stejných jako čeština a také genetické výzkumy ukázali, že Poláci, Bělorusové a Češi jsou si blízcí. Podobně jako my zažili protireformaci a komunistickou diktaturu. Navíc však Stalin nechal vyvraždit elitu národa - jen v Kurapatech (les u Minsku) jsou hromadné hroby 200 000 lidí zastřelených v letech 1937 až 1940. Další pohromu zažili Bělorusové po výbuchu Černobylu - Bělorusko bylo nejvíce postiženou zemí, na kterou se snesl radioaktivní mrak a dodnes lidé umírají na nemoci spojené s ozářením. V současné době je Bělorusko poslední zemí v Evropě, kde je diktatura, veškerou moc má v rukách prezident Lukašenko, který mimo jiné vyhnal zahraniční misionáře ze země a utiskuje církve. Přesto jsme viděli početné sbory, které svítily láskou k Pánu a vítěznou vírou. Naši hostitelé se o nás starali s veškerou slovanskou pohostinností a připravili nám příjemné prostředí a velice zajímavá setkání. Nemohu zde psát o všem, co jsme zažili, ale zmíním jen několik věcí, které vás mohou povzbudit ve víře a ve kterých vidím Boží dílo.

Byli jsme tři - Světlana Vránová, Oldřiška Šípová a já. Všichni jsme z prorocké skupiny Orlů, takže také naše služba byla převážně prorocká. Pán dával mnohá slova a obrazy, které byli osobní a týkaly se konkrétních situací v životech lidí. V oblasti prorocké služby máme běloruské církvi co dát, ačkoliv nás oni předčí v lásce, obětavosti a strategickém misijním úsilí. Světlana má v srdci silnou lásku k běloruskému národu a prorocké volání k církvi i národu. Když se ve sborech modlila, zpívala a povolávala Bělorusko, aby povstalo a duchovně ožilo, bylo na tom silné pomazání a autorita. Také jí Pán položil na srdce důrazné volání národa k hledání vlastní národní identity, protože to souvisí s Božím plánem na obnovení jejich postavení v Evropě. Bělorusové nemluví svým jazykem, ale používají ruštinu, jazyk země, která je v historii nejvíce utlačovala. Pokud se národ má navrátit ke svému duchovnímu dědictví, je třeba, aby našel sebe sama a začal mluvit svým jazykem. Já jsem Světlanu nazval apoštolem běloruského jazyka, protože ona vždy a všude mluvila o nutnosti této proměny. Bělorusové ještě nezažili národní obrození a my jsme je k tomu chtěli povzbudit, protože vnímáme, že je to Boží volání pro národ. Během týdne jsme se dozvěděli, že se toto volní neminulo účinkem, protože například V.G., pastor tisíci členného sboru řekl svým vedoucím, že bude usilovat o to, aby se v jeho sboru mluvilo bělorusky. Také ostatní pastoři mluvili podobně, ač to pro ně není lehké a mají mnohé obavy. Setkali jsme se s lidmi z Nové reformace, která je hnutím usilujícím o obnovu národa po stránce duchovní, ale také kulturní, morální, jazykové, politické a společenské. Vědomě tak navazují na své duchovní kořeny, na období reformace, které bylo časem rozkvětu země a nazývá se zlatý věk Bělorusi.

V pěti církvích jsme sloužili kázáním a modlitbou. Hlavní poselství bylo o Božím plánu pro Bělorusko. Tam, kde pracovala smrt, přichází život. Tam, kde vládl hřích, působí milost; tam, kde byl smutek a pláč, je nečekaně radost a víra. Žalm 30. Je nutné, aby tomu Boží lid uvěřil, aby změnil mentalitu, smýšlení. Tak, aby o sobě nesmýšlel jako o pozůstatku, ale jako o prvotinách. Ne, že všechno končí a hyne, nýbrž že se něco nového rodí a začíná. Také jsme mluvili o období mobilizace církve, nastává čas otřesů a jen ti, kdo budou stát na skále věků - Ježíši Kristu - zůstanou neotřesení. Mobilizace má proběhnout ve čtyřech krocích:

1. Radikální posvěcení skrze radikální pokání

2. Smíření a sjednocení Božího lidu

3. Pozvednutí modlitebního hnutí (postavit se do trhliny před Boží tvář)

4. Vyzvednout světlo na svícen, město na horu a obout novou obuv evangelia. Boží církev toto volání otevřeně přijímala

Modlili jsme se na několika důležitých místech, na hlavním náměstí a před sídlem prezidenta jsme  Pána žádali za pokojnou sametovou revoluci bez krveprolití a ustavení svobodné Bělorusi, která nebude závislá ani na Rusku, ani na Evropské unii. Provázel nás bratr B. , který byl v letech 1991 až 1995 poslancem parlamentu, znal se s Lukašenkem a vede opoziční křesťanskou stranu. Pro svoji činnost byl pětkrát uvězněn, jednou ho zbili tak, že měl otřes mozku. Jelikož na tom byl zdravotně špatně, po dvou dnech ho propustili, on šel do nemocnice a tam když se dozvěděli, že ho zbili příslušníci KGB, odmítli ho hospitalizovat. Podobných příběhů jsme slyšeli více. Křesťané o tom vtipkují, že se dělí na dvě skupiny - na ty, kteří už seděli a na ty, kteří ještě ne. Pastor A. B. byl také dvakrát uvězněn, jednou tam málem zkolaboval, protože mu nedovolili dopravit léky na vysoký krevní tlak. Tehdy se tři velké sbory - charismatický, letniční a baptisté sjednotili a pět tisíc lidí se setkalo k modlitbám a protestnímu shromáždění u budovy sboru Blagodať. Na první pohled však nic nelze poznat. Lidé žijí spokojeně, na ulicích jsou  lidé jako u nás, auta jako u nás, silnice jako u nás, domy jako u nás, obchody jako u nás a ve vzduchu není cítit nějaký strach. Přesto bylo znát, že jsou lidé jaksi utlumení, apatičtí a jakoby zakřiknutí. Ale oni si to neuvědomují, to pozná asi jen cizinec.

Moc silné bylo setkání se S. L. , právníkem sboru Nový život. Majitel právnické firmy, bohatý, slavný a uznávaný. Začal pít, kouřit marihuanu, rozpadal se mu manželský vztah... Jeho žena začala volat k Bohu, aby jí vrátil manžela. A Bůh začal podivuhodně jednat. Pracovně se dostal do sboru Nová život, setkal se s T. , která ho vyzvala k pokání. On věděl, že je v koncích, ale do pokání se mu moc nechtělo. Nakonec kapituloval, vydal své srdce Ježíši Kristu a řekl Bohu naprosto vážně, aby ho na místě zabil, protože on už nechce žít tak, jak žil. Bůh to neudělal fyzicky, ale udělal to duchovně. S.  zažil několik měsíců zázraků, vidění, proroctví a nadpřirozené moci a slávy. Ono to  v podstatě trvá dodnes. Neohroženě chodí kázat evangelium na ulicích, svědčí i milicionářům a příslušníkům KGB, když ho zatknou. Velice příjemný, přirozený a radostný člověk. Jako právník zastupoval sbor při soudních řízeních, kdy jim úřady chtěli zabavit sborovou budovu, kterou si před lety koupili jako opuštěný kravín a krásně ho přebudovali. Nyní je spor prohraný a oni se již tři roky schází v budově nezákonně. Nehodlají ji opustit. Když přišli úředníci s milicionáři a chtěli ji zabrat, nebo udělat prohlídku, jednoduše je nepustil dovnitř, ač mu vyhrožovali použitím násilí. Anděl Páně stál při nich a Lukašenko neví, co s tím. Boží ochranná ruka je nad tím sborem. Budeme mít video ze shromáždění, kde oslavovali 18 let od vzniku sboru a kde jsme také směli promluvit a zazpívat prorockou píseň. S. s námi udělal rozhovor pro jejich webové stránky, chtěl znát prorocké poselství, které jsme jim přinesli.

Se sborem A. B.  jsme jeli na veliký středověký festival do Novogradku. Všichni lidé v tom sboru jsou překrásní a vznešení. Zdá se, jako by tam měl nějakou novou elitu společnosti. Nejen, že byli nesmírně úslužní a obětaví, ale také vzdělaní a inteligentní. Uprostřed festivalu mezi stánky s klobásami hráli evangelizační divadlo o Kristově oběti. V obklíčení milicemi a strážci zákona se zvěstoval Kristus. Připomnělo mi to divadelní hru Brundibár, kterou hráli Židé v Terezíně. Uprostřed koncentračního tábora se posilovali ve víře, že Brundibár nacismu bude nakonec poražen.

Na závěr jednu vyslyšenou modlitbu. Já neumím moc dobře rusky a než jsme tam jeli, říkal jsem to Pánu a prosil ho, aby mne naučil rusky mluvit i rozumět; aby otevřel komunikaci, abychom se dobře domluvili. Přesto jsem se trochu obával, že si nebudeme rozumět. Ne vždy to bylo snadné, ale nakonec to dopadlo velice dobře a zajímavě. Když jsem odjížděl, rozuměl jsem jim téměř všechno při běžné mluvě i kázání a oni rozuměli mé češtině. Bůh tedy učil mne rusky i bělorusky, a je česky. Naše kázání a promluvy Světlana tlumočila, ale běžné rozhovory ne. Tak si myslím, že jsme zažili něco z nebeského království, kde národy budou mluvit svými jazyky a všichni si budou rozumět.

Toto je něco z mých dojmů, více asi napíše Světlana Vránová ve svém deníku.

Ještě jednou velký dík za podporu a modlete se za Bělorus !

P.S. David Loula s dalšími spolupracovníky byl během června 2010 v Bělorusku. Jsou to zajímavé zprávy a my máme další námět k modlitbám

Vložil: 30.6.2010 Václav Dobiáš

***********

100 let od odhalení Pomníku J.A.Komenského v Kunvaldě - Domek na Sboru

Tohle je fotografie z roku 1923 a nese zázev : " KUNVALD. Českobratrské pohřebiště se starou modlitebnou ( Sborem) " 

Dostal jsem ji k okopírování od Zdendy Krejčího juniora, který jí kdysi koupil v antikvariátě 

Program    -   Sobota 26. června 2010

10:30 hodin - setkání učitelstva Masarykovy školy
(sokolovna)

13:00 hodin - program ke 100. výročí odhalení Pomníku J. A. K.
(Domek na Sboru)
* hudební vystoupení ZUŠ Na Střezině Hradec Králové
* úvodní slovo ing. Petr Šilar
* slavnostní bohoslužba za účasti členů Synodní rady ČCE Praha, dalších církví a hostů
* hudební doprovod pěvecký sbor z Horní Čermné
* přednáška o J. A. Komenském
* vystoupení dětského pěveckého sboru Viola Zamberk
* položení květin k pomníku J. A. Komenského

15:30 hodin - program k 80. výročí otevření Masarykovy školy
(před školou, při nepřízni počasí v sokolovně)
* taneční vystoupení žáků školy
* hudební vystoupení ZUŠ P. Ebena Zamberk
* vystoupení dětského pěveckého sboru Viola Zamberk
* akordeonisté ZUŠ P. Ebena Zamberk
* pěvecký sbor žáků školy
16:30 hodin - otevření výstavy v Masarykově škole
19:00 hodin - taneční zábava spojená s třídními srazy bývalých žáků školy
(sokolovna)
Občerstvení - zajištěno od 15:00 hodin v sokolovně a od 16:30 hodin ve škole

Program - neděle 27.6.2010 

8.30 hod. slavnostní mše v kostele sv.Jiří

14:00 hod. koncert skupiny OBOROH v kostele sv.Jiří

16:00 hod. repríza školního divadelního představení

10.00 - 18.00 hod. výstava v Masarykově škole

 K a ž d é h o   s r d e č n ě   z v e m e    k    ú č a s t i   ! 

 Vložil: 24.6.2010 Václav Dobiáš

****************

ZPRÁVA PRO TEBE ..... 

napsala Alena S v o b o d o v á

Jsem křesťanem už tři roky. Za tu dobu vím a sama jsem se přesvědčila o tom, že Bůh JE. V hlavě mi teď vyvstaly babiččiny oči, když mi včera říkala s vážností v tváři:„Věř v Boha. To není žádná iluze, Bůh je. Já se modlím a Bůh mě vyslýchá. Bez něj bych teď ani nedojela na tuhle vaší oslavu.“Přesně tak, přátelé, Bůh je. Nemusela bych vám to tady ani říkat, kdyby mě netížila jedna věc.

Bůh je, to víme. Bůh. Ten, z jehož rukou jsi stvořen. Ten, jehož je tato země. Ten, který je jediný, není jiného Boha kromě jej. Jo, Bůh, ten, který tě vidí, ten, který tě slyší a pozor, ten, který zná i tvé nitro, tvé myšlenky, tvé skryté tajnosti.

Tak tento Bůh zná tvé dny, sleduje tě a vnímá tvé pocity. Nejsi mu jedno. Má pro tebe pochopení. Bolestně sklání tvář, když trpíš. Mrzí ho, když se chováš špatně. Ale nemusíš se bát, on zná lidské chyby velmi dobře, on ví o co jde. On je rozhodnut to vše přejít a zapomenout na to, cos udělal špatně.

Pozor, pozor, pozor, On k tobě natahuje ruce. On k tobě volá, On stojí před tebou a vyzývá tě. V jeho tváři není zloba, není hněv, není tam chtivost, aby tě měl, schramstnul a něco ti sebral. Jeho tvář je jiná. Jeho tvář je čistá, zářící, utišující. Dívá se na tebe s láskou v srdci, s ochotou vše ti odpustit. Viděl vše, ví vše, zná tvůj hřích a přesto je připraven vše překročit a přijmout tě takového jaký jsi. Výraz tváře matky, toužící po svém dítěti.

Mám pro tebe zprávu. Jestli tam stojí s nataženou rukou a dívá se ti s láskou do očí a ty ho odmítáš, odvracíš tvář a máš spoustu svojí práce, než aby ses zastavil, dal si vážnou otázku ´Přijmu – nepřijmu? ´, tak počítej s jednou věcí. Promarňuješ milost. Promarňuješ to, co by ti bylo nade vše nejdražší. Promarňuješ naději pro tebe. Promarňuješ život.

Neboť Bůh praví: „Po celé dny jsem ruce vztahoval k lidu buřičů, kteří chodí cestou nedobrou za vlastní představou.“.

Ano, Bůh stojí s ochotou odpustit a vysvobodit tě z horoucího pekla, stojí s milostí a lásku, protože NECHCE abys skončil špatně. Nechce, protože tě MILUJE, vždyť tě stvořil, proč by chtěl abys trpěl, jeho záměr byl přátelství s člověkem. „Ploďte a množte se.“ Proč by ti vdechoval do chřípí život, když by tě nemiloval, proč by tě chtěl zatratit, když tě s takovou láskou stvořil. Zamysli se, máš rozum, neutíkej pořád.

Jenže příteli, On stojí a po celé dny k tobě roztahuje ruce, a ty si žiješ dál to svoje. Prosím tě zastav se. Prosím tě, podívej se tam. Podívej se tam, tam na to místo záře. Podívej se. Podívej se. … Nebo se otočí. Nebo se otočí a ty už nikdy nespatříš jeho nádherný oči. Bude pryč. A když ho budeš volat, neozve se. Protože už sám nesčetněkrát volal na tebe ´Jsem tu! Jsem tu!´, ale tys toho nedbal.

Víš ty jsi člověk, který má však volbu rozhodování. A Bůh tě tak bere. Pokud mu několikrát řekneš že ne, připaží svoji ruku, otočí se a zmizí. Zmizí tak, že ho nenajdeš. A byl jsi to ty, kdo se pro to rozhodl, když jsi říkal: „Zůstaň tam a nechoď blíž, neboť jsem svatější než ty!“.

Sám ses proto rozhodl, a on tě respektuje, i když ho tvé rozhodnutí mrzí.

