Vzkříšený Ježíš

Jedná se o osobu Krista. O jeho  život, ukřižování a zmrtvýchvstání. Asi málokdo dnes pochybuje o tom,  že Kristus  žil. Podívejme se na několik spisů z řad starověkých autorů, kteří Kristův  život komentovali jako určitou historickou skutečnost.

Je však i dobře známo,  že se právě konal v Judeji i census od císaře, prováděný Sentiem Saturninem, v něm  si mohli zjistit Ježíšův rodokmen.           Tertulianus (Proti Markionovi 4,7,7)

"Co měli Athéňané z usmrcení Sokrata? Hladomor a pohroma na ně přišla jako soud za jejich zločin. Co měli obyvatelé ostrova Samos z upálení Pythagorova? Náhle byla jejich země zasypána pískem. Co měli židé z popravení svého moudrého krále? Hned potom bylo jejich království zničeno. Bůh ty tři moudré muže spravedlivě pomstil: Athéňané pomřeli hladem; obyvatelé Samu byli zaplaveni mořem;  židé zničení a vyhnaní za své země  žijí v naprostém rozptýlení. Ale Sokrates úplně nezemřel;  žije dále v Platonově učení. Pythagoras úplně nezemřel;  žije dále v Héřině soše. Ani nezemřel úplně ten moudrý král; žije dále v učení, které založil"

Mara Bar-Serapion (dopis z vězení, rukopis v Britském muzeu)

Cornelius Tacitus (55 -120 n.l.), největší historik římského císařství ve svých Letopisech píše následující:

"Kristus, od něho  křesťané své pojmenování získali byl na základě odsudku prokurátora Pontia Piláta popraven, kdy  byl císařem Tiberius; a ta zhoubná pověra (myslí se křesťanství) byla na krátkou dobu zaražena, aby propukla nanovo nikoli pouze v Judeji, kolébce té pohromy ale i v Římě"

 "Že byl Kristus ukřižován, se můžete dovědět z protokolů sepsaných pod Pontiem Pilátem "         ( Justin    Apologie 1,35 a 48)

 Nakonec uvedu citát z Flavia Josepha, který ve svých Starožitnostech píše o tom, že …

 " ….  žil Ježíš, člověk moudrý, můžeme-li ho vskutku nazvat člověkem; konal totiž  neuvěřitelné skutky,a učil lidi, kteří s potěšením přijímají pravdu. Získal si mnoho židů, též  i mnohé s Řeků. On byl ten Kristus. A když  ho Pilát odsoudil na základě obžaloby předních lidí mezi námi, ti, kdo ho od počátku milovali, se ho nevzdali."                          (J. Flavius Starožitnosti  židovské 18,3,3)

 Jiné zmínky o Kristu můžeme číst v "Talmudu" nebo u již  uvedeného Flavia a to v  "Židovské válce"

Záměrně neuvádím citáty z Bible, protože by zde mohlo dojít k pocitu,  že Bible v tomto není objektivní. Zvláštní na uvedených zlomcích je skutečnost,  že byly psány na Bibli nezávisle a přesto do jejího poselství o Kristově  životě zapadají. Není pravdou,  že o Kristu vypovídá pouze Bible......

Pokud se budeme držet historických pramenů, těžko můžeme popřít skutečnost,  že Kristus  žil. Jenže to by  bylo trochu málo !  Žili jiní učitelé, moralisté, spisovatelé a nic moc to neznamená. Podívejme se nyní k opravdovému jádru toho, proč osoba a  život Ježíše Krista má v křesťanství takovou důležitost. Je to vyjádřeno v následujících slovech:

Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem. Nebyl-li Kristus vzkříšen, je naše zvěst klamná a klamná je i naše víra a my jsme odhaleni jako lživí svědkové.

1 Korintským 15;14

Zde se dostáváme k jádru sporu a tím je vzkříšení. Jedna z věcí, která činí křesťanství jedinečným, je skutečnost Kristova vzkříšení. Toto neudělal ani Buddha, ani Mohamed, ani Konfucius ani nikdo jiný ze zakladatelů svěštových náboženství ! Proto je na místě se touto otázkou zabývat. 

Pokud se zmrtvýchvstání nestalo, je křesťanství lživé náboženství ! Stojí na proměněném lidství, člověka, Ježíše z Nazaréta, kterého Bůh ustanovil Pánem a Kristem !

Pro mnohé lidi je vzkříšení nemožné, protože se může zdát jako nevědecké a to ve světle běžného myšlení vycházejícího z dennodenní zkušenosti.

Vědec ale odloží předsudky a zkoumá, kam vedou fakta. Podle toho teprve formuluje či přeformuluje zákon nebo omezí jeho platnost. Ideolog nejprve stanoví zákon a podle něho fakta interpretuje (nebo dokonce přizpůsobuje). Proto je třeba poctivě prozkoumat dostupná fakta a ne apriori říci,  že vzkříšení je nesmysl.

Argumentem proti vzkříšení je jeho neobvyklost v přírodním řádu. Pokud někdo jednou skutečně zemřel, pak mu není pomoci.....V ateistickém přístupu k věcem se předpokládá jednota příčin v uzavřeném systému. Nebo jinak řečeno - jsme v jakési  krabici od bot, která je zcela uzavřena zásahům z vnějšku. Vše, čemu jsme ponecháni, je zákon příčiny a následku. Tento přístup předem vylučuje jakoukoli událost, která odporuje poznaným přírodním zákonům. Ale……

Nikdo nemůže na základě vědeckých poznatků říci s jistotou, že náš vesmír či náš svět je uzavřeným systémem. Právě tak dobře může jít o systém otevřený. Je-li tomu tak, potom výjimka z přírodních zákonů je možná, dojde-li k vnějšímu zásahu.

Uvedu citrát  ze Žalmu 14 : 1 - 3 " Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Blázen myslí, že Bůh není! Zkažení jsou, ohavnost páchají, není, kdo dobro konal by! Hospodin z nebe hledí na lidi: Nechce někdo porozumět, Bůh nikomu nechybí?  Všichni zabloudili z cesty, úplně se zkazili, není, kdo by konal dobro, není ani jediný! "

Nemějte mi za zlé, že jsem uvedl zrovna tento citát. Je mezi námi mnoho charakterních a obětavých lidí. Hodnotíme se navzájem, vytváříme vztahy a snažíme se život prožít bez komplikací, hádek a konfliktů. Ne vždy se nám to daří, ale zpravidla to ustojíme a u hrobu řekneme : "Nakonec to byl dobrý člověk ! "  Soucit vymaže nepříjemné zklušenosti a zůstává zpravidla více vzpomínek na to dobré . Bůh , protože je absolutně svatý, nás hodnotí jinak .... je to drsné, ale takové "hodnocení" musíme od Boha Stvořitele vzít. Nic jiného nám totiž nezbývá ! A pak je potřeba s tím něco dělat. Nenechat to na sobě. První předpoklad je uznat Boží existenci a pak poznat jaký Bůh opravdu je ! Jestliže řekne "A", řekne i "B". Není soudce, který odsoudí a nedá šanci k nápravě. Je SPASITEL a spasení od hříchu a jeho následků  spočívá ve víře v Zmrtvýchvstalého Krista !

Ř 6: 23 "Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu"

Dar se přijímá vírou. Dar je dar a ne zásluha, aby se někdo nechlubil, že na to má a druhý ne. Je to milost, kterou si z Jeho probodené ruky může vzít každý člověk. Můžete se do Domku na Sboru přijít podívat. Schází se tam "blázni pro Krista" v tom dobrém slova smyslu. Můžete se tam dozvědět víc o Bohu, jak k Němu přijít a stát se jeho přítelem ! Můžeme se za vás pomodlit a věřte, že Bůh své kamarády vyslýchá a dává plnými hrstmi milost a pokoj.

Pán žehnej každému, kdo se nepohoršuje nad Zmrtvýchvstalým.......

Vložil: 22.7.2010 Václav Dobiáš

**********

MEDVĚD A SRNEC !

napsala Alena Svobodová       

„BZZZ … to je vedro … bzzzzz … rychle někam do stínu.“ Vzdychla včela, nožičkou si otřela čelo, a pak si to rychle zamířila k lesu.V lese bylo ticho a chládek. Zpěv ptáčků se ostře rozléhal.

Na zářivě zelený palouček se z křoví vyvalil medvěd. Posadil se doprostřed a tlapkami si hladil břicho.„BRUM, mám hlad.“ postavil se. „Kdyby tak byl med.“ ….. rozhlédl se do dáli.

V tom spatřil odpočívající včelu, seděla na listu hlohu. Opírala se o kyblík s pylem, ruce za hlavou a pohupovala si nohou.„No, lenoch na podzim neoře, o žních bude žebrat. … Už poletím.“

Zvedla se, popadla belík s pylem a letěla k úlu. Stál hned kousek od lesa.Medvěd na nic nečekal a už si to pádil za ní. Vzal to rovnou po všech čtyřech. Za ním se ozývalo už jen mohutné kručení břicha.

 V úlu to silně bzučelo. Medvěd přešlápnul na místě a naklonil hlavu.Obešel úl zezadu a strčil do něj.Včely zaujaly bojovou pozici, bylo jich kolem medvěda stovky.„Necháš to?!!!“ švitořily.

Medvěda to nezajímalo, rozbořil úl a vytáhl tlapkami plástve medu. Přes jeho kožich se žihadla nedostala.A tak jedl a lízal, funěl a slintal až měl břicho úplně kulaté.Odvalil se kousek dál a vzdychal.

Slunce pomalu zapadalo.

Setmělo se.

Měsíc se vyhoupl nad obzor. Hvězdy tiše plápolaly.Medvěd vzdychl. Nemohl spát. Břicho bolelo.Zezadu pomalu přišel srnec, měl hlavu sklopenou a teklo mu z nosu.„Ach, medvěde, mám přítele zajíce, každý den jsme si spolu hráli, ale dnes mě vyhnal, že už mu prý lezu na nervy.“ Medvěd se převalil. Ani neodpověděl. Srnec si sedl a brečel.Ranní rosa pomalu padala na jejich kožichy.

Slunce opět přišlo do služby.

„Uff, uf, brum, uff, uf, buď rád, že tě nebolí břicho.“

Čas běžel dál. Den byl ve své půli.

„Aaach“ vzdychl srnec.

A pak ptáci opět umlkli.

Nocí znělo bolestné a smutné úpění. … 

A PROTO:

"Najdeš-li med, jez ho s mírou; jinak se přesytíš a zvrátíš jej"

 a:

 Navštěvuj svého přítele jen vzácně, jinak se přesytí a znenávidí tě"

Přísloví 25:16-17 - Bible

Vložil : 15.7.2010 Václav Dobiáš

*********************

David Loula píše o návštěvě v Bělurusku

Milí přátelé,

v pořádku jsme se vrátili z Běloruska a děkujeme vám všem, kteří jste se za nás modlili. I vy máte účast a podíl na ovoci naší služby, protože bez vás bychom to nemohli vykonat.

Naším cílem bylo budovat duchovní most mezi národem běloruským a českým. Je velice zajímavé, že tyto dva národy Bůh spojil už za dnů Jana Husa. Jeroným Pražský přinesl reformaci do Velkoknížectví litevského, které bylo na území Běloruska a první Bible v jejich jazyce byla tištěna v  Praze roku 1517 od Františka Skaryny. Dnešní běloruština má mnoho slov stejných jako čeština a také genetické výzkumy ukázali, že Poláci, Bělorusové a Češi jsou si blízcí. Podobně jako my zažili protireformaci a komunistickou diktaturu. Navíc však Stalin nechal vyvraždit elitu národa - jen v Kurapatech (les u Minsku) jsou hromadné hroby 200 000 lidí zastřelených v letech 1937 až 1940. Další pohromu zažili Bělorusové po výbuchu Černobylu - Bělorusko bylo nejvíce postiženou zemí, na kterou se snesl radioaktivní mrak a dodnes lidé umírají na nemoci spojené s ozářením. V současné době je Bělorusko poslední zemí v Evropě, kde je diktatura, veškerou moc má v rukách prezident Lukašenko, který mimo jiné vyhnal zahraniční misionáře ze země a utiskuje církve. Přesto jsme viděli početné sbory, které svítily láskou k Pánu a vítěznou vírou. Naši hostitelé se o nás starali s veškerou slovanskou pohostinností a připravili nám příjemné prostředí a velice zajímavá setkání. Nemohu zde psát o všem, co jsme zažili, ale zmíním jen několik věcí, které vás mohou povzbudit ve víře a ve kterých vidím Boží dílo.

Byli jsme tři - Světlana Vránová, Oldřiška Šípová a já. Všichni jsme z prorocké skupiny Orlů, takže také naše služba byla převážně prorocká. Pán dával mnohá slova a obrazy, které byli osobní a týkaly se konkrétních situací v životech lidí. V oblasti prorocké služby máme běloruské církvi co dát, ačkoliv nás oni předčí v lásce, obětavosti a strategickém misijním úsilí. Světlana má v srdci silnou lásku k běloruskému národu a prorocké volání k církvi i národu. Když se ve sborech modlila, zpívala a povolávala Bělorusko, aby povstalo a duchovně ožilo, bylo na tom silné pomazání a autorita. Také jí Pán položil na srdce důrazné volání národa k hledání vlastní národní identity, protože to souvisí s Božím plánem na obnovení jejich postavení v Evropě. Bělorusové nemluví svým jazykem, ale používají ruštinu, jazyk země, která je v historii nejvíce utlačovala. Pokud se národ má navrátit ke svému duchovnímu dědictví, je třeba, aby našel sebe sama a začal mluvit svým jazykem. Já jsem Světlanu nazval apoštolem běloruského jazyka, protože ona vždy a všude mluvila o nutnosti této proměny. Bělorusové ještě nezažili národní obrození a my jsme je k tomu chtěli povzbudit, protože vnímáme, že je to Boží volání pro národ. Během týdne jsme se dozvěděli, že se toto volní neminulo účinkem, protože například V.G., pastor tisíci členného sboru řekl svým vedoucím, že bude usilovat o to, aby se v jeho sboru mluvilo bělorusky. Také ostatní pastoři mluvili podobně, ač to pro ně není lehké a mají mnohé obavy. Setkali jsme se s lidmi z Nové reformace, která je hnutím usilujícím o obnovu národa po stránce duchovní, ale také kulturní, morální, jazykové, politické a společenské. Vědomě tak navazují na své duchovní kořeny, na období reformace, které bylo časem rozkvětu země a nazývá se zlatý věk Bělorusi.