Včera večer jsme měli rodinnou oslavu. Když jsem odpoledne uspávala Mikuláška, přišel na mě silně Duch Svatý s modlitbou. Byla právě za mojí rodinu. Jasně jsem viděla, že to místo odpoledne bude územím Božím, že sám Ježíš bude stát uprostřed toho území v ohni a ten oheň bude zasahovat na každého z nich, a Ježíš s tváří plnou milosti a lásky každého vyzve s nataženou rukou.

Co se potom dělo v duchovním světě toho večera netuším, ale druhý den ráno, když jsem oslovila svého Boha, …byl smutný. Měl skloněnou tvář. A já nechci aby se můj Bůh trápil. Proto pro tebe mám tuhle zprávu.

Bůh se trápí, že budeš trpět, Bůh se trápí, protože ho odmítáš. Zřejmě tam stál a nikdo se nezvedl a nešel za ním. Jaká milost byla promarněna. Víš, mě to mrzí, protože už se za tebe nebudu moct modlit, už to bude k ničemu, když odmítáš Boží milost. Přijde čas na další a třeba tuhle milost přijmou a budou se navěky radovat. A co ty? Ty zůstaneš tam vzadu? Ty sám sebe zatratíš?

Ale chci abys věděl jedno, Ježíše to mrzí, protože On nelitoval zemřít i za tebe, On chtěl otevřít dveře Božího chrámu i pro tebe, On chtěl dojít i pro tebe, on tě tam nechtěl nechat… v tom hříchu, kterým jsme se rozhodli pro peklo. Proč asi jde vše k horšímu, myslíš, že na konci toho všeho zlého, co tady zažíváme se objeví nebe?  Ne, aby ses dostal do nebe, musíš udělat úplně něco jinýho než je ve zvyku tady na tý zemi. Pokud neuděláš, rozhoduješ se sám za sebe pro zlo, peklo, nevyslyšení tvého volání.

Dnes je pondělí  (14.6.2010)    a já vím, že se můj Pán trápí, protože nikdo z vás nenatáhl paži a nevložil svou ruku do té jeho. Dej si pozor, jestliže se Bůh trápí, už nezbývá mnoho možností, neboť tak bylo i za dnů Noema, Bůh se trápil nad lidmi, že není nikdo kromě Noeho, kdo by si ho vážil. A pak … protože zůstali v tom svém opíjení, hodování, stavění domů, sázení zahrad, které sami nikdy nezabydleli … byl konec, potopa. Dej si pozor, Bůh se trápí a tohle je zpráva, kterou mi dal na srdce, abych ti jí vyřídila. Bůh se trápí, víš co znamená jeho skloněná hlava?

Můžeš nad tím přemýšlet, ale buď si jist, že to není proto, že by si s tím nevěděl rady

Poslechněte si k tomu tuhle písničku : http://www.zmozek.cz/textypisni.php?pisen=12

Vložil : 14.6.2010 v 21.50 hod. Václav Dobiáš. P.S. Poslouchal jsem tu píseň a je to vážení síla .....Ájo dík za příspěvek

*******************

My všichni jsme jako ovce zabloudili

                                  napsala Alena Svobodová

Proč tak sklesle stojíš ?

Bez pohybu. Jako bys došla na konec svojí cesty.

Hledáš svou identitu, milá ovce?

Utíkáš a nevíš kam. Zmateně se rozhlížíš?

Táhneš to ze sebe?

Na začátku sis myslela, že se můžeš spolehnout na svoje nohy, na svůj kožich, na svůj rozum a že si s tím vystačíš pro celý život.

Jenže teď stojíš tady a vidíš, že svůj život nezvládáš. Možná už louka nekvete jak kvetla, když ti před očima zapadla sněhem. Tvé nohy bolí bez odpočinku v ovčíně.

Nedávno na tebe pes vycenil zuby a zahnal tě na silnici. V duši jsi měla děs. Ležela jsi na zádech a nemohla se hnout. Tvé oči se zalily slzami. Skrčila ses a tep se ti zrychlil. Nebyl nikdo, kdo by tě zachránil.

Srdce bolí bez někoho, kdo by se o tebe postaral, bez milujícího Pastýře.

Tvůj kožich tíží bez ostříhání, žízníš bez vody a bojíš se v noci bez ochrany. Máš chuť na sůl ale není. Mouchy tě pronásledují. Často stojíš sama na dešti. Už tě nebaví tvoji kamarádi, co dopadli jako ty.

Meč, ovce, meč. Meč nahlas. Meč co to jde. Volej. Volej a meč: „Ježíši!“

On miluje tvou duši. Osvobodí tě. Vezme tě z propasti.

A až ho uvidíš přicházet, podlomí se ti nohy nad krásou tvého Pastýře.

Volej a meč. On tě uslyší.

Za tím obzorem, kam smutně koukáš, spatříš postavu tvého Pastýře. Jdoucího za tebou. Rozhodně a jasně. Už tě nedá. Jeho zrak je upřen na tebe a jeho srdce hoří po tom tě zachránit. S každým jeho krokem se ti přibližuje blíž a blíž. A ty stojíš a pláčeš, že jsi sama. Ale už nebudeš, protože přichází ten, který ví, co potřebuješ. Ten, který se o tebe postará. Přistoupí k tobě, zahledí se ti do očí a ty v těch jeho zahlédneš zastesknutí po tobě. Ó, jak jsi mu chyběla, milá ovce. Jednoduše natáhne ruku a pohladí tě po šíji. Jak dobře tě zná, jak dobře ví, co udělat s tvými trápeními. V tu chvíli se rozběhneš do jeho náručí. Zasměje se a přitiskne tě k sobě. Jeho pevné ruce tě vyzdvihnou do náruče, k jeho srdci. A odnáší tě ke svému stádu.

Cítíš se krásně, neboť z něho září láska. Víš, že se u něj budeš mít nádherně. Zcela tě očistí. Tvé síly se s ním obnoví. Povede tě po horských stezkách. Budeš s jeho spokojeným stádem odpočívat na zelených loukách. A večer se zvednete a dovede vás k čiré vodě, kde se napiješ. Tvá duše se ztiší a zklidní. Už ti nic nebude scházet. Už žádné bezpráví, s ním se tě bude držet spravedlnost. V den bouřky půjdeš pevně a bez rozrušení, protože On půjde před tebou a jeho hlas ti bude dodávat odvahy. Vše, co budeš potřebovat, dostaneš a spatříš krásy světa. Ne jak když jsi to chtěla vzít do svých rukou. Protivníci už nebudou zasekávat zuby do tvého hrdla, neboť je Pastýř rozežene ohněm. Už nebudeš v děsu ležet na zádech a bez pomoci umírat, protože On přijde a znovu tě na nohy postaví, zavede tě do stáda a naplní tě klid.

Všechny dny tvého života budou plné lásky ke svému Pastýři, protože si ho zamiluješ. Nikdy tě neopustí, tvá budoucnost je v jeho rukou.

Tak meč, ovce, meč, slyším totiž poblíž kroky jeho stáda, je ti nablízku, uslyší tě a najde tě.

Z BIBLE:

Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Mat 7:7

Když se díval na zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli ztrápení a zmatení jako ovce bez pastýře. Matouš 9:36

Ano, tak praví Panovník Hospodin: Hle – já sám půjdu hledat své ovce a najdu je. Jako pastýř shledává své stádo, když se mu ovce zatoulaly, tak vyhledám své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v onen temný a chmurný den. Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je zpátky do vlasti. Budu je pást na izraelských horách, při potocích a u všech osad v jejich zemi. Budu je pást na dobrých pastvinách. Na výšinách izraelských hor pro ně bude pastva, tam budou odpočívat na krásných loukách a pást se na vydatných pastvinách v izraelských horách. Své ovce budu pást já sám a nechám je odpočívat, praví Panovník Hospodin. Ztracenou vyhledám, zaběhlou přivedu, zraněnou ovážu, nemocnou posílím…Ezechiel 34:11- 16

Uzavřu s nimi smlouvu pokoje a odstraním z jejich země dravou zvěř, takže budou i na pustině bydlet v bezpečí a spát i po lesích. Učiním je i celé okolí své hory požehnáním. V patřičný čas jim sešlu déšť; požehnání bude pršet jako průtrže! Stromy v sadu vydají ovoce, země vydá úrodu a budou žít ve své vlasti v bezpečí. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin, až rozlámu jejich jho na kusy a vysvobodím je z moci těch, kdo je drželi v otroctví. Už nebudou kořistí pro pohany, nebudou potravou divé zvěři. Budou žít v bezpečí a nikdo je nevyděsí. Způsobím, že jejich setba slavně poroste. Nebudou už v té zemi trpět hladem a nebudou už snášet posměch pohanů. Tehdy poznají že já Hospodin, jejich Bůh, jsem s nimi a že oni, dům Izraele, jsou můj lid, praví Panovník Hospodin. Vy jste mé ovce – lidské ovce na mé pastvině – a já jsem váš Bůh, praví Panovník Hospodin.“ Ezechiel 34:25-31

Podél cest se budou moci občerstvit, naleznou pastvu na všech pustých návrších; nebudou hladovět ani žízeň mít, žár ani slunce neublíží jim, neboť je povede Ten, jenž je soucitný, doprovodí je mezi vodní studánky. Izaiáš 50:9-10

Zapomene snad žena na své nemluvně? Nemá snad soucit s vlastním dítětem? I kdyby však ony zapomněly přece, já nikdy nezapomenu na tebe! Izaiáš 50:15

Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život. Jan 10:11

Vložil: 7.6.2010 Václav Dobiáš

****************

Vítězství Pyrha .... řečeno slovy Járy Cimrmana

K čemu vítězství, když předseda vítězné strany vyhlašuje několik hodin po uzavření volebních místností rezignaci. Mimo jiné, jeden "dinosaurus" už odešel ( pan Mirek Topolánek) a další následují : panové Paroubek, Zeman, Liška ..... a co mě osobně mrzí ( nikomu ten pocit ale nevnucuji) i pan Cyril Svoboda. Přiznám se, že jsem poprvé v životě volil KDU-ČSL, která se do  Sněmovny ,poprvé od I. svět., války, nedostala. Proč jsem je volil poprvé ? Protože jsem pocítil, že je potřeba lidovce podpořit, aby nevypadli ze Sněmovny ! Dokonce jsem dával čtyři preferenční hlasy lidem, které buď osobně a/nebo z médií znám. Teď už vůbec nejde o komunisty, ale o zachování křesťansko demokratického vhledu do věcí veřejných ! Teď mě mrzí, že jsem je nevolil v předchozím období a to, že jsme podlehl "vábení Sirén", které říkali, že lidovci jsou s každým zadobře, v každé vládě se uplatní atd. Kdysi se dávala otázka, který had je na tři písmena. Dnes leží bývalý předseda lidovců za zdí parcely kostela v Hemži a já činím pokání ! Mohl jsem s ním sedět v jedné lavici na střední zemědělské škole.....kdybych nebyl studoval Střední zemědělskou školu v Mikulově a on v Lanškrouně. Co je platný můj kroužek u jména jeho paní, Věry Luxové ? Kdo bude hájit křesťanské hodnoty ve společnosti ? Pozoruji, tak jak se vzdalujeme od listopadu 1989, že se z naší společnosti tyto hodnoty dramaticky vytrácí . KDU-ČSL postihlo rozdělení na na pravý a levý střed přičemž hlasů se dostalo těm, kdo se sice zaštiťují křesťanskými hodnotami, ale ve skutečnosti jsou jim šuma fuk ( připomínám působení pana Kalouska na Ministerstvu obrany ČR) . Pak to byly ( ? ) nepřiměřené nároky ŘKC na vracení majetku, které získali v době mínus několik staletí a pokud bychom chtěli "spravedlnost"; museli bychom jít hodně daleko do minulosti. No nic, stalo se, že jsem podlehl některým protiargumentům, proč dříve nevolit KDU-ČSL. Teď vidím, že to byla chyba, protože ze Sněmovny vypadli ( i když nedokonalí, ale kdo z nás takový je) ochránci křesťanských hodnot. Paní poslaňkyně Šojdrová mě poslala děkovný e-mail za můj hlas proti projednávání zákona o adopci dětí homosexuálních párů. Petice obsahovala asi 15.000 podpisů a výsledkem bylo to, že Fischerova vláda návrh tohoto zákona odložila. Co s ním udělá vláda nová je ve "hvězdách". Mnozí "dinosauři" dojeli na svou aroganci moci, pýchu a neochotu na sobě pracovat. Někteří byli vykroužkováni ( "Ičko" Ivan Langr) , druzí šli nahoru ( Jaroslav Foldyna - ČSSD). Postmoderní způsob myšlení razantně vstoupil do volebního rozhodování. Přeji nově vzešlé vládě Boží moudrost a budu se za ní modlit, protože vím, že Bůh drží prst na tepu dějin.

Pro křesťany z toho vyplývá, že máme stát v "bojové pohotovosti". Je to signál k bdělosti a vyhranění svých postojů k politice. Nesmíme v ní vidět jen materiální hodnoty a hospodářský růst. Jde také o duchovní hodnoty jako jsou : čestnost, nekrást, nepodvádět, nedávat a nebrat úplatky, necizoložit, nepanovat nad druhými, ale sloužit v Boží lásce potřebným. Všecka sláva, polní tráva ....tak nějak se chce vyrovnat s odchodem "dinosaurů" . Ale jaká bude to "nová tráva" ? To zaleži i na nás, křesťanech, abychom se postavili do "mezery" za  "tu věc" a tím je kultivace společnosti, která nezapomene z jakých kořenů vzešla. Nezbývá než abychom se za hájení křesťanských hodnot v naší společnosti postavili my, "Kristovci", bez rozdílu do jaké kdo církve podle jména patří. Ať Pán dá všem křesťanům stát v Pravdě a moci Boží .....

Vložil : 29.5.2010 v 22:45 hod. Václav Dobiáš

***********

K volbám do Poslanecké sněmovny 28. – 29.5.2010

Izraelská pospolitost, za doby soudců, byla často napadána okolními kmeny. Podle tehdejších představ vítězil ten, kdo byl početnější a měl silnějšího boha. Gedeon byl po vítězství nad Midiánci vyzván k vládě na Izraelci 

Soudců 8: 22 – 23 „  Izraelci potom Gedeona vybízeli: "Vládni nám - ty, tvůj syn i syn tvého syna. Vždyť jsi nás zachránil z rukou Midiánců!"  Gedeon jim odpověděl: "Nebudu vám vládnout já ani můj syn. Bude vám vládnout Hospodin."

Gedeon odmítl stát se králem a založit dynastii. Izrael měl být, dnes bychom řekli, „ bratrským  společenstvím kmenů“ vzešlým z dvanácti synů Jákobových se společenským zřízením  „theokracií“ ( rozuměj „bohovládou“). Je založené na osobní odpovědnosti v bázni Boží, v poslouchání a respektování Boha v rámci rodových tradic. Viděl bych to jako takový „ duchovní komunismus“ V pohledu na kvalitu člověka takový „vzdušný zámek“ . Tohle se nepodařilo udržet ! Vidíme, že to nefungovalo jak mělo. Izrael byl kázněn za neposlušnost tím, že se často dostával vazalem okolních národů či kmenů. Bůh si pak vyvolil vůdce a skrze něj zasahoval. Jedním z nich byl i Gedeon. Po výzvě soukmenovců, aby založil první královskou dynastii v Izraeli odpověděl, že jim bude „vládnout Hospodin“. Jenže, jak se můžeme poučit z dějin,  Izrael se Boží vládě nepodřizoval a ideál „duchovního společenství“ vzal s prvním králem Saulem za své. 