V pěti církvích jsme sloužili kázáním a modlitbou. Hlavní poselství bylo o Božím plánu pro Bělorusko. Tam, kde pracovala smrt, přichází život. Tam, kde vládl hřích, působí milost; tam, kde byl smutek a pláč, je nečekaně radost a víra. Žalm 30. Je nutné, aby tomu Boží lid uvěřil, aby změnil mentalitu, smýšlení. Tak, aby o sobě nesmýšlel jako o pozůstatku, ale jako o prvotinách. Ne, že všechno končí a hyne, nýbrž že se něco nového rodí a začíná. Také jsme mluvili o období mobilizace církve, nastává čas otřesů a jen ti, kdo budou stát na skále věků - Ježíši Kristu - zůstanou neotřesení. Mobilizace má proběhnout ve čtyřech krocích:

1. Radikální posvěcení skrze radikální pokání

2. Smíření a sjednocení Božího lidu

3. Pozvednutí modlitebního hnutí (postavit se do trhliny před Boží tvář)

4. Vyzvednout světlo na svícen, město na horu a obout novou obuv evangelia. Boží církev toto volání otevřeně přijímala

Modlili jsme se na několika důležitých místech, na hlavním náměstí a před sídlem prezidenta jsme  Pána žádali za pokojnou sametovou revoluci bez krveprolití a ustavení svobodné Bělorusi, která nebude závislá ani na Rusku, ani na Evropské unii. Provázel nás bratr B. , který byl v letech 1991 až 1995 poslancem parlamentu, znal se s Lukašenkem a vede opoziční křesťanskou stranu. Pro svoji činnost byl pětkrát uvězněn, jednou ho zbili tak, že měl otřes mozku. Jelikož na tom byl zdravotně špatně, po dvou dnech ho propustili, on šel do nemocnice a tam když se dozvěděli, že ho zbili příslušníci KGB, odmítli ho hospitalizovat. Podobných příběhů jsme slyšeli více. Křesťané o tom vtipkují, že se dělí na dvě skupiny - na ty, kteří už seděli a na ty, kteří ještě ne. Pastor A. B. byl také dvakrát uvězněn, jednou tam málem zkolaboval, protože mu nedovolili dopravit léky na vysoký krevní tlak. Tehdy se tři velké sbory - charismatický, letniční a baptisté sjednotili a pět tisíc lidí se setkalo k modlitbám a protestnímu shromáždění u budovy sboru Blagodať. Na první pohled však nic nelze poznat. Lidé žijí spokojeně, na ulicích jsou  lidé jako u nás, auta jako u nás, silnice jako u nás, domy jako u nás, obchody jako u nás a ve vzduchu není cítit nějaký strach. Přesto bylo znát, že jsou lidé jaksi utlumení, apatičtí a jakoby zakřiknutí. Ale oni si to neuvědomují, to pozná asi jen cizinec.

Moc silné bylo setkání se S. L. , právníkem sboru Nový život. Majitel právnické firmy, bohatý, slavný a uznávaný. Začal pít, kouřit marihuanu, rozpadal se mu manželský vztah... Jeho žena začala volat k Bohu, aby jí vrátil manžela. A Bůh začal podivuhodně jednat. Pracovně se dostal do sboru Nová život, setkal se s T. , která ho vyzvala k pokání. On věděl, že je v koncích, ale do pokání se mu moc nechtělo. Nakonec kapituloval, vydal své srdce Ježíši Kristu a řekl Bohu naprosto vážně, aby ho na místě zabil, protože on už nechce žít tak, jak žil. Bůh to neudělal fyzicky, ale udělal to duchovně. S.  zažil několik měsíců zázraků, vidění, proroctví a nadpřirozené moci a slávy. Ono to  v podstatě trvá dodnes. Neohroženě chodí kázat evangelium na ulicích, svědčí i milicionářům a příslušníkům KGB, když ho zatknou. Velice příjemný, přirozený a radostný člověk. Jako právník zastupoval sbor při soudních řízeních, kdy jim úřady chtěli zabavit sborovou budovu, kterou si před lety koupili jako opuštěný kravín a krásně ho přebudovali. Nyní je spor prohraný a oni se již tři roky schází v budově nezákonně. Nehodlají ji opustit. Když přišli úředníci s milicionáři a chtěli ji zabrat, nebo udělat prohlídku, jednoduše je nepustil dovnitř, ač mu vyhrožovali použitím násilí. Anděl Páně stál při nich a Lukašenko neví, co s tím. Boží ochranná ruka je nad tím sborem. Budeme mít video ze shromáždění, kde oslavovali 18 let od vzniku sboru a kde jsme také směli promluvit a zazpívat prorockou píseň. S. s námi udělal rozhovor pro jejich webové stránky, chtěl znát prorocké poselství, které jsme jim přinesli.

Se sborem A. B.  jsme jeli na veliký středověký festival do Novogradku. Všichni lidé v tom sboru jsou překrásní a vznešení. Zdá se, jako by tam měl nějakou novou elitu společnosti. Nejen, že byli nesmírně úslužní a obětaví, ale také vzdělaní a inteligentní. Uprostřed festivalu mezi stánky s klobásami hráli evangelizační divadlo o Kristově oběti. V obklíčení milicemi a strážci zákona se zvěstoval Kristus. Připomnělo mi to divadelní hru Brundibár, kterou hráli Židé v Terezíně. Uprostřed koncentračního tábora se posilovali ve víře, že Brundibár nacismu bude nakonec poražen.

Na závěr jednu vyslyšenou modlitbu. Já neumím moc dobře rusky a než jsme tam jeli, říkal jsem to Pánu a prosil ho, aby mne naučil rusky mluvit i rozumět; aby otevřel komunikaci, abychom se dobře domluvili. Přesto jsem se trochu obával, že si nebudeme rozumět. Ne vždy to bylo snadné, ale nakonec to dopadlo velice dobře a zajímavě. Když jsem odjížděl, rozuměl jsem jim téměř všechno při běžné mluvě i kázání a oni rozuměli mé češtině. Bůh tedy učil mne rusky i bělorusky, a je česky. Naše kázání a promluvy Světlana tlumočila, ale běžné rozhovory ne. Tak si myslím, že jsme zažili něco z nebeského království, kde národy budou mluvit svými jazyky a všichni si budou rozumět.

Toto je něco z mých dojmů, více asi napíše Světlana Vránová ve svém deníku.

Ještě jednou velký dík za podporu a modlete se za Bělorus !

P.S. David Loula s dalšími spolupracovníky byl během června 2010 v Bělorusku. Jsou to zajímavé zprávy a my máme další námět k modlitbám

Vložil: 30.6.2010 Václav Dobiáš

***********

100 let od odhalení Pomníku J.A.Komenského v Kunvaldě - Domek na Sboru

Tohle je fotografie z roku 1923 a nese zázev : " KUNVALD. Českobratrské pohřebiště se starou modlitebnou ( Sborem) " 

Dostal jsem ji k okopírování od Zdendy Krejčího juniora, který jí kdysi koupil v antikvariátě 

Program    -   Sobota 26. června 2010

10:30 hodin - setkání učitelstva Masarykovy školy
(sokolovna)

13:00 hodin - program ke 100. výročí odhalení Pomníku J. A. K.
(Domek na Sboru)
* hudební vystoupení ZUŠ Na Střezině Hradec Králové
* úvodní slovo ing. Petr Šilar
* slavnostní bohoslužba za účasti členů Synodní rady ČCE Praha, dalších církví a hostů
* hudební doprovod pěvecký sbor z Horní Čermné
* přednáška o J. A. Komenském
* vystoupení dětského pěveckého sboru Viola Zamberk
* položení květin k pomníku J. A. Komenského

15:30 hodin - program k 80. výročí otevření Masarykovy školy
(před školou, při nepřízni počasí v sokolovně)
* taneční vystoupení žáků školy
* hudební vystoupení ZUŠ P. Ebena Zamberk
* vystoupení dětského pěveckého sboru Viola Zamberk
* akordeonisté ZUŠ P. Ebena Zamberk
* pěvecký sbor žáků školy
16:30 hodin - otevření výstavy v Masarykově škole
19:00 hodin - taneční zábava spojená s třídními srazy bývalých žáků školy
(sokolovna)
Občerstvení - zajištěno od 15:00 hodin v sokolovně a od 16:30 hodin ve škole

Program - neděle 27.6.2010 

8.30 hod. slavnostní mše v kostele sv.Jiří

14:00 hod. koncert skupiny OBOROH v kostele sv.Jiří

16:00 hod. repríza školního divadelního představení

10.00 - 18.00 hod. výstava v Masarykově škole

 K a ž d é h o   s r d e č n ě   z v e m e    k    ú č a s t i   ! 

 Vložil: 24.6.2010 Václav Dobiáš

****************

ZPRÁVA PRO TEBE ..... 

napsala Alena S v o b o d o v á

Jsem křesťanem už tři roky. Za tu dobu vím a sama jsem se přesvědčila o tom, že Bůh JE. V hlavě mi teď vyvstaly babiččiny oči, když mi včera říkala s vážností v tváři:„Věř v Boha. To není žádná iluze, Bůh je. Já se modlím a Bůh mě vyslýchá. Bez něj bych teď ani nedojela na tuhle vaší oslavu.“Přesně tak, přátelé, Bůh je. Nemusela bych vám to tady ani říkat, kdyby mě netížila jedna věc.

Bůh je, to víme. Bůh. Ten, z jehož rukou jsi stvořen. Ten, jehož je tato země. Ten, který je jediný, není jiného Boha kromě jej. Jo, Bůh, ten, který tě vidí, ten, který tě slyší a pozor, ten, který zná i tvé nitro, tvé myšlenky, tvé skryté tajnosti.

Tak tento Bůh zná tvé dny, sleduje tě a vnímá tvé pocity. Nejsi mu jedno. Má pro tebe pochopení. Bolestně sklání tvář, když trpíš. Mrzí ho, když se chováš špatně. Ale nemusíš se bát, on zná lidské chyby velmi dobře, on ví o co jde. On je rozhodnut to vše přejít a zapomenout na to, cos udělal špatně.

Pozor, pozor, pozor, On k tobě natahuje ruce. On k tobě volá, On stojí před tebou a vyzývá tě. V jeho tváři není zloba, není hněv, není tam chtivost, aby tě měl, schramstnul a něco ti sebral. Jeho tvář je jiná. Jeho tvář je čistá, zářící, utišující. Dívá se na tebe s láskou v srdci, s ochotou vše ti odpustit. Viděl vše, ví vše, zná tvůj hřích a přesto je připraven vše překročit a přijmout tě takového jaký jsi. Výraz tváře matky, toužící po svém dítěti.

Mám pro tebe zprávu. Jestli tam stojí s nataženou rukou a dívá se ti s láskou do očí a ty ho odmítáš, odvracíš tvář a máš spoustu svojí práce, než aby ses zastavil, dal si vážnou otázku ´Přijmu – nepřijmu? ´, tak počítej s jednou věcí. Promarňuješ milost. Promarňuješ to, co by ti bylo nade vše nejdražší. Promarňuješ naději pro tebe. Promarňuješ život.

Neboť Bůh praví: „Po celé dny jsem ruce vztahoval k lidu buřičů, kteří chodí cestou nedobrou za vlastní představou.“.

Ano, Bůh stojí s ochotou odpustit a vysvobodit tě z horoucího pekla, stojí s milostí a lásku, protože NECHCE abys skončil špatně. Nechce, protože tě MILUJE, vždyť tě stvořil, proč by chtěl abys trpěl, jeho záměr byl přátelství s člověkem. „Ploďte a množte se.“ Proč by ti vdechoval do chřípí život, když by tě nemiloval, proč by tě chtěl zatratit, když tě s takovou láskou stvořil. Zamysli se, máš rozum, neutíkej pořád.

Jenže příteli, On stojí a po celé dny k tobě roztahuje ruce, a ty si žiješ dál to svoje. Prosím tě zastav se. Prosím tě, podívej se tam. Podívej se tam, tam na to místo záře. Podívej se. Podívej se. … Nebo se otočí. Nebo se otočí a ty už nikdy nespatříš jeho nádherný oči. Bude pryč. A když ho budeš volat, neozve se. Protože už sám nesčetněkrát volal na tebe ´Jsem tu! Jsem tu!´, ale tys toho nedbal.

Víš ty jsi člověk, který má však volbu rozhodování. A Bůh tě tak bere. Pokud mu několikrát řekneš že ne, připaží svoji ruku, otočí se a zmizí. Zmizí tak, že ho nenajdeš. A byl jsi to ty, kdo se pro to rozhodl, když jsi říkal: „Zůstaň tam a nechoď blíž, neboť jsem svatější než ty!“.

Sám ses proto rozhodl, a on tě respektuje, i když ho tvé rozhodnutí mrzí.

Včera večer jsme měli rodinnou oslavu. Když jsem odpoledne uspávala Mikuláška, přišel na mě silně Duch Svatý s modlitbou. Byla právě za mojí rodinu. Jasně jsem viděla, že to místo odpoledne bude územím Božím, že sám Ježíš bude stát uprostřed toho území v ohni a ten oheň bude zasahovat na každého z nich, a Ježíš s tváří plnou milosti a lásky každého vyzve s nataženou rukou.

Co se potom dělo v duchovním světě toho večera netuším, ale druhý den ráno, když jsem oslovila svého Boha, …byl smutný. Měl skloněnou tvář. A já nechci aby se můj Bůh trápil. Proto pro tebe mám tuhle zprávu.

Bůh se trápí, že budeš trpět, Bůh se trápí, protože ho odmítáš. Zřejmě tam stál a nikdo se nezvedl a nešel za ním. Jaká milost byla promarněna. Víš, mě to mrzí, protože už se za tebe nebudu moct modlit, už to bude k ničemu, když odmítáš Boží milost. Přijde čas na další a třeba tuhle milost přijmou a budou se navěky radovat. A co ty? Ty zůstaneš tam vzadu? Ty sám sebe zatratíš?

Ale chci abys věděl jedno, Ježíše to mrzí, protože On nelitoval zemřít i za tebe, On chtěl otevřít dveře Božího chrámu i pro tebe, On chtěl dojít i pro tebe, on tě tam nechtěl nechat… v tom hříchu, kterým jsme se rozhodli pro peklo. Proč asi jde vše k horšímu, myslíš, že na konci toho všeho zlého, co tady zažíváme se objeví nebe?  Ne, aby ses dostal do nebe, musíš udělat úplně něco jinýho než je ve zvyku tady na tý zemi. Pokud neuděláš, rozhoduješ se sám za sebe pro zlo, peklo, nevyslyšení tvého volání.

Dnes je pondělí  (14.6.2010)    a já vím, že se můj Pán trápí, protože nikdo z vás nenatáhl paži a nevložil svou ruku do té jeho. Dej si pozor, jestliže se Bůh trápí, už nezbývá mnoho možností, neboť tak bylo i za dnů Noema, Bůh se trápil nad lidmi, že není nikdo kromě Noeho, kdo by si ho vážil. A pak … protože zůstali v tom svém opíjení, hodování, stavění domů, sázení zahrad, které sami nikdy nezabydleli … byl konec, potopa. Dej si pozor, Bůh se trápí a tohle je zpráva, kterou mi dal na srdce, abych ti jí vyřídila. Bůh se trápí, víš co znamená jeho skloněná hlava?

Můžeš nad tím přemýšlet, ale buď si jist, že to není proto, že by si s tím nevěděl rady

Poslechněte si k tomu tuhle písničku : http://www.zmozek.cz/textypisni.php?pisen=12

Vložil : 14.6.2010 v 21.50 hod. Václav Dobiáš. P.S. Poslouchal jsem tu píseň a je to vážení síla .....Ájo dík za příspěvek

*******************

My všichni jsme jako ovce zabloudili

                                  napsala Alena Svobodová

Proč tak sklesle stojíš ?

Bez pohybu. Jako bys došla na konec svojí cesty.

Hledáš svou identitu, milá ovce?

Utíkáš a nevíš kam. Zmateně se rozhlížíš?

Táhneš to ze sebe?

Na začátku sis myslela, že se můžeš spolehnout na svoje nohy, na svůj kožich, na svůj rozum a že si s tím vystačíš pro celý život.

Jenže teď stojíš tady a vidíš, že svůj život nezvládáš. Možná už louka nekvete jak kvetla, když ti před očima zapadla sněhem. Tvé nohy bolí bez odpočinku v ovčíně.

Nedávno na tebe pes vycenil zuby a zahnal tě na silnici. V duši jsi měla děs. Ležela jsi na zádech a nemohla se hnout. Tvé oči se zalily slzami. Skrčila ses a tep se ti zrychlil. Nebyl nikdo, kdo by tě zachránil.

Srdce bolí bez někoho, kdo by se o tebe postaral, bez milujícího Pastýře.

Tvůj kožich tíží bez ostříhání, žízníš bez vody a bojíš se v noci bez ochrany. Máš chuť na sůl ale není. Mouchy tě pronásledují. Často stojíš sama na dešti. Už tě nebaví tvoji kamarádi, co dopadli jako ty.

Meč, ovce, meč. Meč nahlas. Meč co to jde. Volej. Volej a meč: „Ježíši!“

On miluje tvou duši. Osvobodí tě. Vezme tě z propasti.

A až ho uvidíš přicházet, podlomí se ti nohy nad krásou tvého Pastýře.

Volej a meč. On tě uslyší.

Za tím obzorem, kam smutně koukáš, spatříš postavu tvého Pastýře. Jdoucího za tebou. Rozhodně a jasně. Už tě nedá. Jeho zrak je upřen na tebe a jeho srdce hoří po tom tě zachránit. S každým jeho krokem se ti přibližuje blíž a blíž. A ty stojíš a pláčeš, že jsi sama. Ale už nebudeš, protože přichází ten, který ví, co potřebuješ. Ten, který se o tebe postará. Přistoupí k tobě, zahledí se ti do očí a ty v těch jeho zahlédneš zastesknutí po tobě. Ó, jak jsi mu chyběla, milá ovce. Jednoduše natáhne ruku a pohladí tě po šíji. Jak dobře tě zná, jak dobře ví, co udělat s tvými trápeními. V tu chvíli se rozběhneš do jeho náručí. Zasměje se a přitiskne tě k sobě. Jeho pevné ruce tě vyzdvihnou do náruče, k jeho srdci. A odnáší tě ke svému stádu.

Cítíš se krásně, neboť z něho září láska. Víš, že se u něj budeš mít nádherně. Zcela tě očistí. Tvé síly se s ním obnoví. Povede tě po horských stezkách. Budeš s jeho spokojeným stádem odpočívat na zelených loukách. A večer se zvednete a dovede vás k čiré vodě, kde se napiješ. Tvá duše se ztiší a zklidní. Už ti nic nebude scházet. Už žádné bezpráví, s ním se tě bude držet spravedlnost. V den bouřky půjdeš pevně a bez rozrušení, protože On půjde před tebou a jeho hlas ti bude dodávat odvahy. Vše, co budeš potřebovat, dostaneš a spatříš krásy světa. Ne jak když jsi to chtěla vzít do svých rukou. Protivníci už nebudou zasekávat zuby do tvého hrdla, neboť je Pastýř rozežene ohněm. Už nebudeš v děsu ležet na zádech a bez pomoci umírat, protože On přijde a znovu tě na nohy postaví, zavede tě do stáda a naplní tě klid.

Všechny dny tvého života budou plné lásky ke svému Pastýři, protože si ho zamiluješ. Nikdy tě neopustí, tvá budoucnost je v jeho rukou.

Tak meč, ovce, meč, slyším totiž poblíž kroky jeho stáda, je ti nablízku, uslyší tě a najde tě.

Z BIBLE:

Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Mat 7:7

Když se díval na zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli ztrápení a zmatení jako ovce bez pastýře. Matouš 9:36

Ano, tak praví Panovník Hospodin: Hle – já sám půjdu hledat své ovce a najdu je. Jako pastýř shledává své stádo, když se mu ovce zatoulaly, tak vyhledám své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v onen temný a chmurný den. Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je zpátky do vlasti. Budu je pást na izraelských horách, při potocích a u všech osad v jejich zemi. Budu je pást na dobrých pastvinách. Na výšinách izraelských hor pro ně bude pastva, tam budou odpočívat na krásných loukách a pást se na vydatných pastvinách v izraelských horách. Své ovce budu pást já sám a nechám je odpočívat, praví Panovník Hospodin. Ztracenou vyhledám, zaběhlou přivedu, zraněnou ovážu, nemocnou posílím…Ezechiel 34:11- 16

Uzavřu s nimi smlouvu pokoje a odstraním z jejich země dravou zvěř, takže budou i na pustině bydlet v bezpečí a spát i po lesích. Učiním je i celé okolí své hory požehnáním. V patřičný čas jim sešlu déšť; požehnání bude pršet jako průtrže! Stromy v sadu vydají ovoce, země vydá úrodu a budou žít ve své vlasti v bezpečí. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin, až rozlámu jejich jho na kusy a vysvobodím je z moci těch, kdo je drželi v otroctví. Už nebudou kořistí pro pohany, nebudou potravou divé zvěři. Budou žít v bezpečí a nikdo je nevyděsí. Způsobím, že jejich setba slavně poroste. Nebudou už v té zemi trpět hladem a nebudou už snášet posměch pohanů. Tehdy poznají že já Hospodin, jejich Bůh, jsem s nimi a že oni, dům Izraele, jsou můj lid, praví Panovník Hospodin. Vy jste mé ovce – lidské ovce na mé pastvině – a já jsem váš Bůh, praví Panovník Hospodin.“ Ezechiel 34:25-31

Podél cest se budou moci občerstvit, naleznou pastvu na všech pustých návrších; nebudou hladovět ani žízeň mít, žár ani slunce neublíží jim, neboť je povede Ten, jenž je soucitný, doprovodí je mezi vodní studánky. Izaiáš 50:9-10

Zapomene snad žena na své nemluvně? Nemá snad soucit s vlastním dítětem? I kdyby však ony zapomněly přece, já nikdy nezapomenu na tebe! Izaiáš 50:15

Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život. Jan 10:11

Vložil: 7.6.2010 Václav Dobiáš

****************

Vítězství Pyrha .... řečeno slovy Járy Cimrmana

K čemu vítězství, když předseda vítězné strany vyhlašuje několik hodin po uzavření volebních místností rezignaci. Mimo jiné, jeden "dinosaurus" už odešel ( pan Mirek Topolánek) a další následují : panové Paroubek, Zeman, Liška ..... a co mě osobně mrzí ( nikomu ten pocit ale nevnucuji) i pan Cyril Svoboda. Přiznám se, že jsem poprvé v životě volil KDU-ČSL, která se do  Sněmovny ,poprvé od I. svět., války, nedostala. Proč jsem je volil poprvé ? Protože jsem pocítil, že je potřeba lidovce podpořit, aby nevypadli ze Sněmovny ! Dokonce jsem dával čtyři preferenční hlasy lidem, které buď osobně a/nebo z médií znám. Teď už vůbec nejde o komunisty, ale o zachování křesťansko demokratického vhledu do věcí veřejných ! Teď mě mrzí, že jsem je nevolil v předchozím období a to, že jsme podlehl "vábení Sirén", které říkali, že lidovci jsou s každým zadobře, v každé vládě se uplatní atd. Kdysi se dávala otázka, který had je na tři písmena. Dnes leží bývalý předseda lidovců za zdí parcely kostela v Hemži a já činím pokání ! Mohl jsem s ním sedět v jedné lavici na střední zemědělské škole.....kdybych nebyl studoval Střední zemědělskou školu v Mikulově a on v Lanškrouně. Co je platný můj kroužek u jména jeho paní, Věry Luxové ? Kdo bude hájit křesťanské hodnoty ve společnosti ? Pozoruji, tak jak se vzdalujeme od listopadu 1989, že se z naší společnosti tyto hodnoty dramaticky vytrácí . KDU-ČSL postihlo rozdělení na na pravý a levý střed přičemž hlasů se dostalo těm, kdo se sice zaštiťují křesťanskými hodnotami, ale ve skutečnosti jsou jim šuma fuk ( připomínám působení pana Kalouska na Ministerstvu obrany ČR) . Pak to byly ( ? ) nepřiměřené nároky ŘKC na vracení majetku, které získali v době mínus několik staletí a pokud bychom chtěli "spravedlnost"; museli bychom jít hodně daleko do minulosti. No nic, stalo se, že jsem podlehl některým protiargumentům, proč dříve nevolit KDU-ČSL. Teď vidím, že to byla chyba, protože ze Sněmovny vypadli ( i když nedokonalí, ale kdo z nás takový je) ochránci křesťanských hodnot. Paní poslaňkyně Šojdrová mě poslala děkovný e-mail za můj hlas proti projednávání zákona o adopci dětí homosexuálních párů. Petice obsahovala asi 15.000 podpisů a výsledkem bylo to, že Fischerova vláda návrh tohoto zákona odložila. Co s ním udělá vláda nová je ve "hvězdách". Mnozí "dinosauři" dojeli na svou aroganci moci, pýchu a neochotu na sobě pracovat. Někteří byli vykroužkováni ( "Ičko" Ivan Langr) , druzí šli nahoru ( Jaroslav Foldyna - ČSSD). Postmoderní způsob myšlení razantně vstoupil do volebního rozhodování. Přeji nově vzešlé vládě Boží moudrost a budu se za ní modlit, protože vím, že Bůh drží prst na tepu dějin.

Pro křesťany z toho vyplývá, že máme stát v "bojové pohotovosti". Je to signál k bdělosti a vyhranění svých postojů k politice. Nesmíme v ní vidět jen materiální hodnoty a hospodářský růst. Jde také o duchovní hodnoty jako jsou : čestnost, nekrást, nepodvádět, nedávat a nebrat úplatky, necizoložit, nepanovat nad druhými, ale sloužit v Boží lásce potřebným. Všecka sláva, polní tráva ....tak nějak se chce vyrovnat s odchodem "dinosaurů" . Ale jaká bude to "nová tráva" ? To zaleži i na nás, křesťanech, abychom se postavili do "mezery" za  "tu věc" a tím je kultivace společnosti, která nezapomene z jakých kořenů vzešla. Nezbývá než abychom se za hájení křesťanských hodnot v naší společnosti postavili my, "Kristovci", bez rozdílu do jaké kdo církve podle jména patří. Ať Pán dá všem křesťanům stát v Pravdě a moci Boží .....

Vložil : 29.5.2010 v 22:45 hod. Václav Dobiáš

***********

K volbám do Poslanecké sněmovny 28. – 29.5.2010

Izraelská pospolitost, za doby soudců, byla často napadána okolními kmeny. Podle tehdejších představ vítězil ten, kdo byl početnější a měl silnějšího boha. Gedeon byl po vítězství nad Midiánci vyzván k vládě na Izraelci 

Soudců 8: 22 – 23 „  Izraelci potom Gedeona vybízeli: "Vládni nám - ty, tvůj syn i syn tvého syna. Vždyť jsi nás zachránil z rukou Midiánců!"  Gedeon jim odpověděl: "Nebudu vám vládnout já ani můj syn. Bude vám vládnout Hospodin."