Ovoce nevěry vůči Boží vládě v národě jsou vidět i v pokračování našeho příběhu.  Gedeon se stal vzorem, ale selhal. Místo, aby lid vedl k Hospodinu, zhotovil efod ke kterému chodil celý Izraele „ modlářsky smilnit“ ( Sd 8: 27 ). Měl hodně žen a celkem sedmdesát synů. Jedním z nich ( dnes bychom řekli „levoboček“ ) byl i Abimelech, který po jeho smrti se intrikami dostal k moci. Když vycítil podporu měšťanů z Šechem tak pozabíjel všechny Gedeonovy syny až na Jotama, který uprchl. Ten se ve chvíli, kdy byl Abimelech v Šechemu prohlášen za krále, vystoupil na hoře Gerizim se zlořečením a použil tohoto podobenství   Soudců 9 : 8 – 16a

Jednou se stromy rozhodly krále nad sebou si stanovit. Řekly olivě: Kraluj nám!  Oliva řekla: To snad mám svůj olej přestat vydávat, kterým se Bůh i lidé ctí, a jít kymácet se nad stromy?  Řekly tedy stromy fíku: Pojď ty, kraluj nám!   Fíkovník řekl: To snad mám své plody přestat vydávat, jež vynikají v sladkosti, a jít kymácet se nad stromy?  Řekly tedy stromy révě: Pojď ty, kraluj nám! Réva řekla: To snad mám své víno přestat vydávat, kterým se Bůh i lidé veselí, a jít kymácet se nad stromy?   Řekly tedy všechny stromy trní: Pojď ty, kraluj nám! Trní tenkrát řeklo stromům: Pokud mě vskutku oddaně určíte sobě za krále, pak se do mého stínu uchylte. Ale pokud ne, z trní oheň vyšlehne, libanonské cedry sežehne!  Nuže, zachovali jste se oddaně a čestně,……“  

Můžeme říci, že v  otázce ideálu Boží vlády nad Izraelem se zachovali hanebně a stejně tak pochybili i vůči Gedeonovi a jeho domu. Podívejme se na ono podobenství. Vyvstávají z něj dvě zásadní aplikace    

1. Žádný pořádný strom se nechtěl vzdát své role a významu ve společenství stromů. Měli svůj naplněný život a obětovat se a kymácet se nad ostatními a koukat jak plodí své ovoce se jim nechtělo. Měli své jisté, každý byl svým způsobem významný a přínosný pro život této zvláštní pospolitosti ( rozuměj stromů).  

Politika, být poslancem, má být službou ostatním občanům hraničící s obětí. Pokud se jde do politiky s cílem zbohatnout, uspokojit touhu po moci nad druhými nebo z jiných, nízkých popudů,  je to špatně . Ať jsou zvoleni ti, kdo chtějí sloužit k obecnému prospěchu a ať za to mají i slušné peníze 

2. Špatný charakter trní se projevil tím, že vyhrožoval a škodil ostatním stromům . Vidím v tom dvě věci. Za prvé : Pýcha ! O nějakém stínu trní pro stromy se nedá ani mluvit. Vemte si keř a porovnejte ho  např. s libanonským cedrem ! Za druhé : Touha po moci ! Cituji volební proslov trní :  „Pokud mě vskutku oddaně určíte sobě za krále, pak se do mého stínu uchylte. Ale pokud ne, z trní oheň vyšlehne, libanonské cedry sežehne!“. Trní nemá  co nabídnout, jen výhrůžky. Společenství stromů nijak nespojovalo, naopak. Vytvářelo napětí mezi těmi užitečnými. Ti, kdo měli převzít odpovědnost za společenství stromů ( rozuměj „ za stát“ ) tak neučinili a nezbylo, než se podřídit tomu, kdo na to nemá !   

Abimelech později skončil špatně. Začal vyzabíjením svých nevlastních bratří a pak byl sám zabit a v „politice“ nic nedokázal  ( Sd  9 : 55 – 57 )

Dobře, kandidátky jsou sestavené mimo mě. Můžu zvolit stranu a  můžu zakroužkovat čtyři kandidáty, kteří dostanou preferenční hlasy. Nevím, kdo z nás tyto kandidáty zná osobně. V drtivé většině odhaduji podle stáří, vzdělání, profese a zaměstnání. Je tady výrazný vliv tzv. „šedé zóny“, která často tahá za nitky a poslanci hlasují podle lobistických zájmů nejen podnikatelských skupin, ale i podle lobistických zájmů vlastní strany. Jejich osobní rozhodování je často právem jen papírovým.  Tak proč se scházet a modlit se za volby ?

Nevím, zda na kandidátkách stran jsou ti, kteří už byli přínosem pro společnost ( ještě jsem je nečetl) . V našem podobenství jsou to olivy, fíky, vinná réva. Zkušenost posledních dvaceti jedna let demokracie nás přivádí k pesimismu, že nevíme „koho volit“. Nechci abychom ve sboru říkali lidem koho mají volit. Nechci manipulovat s vaším svědomím a svobodnou vůlí. Ani vám neřeknu, koho budu volit. Vím ale koho volit nebudu ! Ne z pomsty za to, že mě „vedoucí síla ve společnosti“  nepustila v roce 1975 studovat Vysokou školu zemědělskou v Brně. A to ani na neatraktivní obor, kdy do naplnění ročníku zůstala dvě volná místa a já přitom v pohodě udělal přijímačky. Ne z pomsty, ale z principu ……

Můžeme se modlit ve víře, že nakonec dáme hlas straně a lidem v ní, kteří nemají špatný ideál modelu řízení státu a nestaví se proti Boží etice a morálce. V čem můžeme mít jistotu je to, že z trní se může stát libanonský cedr !  Už jsme to z Boží milosti sami na sobě prožili. Uvěřili jsme a měníme se do Božího charakteru …… i ti poslanci mohou uvěřit a stát se Božími dětmi. Nebo se alespoň otevřít hlasu svědomí, které je Božím darem pro každého člověka. Bůh může proměňovat jejich osobnostní profil jako proměňuje nás do svého obrazu.

1 Tim. 2:1-4  „ Především prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, za krále i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti. Tak je to správné a milé našemu Spasiteli Bohu, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy“

Takže vážení, vysoce postavení ! Budeme se za vás modlit, abyste došli spásy v Kristu protože chceme vést „klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti“. Tím by došlo k proměně českého národa a jeho směřování k Bohu. A povolební koalice ( bez které se zřejmě nová vláda neobejde) by se měla řídit prostou zásadou

Fil.2: 3 „ Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe“ . Že to je „ vzdušný zámek „ ? Možná, ale já mám víru na obrat k lepšímu i v oblasti politiky. Ale to vyžaduje, aby česká Církev pozvedla svůj hlas …..

Vložil: 19.5.2010 Václav Dobiáš

*************

J E Ž Í Š I

Ája mně poslala vyznání Bohu. Můžete si ho otevřít v níže uvedeném odkaze ....JEŽÍŠI.doc (26,5 kB)

Vložil: 16.5.2010 Dobiáš Václav 

***********************

 Nejsi jako Kuba?

napsala Alena Svobodová

Kapka vody … sotva se pěkně zaoblila, ještě kousek vody přijala a … kap … už letí … Letí … letí dolů z oblak. Mráz nad obzorem ji zastihl až rozkvetla v malou tichou vločku. Padá … a padá … až nad vesnici … až nad dům … a na klice jedněch starých dveří zapadla mezi stovky dalších.

Cvak. Otevřely se dveře. Chumelenice ještě zesílila. Muž s batohem na zádech vyšel z domu na cestu. Vydal se rychlým krokem po kraji vozovky.

Stmívalo se.Vedle jeho levé nohy cupital na vodítku malý krátkosrstý pejsek. Mráz a vločky ho hnaly kupředu. Potkávající se auta zpomalila, pán udělal krok stranou do závěje a pejsek s ním.„Tak pojď, jsi hodný, Kubo.“ Vykročili opět do vozovky. Když vyšli kopec a dostali se za velkou zatáčku, kousek za mohutnou lípou se pán zastavil.Podíval se k nedalekému statku. Mívali tam majitelé vlčáka.Pán poodešel k sousednímu parkovišti. Pejsek poslušně s ním.„Ty počkáš tady, Kubo.“ A přivázal ho k ceduli s nápisem parkoviště. „Zůstaň.“ Podíval se na psa a zmizel za břehem cesty.

Vločky dál padaly, vítr silně foukal, mráz jemnými chloupky pronikal do psího tělíčka.Vítr nesl celým údolím vití malého Kuby.Kubu v jeho dětství původní majitel vyhodil z auta, takže dobře věděl jaké to je být opuštěn na ulici. Pod touto strašnou vidinou pes propadal strachu víc a víc.Když se pán vracel ze statku a uslyšel ten hrozný štěkot, rozběhl se s domněním, že se tam Kuba pere s nějakým jiným psem.K jeho údivu Kuba jen seděl u značky a klepal se zimou.

„Kubo, proč tak vyvádíš?“ Pes vyskočil a oblízl pána. Pán ho odvázal, vzal do náruče a konejšil. „Já tě tady přeci nenechám.“

Pak se vydali na zpáteční cestu.Pes běžel jak o závod, jen aby se nemusel vrátit na to místo. Večer ještě před ulehnutím do postele, pohladil pán psa a přikryl ho dekou. Zadíval se na něj a řekl:

„Já bych tě, Kubo, nikde nenechal.“

Pak se podíval kousek za psí pelech, byla tam zapadlá nějaká kniha. Otevřel ji a přečetl kousek řádku, tam stálo: …Nenechám tě samotného a neopustím tě. Praví Bůh.   Za oknem se dál snášela dál jedna vločka za druhou.

Vložil: 11.5.2010 Václav Dobiáš

************************

TÁTO ....

                              osobní vyznání, napsala Alena S v o b o d o v á

Můj milý táto,

dnes slavíš další narozeniny tvého života.

Vzpomínám na dětství, když jsi byl ještě mladý a my jsme byli malými dětmi. Nedosáhli jsme ti ani do pasu. Ty jsi nás často bral za ruku. Vzhlížela jsem k tobě jako ke své jistotě, ani netušíš, jak neochvějně můj život stál na tobě. Když ses radoval, tancovala jsem. Když ses rozklepal strachem, můj svět se oklepal v základech. Ani trochu nepřeháním pokud řeknu, že jsi pro mě společně s mámou byl vším. Dopodrobna jsem studovala výraz tvé tváře. Když ses ty měl dobře, pak i já. A když ses zlobil, nebo trápil, strádala jsem. Tenkrát kdybys mě opustil

 Advent a Vánoce nejsou jen dlouhý noce.....

Latinské „adventus“ znamená „ příchod “ . Je začátkem liturgického roku a přípravou na Vánoce. Původně šlo o řecké slovo „epifaneia“ tj. „zjevení“. Takto se označoval příchod božstva do chrámu nebo návštěva krále

Období čtyř adventních nedělí vrcholících svátkem Narození Páně ( 25.12) má svou krásnou tradici. Co rodina, to trochu jiné zvyky. Prožívání svátků má své nezastupitelné místo v našem životě a k němu patří. V úvodníku chci ukázat na jejich duchovní význam

Prorok Izaiáš napsal, cit. „ Potěšte, potěšte můj lid," praví váš Bůh…….. . V rabínské literatuře je výrazem „potěšení“ označována „mesiášská doba“. Doba, kdy přijde Vykupitel a vysvobodí porobený Boží lid ( Izrael). Mesiáš se ujme vlády a začne všeobecná prosperita. Proroctví zaznívá v době, kdy je Izrael v babylónské zajetí a Jeruzalém je „město duchů“. Zůstala v něm hrstka starců a někteří z těch, kdo vyplenili co zůstalo z válečné kořisti Nebúkadnesara. Lišky tam dávají „ dobrou noc“ !

Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy. Pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně. I zjeví se Hospodinova sláva …..“Judští zajatci vídali, jak Babylóňané okázale připravovali a zdobili silnice, kudy se ubíralo procesí bohů anebo vítězné vojsko v triumfálním průvodu. Demonstrovali celému světu svou moc ! Proto velmi dobře rozuměli dalším slovům uvedeného proroctví "

Bylo to slovo naděje, že jejich úděl bude změněn. Vidí sami sebe jak připravují a zdobí cestu pro Hospodina, svého Boha. Jeho sláva bude zjevena zrovna tak, jak byli zvyklí vídat u babylónských bohů. Cesta půjde pouští, hory a pahrbky budou srovnány …..   Hospodin provede svůj lid bez problémů ke svobodě, k novému začátku

Z historie víme, že se Izrael vrátil do své země a obnovil Jeruzalém včetně chrámu. Byl vyveden z područí Babylóna. Boží sláva byla zjevná celému světu…   Lid, který přijal potěšení od Hospodina, je symbolicky označen jako „Sijón a Jeruzalém“. Jde o místa, která si vyvolil Hospodin ke zjevení své slávy a moci  

Iz.40: 6 „Vystup si na horu vysokou, Sijóne, který neseš radostnou zvěst, co nejvíc zesil svůj hlas, Jeruzaléme, který neseš radostnou zvěst, zesil jej, neboj se! Řekni judským městům: "Hle, váš Bůh!“

Neměli si to nechat pro sebe ! Jejich úkolem bylo zvěstovat, že Bůh je na svém místě. Že se nad nimi smiloval a zachránil je. Začíná nová éra, život ve svobodě. Nemá nést radostnou zprávu šeptem a v utajení !  Sijón a Jeruzalém ( rozuměj judští navrátilci ze zajetí) mají zesílit svůj hlas ! Má jít na vysokou horu, aby se volání neslo do dálky a bylo slyšet

Mají předat radostnou zprávu ostatním judským městům. Bůh není poražen a je mocnější než všichni babylónští bohové. Nezapomněl na své vyvolené, nezřekl se jich a zasáhl v jejich prospěch. Stal se radostí a novou životní silou pro hlasatele blahé zvěsti

V tomto proroctví vidím duchovní význam Vánoc. V osobě a díle Ježíše Krista Bůh přijímá za svého každého, kdo v něho věří. Jestliže to doposud nebylo ono, jestliže selhali všechny naše snahy žít ve vnitřní svobodě, tak teď přichází naděje

Přichází potěšení …..nejprve jako malé dítě v jesličkách, v náruči své matky a péči rodičů. Pak jako Syn člověka, který vysvobozuje zajaté, slepým vrací zrak, propouští zdeptané na svobodu a vyhlašuje milostivé období

Začalo to jesličkami a skončilo to na kříži ! Ale ne tak docela. Zmýlená neplatí. Pokračuje to dál i když je oslavený Ježíš na trůnu v nebesích, na místě, které mu právem patří. Posílá svého Ducha, Ducha Kristova …. a ten kdo ho nemá, není Jeho !

Proto volám zvýšeným hlasem, stojíc na vyvýšeném místě, ba co víc, doslova řvu :  

Podívejte se do jesliček pořádně. Je tam váš Bůh, který se stal Spasitelem ! 

Tam je ten, kdo nás uvádí do svobody duše i těla. Ve chvílích, kdy se otřásají naše lidské jistoty, bude tím neotřesitelným základem naší víry. Je to ten, kdo osvobozuje ze všech vnitřních zranění, napravuje mezilidské vztahy proměňováním naší osobnost do svého obrazu. Bůh umí milovat a kdo v Něho věří bude umět milovat Boží láskou druhé….. svět kolem nás se začne pomalu měnit …… sláva Bohu na výsostech ! A k tomu si dejme klidně pořádný kopec bramboráku se smaženým kaprem, předejme dárky milým a blízkým. Užijme si svátků vánočních, tak jak chceme a umíme. Proč ne ! Tradice a duchovní odkaz těchto svátků můžou a mají jít ruku v ruce

Je tady advent a ten říká, že přichází Král králů a Pán pánů do našich domovů, do našich srdcí. Toužíme po Jeho vládě v našich životech . Jsou tady Vánoce a oslava narození, slovy koledníků, Krista Pána. Je to skvělý, protože Bůh na své stvoření nezapomněl a nezapomíná ani dnes

Václav Dobiáš 9.12.2009 

**************

Zážitek z teletníku

V týdnu jsem otevřel vrata do jednoho teletníku a ze všech stran se ke mně seběhly kočky ! Bylo jich tam asi dvacet. Protože si s nimi rozumím, tak jsem jim vysvětlil, že nic nemám, co bych jim dal k snědku. Nevypadaly na to, že by strádaly. Obsluha musí mít k nim kladný vztah, v misce byly zbytky granulí a mléko se nosí z nedalekého chovu. Měřil jsem stáj atd. a když sem se vracel, nikdo z nich ke mně už neběžel. Viděl jsem matku jak kojí své koťata. Kočka trpělivě snášela boj koťat o výhodnou pozici u prsu a držela jak petlice. Vůbec jí nevadilo, že je fotím .....byl to zážitek.