Gedeon odmítl stát se králem a založit dynastii. Izrael měl být, dnes bychom řekli, „ bratrským  společenstvím kmenů“ vzešlým z dvanácti synů Jákobových se společenským zřízením  „theokracií“ ( rozuměj „bohovládou“). Je založené na osobní odpovědnosti v bázni Boží, v poslouchání a respektování Boha v rámci rodových tradic. Viděl bych to jako takový „ duchovní komunismus“ V pohledu na kvalitu člověka takový „vzdušný zámek“ . Tohle se nepodařilo udržet ! Vidíme, že to nefungovalo jak mělo. Izrael byl kázněn za neposlušnost tím, že se často dostával vazalem okolních národů či kmenů. Bůh si pak vyvolil vůdce a skrze něj zasahoval. Jedním z nich byl i Gedeon. Po výzvě soukmenovců, aby založil první královskou dynastii v Izraeli odpověděl, že jim bude „vládnout Hospodin“. Jenže, jak se můžeme poučit z dějin,  Izrael se Boží vládě nepodřizoval a ideál „duchovního společenství“ vzal s prvním králem Saulem za své. 

Ovoce nevěry vůči Boží vládě v národě jsou vidět i v pokračování našeho příběhu.  Gedeon se stal vzorem, ale selhal. Místo, aby lid vedl k Hospodinu, zhotovil efod ke kterému chodil celý Izraele „ modlářsky smilnit“ ( Sd 8: 27 ). Měl hodně žen a celkem sedmdesát synů. Jedním z nich ( dnes bychom řekli „levoboček“ ) byl i Abimelech, který po jeho smrti se intrikami dostal k moci. Když vycítil podporu měšťanů z Šechem tak pozabíjel všechny Gedeonovy syny až na Jotama, který uprchl. Ten se ve chvíli, kdy byl Abimelech v Šechemu prohlášen za krále, vystoupil na hoře Gerizim se zlořečením a použil tohoto podobenství   Soudců 9 : 8 – 16a

Jednou se stromy rozhodly krále nad sebou si stanovit. Řekly olivě: Kraluj nám!  Oliva řekla: To snad mám svůj olej přestat vydávat, kterým se Bůh i lidé ctí, a jít kymácet se nad stromy?  Řekly tedy stromy fíku: Pojď ty, kraluj nám!   Fíkovník řekl: To snad mám své plody přestat vydávat, jež vynikají v sladkosti, a jít kymácet se nad stromy?  Řekly tedy stromy révě: Pojď ty, kraluj nám! Réva řekla: To snad mám své víno přestat vydávat, kterým se Bůh i lidé veselí, a jít kymácet se nad stromy?   Řekly tedy všechny stromy trní: Pojď ty, kraluj nám! Trní tenkrát řeklo stromům: Pokud mě vskutku oddaně určíte sobě za krále, pak se do mého stínu uchylte. Ale pokud ne, z trní oheň vyšlehne, libanonské cedry sežehne!  Nuže, zachovali jste se oddaně a čestně,……“  

Můžeme říci, že v  otázce ideálu Boží vlády nad Izraelem se zachovali hanebně a stejně tak pochybili i vůči Gedeonovi a jeho domu. Podívejme se na ono podobenství. Vyvstávají z něj dvě zásadní aplikace    

1. Žádný pořádný strom se nechtěl vzdát své role a významu ve společenství stromů. Měli svůj naplněný život a obětovat se a kymácet se nad ostatními a koukat jak plodí své ovoce se jim nechtělo. Měli své jisté, každý byl svým způsobem významný a přínosný pro život této zvláštní pospolitosti ( rozuměj stromů).  

Politika, být poslancem, má být službou ostatním občanům hraničící s obětí. Pokud se jde do politiky s cílem zbohatnout, uspokojit touhu po moci nad druhými nebo z jiných, nízkých popudů,  je to špatně . Ať jsou zvoleni ti, kdo chtějí sloužit k obecnému prospěchu a ať za to mají i slušné peníze 

2. Špatný charakter trní se projevil tím, že vyhrožoval a škodil ostatním stromům . Vidím v tom dvě věci. Za prvé : Pýcha ! O nějakém stínu trní pro stromy se nedá ani mluvit. Vemte si keř a porovnejte ho  např. s libanonským cedrem ! Za druhé : Touha po moci ! Cituji volební proslov trní :  „Pokud mě vskutku oddaně určíte sobě za krále, pak se do mého stínu uchylte. Ale pokud ne, z trní oheň vyšlehne, libanonské cedry sežehne!“. Trní nemá  co nabídnout, jen výhrůžky. Společenství stromů nijak nespojovalo, naopak. Vytvářelo napětí mezi těmi užitečnými. Ti, kdo měli převzít odpovědnost za společenství stromů ( rozuměj „ za stát“ ) tak neučinili a nezbylo, než se podřídit tomu, kdo na to nemá !   

Abimelech později skončil špatně. Začal vyzabíjením svých nevlastních bratří a pak byl sám zabit a v „politice“ nic nedokázal  ( Sd  9 : 55 – 57 )

Dobře, kandidátky jsou sestavené mimo mě. Můžu zvolit stranu a  můžu zakroužkovat čtyři kandidáty, kteří dostanou preferenční hlasy. Nevím, kdo z nás tyto kandidáty zná osobně. V drtivé většině odhaduji podle stáří, vzdělání, profese a zaměstnání. Je tady výrazný vliv tzv. „šedé zóny“, která často tahá za nitky a poslanci hlasují podle lobistických zájmů nejen podnikatelských skupin, ale i podle lobistických zájmů vlastní strany. Jejich osobní rozhodování je často právem jen papírovým.  Tak proč se scházet a modlit se za volby ?

Nevím, zda na kandidátkách stran jsou ti, kteří už byli přínosem pro společnost ( ještě jsem je nečetl) . V našem podobenství jsou to olivy, fíky, vinná réva. Zkušenost posledních dvaceti jedna let demokracie nás přivádí k pesimismu, že nevíme „koho volit“. Nechci abychom ve sboru říkali lidem koho mají volit. Nechci manipulovat s vaším svědomím a svobodnou vůlí. Ani vám neřeknu, koho budu volit. Vím ale koho volit nebudu ! Ne z pomsty za to, že mě „vedoucí síla ve společnosti“  nepustila v roce 1975 studovat Vysokou školu zemědělskou v Brně. A to ani na neatraktivní obor, kdy do naplnění ročníku zůstala dvě volná místa a já přitom v pohodě udělal přijímačky. Ne z pomsty, ale z principu ……

Můžeme se modlit ve víře, že nakonec dáme hlas straně a lidem v ní, kteří nemají špatný ideál modelu řízení státu a nestaví se proti Boží etice a morálce. V čem můžeme mít jistotu je to, že z trní se může stát libanonský cedr !  Už jsme to z Boží milosti sami na sobě prožili. Uvěřili jsme a měníme se do Božího charakteru …… i ti poslanci mohou uvěřit a stát se Božími dětmi. Nebo se alespoň otevřít hlasu svědomí, které je Božím darem pro každého člověka. Bůh může proměňovat jejich osobnostní profil jako proměňuje nás do svého obrazu.

1 Tim. 2:1-4  „ Především prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, za krále i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti. Tak je to správné a milé našemu Spasiteli Bohu, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy“

Takže vážení, vysoce postavení ! Budeme se za vás modlit, abyste došli spásy v Kristu protože chceme vést „klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti“. Tím by došlo k proměně českého národa a jeho směřování k Bohu. A povolební koalice ( bez které se zřejmě nová vláda neobejde) by se měla řídit prostou zásadou

Fil.2: 3 „ Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe“ . Že to je „ vzdušný zámek „ ? Možná, ale já mám víru na obrat k lepšímu i v oblasti politiky. Ale to vyžaduje, aby česká Církev pozvedla svůj hlas …..

Vložil: 19.5.2010 Václav Dobiáš

*************

J E Ž Í Š I

Ája mně poslala vyznání Bohu. Můžete si ho otevřít v níže uvedeném odkaze ....JEŽÍŠI.doc (26,5 kB)

Vložil: 16.5.2010 Dobiáš Václav 

***********************

 Nejsi jako Kuba?

napsala Alena Svobodová

Kapka vody … sotva se pěkně zaoblila, ještě kousek vody přijala a … kap … už letí … Letí … letí dolů z oblak. Mráz nad obzorem ji zastihl až rozkvetla v malou tichou vločku. Padá … a padá … až nad vesnici … až nad dům … a na klice jedněch starých dveří zapadla mezi stovky dalších.

Cvak. Otevřely se dveře. Chumelenice ještě zesílila. Muž s batohem na zádech vyšel z domu na cestu. Vydal se rychlým krokem po kraji vozovky.

Stmívalo se.Vedle jeho levé nohy cupital na vodítku malý krátkosrstý pejsek. Mráz a vločky ho hnaly kupředu. Potkávající se auta zpomalila, pán udělal krok stranou do závěje a pejsek s ním.„Tak pojď, jsi hodný, Kubo.“ Vykročili opět do vozovky. Když vyšli kopec a dostali se za velkou zatáčku, kousek za mohutnou lípou se pán zastavil.Podíval se k nedalekému statku. Mívali tam majitelé vlčáka.Pán poodešel k sousednímu parkovišti. Pejsek poslušně s ním.„Ty počkáš tady, Kubo.“ A přivázal ho k ceduli s nápisem parkoviště. „Zůstaň.“ Podíval se na psa a zmizel za břehem cesty.

Vločky dál padaly, vítr silně foukal, mráz jemnými chloupky pronikal do psího tělíčka.Vítr nesl celým údolím vití malého Kuby.Kubu v jeho dětství původní majitel vyhodil z auta, takže dobře věděl jaké to je být opuštěn na ulici. Pod touto strašnou vidinou pes propadal strachu víc a víc.Když se pán vracel ze statku a uslyšel ten hrozný štěkot, rozběhl se s domněním, že se tam Kuba pere s nějakým jiným psem.K jeho údivu Kuba jen seděl u značky a klepal se zimou.

„Kubo, proč tak vyvádíš?“ Pes vyskočil a oblízl pána. Pán ho odvázal, vzal do náruče a konejšil. „Já tě tady přeci nenechám.“

Pak se vydali na zpáteční cestu.Pes běžel jak o závod, jen aby se nemusel vrátit na to místo. Večer ještě před ulehnutím do postele, pohladil pán psa a přikryl ho dekou. Zadíval se na něj a řekl:

„Já bych tě, Kubo, nikde nenechal.“

Pak se podíval kousek za psí pelech, byla tam zapadlá nějaká kniha. Otevřel ji a přečetl kousek řádku, tam stálo: …Nenechám tě samotného a neopustím tě. Praví Bůh.   Za oknem se dál snášela dál jedna vločka za druhou.

Vložil: 11.5.2010 Václav Dobiáš

************************

TÁTO ....

                              osobní vyznání, napsala Alena S v o b o d o v á

Můj milý táto,

dnes slavíš další narozeniny tvého života.

Vzpomínám na dětství, když jsi byl ještě mladý a my jsme byli malými dětmi. Nedosáhli jsme ti ani do pasu. Ty jsi nás často bral za ruku. Vzhlížela jsem k tobě jako ke své jistotě, ani netušíš, jak neochvějně můj život stál na tobě. Když ses radoval, tancovala jsem. Když ses rozklepal strachem, můj svět se oklepal v základech. Ani trochu nepřeháním pokud řeknu, že jsi pro mě společně s mámou byl vším. Dopodrobna jsem studovala výraz tvé tváře. Když ses ty měl dobře, pak i já. A když ses zlobil, nebo trápil, strádala jsem. Tenkrát kdybys mě opustil

 Advent a Vánoce nejsou jen dlouhý noce.....

Latinské „adventus“ znamená „ příchod “ . Je začátkem liturgického roku a přípravou na Vánoce. Původně šlo o řecké slovo „epifaneia“ tj. „zjevení“. Takto se označoval příchod božstva do chrámu nebo návštěva krále

Období čtyř adventních nedělí vrcholících svátkem Narození Páně ( 25.12) má svou krásnou tradici. Co rodina, to trochu jiné zvyky. Prožívání svátků má své nezastupitelné místo v našem životě a k němu patří. V úvodníku chci ukázat na jejich duchovní význam

Prorok Izaiáš napsal, cit. „ Potěšte, potěšte můj lid," praví váš Bůh…….. . V rabínské literatuře je výrazem „potěšení“ označována „mesiášská doba“. Doba, kdy přijde Vykupitel a vysvobodí porobený Boží lid ( Izrael). Mesiáš se ujme vlády a začne všeobecná prosperita. Proroctví zaznívá v době, kdy je Izrael v babylónské zajetí a Jeruzalém je „město duchů“. Zůstala v něm hrstka starců a někteří z těch, kdo vyplenili co zůstalo z válečné kořisti Nebúkadnesara. Lišky tam dávají „ dobrou noc“ !

Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy. Pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně. I zjeví se Hospodinova sláva …..“Judští zajatci vídali, jak Babylóňané okázale připravovali a zdobili silnice, kudy se ubíralo procesí bohů anebo vítězné vojsko v triumfálním průvodu. Demonstrovali celému světu svou moc ! Proto velmi dobře rozuměli dalším slovům uvedeného proroctví "

Bylo to slovo naděje, že jejich úděl bude změněn. Vidí sami sebe jak připravují a zdobí cestu pro Hospodina, svého Boha. Jeho sláva bude zjevena zrovna tak, jak byli zvyklí vídat u babylónských bohů. Cesta půjde pouští, hory a pahrbky budou srovnány …..   Hospodin provede svůj lid bez problémů ke svobodě, k novému začátku

Z historie víme, že se Izrael vrátil do své země a obnovil Jeruzalém včetně chrámu. Byl vyveden z područí Babylóna. Boží sláva byla zjevná celému světu…   Lid, který přijal potěšení od Hospodina, je symbolicky označen jako „Sijón a Jeruzalém“. Jde o místa, která si vyvolil Hospodin ke zjevení své slávy a moci  

Iz.40: 6 „Vystup si na horu vysokou, Sijóne, který neseš radostnou zvěst, co nejvíc zesil svůj hlas, Jeruzaléme, který neseš radostnou zvěst, zesil jej, neboj se! Řekni judským městům: "Hle, váš Bůh!“

Neměli si to nechat pro sebe ! Jejich úkolem bylo zvěstovat, že Bůh je na svém místě. Že se nad nimi smiloval a zachránil je. Začíná nová éra, život ve svobodě. Nemá nést radostnou zprávu šeptem a v utajení !  Sijón a Jeruzalém ( rozuměj judští navrátilci ze zajetí) mají zesílit svůj hlas ! Má jít na vysokou horu, aby se volání neslo do dálky a bylo slyšet

Mají předat radostnou zprávu ostatním judským městům. Bůh není poražen a je mocnější než všichni babylónští bohové. Nezapomněl na své vyvolené, nezřekl se jich a zasáhl v jejich prospěch. Stal se radostí a novou životní silou pro hlasatele blahé zvěsti

V tomto proroctví vidím duchovní význam Vánoc. V osobě a díle Ježíše Krista Bůh přijímá za svého každého, kdo v něho věří. Jestliže to doposud nebylo ono, jestliže selhali všechny naše snahy žít ve vnitřní svobodě, tak teď přichází naděje

Přichází potěšení …..nejprve jako malé dítě v jesličkách, v náruči své matky a péči rodičů. Pak jako Syn člověka, který vysvobozuje zajaté, slepým vrací zrak, propouští zdeptané na svobodu a vyhlašuje milostivé období

Začalo to jesličkami a skončilo to na kříži ! Ale ne tak docela. Zmýlená neplatí. Pokračuje to dál i když je oslavený Ježíš na trůnu v nebesích, na místě, které mu právem patří. Posílá svého Ducha, Ducha Kristova …. a ten kdo ho nemá, není Jeho !

Proto volám zvýšeným hlasem, stojíc na vyvýšeném místě, ba co víc, doslova řvu :  

Podívejte se do jesliček pořádně. Je tam váš Bůh, který se stal Spasitelem ! 

Tam je ten, kdo nás uvádí do svobody duše i těla. Ve chvílích, kdy se otřásají naše lidské jistoty, bude tím neotřesitelným základem naší víry. Je to ten, kdo osvobozuje ze všech vnitřních zranění, napravuje mezilidské vztahy proměňováním naší osobnost do svého obrazu. Bůh umí milovat a kdo v Něho věří bude umět milovat Boží láskou druhé….. svět kolem nás se začne pomalu měnit …… sláva Bohu na výsostech ! A k tomu si dejme klidně pořádný kopec bramboráku se smaženým kaprem, předejme dárky milým a blízkým. Užijme si svátků vánočních, tak jak chceme a umíme. Proč ne ! Tradice a duchovní odkaz těchto svátků můžou a mají jít ruku v ruce

Je tady advent a ten říká, že přichází Král králů a Pán pánů do našich domovů, do našich srdcí. Toužíme po Jeho vládě v našich životech . Jsou tady Vánoce a oslava narození, slovy koledníků, Krista Pána. Je to skvělý, protože Bůh na své stvoření nezapomněl a nezapomíná ani dnes

Václav Dobiáš 9.12.2009 

**************

Zážitek z teletníku

V týdnu jsem otevřel vrata do jednoho teletníku a ze všech stran se ke mně seběhly kočky ! Bylo jich tam asi dvacet. Protože si s nimi rozumím, tak jsem jim vysvětlil, že nic nemám, co bych jim dal k snědku. Nevypadaly na to, že by strádaly. Obsluha musí mít k nim kladný vztah, v misce byly zbytky granulí a mléko se nosí z nedalekého chovu. Měřil jsem stáj atd. a když sem se vracel, nikdo z nich ke mně už neběžel. Viděl jsem matku jak kojí své koťata. Kočka trpělivě snášela boj koťat o výhodnou pozici u prsu a držela jak petlice. Vůbec jí nevadilo, že je fotím .....byl to zážitek.

Hned jsem si vzpomněl na Stvořitele : Díky Pane za výbavu, kterou jsi dal svému stvoření. Uvědomil jsem si, že Bůh na mně nikdy nezapomene, stejně jako matka nemůže zapomenout na své dítě ........

Iz.49: 14 16 "  Sijón říkával: "Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul."Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále"

Vložil: 31.10.2009 Václav Dobiáš

**********************

POZOR,POZOR,OZNAMUJE SE LÁSKÁM NAŠIM ......

Pardon, parafrázují název jednoho českého filmu ..... bude se mazat ! Kapacitu máme do 1000 MB, zaplnili jsme k 23.10.2009 celkem 997 MB a kupovat další prostor se nám nechce.  K 23.10.2009 bylo tento měsíc staženo 5.695 MB . Díky za návštěvnost.

Je to hořký, ale patří to k životu. Začnu mazat zejména "velkokapacitní příspěvky" tzn. zvukové záznamy od nejstarších k mladším. Texty tam necháme zatím tak jak jsou, ale pryč musíme dát nějaké fotky a soubory v mp3. Takže se pokusím udržet do 1.11.2009 stávající rozsah a pak to radikálně vymažu. Nebojte, budou další, aktuální příspěvky. Všichni pravidelní návštěvníci, náhodní surfaři i odpůrci stahujte co to dá neboť brzy některé věci nebudou ----- leda na vyžádání  na mejlu va.dobias@iscali.cz .

Vložil: 24.10.2009 Václav Dobiáš

 HINDUISMUS - I. a  II.

Úvod prvního dílu :

Jeho filozofickým základem je světový názor, který se nazývá pantheistický monismus . „Monismus“ = „ ¹⁾ nauka o Jednom“ a „²⁾ pantheistický“ znamená  „ všeobjímající“ , „všeobecný“ . Jde o víru v Universum, ono Jedno, které je přítomné v každé molekule a částečce ve vesmíru

Vše podléhá koloběhu zrození a zanikání, které se týká i samotného boha. Hinduismus je nauka, která je představitelkou širokého proudu různých vyznání . Dá se říci, že i buddhismus (minimálně některé odnože) vychází ze základních tezí hinduismu. Tím nám vynikají tato hlavní a největší náboženství světa : křesťanství, judaismus, islám, hinduismus a na jeho okraji stojící buddhismus, polytheismus a světové sekty ( např. Církev sjednocení s vůdcem Mun Sunem a další ) ......celý text je v nabídce " VYUČOVÁNÍ"

Úvod druhého dílu :

Nečel jsem korán, ani védy nebo jiné náboženské knihy. Četl jsem pouze Bahagvadítu. Dalo mi to dost sebezapření ( náročný text) a potřebujete k tomu výkladové vložky překladatele. Na druhé straně trochu znám Bibli. Tam se dovídám , že pravda není produkt subjektu ( např. filosofických úvah) . Tou pravdou je sám Bůh . Pravda je duchovní bytost - Stvořitel . Není neosobním Jsoucnem do kterého se nořím a tím poznávám pravdu.

Ježíš řekl :“ Já jsem cesta, pravda i život“ . Nakonec, může být jen jedna pravda. Nemůže být více „pravd“. Věřím, že tou jedinou pravdou je Bůh, který má Krista. Neučí jakou cestou se dát na vrchol hory tzn. k poznání Boha. ON sám je tou cestou. Křesťané věří v Něj a tím pádem nachází i cestu k Bohu.  Jedním ze základních rozlišovacích znaků pravdivosti a pravdy Boha je zpráva o vzniku světa.........celý text je v nabídce " VYUČOVÁNÍ"

Vložil: 18.10.2009 Václav Dobiáš

Zamyšlení nad esejí Václava Bělohradského " DOBA RATZINGEROVA"

Dnes ráno jsem četl článek Václava Bělohradského, uveřejněného ve čtvrtečním právu ( 15.10.2009) s názvem „ DOBA RATZINGEROVA“. Známý filosof žijící v Itálii v něm rozebírá některé aspekty papežovy výzvy směrem k Evropě. Benedikt XVI. vidí potřebu návratu ke svým kořenům tradice, která je založena na zjevené pravdě křesťanství. 

Václav Bělohradský píše ……..

Z hlediska Ratzingerova obratu k tradici je sekularizace pojata jen jako ztráta náboženství, a tím i identity. Jako nihilismus, který ohrožuje budoucnost Evropy. Na druhém vatikánském koncilu (1962–65) se církev otevřela, pokusila se vyrovnat s moderní společností, postavila živé společenství věřících nad církevní hierarchii, prolomila ochranné kordony kolem klíčových slov křesťanství. Program papeže Ratzingera je opačný: ukončit kritickou sebereflexi křesťanství a ochranné kordony kolem křesťanských pravd obnovit.

Protestantští teologové jako Bonhoeffer, Tillich, Bultman nebo Cox (v Česku filosof a teolog O. A. Funda) prolomili pojetí sekularizace jako úpadku a pojali ji naopak jako „dobu dospění lidstva“. V sekularizované společnosti člověk už nemůže přijmout některé náboženské pravdy bez odporu svědomí ve smyslu Husova:

„I kdyby mi to tvrdil celý svět, já, maje rozum, jaký nyní mám, nemohl bych to připustit bez odporu svědomí“

Ano, maje rozum, který užívám nyní, ve věku elektřiny a páry, nukleární bomby, biotechnologií, kritické analýzy Bible, svitků od Mrtvého moře, psychoanalýzy a sociologie

Sekularizovaný člověk už nemůže „věřit čestně“ tomu, co je v křesťanství jen náboženskou tradicí

Ratzingerův boj proti každému pokusu relativizovat tradici na základě rozumu a svobodné vůle občanů je fundamentalistický

Ratzingerova církev vyhlásila, že o „hodnotách se nejedná“, že je nutné je přijmout jako danou tradici, jejíž kritika by ohrozila naši identitu. Skutečný důvod této nové agresivnosti katolické církve je zřetelný: boj s islámským terorismem a příliv islámských přistěhovalců prudce zvýšil v Evropě poptávku po identitě: církev nabízí „křesťanskou tradici“ jako nejpevnější oporu identity Evropy a odměnou za to chce privilegované postavení. Taková strategie může být úspěšná, jen pokud trvá „velké prázdno“, vyvolané přehnanou poptávkou po identitě: kritická evropská kultura není přece postavena na obraně tradic, ale naopak na emancipaci člověka od tradic, které ho svazují, od všeho, co je jen lokální a omezené

Papež Wojtyla se narodil jen třicet kilometrů od Osvětimi. Jako nekatolík jsem v jeho kněžském pojetí papežství vždy cítil tuto otázku: Můžeme po Osvětimi věřit v křesťanského Boha „bez odporu svědomí“?

Papež Ratzinger se narodil v bavorském Marklt am Inn, ale jen  šestnáct kilometrů od rakouského Braunau, rodiště Adolfa Hitlera. V jeho pojetí papežství je náboženství jedinou obranou před novými Hitlery, protože staví některé hodnoty nad „relativizující“ hru argumentů pro a proti a mimo kompetenci demokraticky zvolených vlád
 

Dějiny dvacátého století ukázaly, že náboženství je nepevnou obranou demokracie. Jedním z důvodů je samo technologické prostředí, v němž stále větší části světa jsou předmětem lidské volby. Ta musí být zdůvodněna a důvodů se nedostává

Ani křesťanská tradice, ani osvícenský rozum neumějí přesvědčivě zdůvodnit konstrukci atomových bomb či přepisování genetického kódu živých organismů. Udržitelnost (biologická, sociální, politická) technicky realizova(tel)ného je stále problematičtější. Pojmy jako příroda nebo mravní zákon nejsou „věčné pravdy“, ale patří vždy do nějaké historické tradice a ty všechny jsou dnes stejně vyprázdněny

Je ctností sekularizovaného člověka, že „maje rozum, který nyní užívá“ odmítá věřit, že řešením jeho krizí by mohl být návrat k tradicím

Tolik výběr z myšlenek Václava Bělohradského ………

             Tenhle článek mě oslovil a dovolte mi k němu říci nějaké poznámky

Nejprve k pojmům pro ty, kdo si s nimi neví rady . Sekularizace je proces kdy společnost přechází od náboženství k vlastnímu pohledu na svět. Bůh je odsunut na vedlejší kolej. Nihilismus je filosofický směr, který se dá stručně nazvat heslem „ ztráta významu“ 

Autor se kriticky staví k postoji Benedikta XVI. a vzpomíná na Jana Pavla II. Je jednoznačné, že Evropa má křesťanské kořeny. Platí heslo : Rozděl a panuj ! Můžeme vidět jeho účinky v dnešní, sekularizované společnosti. Postmoderní postoje humanisticky laděných občanů Unie historickou jednotu mělní a mělní. Místo homogenity heterogenita !

Naproti tomu ( také zmiňovaný) islám se šíří Evropou v pevném jednolitém šiku držící prapor své tradice vysoko. Muslimové mají z křesťanské víry legraci. Vidí a slyší ! Je a bude to čím dál tím větší problém v té naší globalizované, malé , „střediskové“ …..   „ Entropě“.

Co s evropskou společností ve které selhává křesťanská tradice. A to nejen v převážně katolických zemích, ale i zemích, kde má tradici protestantismus. Doporučuji následující :

„ Začněme  brát Boha vážně“

Ponechme si z křesťanské tradice, ať už z katolického nebo protestantského světa,  to dobré,   živé a oslovující a pojďme společně přisoudit Bibli autoritu, kterou má mít. Jde o Boží slovo, je to taková vizitka Boha, kterou se nám představuje. Musíme se vrátit úplně na začátek, kdy o Letnicích byl vylit Duch svatý a narodila se Církev Boží. Kdy měli věřící víru uloženou hluboko v srdcích a bez tradice. Proměňovala jejich životy, byla to víra všedního dne založená na Boží milosti a Jeho proměňující moci. Tak jak doba pokračovala, na víru se nabalovala tradice, více či méně dobrá a oslovující. Nechme historii historií, tu už nezměníme ! Ale můžeme se z ní poučit

Můj návrh zní : Nechme si z křesťanské tradice to dobré, přidejme k ní osobní vztah s Bohem, víru v Boží slovo ( Bibli) a nechme se Duchem svatým proměňovat do Božího obrazu. V oblasti víry méně planého filozofování, všelijakého mudrování a postojů vyjádřených lapidárně otřepanou frází „   já si myslím „ . Před Bohem více pokory. Živá víra je něco jiného než víra tradice. A ta nám chybí ……

Kazatel 5:1  „Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem; vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova“ 

Vložil 16.10.2009 Václav Dobiáš

Živé nahrávky chval z našich setkání pro povzbuzení a naplnění Boží přítomností ......

Teď do úvodníku něco nezvyklého ..... pár písní k Boží chvále
Milujeme ač nevidíme.mp3 (4,9 MB)
Tvoje krev.mp3 (2,4 MB)
Tvůj plamen.mp3 (2,3 MB)
Vyvyšuju Tebe,Pane.mp3 (5,1 MB)
Immanuel.mp3 (2,8 MB) 

Trochu si zvuk nastavte na eqvalizéru přehrávače a běžte do toho .....zpívejte s námi z plna hrdla k Boží oslavě

Vložil: 28.9.2009 Václav Dobiáš

KONEC CHOVU DOJNIC, KOČKA A VYŠLAPANÉ SCHODY NA KÚR !!!

V pátek ( 9.10.2009) jsem prožil zvláštní den. Přijel jsem do jedné zemědělské akciové společnosti na kontrolu a nebylo co kontrolovat. Na středisku nebylo ani jedno zvíře. Chov byl zlikvidován. Ponechme příčiny příčinám. Jednou z nich byla i situace na trhu s mlékem. Je to zvláštní pocit přijít na místo, kde bylo kolem 300 dojnic, telata a ošetřovatelé. Kde to žilo každodenním rytmem života a teď ? Z mlžného oparu sychravého podzimního dne proti mně vyjely dva traktory s posledními balíky slámy. Nádvoří před kravínem bylo pečlivě vymyté a beton byl popraskaný jako vyprahlá půda. Senážní jámy plné krmiva, které nemá už kdo žrát. Vystoupil jsem z auta, ale neměl jsem odvahu se podívat dovnitř. Od roku 1977 ten provoz znám a nechtěl jsem vidět prázdné stáje natož se potkat s lidmi, kteří tam někde vevnitř ještě něco dělali

Od vedlejší stáje ke mně přicházela černá kočka. Sedla si doprostřed vozovky, složila packy pod sebe a koukala na mě. Co tam teď bude dělat ! Mléko už od personálu nedostane a ani občas nějaké zbytky od svačiny nebo granule, které někdy zaměstnanci koupili. Nečeká jí pěkná budoucnost i když se kočka dokáže o sebe postarat, ale jak dlouho ?

Zachvátil mě pocit zmaru a pomíjivosti. Situace, kdy jsou likvidovány chovy dojného skotu, vznikla lidských sobectvím. Někdo začal bohatnout na zemědělských komoditách. Možná to bylo několik lidí globalizovaného světa, kdo zbohatl o nějakých pěkných pár miliard korun. Někomu z těchto hráčů na trhu zbyl „černý Petr“. Naopak, o pěkných pár miliard korun přišel. Ale tomu to nijak nevadí ! Pořád mu jich zbývá na kontě dost a nakonec …..víc jak pět řízků denně beztak nikdo nesní, tak o co gou ! Co na tom, že předčasně zemře tisíce zvířat . Co na tom, že tisíce lidí přijdou o práci. Dobytek si mohl ještě několik let užívat spokojeného života a takto je předčasně utracen na jatkách. Ne, zemědělci za to nemůžou a dělají to s pláčem. Oddalují ukončení chovů jak to jde; i na úkor vlastního majetku. Ale to nejde donekonečna. Říká se tomu „volná ruka trhu“. Trh začal rozhodovat i o životě tvorů

 Ř 8: 6a „Dát se vést sobectvím znamená smrt …..“

Člověk nese odpovědnost za správu stvoření. Je korunou tvorstva, obdařen rozumem. Ve své roli selhává po celé věky. Vždy to má jinou barvu. I tohle je jedna z podob hříchu ! Stál jsem v mlžném oparu na místě duchů. Vítr si pohrával se zvadlými listy a kočka dál seděla na vozovce a koukala na mně. Neměl jsem jí odvahu ani vyfotit ani k ní přijít a vzít si jí domů. U nás už jednu kočku z kravína máme

 Ř 8: 19-22 „ Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu“

Stvoření bylo vydáno zmaru naší vinou ! Začalo to už v Ráji, kdy první lidé zhřešili a uvedli všechno stvoření na zemi do pomíjivosti. Vstoupila na scénu smrt a je naší denní součástí. I ta zvířata vyhlíží konec tohoto věku ve kterém se umírá také zbytečně a předčasně. Jednou tomu nastane konec. Teď je život provázen „porodními bolestmi“, ale jednou skončí a nastane vláda ve které utrpení a zmar nebude mít místo. V té chvíli vezme věci do rukou Stvořitel a ne člověk. My jsme selhali na celé čáře. Spravedlivý společenský řád prostě nevybudujeme

Večer byla zkouška z našimi katolickými přáteli v kunvaldském kostele. Budeme společně zpívat na posvíceneckou neděli při bohoslužbě. Na kúr vedou úzké, točité, kamenné schody. V nejširší části jsou vyšlapané od lidí, kteří mnoho desítek let stoupali nahoru. Na kúru je vyšlapaná prkenná podlaha. Od lidí, kteří tam mnoho desítek let zajišťovali průběh bohoslužeb. Stáli jsme na místě u okna a zkoušeli písně. Přes okno jsem viděl hroby lidí, kteří před mnoha desítkami let do toho kostela chodili……..

Ten večer na mně padla taková nostalgie. Má to všechno ještě nějaký smysl ? Stará se ještě Bůh o své stvoření ? Nenechal nás na pospas ať si to tady vedeme jak chceme ? Prázdné stáje, kočka kterou nečeká nic dobrého, protože to dobré už skončilo a nebude a pohled na vyšlapané schody …… z dobrého pískovce a dobře udělané. Jako nějaké schody do nebe…..

Iz. 49:13 – 16 „  Plesejte, nebesa, a jásej, země, ať zvučně plesají hory, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, slitoval se nad svými ujařmenými! Sijón říkával: "Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul." Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, ¹⁾já na tebe nezapomenu. Hle, ²⁾vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále“

Bůh nás nikdy neopustí ! Nezapomene na nás v tom oceánu mléčných drah a stvořených světů. Dal nám to nejdražší co má – svého Syna. Ježíš umíral za naše hříchy abychom nemuseli podléhat zmaru a pomíjivosti. V Něm máme věčný život, který začal a už neskončí. Každý člověk může k Němu přijít. ON nikoho neodmítne a dá životu nový smysl, nový směr. Můžeme už teď, vírou v Krista, vstoupit do Božího království. Být pod Jeho vládou a žít jinak. Už nemusíme být na sebe zlí ! Nevím jak by to vypadalo na světě, kdyby byli všichni věřící. Možná bychom se přiblížili zpět k Ráji.

Vložil: Václav Dobiáš

  ISLÁM - "lidstvo nemá žádná práva, jen povinnosti"

 Muslimové (stoupenci islámu) říkají, že vztah mezi člověkem a Bohem je vztah otroka a pána. Služba Všemohoucímu musí být dobrovolným činem, jenž je pak odměněn odpovědností k tomuto světu.

Islámské hnutí vzniklo v Arábii v 17 stol. „ Uvěřili jsme v Boha i v to, co seslal nám a co seslal Abrahamovi, Izmaelovi, Izákovi,Jákobovi a kmenům, i v to, co bylo dáno Mojžíšovi a Ježíšovi a prorokům od Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a vůle Jeho jsme odevzdáni „ Korán 3.84

Zakladatel „ ummy“ Muhammad se narodil v druhé pol.6 stol. po Kr. pravděpodobně v r. 570 po Kr. Umma = název pro oblast náboženství, společných hodnot a zájmů. Podle Koránu je ummou každá náboženská obec. Je to jako v křesťanství „společenství svatých“. 

Muhammad se ve čtyřiceti letech stal náboženským reformátorem. Hledal hlubší duchovní zkušenost již od mládí meditováním v jedné jeskyni poblíž Mekky. Jednou zaslechl hlas, že je Božím poslem. Postava kterou viděl na obzoru měl být anděl Gabriel a říkal mu „Přednášej“ nebo „čti“. On číst neuměl. Tato zjevení míval až do konce života. Anděl Gabriel je anděl – zvěstovatel Koránu. Nashromážděným poselství se říkalo „recitace“ – recitoval osobně Muhammad a i jeho druhové. Začalo vznikat písmo – Korán. Je to sbírka jednotlivých vnuknutí . Nakonec byl Muhammad vyzván, aby se stal prorokem ( kolem r. 610 ) . Hlavní bod víry bylo odevzdání se jediném pravému Bohu, který již dříve promlouval k Mojžíšovi, Ježíšovi a prorokům. Nové náboženství dostalo název ISLÁM = „odevzdání se „ a tomu kdo se odevzdal a podrobuje se Koránu se říká „muslim“

V r. 622 se Muhammad přestěhoval z Mekky do Medíny ( vzdálenost asi 500 km ) . Muhammad zemřel v r. 623 . Zanechal své stoupence, kteří se nového náboženství ujali a začali ho rozvíjet a do dnešní podoby.

Stručný obsah základního učení islámu

Korán svými výzvami k úvahám o vlastní budoucnosti v poslušné službě Bohu nepřestává ovládat a učit věřící i dnes

Příběh islámu, jak jej chápou muslimové, vychází z Koránu. Korán učí, že Bůh stvořil nebe i zemi, že je je­diný a nestvořený, že jeho rozhodnutí vykonávají andělé a s lidmi komunikuje prostřednictvím prorockého vnuk­nutí. Bůh dávným prorokům svěřil poselství spravedl­nosti, milosrdenství a posledního soudu, po němž bude následovat spasení v ráji pro věřící a ohnivé zatra­cení v pekle pro nevěrce. Boží spravedlnost zmírňovaná soucitem si žádá, aby poselství oznámil všem lidem. Ze všech lidských společenství je Arabově obdrželi jako po­slední a byli pověřeni úkolem získat pro islám všechen lid. Korán nazývá obec muslimů (ummu - kterou v době zjevení tvořili arabští monoteisté ( víra v jednoho Boha ) řídící se Muhammado­vým učením ) - "nejvnitřnější obcí" vyznačující se vyváže­nou umírněností a vědomím vlastní odpovědnosti slou­žit jako vzor pro obec muslimů, která bude v budoucnu neustále růst i za hranicemi Arábie.

Korán často vyzývá k tomu, aby lidé přemýšleli o pro­jevech Boží prozřetelnosti: v přírodě - v koloběhu života rostlin a živočichů a pravidelných drahách nebeských tě­les, v dějinách - v zázračném vysvobození spravedlivých a zaslouženém potrestání zbloudilých v arabských, ži­dovských a křesťanských tradicích. Neustále se opakují­cím tématem je nevděk lidí za požehnání, jehož se jim dostalo. Výraz, jímž se v Koránu označují "nevěrci", má spíše význam člověka nevděčného než člověka, který ne­věří rozumově. S člověkem, který s úžasem a vděkem ne­děkuje za to, co získal bez námahy či doprošování, je ně­co od základů špatného. Takový člověk nebere Boží po­žehnání na vědomí, či jak říká Korán, je "zakrývá" nebo "tají", a tak se připravuje o radost z úzkého spojení se Stvořitelem, jež je jeho nezadatelným právem.

V jádru tohoto pojetí vděčnosti versus nevděčnosti je dobrá zpráva Koránu, že při stvoření Bůh obdařil lid dobrou povahou a vybavil jej pravým náboženstvím, kte­ré lidem umožňuje prožít plný život prostřednictvím úz­kého spojení s Bohem na tomto světě i ve světě příštím

Každý člověk je nábožensky založený, stvořený a obdaře­ný „fitrou“ = "zdravým jádrem", která je jakýmsi vnitřním řízením a cestou k Bohu. To je naše "přirozené" nezada­telné právo. Ale lidé jsou též bytosti kulturní a Bůh jim dovolil, ba přímo nařídil, aby se účastnili tvorby smyslu pozemského života a byli pány všech ostatních stránek stvoření.  Korán lidského "pána" označuje za chalífu = "ná­městka" nebo "zástupce" Boha na zemi. Nábožensko­-političtí vládci islámské říše proto v prvních stoletích is­lámu dostávali titul chalífa.