Hned jsem si vzpomněl na Stvořitele : Díky Pane za výbavu, kterou jsi dal svému stvoření. Uvědomil jsem si, že Bůh na mně nikdy nezapomene, stejně jako matka nemůže zapomenout na své dítě ........

Iz.49: 14 16 "  Sijón říkával: "Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul."Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále"

Vložil: 31.10.2009 Václav Dobiáš

**********************

POZOR,POZOR,OZNAMUJE SE LÁSKÁM NAŠIM ......

Pardon, parafrázují název jednoho českého filmu ..... bude se mazat ! Kapacitu máme do 1000 MB, zaplnili jsme k 23.10.2009 celkem 997 MB a kupovat další prostor se nám nechce.  K 23.10.2009 bylo tento měsíc staženo 5.695 MB . Díky za návštěvnost.

Je to hořký, ale patří to k životu. Začnu mazat zejména "velkokapacitní příspěvky" tzn. zvukové záznamy od nejstarších k mladším. Texty tam necháme zatím tak jak jsou, ale pryč musíme dát nějaké fotky a soubory v mp3. Takže se pokusím udržet do 1.11.2009 stávající rozsah a pak to radikálně vymažu. Nebojte, budou další, aktuální příspěvky. Všichni pravidelní návštěvníci, náhodní surfaři i odpůrci stahujte co to dá neboť brzy některé věci nebudou ----- leda na vyžádání  na mejlu va.dobias@iscali.cz .

Vložil: 24.10.2009 Václav Dobiáš

 HINDUISMUS - I. a  II.

Úvod prvního dílu :

Jeho filozofickým základem je světový názor, který se nazývá pantheistický monismus . „Monismus“ = „ ¹⁾ nauka o Jednom“ a „²⁾ pantheistický“ znamená  „ všeobjímající“ , „všeobecný“ . Jde o víru v Universum, ono Jedno, které je přítomné v každé molekule a částečce ve vesmíru

Vše podléhá koloběhu zrození a zanikání, které se týká i samotného boha. Hinduismus je nauka, která je představitelkou širokého proudu různých vyznání . Dá se říci, že i buddhismus (minimálně některé odnože) vychází ze základních tezí hinduismu. Tím nám vynikají tato hlavní a největší náboženství světa : křesťanství, judaismus, islám, hinduismus a na jeho okraji stojící buddhismus, polytheismus a světové sekty ( např. Církev sjednocení s vůdcem Mun Sunem a další ) ......celý text je v nabídce " VYUČOVÁNÍ"

Úvod druhého dílu :

Nečel jsem korán, ani védy nebo jiné náboženské knihy. Četl jsem pouze Bahagvadítu. Dalo mi to dost sebezapření ( náročný text) a potřebujete k tomu výkladové vložky překladatele. Na druhé straně trochu znám Bibli. Tam se dovídám , že pravda není produkt subjektu ( např. filosofických úvah) . Tou pravdou je sám Bůh . Pravda je duchovní bytost - Stvořitel . Není neosobním Jsoucnem do kterého se nořím a tím poznávám pravdu.

Ježíš řekl :“ Já jsem cesta, pravda i život“ . Nakonec, může být jen jedna pravda. Nemůže být více „pravd“. Věřím, že tou jedinou pravdou je Bůh, který má Krista. Neučí jakou cestou se dát na vrchol hory tzn. k poznání Boha. ON sám je tou cestou. Křesťané věří v Něj a tím pádem nachází i cestu k Bohu.  Jedním ze základních rozlišovacích znaků pravdivosti a pravdy Boha je zpráva o vzniku světa.........celý text je v nabídce " VYUČOVÁNÍ"

Vložil: 18.10.2009 Václav Dobiáš

Zamyšlení nad esejí Václava Bělohradského " DOBA RATZINGEROVA"

Dnes ráno jsem četl článek Václava Bělohradského, uveřejněného ve čtvrtečním právu ( 15.10.2009) s názvem „ DOBA RATZINGEROVA“. Známý filosof žijící v Itálii v něm rozebírá některé aspekty papežovy výzvy směrem k Evropě. Benedikt XVI. vidí potřebu návratu ke svým kořenům tradice, která je založena na zjevené pravdě křesťanství. 

Václav Bělohradský píše ……..

Z hlediska Ratzingerova obratu k tradici je sekularizace pojata jen jako ztráta náboženství, a tím i identity. Jako nihilismus, který ohrožuje budoucnost Evropy. Na druhém vatikánském koncilu (1962–65) se církev otevřela, pokusila se vyrovnat s moderní společností, postavila živé společenství věřících nad církevní hierarchii, prolomila ochranné kordony kolem klíčových slov křesťanství. Program papeže Ratzingera je opačný: ukončit kritickou sebereflexi křesťanství a ochranné kordony kolem křesťanských pravd obnovit.

Protestantští teologové jako Bonhoeffer, Tillich, Bultman nebo Cox (v Česku filosof a teolog O. A. Funda) prolomili pojetí sekularizace jako úpadku a pojali ji naopak jako „dobu dospění lidstva“. V sekularizované společnosti člověk už nemůže přijmout některé náboženské pravdy bez odporu svědomí ve smyslu Husova:

„I kdyby mi to tvrdil celý svět, já, maje rozum, jaký nyní mám, nemohl bych to připustit bez odporu svědomí“

Ano, maje rozum, který užívám nyní, ve věku elektřiny a páry, nukleární bomby, biotechnologií, kritické analýzy Bible, svitků od Mrtvého moře, psychoanalýzy a sociologie

Sekularizovaný člověk už nemůže „věřit čestně“ tomu, co je v křesťanství jen náboženskou tradicí

Ratzingerův boj proti každému pokusu relativizovat tradici na základě rozumu a svobodné vůle občanů je fundamentalistický

Ratzingerova církev vyhlásila, že o „hodnotách se nejedná“, že je nutné je přijmout jako danou tradici, jejíž kritika by ohrozila naši identitu. Skutečný důvod této nové agresivnosti katolické církve je zřetelný: boj s islámským terorismem a příliv islámských přistěhovalců prudce zvýšil v Evropě poptávku po identitě: církev nabízí „křesťanskou tradici“ jako nejpevnější oporu identity Evropy a odměnou za to chce privilegované postavení. Taková strategie může být úspěšná, jen pokud trvá „velké prázdno“, vyvolané přehnanou poptávkou po identitě: kritická evropská kultura není přece postavena na obraně tradic, ale naopak na emancipaci člověka od tradic, které ho svazují, od všeho, co je jen lokální a omezené

Papež Wojtyla se narodil jen třicet kilometrů od Osvětimi. Jako nekatolík jsem v jeho kněžském pojetí papežství vždy cítil tuto otázku: Můžeme po Osvětimi věřit v křesťanského Boha „bez odporu svědomí“?

Papež Ratzinger se narodil v bavorském Marklt am Inn, ale jen  šestnáct kilometrů od rakouského Braunau, rodiště Adolfa Hitlera. V jeho pojetí papežství je náboženství jedinou obranou před novými Hitlery, protože staví některé hodnoty nad „relativizující“ hru argumentů pro a proti a mimo kompetenci demokraticky zvolených vlád
 

Dějiny dvacátého století ukázaly, že náboženství je nepevnou obranou demokracie. Jedním z důvodů je samo technologické prostředí, v němž stále větší části světa jsou předmětem lidské volby. Ta musí být zdůvodněna a důvodů se nedostává

Ani křesťanská tradice, ani osvícenský rozum neumějí přesvědčivě zdůvodnit konstrukci atomových bomb či přepisování genetického kódu živých organismů. Udržitelnost (biologická, sociální, politická) technicky realizova(tel)ného je stále problematičtější. Pojmy jako příroda nebo mravní zákon nejsou „věčné pravdy“, ale patří vždy do nějaké historické tradice a ty všechny jsou dnes stejně vyprázdněny

Je ctností sekularizovaného člověka, že „maje rozum, který nyní užívá“ odmítá věřit, že řešením jeho krizí by mohl být návrat k tradicím

Tolik výběr z myšlenek Václava Bělohradského ………

             Tenhle článek mě oslovil a dovolte mi k němu říci nějaké poznámky

Nejprve k pojmům pro ty, kdo si s nimi neví rady . Sekularizace je proces kdy společnost přechází od náboženství k vlastnímu pohledu na svět. Bůh je odsunut na vedlejší kolej. Nihilismus je filosofický směr, který se dá stručně nazvat heslem „ ztráta významu“ 

Autor se kriticky staví k postoji Benedikta XVI. a vzpomíná na Jana Pavla II. Je jednoznačné, že Evropa má křesťanské kořeny. Platí heslo : Rozděl a panuj ! Můžeme vidět jeho účinky v dnešní, sekularizované společnosti. Postmoderní postoje humanisticky laděných občanů Unie historickou jednotu mělní a mělní. Místo homogenity heterogenita !

Naproti tomu ( také zmiňovaný) islám se šíří Evropou v pevném jednolitém šiku držící prapor své tradice vysoko. Muslimové mají z křesťanské víry legraci. Vidí a slyší ! Je a bude to čím dál tím větší problém v té naší globalizované, malé , „střediskové“ …..   „ Entropě“.

Co s evropskou společností ve které selhává křesťanská tradice. A to nejen v převážně katolických zemích, ale i zemích, kde má tradici protestantismus. Doporučuji následující :

„ Začněme  brát Boha vážně“

Ponechme si z křesťanské tradice, ať už z katolického nebo protestantského světa,  to dobré,   živé a oslovující a pojďme společně přisoudit Bibli autoritu, kterou má mít. Jde o Boží slovo, je to taková vizitka Boha, kterou se nám představuje. Musíme se vrátit úplně na začátek, kdy o Letnicích byl vylit Duch svatý a narodila se Církev Boží. Kdy měli věřící víru uloženou hluboko v srdcích a bez tradice. Proměňovala jejich životy, byla to víra všedního dne založená na Boží milosti a Jeho proměňující moci. Tak jak doba pokračovala, na víru se nabalovala tradice, více či méně dobrá a oslovující. Nechme historii historií, tu už nezměníme ! Ale můžeme se z ní poučit

Můj návrh zní : Nechme si z křesťanské tradice to dobré, přidejme k ní osobní vztah s Bohem, víru v Boží slovo ( Bibli) a nechme se Duchem svatým proměňovat do Božího obrazu. V oblasti víry méně planého filozofování, všelijakého mudrování a postojů vyjádřených lapidárně otřepanou frází „   já si myslím „ . Před Bohem více pokory. Živá víra je něco jiného než víra tradice. A ta nám chybí ……

Kazatel 5:1  „Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem; vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova“ 

Vložil 16.10.2009 Václav Dobiáš

KONEC CHOVU DOJNIC, KOČKA A VYŠLAPANÉ SCHODY NA KÚR !!!

V pátek ( 9.10.2009) jsem prožil zvláštní den. Přijel jsem do jedné zemědělské akciové společnosti na kontrolu a nebylo co kontrolovat. Na středisku nebylo ani jedno zvíře. Chov byl zlikvidován. Ponechme příčiny příčinám. Jednou z nich byla i situace na trhu s mlékem. Je to zvláštní pocit přijít na místo, kde bylo kolem 300 dojnic, telata a ošetřovatelé. Kde to žilo každodenním rytmem života a teď ? Z mlžného oparu sychravého podzimního dne proti mně vyjely dva traktory s posledními balíky slámy. Nádvoří před kravínem bylo pečlivě vymyté a beton byl popraskaný jako vyprahlá půda. Senážní jámy plné krmiva, které nemá už kdo žrát. Vystoupil jsem z auta, ale neměl jsem odvahu se podívat dovnitř. Od roku 1977 ten provoz znám a nechtěl jsem vidět prázdné stáje natož se potkat s lidmi, kteří tam někde vevnitř ještě něco dělali

Od vedlejší stáje ke mně přicházela černá kočka. Sedla si doprostřed vozovky, složila packy pod sebe a koukala na mě. Co tam teď bude dělat ! Mléko už od personálu nedostane a ani občas nějaké zbytky od svačiny nebo granule, které někdy zaměstnanci koupili. Nečeká jí pěkná budoucnost i když se kočka dokáže o sebe postarat, ale jak dlouho ?

Zachvátil mě pocit zmaru a pomíjivosti. Situace, kdy jsou likvidovány chovy dojného skotu, vznikla lidských sobectvím. Někdo začal bohatnout na zemědělských komoditách. Možná to bylo několik lidí globalizovaného světa, kdo zbohatl o nějakých pěkných pár miliard korun. Někomu z těchto hráčů na trhu zbyl „černý Petr“. Naopak, o pěkných pár miliard korun přišel. Ale tomu to nijak nevadí ! Pořád mu jich zbývá na kontě dost a nakonec …..víc jak pět řízků denně beztak nikdo nesní, tak o co gou ! Co na tom, že předčasně zemře tisíce zvířat . Co na tom, že tisíce lidí přijdou o práci. Dobytek si mohl ještě několik let užívat spokojeného života a takto je předčasně utracen na jatkách. Ne, zemědělci za to nemůžou a dělají to s pláčem. Oddalují ukončení chovů jak to jde; i na úkor vlastního majetku. Ale to nejde donekonečna. Říká se tomu „volná ruka trhu“. Trh začal rozhodovat i o životě tvorů

 Ř 8: 6a „Dát se vést sobectvím znamená smrt …..“

Člověk nese odpovědnost za správu stvoření. Je korunou tvorstva, obdařen rozumem. Ve své roli selhává po celé věky. Vždy to má jinou barvu. I tohle je jedna z podob hříchu ! Stál jsem v mlžném oparu na místě duchů. Vítr si pohrával se zvadlými listy a kočka dál seděla na vozovce a koukala na mně. Neměl jsem jí odvahu ani vyfotit ani k ní přijít a vzít si jí domů. U nás už jednu kočku z kravína máme

 Ř 8: 19-22 „ Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu“

Stvoření bylo vydáno zmaru naší vinou ! Začalo to už v Ráji, kdy první lidé zhřešili a uvedli všechno stvoření na zemi do pomíjivosti. Vstoupila na scénu smrt a je naší denní součástí. I ta zvířata vyhlíží konec tohoto věku ve kterém se umírá také zbytečně a předčasně. Jednou tomu nastane konec. Teď je život provázen „porodními bolestmi“, ale jednou skončí a nastane vláda ve které utrpení a zmar nebude mít místo. V té chvíli vezme věci do rukou Stvořitel a ne člověk. My jsme selhali na celé čáře. Spravedlivý společenský řád prostě nevybudujeme

Večer byla zkouška z našimi katolickými přáteli v kunvaldském kostele. Budeme společně zpívat na posvíceneckou neděli při bohoslužbě. Na kúr vedou úzké, točité, kamenné schody. V nejširší části jsou vyšlapané od lidí, kteří mnoho desítek let stoupali nahoru. Na kúru je vyšlapaná prkenná podlaha. Od lidí, kteří tam mnoho desítek let zajišťovali průběh bohoslužeb. Stáli jsme na místě u okna a zkoušeli písně. Přes okno jsem viděl hroby lidí, kteří před mnoha desítkami let do toho kostela chodili……..

Ten večer na mně padla taková nostalgie. Má to všechno ještě nějaký smysl ? Stará se ještě Bůh o své stvoření ? Nenechal nás na pospas ať si to tady vedeme jak chceme ? Prázdné stáje, kočka kterou nečeká nic dobrého, protože to dobré už skončilo a nebude a pohled na vyšlapané schody …… z dobrého pískovce a dobře udělané. Jako nějaké schody do nebe…..