Chalífové a jejich úřad se na­konec neosvědčili, ale pojem Božího chalífátu nadále přetrvává a znamená, že každý muslim se zavazuje, že bude ve svém životě vládnout podle svých možností, schopností a znalostí tak, jak se to líbí Bohu

Spokojit se s naší horší stránkou, odchýlit se od toho, co nám Bůh nadělil v podobě našich přirozených schop­ností a vzdát se privilegovaného přístupu ke zjevením v podobě Koránu nebo Písem, jež mu předcházela, zna­mená dopustit se mravní i rozumové chyby

Zkrátka a dobře – Korán přináší dobrou zprávu o tom, co jsme, odkud přicházíme a kam je nám jako věrným služebníkům Božím kázáno jít

PILÍŘE ISLÁMU

( vyznání, přiznání se k víře )

a) ŠAHÁDA - křesťanská obdoba „ znovuzrození“ , „uvěření“. Příznivec odpoví na výzvu islámu a pronese šahádu . Člověk pocítí volání Boha a vyzná „ Vyznávám, že není božstva kromě Boha, vyznávám, že Muhammad je Boží posel „ tak se stává muslimem

b) SALÁT = „modlitba“. Jakmile je vynesena šaháda , odpovídajícím dalším vyjádřením víry, následuje formální modlitba salát . Má se provádět 5 x denně a při různých příležitostech ( pohřby, zatmění apod. ) . Má pevnou formu, musí se přesně dodržovat slovní formule. Je to něco jako „křesťanský Otčenáš“. Při modlitbě vytváří rovné řady za imámem (to je ten, který vede modlitbu). Slouží jako dirigent vztyků, úklonů apod. Celé shromáždění ( pouze mužů) je otočeno k Mekce. Provádí se za svítání, v poledne, v pozdním odpoledni, těsně po západu slunce a večer. Předtím je nutná rituální očista – stačí omytí tváře, rukou až po lokte atd. Pokud je poskvrněn těžkým znečištěním musí provést očistu celého těla koupelí

Prostor pro vykonávání úkonů při salátu se jmenuje mešita . Nejedná se nutně o stavbu, ale jde o prostor. Má to řadu dalších podmínek. Vedle mešity je minaret = „maják“ z něhož se zpěvným hlasem svolává k modlitbě

c) ZAKÁT = „almužna“ , náboženská daň z majetku, který přesahuje stanovené minimum. Vybírá se na konci roku a slouží k podpoře chudých muslimů. Patří k náboženské povinnosti, není dobrovolná

d) SAUM – „půst“. Dodržují ho v ramádánu tj. devátý s dvanácti lunárních měsíců a trvá 29 – 30 dní. Od svítání do soumraku je zakázáno skoro všechno , po večeru je možno konat všechno jako obvykle. Je to měsíc, v němž byl poprvé Muhammedovi zjeven Korán . Význam – muslimové se snaží během tohoto měsíce pozvednout svůj duchovní život

e) HADŽDŽ = „pouť“  do Mekky , která se koná v měsíci k tomu účelu určeném. Fyzická cesta do Mekky, k posvátnému středu kde podle muslimů žil Adama a Eva, kde Abraham a jeho syn Izmael postavili Kabu jako první chrám Jediného Pravého Boha a kde Muhammad často vedl k modlitbě. Má to řadu podmínek – oblečení, pobyt apod. Vrcholem „hadždže“ je rituální stání na planině Arafát, několik kilometrů od Mekky u hory Milosrdenství . Začíná v poledne a pokračuje až do večera. Celé odpoledne rozjímají a prosí Boha o odpuštění hříchů a zavazují se, že budou po celý zbytek života žít v usilovné službě Bohu a muslimům. Vejde se tam 3 mil. lidí !

Kromě těchto zákl. pěti pilířů musí dodržovat mnoho dalších záležitostí. Jedním z nich je džihád . Znamená „ usilování „ . Může znamenat i boj mečem při snaze šířit islám do světa, ovšem původně jde o duchovní zápas každého člověka s vlastní vírou – to je tzv. „velký džihád“ . Oproti tomu ozbrojený konflikt je označován jako „ malý džihád“

Korán byl Muhammedovi zjeven verbálním vnuknutím, které zprostředkoval archanděl Gabriel. Tvrdí, že obsahuje pouze Boží slova bez lidské příměsi. Po Muhammedově smrti jeho druhové všechny recitace shromáždili do knižní podoby. Je dlouhý jako křesťanský Nový zákon. Má 114 kapitol nebo-li  „súr“   

f) ŠÁRIA – „ cesta“ . Jde o Boží zákonodárství pro „ummu“ tedy společenství muslimů. Aby bylo možné aplikovat Korán a Muhammedovo učení vznikly různé právní muslimské školy „fikh“ , které se objevili v prvních třech stoletích islámu. Je to obdoba židovské tóry ( židovského učení) . Šária je ušlechtilá představa a pevné přesvědčení o chodu vesmíru jenž je v Božích rukách.

Závěr

Muslimové mají problémy se zařazením do současné společnosti. Je to opravdu jiný svět. V přísnějších islámských kruzích je odmítána rocková hudba, sex, alkohol, tanec apod. Křečovitě si drží oddělenost od ostatního světa. Jejich vztah k ženám je naprosto odlišný než v křesťanství. Na světě jde dnes o největší náboženství, které podle odhadu odborníku posunulo křesťanství na druhé místo. V současnosti jsou muslimové největším zdrojem válečných konfliktů právě v souvislosti s rozšiřováním dodržování „šárii“ . Protože toto náboženství je součástí kultury a komplexně zasahuje do života muslimů ( modlitby 5 x denně, ramadán, zahalování žen a další projevy ); vytváří napětí ve styku s jinou kulturou ! Je nebezpečím pro vznik „války civilizací“ jak o tom mluví někteří sociologové. Stačí se podívat do zemí, kde se muslimové čím dál více asimilují ( Francie, Holandsko, Německo). Pak se řeší otázky lidských práv v zemích s jinou kulturou, kde náboženství není jeho nedílnou součástí ( např. křesťanství), které jsou základem budoucích konfliktů a nepokojů. Západní křesťanská kultura není totožná s křesťanskou vírou tak, jako islám s vírou muslimů. Naše víra je rozrůzněná a máme řadu církví ( Římskokatolická, Řeckokatolická, Evangelické církve , Evangelikální a Charismatické církve) z nichž každá klade jiné důrazy a má i jiné dopady do běžného života. Muslimové můžou být pro nás příkladem horlivosti v praktické víře, která ovšem někdy vyvolává mrazení v zádech !

Vložil: Václav Dobiáš

 Jak Bůh mohl dovolit tragédii 11.září 2001?
 

Pravda (The Truth) na národním TV kanálu dělala interview s dcerou známého hlasatele Ježíše Krista, evangelisty Billy Grahama a v ranní šou (Early Show) jí Jane Claysonová položila následující otázku: "Jak Bůh mohl dovolit něco takového?" (myšleno 11.září 2001) a Anne Grahamová dala velmi hlubokou a smysluplnou odpověď.

Řekla: "Věřím, že Bůh je tím hluboce zarmoucen, zrovna tak, jako my, ale po létá již říkáme Bohu, aby odešel, ne- li vypadl z našich škol, vlády a našich životů. A protože On je gentleman, tak já věřím že se tiše stáhl do ústraní. Jak můžeme od Něho očekávat, že nám požehná, že nás bude chránit, když chceme, aby nás nechal být (na pokoji)"Jen se na to podívejme, myslím že to všechno začalo, když Madeline Murray O'Hare (byla zavražděna a její tělo bylo nedávno nalezeno) si stěžovala, že nechce žádnou modlitbu ve školách a my jsme řekli O.K. Pak někdo řekl: tu Bibli byste neměli ve škole číst.... Bibli, která říká "nezavraždíš, nepokradeš, ale milovati budeš bližního svého jako sám sebe".

A my jsme řekli O.K.

Pak Dr. Benjamin Spock řekl, že bychom neměli našim dětem dávat na zadek, když neposlouchají, protože jejich osobnost by se zdeformovala a mohli bychom poškodit jejich sebedůvěru ( syn Dr. Spocka spáchal sebevraždu). A my jsme řekli, odborník by měl vědět o čem mluví,

tak jsme řekli O.K.

Pak někdo řekl, učitelé a ředitelé (škol) by neměli káznit naše děti, když neposlouchají. A školští úředníci řekli, žádný člen učitelského sboru v této škole ať se raději ani nedotkne studenta, když neposlechne, protože nechceme žádnou špatnou publicitu a už vůbec nechceme aby nás někdo zažaloval (ovšem je veliký rozdíl mezi kázněním a dotýkáním, bitím, fackováním, pokořováním, kopáním a pod.)

A my jsme řekli O.K.

Pak zase někdo řekl, nechme naše dcery chodit k potratům, pokud si to přejí a ani to nemusí doma říkat svým rodičům.

A my jsme zase řekli O.K.

Pak nějaký chytrý člen školní rady řekl, protože kluci zůstanou klukama a protože si stejně budou dělat, co chtějí, dejme našim synům všechny kondomy jaké jenom chtějí, ať si můžou užívat podle libosti, vždyť rodičům nemusíme nic říkat o tom, že je dostali ve škole.

A my jsme řekli O.K.

Pak nějaký vysoký vládní představitel řekl, není důležité co děláme v soukromí, pokud máme svou práci zajištěnou. A protože i s tímto jsme souhlasili, řekli jsme, mně je to jedno co kdo dělá v soukromí, včetně prezidenta, pokud mám práci a ekonomika (státu) je dobrá. Pak někdo řekl, vydávejme časopisy s nahými ženami a říkejme tomu zdraví prospěšné, realistické obdivování krásy ženského těla.

A my jsme řekli O.K. ...

a pak někdo tento obdiv posunul o krůček dopředu a začal zveřejňovat nahé obrázky dětí a pak další krok byl zveřejňování na internetu.

A my jsme řekli O.K. mají právo na svobodu řeči.

A pak zábavný průmysl řekl, udělejme televizní show a filmy, které propagují klení, násilí a nezákonný sex. A nahrávejme hudbu, která podporuje znásilňování, drogy, vraždy, sebevraždy a satanské výjevy.

A my jsme řekli, vždy to je jenom zábava, to nemá žádný nepříznivý vliv a navíc, nikdo to nebere vážně tak jedem...

A teď se ptáme sami sebe, proč naše děti nemají svědomí, proč nedokážou rozlišovat mezi správným a špatným a proč jim to nic nedělá zabíjet cizince, spolužáky a samých sebe. Zřejmě, pokud budeme o tom přemýšlet dost dlouho a dost silně, tak na to přijdeme.

Myslím, že to má hodně co společného s heslem "SKLÍZÍME, CO JSME ZASELI". "Drahý Bože, proč jsi nezachránil ty malé holčičky zabité v jejich třídě?" S pozdravem, Určitý Student.... A ODPOVĚĎ "Milý Určitý Studente, nejsem povolený ve školách" S pozdravem, Bůh.

Zvláštní, jak je pro nás lidi jednoduché vyhodit Boha na smetiště a pak se divíme, proč svět spěje do pekla.

Zvláštní, jak věříme tomu, co říkají noviny, ale zpochybňujeme to, co říká Bible.

Zvláštní, jak každý chce mít zajištěné nebe, aniž by musel věřit, přemýšlet, mluvit, nebo dělat cokoliv, co říká Bible. Zvláštní, jak někdo může říct "věřím v Boha" a při tom dál následovat Satana, který mimochodem také "věří" v Boha. Zvláštní, jak jsme rychlí někoho soudit, ale sami soudy druhých nepřijímáme. Zvláštní, že můžeš poslat tisíce vtipů e-mailem a rozšíří se jako požár, ale když začneš posílat zprávy o Bohu, lidé si to dvakrát rozmyslí, zda to pošlou dál.

Zvláštní jak oplzlost, surovost, vulgárnost a nemravnost volně procházejí kybernetickým prostorem, ale veřejná diskuse o Bohu je potlačována ve škole i v práci. Zvláštní, jak někdo může být zapálený pro Krista v neděli, ale po zbytek týdne o něm nikdo jako o křesťanovi nemá ani tušení. Zvláštní, že když budeš posílat tuto zprávu, nebudeš ji posílat mnoha lidem z tvého adresáře, protože nevíš přesně čemu, nebo komu věří, nebo co si budou myslet o tobě, když jim to pošleš. Zvláštní, že se více starám o to, co si o mě pomyslí jiní lidé, než o to co si o mě myslí Bůh.

Vložil: Václav Dobiáš 

BUDDHISMUS A KŘESŤAN

BUDDHISMUS je náboženstvím, spíše filozofií, resp. skupinou náboženství, které je v mnoha aspektech protikladem ke křesťanství. V tomto protikladu vyzývá buddhismus křesťana k zamyšlení se nad sebou, jak on obstojí jako reprezentant Krista na zemi 

Buddhismus sdílí pohled na svět a lidský život s hinduismem. Zakladatelem tohoto náboženství je Siddhártha Gautama později řečený Buddha = Probuzený. Kde se narodil nelze jednoznačně říci. Prameny nedovolují přesnější datování a tak jeho činnost je kladena od 6 stol. př.Kr. do pol. 4 stol.př.Kr. Žil přibližně 560 – 480 let př.Kr. Měl se narodit na dvoře lokálního knížete na severu indického poloostrova . V 16 letech oženili Gautamu s dívkou Jašohardou . Od mládí se oddával požitkům. Dále se musel zabývat právem a správou území, kde panoval jeho otec. Když opustil palác a na tržišti uviděl staré, špinavé a zbídačené lidi byl třikrát hluboce otřesen

a)     spatřil starého muže, zlomeného, zkřiveného, opírajícího se o berle, jak se vrávoravě vleče

b)    vidí nemocného, špinavého od zvratků a moče, ošetřovaného a nošeného jinými

c)     nakonec vidí pohřební průvod. Zde je konfrontován s konečným řešením utrpění které viděl předtím

V rozhovoru s kočím se dozví, že to bude i jeho konec. Došlo mu, že pomíjivost je příčinou všeho utrpení. Po setkání se  šramanou (tj. potulný mnich ) se rozhodne odejít do bezdomí a začíná hledat únik z této reality. Bylo mu 29 let. Později se k němu přidali někteří příbuzní. Nejstarší svědectví o Gautamově životě se nachází v jeho promluvách, které začínají „ Tak jsem slyšel… „. Ten kdo slyšel je Ánanda, bratranec a dlouholetý průvodce Gautamy. Ten si měl pamatovat 82 000 Gautamových výroků a 2000 dalších o němž ho pravili jiní  ( ? ) . Tradice praví, že po Gautamově smrti se sešli jeho žáci, aby na sedmiměsíčním koncilu uchovali nauku. Při té příležitosti měl Ámanda referovat o tom co slyšel. 