Iz. 49:13 – 16 „  Plesejte, nebesa, a jásej, země, ať zvučně plesají hory, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, slitoval se nad svými ujařmenými! Sijón říkával: "Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul." Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, ¹⁾já na tebe nezapomenu. Hle, ²⁾vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále“

Bůh nás nikdy neopustí ! Nezapomene na nás v tom oceánu mléčných drah a stvořených světů. Dal nám to nejdražší co má – svého Syna. Ježíš umíral za naše hříchy abychom nemuseli podléhat zmaru a pomíjivosti. V Něm máme věčný život, který začal a už neskončí. Každý člověk může k Němu přijít. ON nikoho neodmítne a dá životu nový smysl, nový směr. Můžeme už teď, vírou v Krista, vstoupit do Božího království. Být pod Jeho vládou a žít jinak. Už nemusíme být na sebe zlí ! Nevím jak by to vypadalo na světě, kdyby byli všichni věřící. Možná bychom se přiblížili zpět k Ráji.

Vložil: Václav Dobiáš

  ISLÁM - "lidstvo nemá žádná práva, jen povinnosti"

 Muslimové (stoupenci islámu) říkají, že vztah mezi člověkem a Bohem je vztah otroka a pána. Služba Všemohoucímu musí být dobrovolným činem, jenž je pak odměněn odpovědností k tomuto světu.

Islámské hnutí vzniklo v Arábii v 17 stol. „ Uvěřili jsme v Boha i v to, co seslal nám a co seslal Abrahamovi, Izmaelovi, Izákovi,Jákobovi a kmenům, i v to, co bylo dáno Mojžíšovi a Ježíšovi a prorokům od Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a vůle Jeho jsme odevzdáni „ Korán 3.84

Zakladatel „ ummy“ Muhammad se narodil v druhé pol.6 stol. po Kr. pravděpodobně v r. 570 po Kr. Umma = název pro oblast náboženství, společných hodnot a zájmů. Podle Koránu je ummou každá náboženská obec. Je to jako v křesťanství „společenství svatých“. 

Muhammad se ve čtyřiceti letech stal náboženským reformátorem. Hledal hlubší duchovní zkušenost již od mládí meditováním v jedné jeskyni poblíž Mekky. Jednou zaslechl hlas, že je Božím poslem. Postava kterou viděl na obzoru měl být anděl Gabriel a říkal mu „Přednášej“ nebo „čti“. On číst neuměl. Tato zjevení míval až do konce života. Anděl Gabriel je anděl – zvěstovatel Koránu. Nashromážděným poselství se říkalo „recitace“ – recitoval osobně Muhammad a i jeho druhové. Začalo vznikat písmo – Korán. Je to sbírka jednotlivých vnuknutí . Nakonec byl Muhammad vyzván, aby se stal prorokem ( kolem r. 610 ) . Hlavní bod víry bylo odevzdání se jediném pravému Bohu, který již dříve promlouval k Mojžíšovi, Ježíšovi a prorokům. Nové náboženství dostalo název ISLÁM = „odevzdání se „ a tomu kdo se odevzdal a podrobuje se Koránu se říká „muslim“

V r. 622 se Muhammad přestěhoval z Mekky do Medíny ( vzdálenost asi 500 km ) . Muhammad zemřel v r. 623 . Zanechal své stoupence, kteří se nového náboženství ujali a začali ho rozvíjet a do dnešní podoby.

Stručný obsah základního učení islámu

Korán svými výzvami k úvahám o vlastní budoucnosti v poslušné službě Bohu nepřestává ovládat a učit věřící i dnes

Příběh islámu, jak jej chápou muslimové, vychází z Koránu. Korán učí, že Bůh stvořil nebe i zemi, že je je­diný a nestvořený, že jeho rozhodnutí vykonávají andělé a s lidmi komunikuje prostřednictvím prorockého vnuk­nutí. Bůh dávným prorokům svěřil poselství spravedl­nosti, milosrdenství a posledního soudu, po němž bude následovat spasení v ráji pro věřící a ohnivé zatra­cení v pekle pro nevěrce. Boží spravedlnost zmírňovaná soucitem si žádá, aby poselství oznámil všem lidem. Ze všech lidských společenství je Arabově obdrželi jako po­slední a byli pověřeni úkolem získat pro islám všechen lid. Korán nazývá obec muslimů (ummu - kterou v době zjevení tvořili arabští monoteisté ( víra v jednoho Boha ) řídící se Muhammado­vým učením ) - "nejvnitřnější obcí" vyznačující se vyváže­nou umírněností a vědomím vlastní odpovědnosti slou­žit jako vzor pro obec muslimů, která bude v budoucnu neustále růst i za hranicemi Arábie.

Korán často vyzývá k tomu, aby lidé přemýšleli o pro­jevech Boží prozřetelnosti: v přírodě - v koloběhu života rostlin a živočichů a pravidelných drahách nebeských tě­les, v dějinách - v zázračném vysvobození spravedlivých a zaslouženém potrestání zbloudilých v arabských, ži­dovských a křesťanských tradicích. Neustále se opakují­cím tématem je nevděk lidí za požehnání, jehož se jim dostalo. Výraz, jímž se v Koránu označují "nevěrci", má spíše význam člověka nevděčného než člověka, který ne­věří rozumově. S člověkem, který s úžasem a vděkem ne­děkuje za to, co získal bez námahy či doprošování, je ně­co od základů špatného. Takový člověk nebere Boží po­žehnání na vědomí, či jak říká Korán, je "zakrývá" nebo "tají", a tak se připravuje o radost z úzkého spojení se Stvořitelem, jež je jeho nezadatelným právem.

V jádru tohoto pojetí vděčnosti versus nevděčnosti je dobrá zpráva Koránu, že při stvoření Bůh obdařil lid dobrou povahou a vybavil jej pravým náboženstvím, kte­ré lidem umožňuje prožít plný život prostřednictvím úz­kého spojení s Bohem na tomto světě i ve světě příštím

Každý člověk je nábožensky založený, stvořený a obdaře­ný „fitrou“ = "zdravým jádrem", která je jakýmsi vnitřním řízením a cestou k Bohu. To je naše "přirozené" nezada­telné právo. Ale lidé jsou též bytosti kulturní a Bůh jim dovolil, ba přímo nařídil, aby se účastnili tvorby smyslu pozemského života a byli pány všech ostatních stránek stvoření.  Korán lidského "pána" označuje za chalífu = "ná­městka" nebo "zástupce" Boha na zemi. Nábožensko­-političtí vládci islámské říše proto v prvních stoletích is­lámu dostávali titul chalífa.

Chalífové a jejich úřad se na­konec neosvědčili, ale pojem Božího chalífátu nadále přetrvává a znamená, že každý muslim se zavazuje, že bude ve svém životě vládnout podle svých možností, schopností a znalostí tak, jak se to líbí Bohu

Spokojit se s naší horší stránkou, odchýlit se od toho, co nám Bůh nadělil v podobě našich přirozených schop­ností a vzdát se privilegovaného přístupu ke zjevením v podobě Koránu nebo Písem, jež mu předcházela, zna­mená dopustit se mravní i rozumové chyby

Zkrátka a dobře – Korán přináší dobrou zprávu o tom, co jsme, odkud přicházíme a kam je nám jako věrným služebníkům Božím kázáno jít

PILÍŘE ISLÁMU

( vyznání, přiznání se k víře )

a) ŠAHÁDA - křesťanská obdoba „ znovuzrození“ , „uvěření“. Příznivec odpoví na výzvu islámu a pronese šahádu . Člověk pocítí volání Boha a vyzná „ Vyznávám, že není božstva kromě Boha, vyznávám, že Muhammad je Boží posel „ tak se stává muslimem

b) SALÁT = „modlitba“. Jakmile je vynesena šaháda , odpovídajícím dalším vyjádřením víry, následuje formální modlitba salát . Má se provádět 5 x denně a při různých příležitostech ( pohřby, zatmění apod. ) . Má pevnou formu, musí se přesně dodržovat slovní formule. Je to něco jako „křesťanský Otčenáš“. Při modlitbě vytváří rovné řady za imámem (to je ten, který vede modlitbu). Slouží jako dirigent vztyků, úklonů apod. Celé shromáždění ( pouze mužů) je otočeno k Mekce. Provádí se za svítání, v poledne, v pozdním odpoledni, těsně po západu slunce a večer. Předtím je nutná rituální očista – stačí omytí tváře, rukou až po lokte atd. Pokud je poskvrněn těžkým znečištěním musí provést očistu celého těla koupelí

Prostor pro vykonávání úkonů při salátu se jmenuje mešita . Nejedná se nutně o stavbu, ale jde o prostor. Má to řadu dalších podmínek. Vedle mešity je minaret = „maják“ z něhož se zpěvným hlasem svolává k modlitbě

c) ZAKÁT = „almužna“ , náboženská daň z majetku, který přesahuje stanovené minimum. Vybírá se na konci roku a slouží k podpoře chudých muslimů. Patří k náboženské povinnosti, není dobrovolná

d) SAUM – „půst“. Dodržují ho v ramádánu tj. devátý s dvanácti lunárních měsíců a trvá 29 – 30 dní. Od svítání do soumraku je zakázáno skoro všechno , po večeru je možno konat všechno jako obvykle. Je to měsíc, v němž byl poprvé Muhammedovi zjeven Korán . Význam – muslimové se snaží během tohoto měsíce pozvednout svůj duchovní život

e) HADŽDŽ = „pouť“  do Mekky , která se koná v měsíci k tomu účelu určeném. Fyzická cesta do Mekky, k posvátnému středu kde podle muslimů žil Adama a Eva, kde Abraham a jeho syn Izmael postavili Kabu jako první chrám Jediného Pravého Boha a kde Muhammad často vedl k modlitbě. Má to řadu podmínek – oblečení, pobyt apod. Vrcholem „hadždže“ je rituální stání na planině Arafát, několik kilometrů od Mekky u hory Milosrdenství . Začíná v poledne a pokračuje až do večera. Celé odpoledne rozjímají a prosí Boha o odpuštění hříchů a zavazují se, že budou po celý zbytek života žít v usilovné službě Bohu a muslimům. Vejde se tam 3 mil. lidí !

Kromě těchto zákl. pěti pilířů musí dodržovat mnoho dalších záležitostí. Jedním z nich je džihád . Znamená „ usilování „ . Může znamenat i boj mečem při snaze šířit islám do světa, ovšem původně jde o duchovní zápas každého člověka s vlastní vírou – to je tzv. „velký džihád“ . Oproti tomu ozbrojený konflikt je označován jako „ malý džihád“

Korán byl Muhammedovi zjeven verbálním vnuknutím, které zprostředkoval archanděl Gabriel. Tvrdí, že obsahuje pouze Boží slova bez lidské příměsi. Po Muhammedově smrti jeho druhové všechny recitace shromáždili do knižní podoby. Je dlouhý jako křesťanský Nový zákon. Má 114 kapitol nebo-li  „súr“   

f) ŠÁRIA – „ cesta“ . Jde o Boží zákonodárství pro „ummu“ tedy společenství muslimů. Aby bylo možné aplikovat Korán a Muhammedovo učení vznikly různé právní muslimské školy „fikh“ , které se objevili v prvních třech stoletích islámu. Je to obdoba židovské tóry ( židovského učení) . Šária je ušlechtilá představa a pevné přesvědčení o chodu vesmíru jenž je v Božích rukách.

Závěr

Muslimové mají problémy se zařazením do současné společnosti. Je to opravdu jiný svět. V přísnějších islámských kruzích je odmítána rocková hudba, sex, alkohol, tanec apod. Křečovitě si drží oddělenost od ostatního světa. Jejich vztah k ženám je naprosto odlišný než v křesťanství. Na světě jde dnes o největší náboženství, které podle odhadu odborníku posunulo křesťanství na druhé místo. V současnosti jsou muslimové největším zdrojem válečných konfliktů právě v souvislosti s rozšiřováním dodržování „šárii“ . Protože toto náboženství je součástí kultury a komplexně zasahuje do života muslimů ( modlitby 5 x denně, ramadán, zahalování žen a další projevy ); vytváří napětí ve styku s jinou kulturou ! Je nebezpečím pro vznik „války civilizací“ jak o tom mluví někteří sociologové. Stačí se podívat do zemí, kde se muslimové čím dál více asimilují ( Francie, Holandsko, Německo). Pak se řeší otázky lidských práv v zemích s jinou kulturou, kde náboženství není jeho nedílnou součástí ( např. křesťanství), které jsou základem budoucích konfliktů a nepokojů. Západní křesťanská kultura není totožná s křesťanskou vírou tak, jako islám s vírou muslimů. Naše víra je rozrůzněná a máme řadu církví ( Římskokatolická, Řeckokatolická, Evangelické církve , Evangelikální a Charismatické církve) z nichž každá klade jiné důrazy a má i jiné dopady do běžného života. Muslimové můžou být pro nás příkladem horlivosti v praktické víře, která ovšem někdy vyvolává mrazení v zádech !

Vložil: Václav Dobiáš

 Jak Bůh mohl dovolit tragédii 11.září 2001?
 

Pravda (The Truth) na národním TV kanálu dělala interview s dcerou známého hlasatele Ježíše Krista, evangelisty Billy Grahama a v ranní šou (Early Show) jí Jane Claysonová položila následující otázku: "Jak Bůh mohl dovolit něco takového?" (myšleno 11.září 2001) a Anne Grahamová dala velmi hlubokou a smysluplnou odpověď.

Řekla: "Věřím, že Bůh je tím hluboce zarmoucen, zrovna tak, jako my, ale po létá již říkáme Bohu, aby odešel, ne- li vypadl z našich škol, vlády a našich životů. A protože On je gentleman, tak já věřím že se tiše stáhl do ústraní. Jak můžeme od Něho očekávat, že nám požehná, že nás bude chránit, když chceme, aby nás nechal být (na pokoji)"Jen se na to podívejme, myslím že to všechno začalo, když Madeline Murray O'Hare (byla zavražděna a její tělo bylo nedávno nalezeno) si stěžovala, že nechce žádnou modlitbu ve školách a my jsme řekli O.K. Pak někdo řekl: tu Bibli byste neměli ve škole číst.... Bibli, která říká "nezavraždíš, nepokradeš, ale milovati budeš bližního svého jako sám sebe".

A my jsme řekli O.K.

Pak Dr. Benjamin Spock řekl, že bychom neměli našim dětem dávat na zadek, když neposlouchají, protože jejich osobnost by se zdeformovala a mohli bychom poškodit jejich sebedůvěru ( syn Dr. Spocka spáchal sebevraždu). A my jsme řekli, odborník by měl vědět o čem mluví,

tak jsme řekli O.K.

Pak někdo řekl, učitelé a ředitelé (škol) by neměli káznit naše děti, když neposlouchají. A školští úředníci řekli, žádný člen učitelského sboru v této škole ať se raději ani nedotkne studenta, když neposlechne, protože nechceme žádnou špatnou publicitu a už vůbec nechceme aby nás někdo zažaloval (ovšem je veliký rozdíl mezi kázněním a dotýkáním, bitím, fackováním, pokořováním, kopáním a pod.)

A my jsme řekli O.K.

Pak zase někdo řekl, nechme naše dcery chodit k potratům, pokud si to přejí a ani to nemusí doma říkat svým rodičům.

A my jsme zase řekli O.K.

Pak nějaký chytrý člen školní rady řekl, protože kluci zůstanou klukama a protože si stejně budou dělat, co chtějí, dejme našim synům všechny kondomy jaké jenom chtějí, ať si můžou užívat podle libosti, vždyť rodičům nemusíme nic říkat o tom, že je dostali ve škole.

A my jsme řekli O.K.

Pak nějaký vysoký vládní představitel řekl, není důležité co děláme v soukromí, pokud máme svou práci zajištěnou. A protože i s tímto jsme souhlasili, řekli jsme, mně je to jedno co kdo dělá v soukromí, včetně prezidenta, pokud mám práci a ekonomika (státu) je dobrá. Pak někdo řekl, vydávejme časopisy s nahými ženami a říkejme tomu zdraví prospěšné, realistické obdivování krásy ženského těla.

A my jsme řekli O.K. ...

a pak někdo tento obdiv posunul o krůček dopředu a začal zveřejňovat nahé obrázky dětí a pak další krok byl zveřejňování na internetu.

A my jsme řekli O.K. mají právo na svobodu řeči.

A pak zábavný průmysl řekl, udělejme televizní show a filmy, které propagují klení, násilí a nezákonný sex. A nahrávejme hudbu, která podporuje znásilňování, drogy, vraždy, sebevraždy a satanské výjevy.

A my jsme řekli, vždy to je jenom zábava, to nemá žádný nepříznivý vliv a navíc, nikdo to nebere vážně tak jedem...

A teď se ptáme sami sebe, proč naše děti nemají svědomí, proč nedokážou rozlišovat mezi správným a špatným a proč jim to nic nedělá zabíjet cizince, spolužáky a samých sebe. Zřejmě, pokud budeme o tom přemýšlet dost dlouho a dost silně, tak na to přijdeme.

Myslím, že to má hodně co společného s heslem "SKLÍZÍME, CO JSME ZASELI". "Drahý Bože, proč jsi nezachránil ty malé holčičky zabité v jejich třídě?" S pozdravem, Určitý Student.... A ODPOVĚĎ "Milý Určitý Studente, nejsem povolený ve školách" S pozdravem, Bůh.

Zvláštní, jak je pro nás lidi jednoduché vyhodit Boha na smetiště a pak se divíme, proč svět spěje do pekla.

Zvláštní, jak věříme tomu, co říkají noviny, ale zpochybňujeme to, co říká Bible.

Zvláštní, jak každý chce mít zajištěné nebe, aniž by musel věřit, přemýšlet, mluvit, nebo dělat cokoliv, co říká Bible. Zvláštní, jak někdo může říct "věřím v Boha" a při tom dál následovat Satana, který mimochodem také "věří" v Boha. Zvláštní, jak jsme rychlí někoho soudit, ale sami soudy druhých nepřijímáme. Zvláštní, že můžeš poslat tisíce vtipů e-mailem a rozšíří se jako požár, ale když začneš posílat zprávy o Bohu, lidé si to dvakrát rozmyslí, zda to pošlou dál.

Zvláštní jak oplzlost, surovost, vulgárnost a nemravnost volně procházejí kybernetickým prostorem, ale veřejná diskuse o Bohu je potlačována ve škole i v práci. Zvláštní, jak někdo může být zapálený pro Krista v neděli, ale po zbytek týdne o něm nikdo jako o křesťanovi nemá ani tušení. Zvláštní, že když budeš posílat tuto zprávu, nebudeš ji posílat mnoha lidem z tvého adresáře, protože nevíš přesně čemu, nebo komu věří, nebo co si budou myslet o tobě, když jim to pošleš. Zvláštní, že se více starám o to, co si o mě pomyslí jiní lidé, než o to co si o mě myslí Bůh.

Vložil: Václav Dobiáš 

BUDDHISMUS A KŘESŤAN

BUDDHISMUS je náboženstvím, spíše filozofií, resp. skupinou náboženství, které je v mnoha aspektech protikladem ke křesťanství. V tomto protikladu vyzývá buddhismus křesťana k zamyšlení se nad sebou, jak on obstojí jako reprezentant Krista na zemi 

Buddhismus sdílí pohled na svět a lidský život s hinduismem. Zakladatelem tohoto náboženství je Siddhártha Gautama později řečený Buddha = Probuzený. Kde se narodil nelze jednoznačně říci. Prameny nedovolují přesnější datování a tak jeho činnost je kladena od 6 stol. př.Kr. do pol. 4 stol.př.Kr. Žil přibližně 560 – 480 let př.Kr. Měl se narodit na dvoře lokálního knížete na severu indického poloostrova . V 16 letech oženili Gautamu s dívkou Jašohardou . Od mládí se oddával požitkům. Dále se musel zabývat právem a správou území, kde panoval jeho otec. Když opustil palác a na tržišti uviděl staré, špinavé a zbídačené lidi byl třikrát hluboce otřesen

a)     spatřil starého muže, zlomeného, zkřiveného, opírajícího se o berle, jak se vrávoravě vleče

b)    vidí nemocného, špinavého od zvratků a moče, ošetřovaného a nošeného jinými

c)     nakonec vidí pohřební průvod. Zde je konfrontován s konečným řešením utrpění které viděl předtím

V rozhovoru s kočím se dozví, že to bude i jeho konec. Došlo mu, že pomíjivost je příčinou všeho utrpení. Po setkání se  šramanou (tj. potulný mnich ) se rozhodne odejít do bezdomí a začíná hledat únik z této reality. Bylo mu 29 let. Později se k němu přidali někteří příbuzní. Nejstarší svědectví o Gautamově životě se nachází v jeho promluvách, které začínají „ Tak jsem slyšel… „. Ten kdo slyšel je Ánanda, bratranec a dlouholetý průvodce Gautamy. Ten si měl pamatovat 82 000 Gautamových výroků a 2000 dalších o němž ho pravili jiní  ( ? ) . Tradice praví, že po Gautamově smrti se sešli jeho žáci, aby na sedmiměsíčním koncilu uchovali nauku. Při té příležitosti měl Ámanda referovat o tom co slyšel. 

Toto je historicky pochybné. Pravdou spíše bude ,že se jeho učení předávalo po generace ústně, svým způsobem se vyvíjelo a nutně docházelo k jeho změnám. Ústní tradice trvala nejméně 100 let. Historické zprávy o Gautamově životě mají mnohé mýtické prvky

Křesťanje také zpraven o pomíjivosti života. Mluví o tom kniha Kazatel, cit. např. Kaz. 3: 19 " Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí" a ále  Kaz.4:7 " A znovu jsem pohleděl, jak všechno pod sluncem je pomíjivé" . U nás to však nevede k hledání vlastní cesty z pomíjivosti, ale tato "slabost" lidského bytí nás přibližuje k Bohu a vede k přijetí spasení z Kristovy probodené ruky.

Hledání východiska z pomíjivosti trvalo Gautamovi šest let. Mezi dalšími poutníky v bezdomoví se setkal s rozdílnými naukami. Jediný spojující prvek bylo to, že se zřekli postavení v kastovním řádu. Stal se šramanem  ( původně šlo o  šamany, mágy a léčitele z jejichž extatických a tělesných cvičení vznikla jóga a meditace). V jeho době jejich původní obsah byl nahrazen bezdomovím s cílem najít ve svém životě východisko z pomíjivosti

Gautama se jaksi nezařadil. Stal se určitou avantgardou. Např. nesouhlasil s výkladem karmy

„Karma“ znamená, že činy minulých životů určují kvalitu současného života stejně jako momentální činy utvářejí okolnosti budoucích existencí. Tato nauka má dva body , které si protiřečí :

a) na jedné straně pobuzené svědomí nedělat špatné věci   

b) na druhé straně nezájem o postavení a stav druhého, který si tím odčiňuje důsledky zlého jednání z minulých životů.   Ti, kteří tak žili, se pro Gautamu stali lidé se „zatemněným rozumem, žijící bez sebeovládání“

Ke konci svého hledání zkoušel i extrémní vyhladovění džínistů. Hnutí džínistů = lidé žijící asketickým způsobem života, kteří se snaží vyhnout i neúmyslným činům jako je zabití ( zašlápnutí) hmyzu v trávě. Nejvyšším ideálem džínistů bylo vědomé vyhladovění . Gautama nastoupil cestu extrémního vyhladovění. „Když si sáhl na břicho nahmatal obratle páteře. Přejel – li si po kůži vypadávali chlupy i vlasy..“. Kolem sebe měl pět šramanů, kteří čekali na užitek z výsledků jeho cvičení. „ Když šraman Gautama najde pravdu, sdělí nám jí“ . V blízkosti smrti, kam ho přivedl extrémní půst, byl konfrontován s pomíjivostí těla, aniž by pociťoval vytouženou zkušenost vysvobození . Bylo to scestí. Opustil tuto cestu a rozhodl se najít střední cestu. Opustil bohatství paláce, zkusil extrémní formu bezdomoví až dospěl k vlastní tzv. „střední cestě“

Gautamovo objevení „střední cesty“ je „probuzením“ a on sám se od této chvíle označoval za probuzeného ( tzn. „Buddhu“ )

K probuzení dospěl během jednoho dne a jedné noci. Po extrémním vyhladovění přišel k řece. Smrt představuje Mára – postava, která žárlivě střeží, aby jí bytosti zůstaly podrobeny v koloběhu znovuzrozování .   Říkal mu ( rozuměj Mára Buddhovi) : „ Vypadáš hubeně a ošklivě. Tisíc tvých části jej již mrtva, jen jedna ještě žije“ . Mára nabídl, že ho ušetří smrti, když se vzdá hledání. Buddha vytrval a najednou prozřel hlubokou pravdu. Vzpomněl si na krásný pocit, když byl ještě mladý v domě svého otce. „ Když byl můj otec Šákja zaměstnán, seděl jsem v chladivém stínu jambovníku. Daleko od žádostí, daleko od nespásných věcí dosáhl jsem prvního pohroužení(…) spočívající v radosti a štěstí (…) . V důsledku této vzpomínky jsem věděl : Toto je skutečná cesta k probuzení „

Ihned ukončil askezi a najedl se rýže. Zbytek dne již cvičil cestu, kterou mu naznačila vzpomínka z mládí. Soustředil se zcela na bezprostřední situaci, omezí se na prosté pozorování sama sebe. Při tom došlo k vnitřnímu prožitku „ čtyř vnorů „

První vnor – stav bez žádosti. Tedy bez přání změnit okamžik . Myšlení se samo uklidnilo

Druhý vnor – myšlení je v klidu a přijde pocit štěstí a radosti

Třetí vnor – vyznačuje se vyrovnaností. Setrvával v bdělosti k tomu co se dělo. Nerušen myšlenkami a přáními, prostě vnímal.

Čtvrtý vnor – vyznačuje se vyrovnaností s čistým bytím v přítomnosti. Prostě vnímal co je. Ani myšlenky, ani přání, ani zármutek, ani radost nekalily jeho vnímání okamžiku. Nakonec si byl vědom tisíců svých předchozích životů. 

Nyní je učení postavené na osmidílné stezce – pochopení, myšlení, řeč, jednání, život, snažení, bdělost , soustředění

Cesta k vysvobození v buddhismu 

Vysvobození je proces. Nerozhoduje víra nebo naděje. Rozhoduje správný postup. K vysvobození vedou vhodné metody zatímco víra v ně ( rozuměj v metody) má až druhořadý význam

Jsou různě stupně k vysvobození, ale obecné jsou tyto :

a)     poučování žáků o zachovávání základních etických pravidel 

b)    cvičení vysoce vjemového prožívání všech smyslových vjemů. Žák má vědět co slyšel, viděl, hmatal, cítil, chutnal a myslel.To má zabránit tomu, aby se člověk nevědomě nepřipoutal k vnímanému a nevytvářel lpěním na něm utrpení ve svém životě

c)     střídmost v jídle

d)    kontrola myšlení, v němž mají být vypozorovány a překonány nespásné tendence ( sklony)

e)     pohroužení mysli

Dalších pět pravidel :

Když základní etická pravidla uspořádají vnější život, následuje uvědomování si, pohroužení a analýza skutečnosti. Mnichové mají dalších 5 pravidel

1.     upustit od zabíjení

2.     nebrat, co není dáváno

3.     zdržet se nesprávného jednání v sexuální oblasti

4.     vyhýbat se lži

5.     zdržovat se omamných prostředků

Mnichové se mají veřejně vyznávat z porušení uvedených pravidel a projednávali nápravu. Pro každého žáka je nejznámější cesta k vysvobození tzv. „Ušlechtilá osmidílná stezka“ - dává před uskutečňováním etických pravidel přednost níže uvedeným krokům. Vlastní poznání a jím způsobená změna postoje a myšlení se tak jeví jako předpoklady „spásného chování.

1.     pravé pochopení – pochopení strasti, čtyř pravd pomíjivosti a závislého vznikání. Platí vždy poučení někým jiným a vlastní moudré uvážení.

2.     pravé myšlení – má se snažit o odříkavé, nezáštiplné a mírumilovné stanovisko

3.     pravá řeč – nelhat a žák musí zvažovat, co může jeho řeč vyvolat. „ Co slyšel zde, neopakuje jinde a nezapříčiní neshodu. Co slyšel tam, neopakuje zde a nezapříčiní neshodu. Sjednocuje ty, kteří jsou rozděleni, a ty, kteří jsou sjednoceni, povzbuzuje, Svornost ho těší a šíří ji svými slovy“. K tomu přistupují přátelská slova. Některá slova jsou považována za „nízká“ např. o povozech, ženách a hrdinech neboť nevedou k nirváně.

4.     pravé jednání – dodržování zákl.etických pravidel , v nich jsou přikázání o tom, čeho zanechat, doplněna pozitivními postoji, např. o nezabíjení atp.

5.     pravý život – se vztahuje ke způsobu získávání obživy. Žák si nesmí obstarávat vlastní živobytí na úkor ostatních. Má se vyhýbat 5 obchodům – se zbraněmi, živými bytostmi, masem, omamnými nápoji a jedy

6.     pravé úsilí – má 4 aspekty : a) úsilí předcházet – aby jeho vnímání nevedlo k nespásným vznětům ( aby jeho mysl nenaplňovala nenávist, hněv, žádost a nebo jiné egoistické tendence   b) úsilí překonat – pokušení musí překonávat   c) úsilí rozvinout     d) úsilí zachovat –   oboje má stabilizovat spásné skutečnosti v životě žáka

7.     pravá bdělost – metoda, která vede k pohroužení a nakonec k poznání „dharm“ = zákon, řád ( Dharma = nauka a praxe, jež Buddha lidstvu přinesl )

8.     pravé soustředění – je dosažení jednoho vrcholu mysli. Je to koncentrace celé pozornosti na jeden objekt. Nakonec to skončí čistým bytím v přítomnosti a vyrovnaností .

     Vrcholem je žití ( bytí) v přítomnosti, ale při zbavení se všeho utrpení pramenící z poznání pomíjivosti. V normální řeči můžeme říci jakýsi stav klidu a vyrovnanosti s životním osudem. Žák získává vlastnosti boha ( Bráhmy)      - lásku, soucit, sdílení radosti a lhostejnost k vlastnímu štěstí a utrpení. Sjednocen se vším, proniká celý svět všemi směry, zboří hranice svého zdánlivě autonomního ( osobního, vlastního) bytí JÁ (ega) . 

          Tato osmidílná stezka přivede žáka „ke vstupu do proudu“ k „jedinému návratu“ Ten kdo vstoupil do proudu se nachází na jisté cestě k vysvobození a je v bezpečí před pádem zpět. Někteří se ještě několikrát převtělí, někteří jen jednou a někteří se nevrátí a dostanou se po smrti těla do světa bohů, kde uskuteční „ nirvánu“ ( „ vyvanutí“). Někteří dosáhnou cíle již v tomto životě.

 Po smrti Gautamy se buddhismus dostal z Indie na Cejlon ( Srí Lanka) a do centrální Asie, Číny, pak do Koreje, Japonska a Indočíny, na Jávu a Sumatru, do Thajska, Barmy,Tibetu a Mongolska. Kláštery se staly centry učenosti

Je to náboženství nebo ne ? 

Podle popisu nauky a praxe se zdá, že jde o filozofii. Není v něm řeč o Bohu a občasná řeč o bozích je okrajová a nevýznamná. Tito „bohové“ jsou omezené bytosti a sami potřebují vysvobození. Buddhismus se zcela odpoutal od mýtů ( náboženských příběhů) a pokud jich používá, dává jim vysloveně symbolickou hodnotu. Přes to je buddhismus řazen k náboženství. Je zde nirvána, druhý břeh ke kterému žák spěje, atd. má body, které se obvykle považují za božské. Buddhismus je náboženstvím, ale neteistickým ( Theo = Bůh, ismus = nauka o Bohu ) tedy paradoxně nemá boha ať transcendentního ( mimo stvoření ) nebo pantheistického ( všeprostupujícího )

Postoj křesťana k buddhismu

Vždy platí nezesměšňovat jinověrce. Zde není totiž co zesměšňovat. Podíváme-li se na ušlechtilou osmidílnou stezku vidíme, že se jedná o obdobu „desatera“. Např. výše pasáž v odstavci „pravá řeč „ .

Cesta ke spáse v buddhismu není „cesta víry“ ani cesta „naděje“. Zde si spasení vydobývá žák sám !

Křesťan                                                                            Buddhista

-   věří tomu co mu říká Bůh Stvořitel, který je absolutní                       - není zde vůbec prvek víry, nýbrž jedná se o cvičení

a dokonalý, přijímá Boží dar ( Ježíše Krista) , která je tou                   podobně jako cvičí např. kulturista své svaly. Stoupenec

Cestou sám ( není to metoda, ale osobnost)                                            jde svou cestou a postupuje v poznání tak jako chodec

                                                                                                            po schodech až k vrcholu

-          víra má naději. Neusiluje o dobytí naděje, ta je mu dána              - nemá naději. Cestou spěje k cíly. Schopnost změnit

v Kristu. Křesťanská praxe vzniká ihned po poznání pravdy.                    svou osobnost má stoupenec jako následek svého

Schopnost změnit osobnost člověka (charakter) je dána od Boha.            vědomého cvičení.

Zdroj síly k novému životu ne nepodobnému životu stoupence

Buddhy je v samém Bohu ( objektu jeho víry)

- soustřeďuje se na Boha                                                                     - soustřeďuje se na sebe. Z biblického hlediska se

                                                                                                              jedná o činnost, která je Bohu Stvořiteli nepřátelská

                                                                                                              Ř 8.7 „ Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské“

- cílem je vrůstat do podoby Kristovy a následně                                   - cílem je vyvanutí osobnosti z karmického kruhu

věčné bytí se Stvořitelem v nebi                                                           tedy ukončení kolotoče umírání a zrození, jedná

                                                                                                              se o rozplynutí v nicotě.

POZN. Někteří „liberální theologové“ ( tzn. „volnomyšlenkáři“ v oblasti spasení) říkají o buddhismu toto : „ Buddhistická Prázdnota není nicotou, spíše je to nevyslovitelná plnost. Jsou přesvědčeni, že skutečnost, které říkají Bůh, je v buddhistických naukách a praxi nějak přítomna. S křesťanstvím není až tak v rozporu; vždyť Bible učí o pomíjivosti světa a marnosti všech věcí po sluncem. Snaží se vyložit duchovní cestu buddhisty tak, že dosahuje spásy v Ježíši Kristu, i když Ho nezná nebo nevyznává jako Spasitele, tím, že upřímně praktikuje to, co je dobré v jeho vlastní náboženské tradici a že následuje pokyny svědomí „  

Nechci a nebudue soudit. Kéž by tito lidé byli spaseni ! Zatím máme Písma a nic víc v otázce spasení člověka nevíme, než to, co je v nich napsáno. Cesta spasení plněním svědomí ( kdy se řídíme vlastním svědomím, které nás vede a říká co je dobré a co špatné) je velice riskantní a nejistá. V Ř 2.12 „ Všichni,kteří hřešili bez Zákona ( Božího ), bez Zákona také zahynou; a všichni, kteří hřešili pod Zákonem, budou Zákonem souzeni“ Pak následuje pasáž o tom, že kdo se řídí svědomím bude podle tohoto svědomí ( zda dělal vždy to k čemu ho svědomí vedlo ) souzen. Ten verš 12 ale předjímá již výsledek „ … bez Zákona též zahynou..“  

Je dobře, když člověk, který má možnost se seznámit s Kristem a cestou spásy pravého Boha, uvěří v zástupnou oběť Kristovu, než spoléhat na to, že praxe buddhistického žáka mě dovede ke spasení na základě vykonávání toho, co po mně požaduje svědomí. Můžete psát názory do diskusního fóra

Vložil: Václav Dobiáš

Druhá nejmladší členka společenství .....

Vložil :

Václav Dobiáš ......

V pátek, 10.7.2009, byl v Domku Na Sboru od 18.00 hod. "Večer chval a uctívání" . 

Začali jsme chválami, uctíváním a prohlašováním. Večer byl zaměřen přípravou na návštěvu Raye Younga, která proběhne ve čtvrtek 16.7. 2009 a bude vnitřní záležitostí společenství. Prožili jsme mocnou přítomnost Ducha svatého při modlitbách za uzdravení z těžké nemoci jedné z účastnic večera. Bůh je tentýž, včera, dnes i navěky a Jeho oko "nespí ani nedřímá", slyší touhu ospravedlněných vírou v mocnou krev Kristovu .....Dovoluji si zveřejnit první vlastní zvukový záznam. Jde o zkrácenou ( jinak) neupravenou nahrávku první části večera .....Při přehrávání si nastavte basy na vyšší úroveň. Hrajeme zleva já , v prostředku byl Víťa s el.kytarou ( příště ho více "ohulíme") a zprava je basman . Před námi bylo několik dalších uctívaček s prapory......kvalitu nahrávky jsem zlepšil ( po oprávněné kritice kamarádů) z 56 kbs na 144 kbs. Jde o úvodní, zkrácenou část. Můžete si udělat obrázek, jak to na takovém Večeru vypadá . Pokud se chcete ponořit s námi do atmosféry, přehrajte si záznam chval a uctvívání ....Budeme muset přikoupit  prostor na webu. Vypadá to, že v půlce měsíce bude stažených 3 GB a pak budeme muset jít na 20 GB ..... pro vás, vážení a milí, to rádi uděláme !

 Pátek 10.7.2009 - úvodní, zkrácená část večera.mp3 (22,9 MB)

Vložil: Václav Dobiáš

************

 RAY YOUNG BUDE V DOMKU NA SBORU !

Žije a pochází z Kanady. Původně je z Apoštolské církve. Jeho služba v Evropě je ovlivněna zjevením Boží otcovské lásky, které se mu dostalo v Torontském sboru TACF ( Toronto Christian Airport Felloschip) v 90 - tých letech minulého století. Sloužil jako evangelista a kazatel na křesťanských seminářích a konferencích v okolních zemích a v České republice. Půjde o vnitřní záležitost našeho společenství bez účasti veřejnosti !  Před několika dny tady byly informace jiné, ale situace se vyvinula, vzhledem k jeho zaneprázdění títmo směrem ....takže se omlouvám všem, kdo se těšili na setkání

Toto kázání mě velmi oslovilo a přivedlo k modlitbám .....můžete si ho poslechnout. Je o potřebě blízkého vztahu s Bohem a zjefení Jeho slávy 

Kázání bylo z kapacitních důvodů 9.5.2010 vymazáno !

Ray YOUNG přednáší v Bratislavě - podzim 2008

Upravil  : 9.5.2010  Václav Dobiáš

VYSLANCI EVANGELIA

Ap.Pavel píše svému spolupracovníkovi a vyzývá ho, aby byl věrný ve zvěstování Božího slova . Jde o naléhavou výzvu vězně, který tuší, že z vězení se zdravou kůží nevyjde

Pavel žádá Timotea, aby byl věrný v hlásání Krista, cit. 2 Tim.4:2-4 „ Hlásej Slovo, buď připraven vhod i nevhod……“

Některé překlady Bible mluví o „ zvěstování slova “ …. Překlad 21 stol.a překlad  KMS „Nová smlouva“ vidí v slově „logos“ Krista jako osobu a proto tam mají velké písmeno . V konečném důsledku to znamená, že

 hlásání Slova = hlásání Krista !

Tato slova apoštol napsal z Říma. V této chvíli je sám v okovech resp. v „čestném vězení“ . To mu dávalo možnost stýkat se svými přáteli i jinými lidmi za přítomnosti svého strážce ke kterému byl přikován. Dokonce snad mohl se strážcem i vycházet z domu a takto zvěstovat Krista Sk. 28: 30 – 31  „ Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli,  zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek“  ( Novotného biblický slovník)

V dopise do Efezu se označuje za „vyslance evangelia“ . I za těchto okolností  káže slovo Boží a zvěstuje evangelium v Římě. Z vězení píše do Efezu a nabádá věřící ……

Ef.6:18 – 20 „ V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne, aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství evangelia, jehož jsem vyslancem i v okovech, a svobodně je zvěstovat, jak je mi uloženo“

Máme se modlit „v Duchu svatém“. Ap.Pavel to nepsal proto, aby zdůraznil pravdu Písem. Všichni věděli a všichni víme, že každá modlitba věřícího je „ v Duchu svatém“.   Spíše klade důraz na to, aby modlitebník byl „naplněný Duchem svatým“ protože modlitby takového křesťana mají moc. Bůh se k ní přizná. Dále nabádá k přímluvám za bratry i sestry v Kristu, aby jim bylo dáno „pravé slovo, kdykoli promluví“ . Takové přímluvy jeden za druhého by měly být na našem denním pořádku.

Musel to být neskutečný obraz. Pavel připoutaný ke svému strážci stojí na ulici a svobodně zvěstuje Krista. Tělo uvězněné, ale ústa svobodná ! Vyslanec absurdního dramatu . Vyslanec v okovech a přesto svobodný ! Nevím kolik síly bych měl já být v jeho situaci. Možná by mě okolnosti zlomily a nechal bych toho…..

Pavel se také vždy považoval za „služebníka Kristova“ …..který se v prvé řadě zabývá zvěstováním evangelia

 Řím. 1:1  „Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia“

Timoteus, stejně tak jako každý věřící, v rámci svého obdarování má být „služebníkem Pána Ježíše“ . Tím se dostáváme do pozice „vyslance evangelia“. Vyslanec je vyslán, aby někoho zastupoval a služebník slouží

Byli jsme vyvržení z davu ven, dav se na nás kouká co že se to děje a ejhle člověk …… Srovnáme krok, obracíme se k davu čelem a zvěstujeme, ať se k nám přidají další. Stojíme jako proti jednolité zdi. Před námi neprostupný dav nevěřících a nic se neděje. Přesto se stává, že občas je někdo z davu vyvržen dopředu a přidává se k nám, stává se součástí Nevěsty Kristovy  

To důležité sděluje Timoteovi v 2 Tim.4:1 „ před Bohem a před Kristem“ …..zapřísahám Tě, běž a hlásej Krista ! Timoteus to nemá dělat proto, že si to apoštol přeje, ale proto, že si to přeje „ Bůh a Kristus“ ! Je to jeho, Timoteovo i naše poslání : Jsme služebníci, vyslanci evangelia !

Vědomí, že dělám správnou věc pro svého Pána nám dává sílu jít a být jiní !  !

Ámos 3:8  „Lev řve, kdo by se nebál? Panovník Hospodin mluví, kdo by neprorokoval?“

Když k nám Ježíš mluví skrze Ducha svatého, kdo by neprorokoval ….spasení lidem okolo sebe ? Jak bychom mohli mlčet ? Když před námi Pán otevře „dveře evangelia“, máme do nich vstoupit a plnit úlohu vyslance i služebníka

Jeremjáš 5:1  "Proběhněte ulicemi Jeruzaléma, prohledejte jeho náměstí, jen se dívejte a přesvědčte se, zda najdete někoho, kdo uplatňuje právo, kdo hledá pravdu, a já Jeruzalému odpustím“

Vzpomínám na vystoupení hudební skupiny Hrozen v Rokytnici v O.h. při evangelizaci v rámci Konference mládeže Křesťanských sborů v Čenkovicích. Zpívali v jedné písni „ Probíhejte Jeruzalém ….“ Lidé v našich obcích a městech nehledají (Boží) právo a Jeho pravdu. Hledejme je a zvěstujme jim jinou variantu pro jejich život

Izajáš 6:8 -11“  Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: "Koho pošlu a kdo nám půjde?" I řekl jsem: "Hle, zde jsem, pošli mne!"  Odpověděl: "Jdi a řekni tomuto lidu: »Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte.«  Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven."Tu jsem řekl: "Dlouho ještě, Panovníku?" On odpověděl: "Dokud nezpustnou města a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a role se nepromění v spoušť."

Kristus dokonale naplnil proroctví Izaiášově "Hle, zde jsem, pošli mne!"  ….

A co my ? Jsme tak unaveni, dokonce …..evangelium nešíříme . Příkaz Izaiášovi zněl : Mluv až do chvíle, dokud budou lidé na zemi !

Nekoukej na to, že mluvíš a mluvíš a nic se neděje. Jako kdybys jim zalepil uši a oni neslyšeli. Místo aby se otevřeli Kristu se k Němu dál obrací zády. Mnozí slyší slovo Boží a místo, ale neberou ho vážně !  Zdá se to marné a zbytečné. Neprožíváte to podobně ? Vydáváme svědectví o Kristu a lidé se od nás odtahují. Místo přijetí, odmítnutí ! Izaiáš to pochopil a tak pro jistotu se ptá Boha …..

….."Dlouho ještě, Panovníku?" On odpověděl: "Dokud nezpustnou města a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a role se nepromění v spoušť."

 Ano vážení, ještě dlouho to tak máme dělat, dokud tady budou lidi !

Vložil: Václav Dobiáš

VE ČTVRTEK VEČER, V PÁTEK ODPOLEDNE A V NEDĚLI NAVEČER !  

2 Kor.12: 7 – 10 „ .........ale řekl mi: "Moje milost ti stačí. Má moc se plně projeví uprostřed slabosti." Milerád se tedy budu chlubit svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc.  S radostí snáším slabosti, příkoří, strádání, pronásledování a úzkosti pro Krista - vždyť má síla je v mé slabosti! „ 

Křesťané hledají často únik z problému vajádřeným slovy : "Na to nemám" !  Pak následuje : „Pane, my jsme tak slabí“ …. Jak víme, nejsme až tak slabí, nejsme bez síly a moci Ducha svatého. V celém Novém zákoně je hlásání slova provázeno viditelnými znameními. Ti kdo uvěří mají úžasné zaslíbení ….

Mk.16: 15 – 17 „  Potom jim řekl: "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření.  Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen.  Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích,  budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví."

Nejprve spasení a pak bude věřící provázet Boží moc. Ve čtvrtek jsem mluvil s ředitelem jednoho podniku o Božích věcech. Těžko přijímá, že o Bohu mluvím tak suverénně, bez pochybování. On je „věřící ateista“ …..Říkám mu : Bůh se nám v Bibli představil, dal nám vizitku a dost o Něm  víme....... , že je svatý, spravedlivý, milosrdný atd…......Mnul si bradu !

Pak jsem si mnul bradu já ! Večer v křesle. Říkám : Bože, tolik o Tobě vím, tolik mám "najetého" Tvé slova a kde je Tvoje moc ! A tam mě to Duch svatý ukázal : Až přijde chvíle, kdy budeš úplně na dně, pak teprve přijde moje moc !   Pan ředitel  pochybuje o Bohu a jeho charakteru na nesprávné straně. Tam, kde nemá pochybovat a má vědět, rozumuje a pochybuje jestli je tedy Bůh spravedlivý, svatý  atd.

Naše pochybování může  být akorát tak nad projevy Boží moci v nás a skrze nás.  Tam je nám mnoho skryto. Nezbývá než se stavět na Kristu, stát v pravdě Písem a mít pevnou víru i tam, kde bychom měli chuť rezignovat ! Pochybování neznamená malou víru v Boží moc….ale v tom, že v oblasti Boží milosti toho mnoho nevíme a už vůbec nevlezeme do Jeho přemýšlení : Moje myšlení není jako myšlení vaše říká Hospodin ústy Izaiáše v 55 kap. 

Příklady slabosti a Boží moci 

1.Mojžíš dvakrát udeřil do skály, aby vydala vodu žíznivému lidu. Měl k ní „jen“ promluvit. Veden tělesností s rozčilením neposlechl. Ale Bůh ho v tom nenechal a voda ze skály vytryskla. Umíte si představit co by se s ním stalo, kdyby Bůh řekl : "Hele, že seš takovej, tak nic ! Porušil si mé slovo, nic nebude ! " Myslím, že by Mojžíše ukamenovali.

2.Joz.3:14 – 17 „  Tak se stalo. Lid vytáhl ze svých stanů, aby přešel Jordán, a kněží nesoucí schránu smlouvy šli před lidem.  Když ti, kteří nesli schránu, přišli k Jordánu a nohy kněží nesoucích schránu se smočily na pokraji vod - Jordán je vždycky v čas žně rozvodněn daleko z břehů -,  tu vody řítící se shora zůstaly stát a postavily se jako jednolitá hráz velmi daleko odtud u města Adamu, které leží při Saretánu; a ty, které tekly dolů k Pustému moři, k moři Solnému, se vytratily. Tak přešel lid naproti Jerichu. Kněží nesoucí schránu Hospodinovy smlouvy stáli nepohnutě na suché zemi uprostřed Jordánu a celý Izrael přecházel po suchu, dokud celý ten pronárod do jednoho nepřešel Jordán."

Až když nohama stáli ve vodě, došlo k zázraku ! Nevím co by se stalo, kdyby se kněží s truhlou smlouvy zastavili před vodou a nevstoupili do ní. Pán mě jasně ukázal, že naše moc je v naší slabosti ! Taky jsem si vzpomněl na ono Halíkovské " Co se nechvěje není pevné".  

Když už nemáme v ruce žádné trumfy.  Když všechno lidské selže. Když už nám nezbývá nic jiného než sám Bůh. Teprve potom, v naší slabosti, se projeví Jeho moc !  Mnozí křesťané by o tom mohli vyprávět. Až když byli na úplném dně, kdy všechno "tělesno - duševní",  "teologicko - teoretické"  selhalo, Pán zasáhl, aby ukázal svou slávu a moc.Voláme z hloubi duše :   "Pane, nemáme už nic jiného než Tebe ! "

Tohle jsem prožil ve čtvrtek večer při   osobním rozhovoru s Bohem.  V pátek mně přišel mejl od jednoho bratra, který mi sdělil radostnou zprávu: Ve sboru uvěřila slečna, která se zúčastnila pobytu mladých rodin z Olomouce v Písečné. Byla také  na našich společných aktivitách o víkendu 8 - 10.5.2009. Mluvila s jednou naší sestrou, která se s ní modlila a některé věci jí vysvětlovala. Tak jak uměla, bez "velké teologie" !  I tato služba jí přispěla k poznání Ježíše jako Spasitele. Zapadla do mozaiky, která vedla k vytvoření správného obrazu o  znovuzrození. V neděli navečer mi napsal jeden mladý kámoš :

 "Ahoj, stavíte se zítra ? Potřebuju se zbavit zlého ducha, Pán s Tebou"

Vážení a milí křesťané. Víte jak někoho zbavit zlého ducha ?  Víte co to znamená " moc ve slabosti" ?  Můžete mi stokrát radit, ale já zítra odpoledne jedu ještě s jedním bratrem za svým mladým kamarádem,..... s přesvědčením, že Boží moc se dokonává v naší slabosti ! Tady opravdu nezbývá nic jiného než říci : Děj se vůle Páně

Vložil: Václav Dobiáš

 CO SE V MLÁDÍ NAUČÍŠ ........

Kaz 11:7- 10, Kaz. 12:1-7

            Měli jsme v Penzionu pro důchodce jednu devadesátiletou paní. Špatně chodila, žila jen ve své místnosti doma. Když svítilo slunce, celá ožila a byla veselá. Smála se a říkala jak je to krásné, že svítí slunce. Svět se jí zdál přes všechno trápení nádherný ! Byla to žena, která se dožila mnoha let. Nebylo jí to však nic platné, když se nesetkala s tím nejkrásnějším Světlem, které bylo lidem dáno, Pánem Ježíšem Kristem. Ona se radovala ze slunných dnů, ale na dny temnoty nepamatovala. Její radost byla jen dočasná, nepoznala ani za dlouhý život naději, kterou dává Bůh

Stáří je skutečně doba, ve které většina lidí nemá zalíbení. Lidé touží po dlouhověkosti, ale když stáří přijde, nikdo není moc spokojen. Málokdo má krásné stáří bez těžkostí. Moje babička často citovala verš Kaz. 12:1 „Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: 'Nemám v nich zalíbení“ ……    byl její oblíbený.

Jako malá jsem mu moc nerozuměla. Teď mohu potvrdit jeho pravdivost a hloubku. Zdá se mi, že do stáří se promítá celý život člověka. Jaký je tvůj život v mládí, takové bude tvé stáří. Ubohý člověk, který žije bez Boha. Těžko ho najde ve stáří. Starý člověk nechce nic měnit na svém způsobu života, natož přemýšlet nad sebou, svými hříchy, někomu něco odpouštět. Jede si v tom, v čem si jel celý život ! Některé špatné povahové rysy se ještě prohloubí. Většina starých lidí nechce přemýšlet nebo mluvit o smrti. Žijí klidně, bezstarostně, že se kolikrát divím, jak mohou tak klidně žít na konci života. Často se trápí věcmi, které by mohli napravit, urovnat, ale nechtějí. Raději živí v srdci nenávist vůči tomu, kdo jim ublížil

            Jedna paní mě vyprávěla, že jí snacha pohodila ke dveřím vnuka. Našla si jiného muže, se synem se rozvedla a nechala své dítě tchýni k výchově. Paní ho měla 12 let než se osamostatnil. Snacha měla s jiným mužem dítě, ale bylo těžce postižené. Paní měla zadostiučinění, že „ jí Pán Bůh potrestal“ . To má za to, že nechala své dítě a odešla od něj ! Ale co teď nejvíce trápí milou paní ? Představte si, že vnuk matce odpustil a stýká se s ní. Dokonce jí má rád, svou matku, která ho před lety odpustila. Paní se nemůže vynadivit, co se to s tím klukem stalo ! Řekla mi pohrdlivým hlasem : „ Představte si, on uvěřil v Boha“ !

             Ubohý člověk, který živí v srdci nenávist a na druhé straně Boží láska, která zázrakem mění lidské srdce.

             I ten nejstarší člověk vám řekne, jak mu život utekl – neskutečně proklouzl mezi prsty. Kam se ty roky poděly ? Pamatujme na to, že život je krátký a vy co jste uvěřili v mladém věku, že mládí nebude trvat věčně. Využijme času, který nám byl dán pro Boha a jeho království. Nikdo nevíme, co nás čeká, třeba nastanou “ dny zlé“ ještě než budeme staří. Doba milosti se rychle chýlí ke konci, ale cokoliv, byť i maličkého, uděláme pro Boha - zůstane na věky. Připravujme se na stáří již od nejmladšího věku. Bude-li náš mladý věk naplněn vírou v živého Boha, kterou budeme nosit v srdci, dokážeme i to, že naše stáří bude radostné. Budeme mít z čeho čerpat ve stáří ? Žijme tak, abychom měli z čeho brát !

Irena Dobiášová

 HOSPODIN VYUČUJE

Iz. 48: 17 – 18 „ Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu, uvádím tě na cestu, po níž půjdeš.  Jen kdybys dal pozor na má přikázání, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny..“

tak s tímhle už Židé přestali počítat. Že by Bůh vyučoval? Je od nepaměti veličinou s níž se počítá. Mají chrám, náboženské rituály podle Zákona. Mají své praotce, rabíny, jejich i své zkušenosti.Nějak odvykli přímému vedení. Ztratili s Hospodinem osobní vztah, který byl nutný k „uvádění na cestu po níž mají jít “ ( Iz.48:17b)

Nezdá se vám, že je to s námi podobné ? Jde cestou, říkáme : „Za Pánem“ …. ale přitom nepřijímáme jeho vyučování. Víme sami dobře co je pro nás dobré a podceňujeme roli Božího vedení a vyučování. Pak přichází neklid do duše a ptáme se : Kde je, Bože, tvůj pokoj, který nezná svět ?

Jan 14:27 „ Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává tento svět, já vám dávám ….“

Co dělat? Snad pro začátek stačí „jen“ vzít vážně , že ON sám opravdu vyučuje. Že bez Jeho slova,  Jeho zákona, bez vedení Duchem svatým to nejde

Jak Hospodin vyučuje? To už je trochu zbytečná otázka. Možná skrze svědomí, možná skrze naději, že všechno nemusí jít podle starých vyzkoušených pravidel. Možná nás vyučuje  pomocí druhých lidí. Něco se objeví v modlitbě, možná nám něco zpevní klouby a svaly, až se rozhodneme dávat pozor na Boží přikázání a Jeho  vůli

Iz. 48:18a „Jen kdybys dával pozor na má přikázání …… Rozhodující je brát Boha vážně, takového jaký je a nepřizpůsobovat Ho svým představám, nesešněrovat vedení Ducha svatého přesnými výklady přes které „nejede vlak“. Nárok na jedinou, komplexní pravdu svazuje a Církev pak neslyší Jeho vyučování  Zj. Jana 3:22 „Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím“.

Je zde také zaslíbení pokoje a spravedlnosti  Iz. 48:18 „Jen kdybys dával pozor na má přikázání byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny „

Při představě povodní z minulých let se nám ten příměr nezdá vhodný. Víme, co dokáže rozvodněná řeka napáchat. Jenže u Židů to má jiný smysl ! Pro ně je řeka požehnáním. Přináší vláhu a požehnání, protože vodstvo v Palestině vždy záviselo na daru shůry ( deštích) . Ruku v ruce s pokojem přichází spravedlnost, která má svou duchovní sílu jako mají svou sílu mořské vlny, které systematicky a pomalu dokážou rozbít skálu

Vyučování vede k pokoji a spravedlivému chování věřícího, které má svou duchovní sílu, má moc k proměně nás samých i našich bližních  

Kristus pro všechny národy ( CfaN)

Koncem roku 2008 rozeslal světoznámý evangelista Reinhard Bonnke svým podporovatelům děkovný e-mail, ve kterém hodnotí uplynulý rok z pohledu své organizace CfaN ........zde jsou výtažky z jeho zprávy

Yola, Nigérie

6.-10. února 2008

Všechna shromáždění kam­paně byla velmi mocná. Do­šlo k tisícům uzdravení. Jedna žena, která byla 3 roky úplně ochrnutá, tancovala po svém uzdravení radostí na pódiu. Člověk, který byl 40 let slepý, přijal od Pána nazpět svůj zrak. Během 5 dní evangelizač­ní kampaně v Yola reagovalo l 469 800 lidí na volání k při­jetí Spasitele, z nichž l 403 640 odevzdalo vyplněnou kar­tu rozhodnutí. Bonnke po­znamenal, že už viděl větší zá­stupy než ty v Yole, tuto kam­paň však hodnotil jako jednu z nejlepších. Poznamenal: „Měl jsem pocit, jako kdyby se nad prostranstvím vznášelo mocné tornádo Ducha Svatého, které svým chobotem vysávalo cho­roby a nečistotu z lidí. Boží slá­va byla tak blízko."

Více na odkazu :  Kristus pro všechny národy - pokračování.doc (32 kB)

Zdroj: www.cfan.org

Vložil : Václav Dobiáš

Světový den modliteb v Betlémské kapli 31.5.2009

 Autor knihy "Ceské studny" mi poslal výzvu, která mě zaujala. Níže je krátká zpráva, která uvádí chystanou akci v Betlémské kapli

Milí přátelé,

 PŘÍSAHA VĚRNOSTI NÁRODU

 NÁRODNÍ PŘÍSAHA.doc (27,5 kB)

Na půdě našeho domku v Kunvaldě jsme našli starý nástěnný kalendář z roku 1927 vydaný Antonínem Včelou - modní závod Žamberk, náměstí. Je na něm tento obrázek G.T.Masaryka, který dne 13.4.1918 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze pronesl slavnostní přísahu před zástupci všech tříd a stavů národa .......můžete si jí přečíst v přiloženém souboru. Věříme, že vás osloví tak, jako nás. Přiznám se, že jsem se neubránil slzám !

Vložil: Alena a Martin Svobodovi

...Zůstává utajeno,...

... že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí.

Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a ,tisíc let jako jeden den´.

Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.

Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud...

Alena Svobodová

Dvakrát se prorok ohradil, potřetí mlčel ....!  

Amos 7: 7-9 Toto mi ukázal: Hle, Panovník stojí na hradbách s olovnicí, s olovnicí v ruce. I řekl mi Hospodin: "Ámosi, co vidíš?" Odpověděl jsem: "Olovnici." A Panovník řekl: "Hle, spustím olovnici doprostřed Izraele, svého lidu. Už mu nebudu dál promíjet. Posvátná návrší Izákova budou zpustošena, Izraelovy svatyně budou obráceny v trosky, proti domu Jarobeámovu se postavím s mečem"

Vidění byla vždy spjata s prorockým povoláním. Byla zárukou toho, že prorok nevystupuje s osobním  názorem, ale přichází s  „objektivním rozpoznáním Boží vůle pro danou situaci,pro  danou chvíli “

Máme zde tři vidění

1. Kobylky ( Am 7: 1 – 2 )

Blíží se jako mrak a přináší zkázucelému kraji. Když přemnožená sarančata řádí na východě subtropické Afriky; jejich vlády povolávají vojsko do boje s nimi. Kobylky stvořil Hospodin a mají přijít v době druhé seče. První seč patří králi, druhá rolníkům, prostému lidu. Pohroma má přijít na Izrael ….a tak se Amos přimlouvá , aby Hospodin upustil od svého záměru, protože jinak Jákob ( rozuměj Izrael) neobstojí mezi dalšími národy. Hladomor by měl katastrofální následky na jejich život a národní bezpečnost

2. Oheň ( Am 7: 4 )

Oheň pohltil obrovskou propast. Předmětem vidění může být sucho, kdy vyschnou zdroje podzemních vod zavlažujících pole. Vyschnou prameny a lidu hrozí záhuba. Opět by byla ohrožena národní bezpečnost  

Nad těmito dvěma věcmi byl Hospodin jat lítostí . Na přímluvu Ámose litoval těchto záměrů a říká :“ Nestane se tak „  

3. Olovnice spuštěná do středu pospolitosti  ( Am 7: 7 )

Přichází třetí vidění. Olovnice spuštěná doprostřed svého lidu Izraele. Hospodin se ujišťuje, zda prorok dává pozor a pak následuje jasný Boží výrok

„ Hle, spustím olovnici doprostřed Izraele, svého lidu.

UŽ MU NEBUDU DÁL PROMÍJET „

Důsledkem bude zpustošení izraelských posvátných návrší.  Izraelovi svatyně budou obráceny v trosky, proti domu Jarobeámovu se Hospodin postaví s mečem ! ….. a tady prorok mlčí !  

Rozumíme tomu ?   

Olovnice je standarta, která se používá k porovnání křivosti zdí. Boží požadavky na chování a život svého lidu jsou jasným měřítkem, podle kterého Bůh vykonává nebo nevykonává svůj soud. Stejně jako olovnice nekompromisně odhalí křivou zeď, tak Boží slovo odhalí všechna pochybení  Izraele

Prorok se již nepřimlouvá ! Mlčí !

Tento požadavek neohrozí bezpečnost lidu !  Jde o zničení vnějších symbolů odpadnutí od Hospodina. Výsosti a svatyně, třebas i chráněné královskou autoritou, padnou a budou zničena ! Olovnice spuštěná do středu lidu neublíží, naopak. Nastaví zrcadlo !

Bůh a jeho slovo ( Bible)  jsou takovou „olovnici spuštěnou do našich duší “ . Odhalí každou naši neposlušnost, pochybení nebo hřích. Každý s tím máme problém. Možná jsme si ve svých srdcích nastavěli nějaké svoje „svatyně“,  kam nechceme pustit ani svého Pána. Dokonce se můžeme obracet k jinému duchovnímu zdroji pokud  nerozpoznáme jeho skrytou tvář ( např. využívání alternativní medicíny s duchovním pozadím, využívání služeb léčitelů, používání kyvadla k doptávání atd. )   

Podívejme se na spuštěnou olovnici a pochopíme ! Uvidíme co  máme zbourat, odstranit ze svého života. Když to neuděláme my, tak dříve nebo později to udělá sám Pán. Nezničí nás to, ale bude to možná dost bolet

 „ Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají? „

 1 Pt. 4:17

Vložil : Václav Dobiáš