Toto je historicky pochybné. Pravdou spíše bude ,že se jeho učení předávalo po generace ústně, svým způsobem se vyvíjelo a nutně docházelo k jeho změnám. Ústní tradice trvala nejméně 100 let. Historické zprávy o Gautamově životě mají mnohé mýtické prvky

Křesťanje také zpraven o pomíjivosti života. Mluví o tom kniha Kazatel, cit. např. Kaz. 3: 19 " Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí" a ále  Kaz.4:7 " A znovu jsem pohleděl, jak všechno pod sluncem je pomíjivé" . U nás to však nevede k hledání vlastní cesty z pomíjivosti, ale tato "slabost" lidského bytí nás přibližuje k Bohu a vede k přijetí spasení z Kristovy probodené ruky.

Hledání východiska z pomíjivosti trvalo Gautamovi šest let. Mezi dalšími poutníky v bezdomoví se setkal s rozdílnými naukami. Jediný spojující prvek bylo to, že se zřekli postavení v kastovním řádu. Stal se šramanem  ( původně šlo o  šamany, mágy a léčitele z jejichž extatických a tělesných cvičení vznikla jóga a meditace). V jeho době jejich původní obsah byl nahrazen bezdomovím s cílem najít ve svém životě východisko z pomíjivosti

Gautama se jaksi nezařadil. Stal se určitou avantgardou. Např. nesouhlasil s výkladem karmy

„Karma“ znamená, že činy minulých životů určují kvalitu současného života stejně jako momentální činy utvářejí okolnosti budoucích existencí. Tato nauka má dva body , které si protiřečí :

a) na jedné straně pobuzené svědomí nedělat špatné věci   

b) na druhé straně nezájem o postavení a stav druhého, který si tím odčiňuje důsledky zlého jednání z minulých životů.   Ti, kteří tak žili, se pro Gautamu stali lidé se „zatemněným rozumem, žijící bez sebeovládání“

Ke konci svého hledání zkoušel i extrémní vyhladovění džínistů. Hnutí džínistů = lidé žijící asketickým způsobem života, kteří se snaží vyhnout i neúmyslným činům jako je zabití ( zašlápnutí) hmyzu v trávě. Nejvyšším ideálem džínistů bylo vědomé vyhladovění . Gautama nastoupil cestu extrémního vyhladovění. „Když si sáhl na břicho nahmatal obratle páteře. Přejel – li si po kůži vypadávali chlupy i vlasy..“. Kolem sebe měl pět šramanů, kteří čekali na užitek z výsledků jeho cvičení. „ Když šraman Gautama najde pravdu, sdělí nám jí“ . V blízkosti smrti, kam ho přivedl extrémní půst, byl konfrontován s pomíjivostí těla, aniž by pociťoval vytouženou zkušenost vysvobození . Bylo to scestí. Opustil tuto cestu a rozhodl se najít střední cestu. Opustil bohatství paláce, zkusil extrémní formu bezdomoví až dospěl k vlastní tzv. „střední cestě“

Gautamovo objevení „střední cesty“ je „probuzením“ a on sám se od této chvíle označoval za probuzeného ( tzn. „Buddhu“ )

K probuzení dospěl během jednoho dne a jedné noci. Po extrémním vyhladovění přišel k řece. Smrt představuje Mára – postava, která žárlivě střeží, aby jí bytosti zůstaly podrobeny v koloběhu znovuzrozování .   Říkal mu ( rozuměj Mára Buddhovi) : „ Vypadáš hubeně a ošklivě. Tisíc tvých části jej již mrtva, jen jedna ještě žije“ . Mára nabídl, že ho ušetří smrti, když se vzdá hledání. Buddha vytrval a najednou prozřel hlubokou pravdu. Vzpomněl si na krásný pocit, když byl ještě mladý v domě svého otce. „ Když byl můj otec Šákja zaměstnán, seděl jsem v chladivém stínu jambovníku. Daleko od žádostí, daleko od nespásných věcí dosáhl jsem prvního pohroužení(…) spočívající v radosti a štěstí (…) . V důsledku této vzpomínky jsem věděl : Toto je skutečná cesta k probuzení „

Ihned ukončil askezi a najedl se rýže. Zbytek dne již cvičil cestu, kterou mu naznačila vzpomínka z mládí. Soustředil se zcela na bezprostřední situaci, omezí se na prosté pozorování sama sebe. Při tom došlo k vnitřnímu prožitku „ čtyř vnorů „

První vnor – stav bez žádosti. Tedy bez přání změnit okamžik . Myšlení se samo uklidnilo

Druhý vnor – myšlení je v klidu a přijde pocit štěstí a radosti

Třetí vnor – vyznačuje se vyrovnaností. Setrvával v bdělosti k tomu co se dělo. Nerušen myšlenkami a přáními, prostě vnímal.

Čtvrtý vnor – vyznačuje se vyrovnaností s čistým bytím v přítomnosti. Prostě vnímal co je. Ani myšlenky, ani přání, ani zármutek, ani radost nekalily jeho vnímání okamžiku. Nakonec si byl vědom tisíců svých předchozích životů. 

Nyní je učení postavené na osmidílné stezce – pochopení, myšlení, řeč, jednání, život, snažení, bdělost , soustředění

Cesta k vysvobození v buddhismu 

Vysvobození je proces. Nerozhoduje víra nebo naděje. Rozhoduje správný postup. K vysvobození vedou vhodné metody zatímco víra v ně ( rozuměj v metody) má až druhořadý význam

Jsou různě stupně k vysvobození, ale obecné jsou tyto :

a)     poučování žáků o zachovávání základních etických pravidel 

b)    cvičení vysoce vjemového prožívání všech smyslových vjemů. Žák má vědět co slyšel, viděl, hmatal, cítil, chutnal a myslel.To má zabránit tomu, aby se člověk nevědomě nepřipoutal k vnímanému a nevytvářel lpěním na něm utrpení ve svém životě

c)     střídmost v jídle

d)    kontrola myšlení, v němž mají být vypozorovány a překonány nespásné tendence ( sklony)

e)     pohroužení mysli

Dalších pět pravidel :

Když základní etická pravidla uspořádají vnější život, následuje uvědomování si, pohroužení a analýza skutečnosti. Mnichové mají dalších 5 pravidel

1.     upustit od zabíjení

2.     nebrat, co není dáváno

3.     zdržet se nesprávného jednání v sexuální oblasti

4.     vyhýbat se lži

5.     zdržovat se omamných prostředků

Mnichové se mají veřejně vyznávat z porušení uvedených pravidel a projednávali nápravu. Pro každého žáka je nejznámější cesta k vysvobození tzv. „Ušlechtilá osmidílná stezka“ - dává před uskutečňováním etických pravidel přednost níže uvedeným krokům. Vlastní poznání a jím způsobená změna postoje a myšlení se tak jeví jako předpoklady „spásného chování.

1.     pravé pochopení – pochopení strasti, čtyř pravd pomíjivosti a závislého vznikání. Platí vždy poučení někým jiným a vlastní moudré uvážení.

2.     pravé myšlení – má se snažit o odříkavé, nezáštiplné a mírumilovné stanovisko

3.     pravá řeč – nelhat a žák musí zvažovat, co může jeho řeč vyvolat. „ Co slyšel zde, neopakuje jinde a nezapříčiní neshodu. Co slyšel tam, neopakuje zde a nezapříčiní neshodu. Sjednocuje ty, kteří jsou rozděleni, a ty, kteří jsou sjednoceni, povzbuzuje, Svornost ho těší a šíří ji svými slovy“. K tomu přistupují přátelská slova. Některá slova jsou považována za „nízká“ např. o povozech, ženách a hrdinech neboť nevedou k nirváně.

4.     pravé jednání – dodržování zákl.etických pravidel , v nich jsou přikázání o tom, čeho zanechat, doplněna pozitivními postoji, např. o nezabíjení atp.

5.     pravý život – se vztahuje ke způsobu získávání obživy. Žák si nesmí obstarávat vlastní živobytí na úkor ostatních. Má se vyhýbat 5 obchodům – se zbraněmi, živými bytostmi, masem, omamnými nápoji a jedy

6.     pravé úsilí – má 4 aspekty : a) úsilí předcházet – aby jeho vnímání nevedlo k nespásným vznětům ( aby jeho mysl nenaplňovala nenávist, hněv, žádost a nebo jiné egoistické tendence   b) úsilí překonat – pokušení musí překonávat   c) úsilí rozvinout     d) úsilí zachovat –   oboje má stabilizovat spásné skutečnosti v životě žáka

7.     pravá bdělost – metoda, která vede k pohroužení a nakonec k poznání „dharm“ = zákon, řád ( Dharma = nauka a praxe, jež Buddha lidstvu přinesl )

8.     pravé soustředění – je dosažení jednoho vrcholu mysli. Je to koncentrace celé pozornosti na jeden objekt. Nakonec to skončí čistým bytím v přítomnosti a vyrovnaností .

     Vrcholem je žití ( bytí) v přítomnosti, ale při zbavení se všeho utrpení pramenící z poznání pomíjivosti. V normální řeči můžeme říci jakýsi stav klidu a vyrovnanosti s životním osudem. Žák získává vlastnosti boha ( Bráhmy)      - lásku, soucit, sdílení radosti a lhostejnost k vlastnímu štěstí a utrpení. Sjednocen se vším, proniká celý svět všemi směry, zboří hranice svého zdánlivě autonomního ( osobního, vlastního) bytí JÁ (ega) . 

          Tato osmidílná stezka přivede žáka „ke vstupu do proudu“ k „jedinému návratu“ Ten kdo vstoupil do proudu se nachází na jisté cestě k vysvobození a je v bezpečí před pádem zpět. Někteří se ještě několikrát převtělí, někteří jen jednou a někteří se nevrátí a dostanou se po smrti těla do světa bohů, kde uskuteční „ nirvánu“ ( „ vyvanutí“). Někteří dosáhnou cíle již v tomto životě.

 Po smrti Gautamy se buddhismus dostal z Indie na Cejlon ( Srí Lanka) a do centrální Asie, Číny, pak do Koreje, Japonska a Indočíny, na Jávu a Sumatru, do Thajska, Barmy,Tibetu a Mongolska. Kláštery se staly centry učenosti

Je to náboženství nebo ne ? 

Podle popisu nauky a praxe se zdá, že jde o filozofii. Není v něm řeč o Bohu a občasná řeč o bozích je okrajová a nevýznamná. Tito „bohové“ jsou omezené bytosti a sami potřebují vysvobození. Buddhismus se zcela odpoutal od mýtů ( náboženských příběhů) a pokud jich používá, dává jim vysloveně symbolickou hodnotu. Přes to je buddhismus řazen k náboženství. Je zde nirvána, druhý břeh ke kterému žák spěje, atd. má body, které se obvykle považují za božské. Buddhismus je náboženstvím, ale neteistickým ( Theo = Bůh, ismus = nauka o Bohu ) tedy paradoxně nemá boha ať transcendentního ( mimo stvoření ) nebo pantheistického ( všeprostupujícího )

Postoj křesťana k buddhismu

Vždy platí nezesměšňovat jinověrce. Zde není totiž co zesměšňovat. Podíváme-li se na ušlechtilou osmidílnou stezku vidíme, že se jedná o obdobu „desatera“. Např. výše pasáž v odstavci „pravá řeč „ .

Cesta ke spáse v buddhismu není „cesta víry“ ani cesta „naděje“. Zde si spasení vydobývá žák sám !

Křesťan                                                                            Buddhista

-   věří tomu co mu říká Bůh Stvořitel, který je absolutní                       - není zde vůbec prvek víry, nýbrž jedná se o cvičení

a dokonalý, přijímá Boží dar ( Ježíše Krista) , která je tou                   podobně jako cvičí např. kulturista své svaly. Stoupenec

Cestou sám ( není to metoda, ale osobnost)                                            jde svou cestou a postupuje v poznání tak jako chodec

                                                                                                            po schodech až k vrcholu

-          víra má naději. Neusiluje o dobytí naděje, ta je mu dána              - nemá naději. Cestou spěje k cíly. Schopnost změnit

v Kristu. Křesťanská praxe vzniká ihned po poznání pravdy.                    svou osobnost má stoupenec jako následek svého

Schopnost změnit osobnost člověka (charakter) je dána od Boha.            vědomého cvičení.

Zdroj síly k novému životu ne nepodobnému životu stoupence

Buddhy je v samém Bohu ( objektu jeho víry)

- soustřeďuje se na Boha                                                                     - soustřeďuje se na sebe. Z biblického hlediska se

                                                                                                              jedná o činnost, která je Bohu Stvořiteli nepřátelská

                                                                                                              Ř 8.7 „ Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské“

- cílem je vrůstat do podoby Kristovy a následně                                   - cílem je vyvanutí osobnosti z karmického kruhu

věčné bytí se Stvořitelem v nebi                                                           tedy ukončení kolotoče umírání a zrození, jedná

                                                                                                              se o rozplynutí v nicotě.

POZN. Někteří „liberální theologové“ ( tzn. „volnomyšlenkáři“ v oblasti spasení) říkají o buddhismu toto : „ Buddhistická Prázdnota není nicotou, spíše je to nevyslovitelná plnost. Jsou přesvědčeni, že skutečnost, které říkají Bůh, je v buddhistických naukách a praxi nějak přítomna. S křesťanstvím není až tak v rozporu; vždyť Bible učí o pomíjivosti světa a marnosti všech věcí po sluncem. Snaží se vyložit duchovní cestu buddhisty tak, že dosahuje spásy v Ježíši Kristu, i když Ho nezná nebo nevyznává jako Spasitele, tím, že upřímně praktikuje to, co je dobré v jeho vlastní náboženské tradici a že následuje pokyny svědomí „  

Nechci a nebudue soudit. Kéž by tito lidé byli spaseni ! Zatím máme Písma a nic víc v otázce spasení člověka nevíme, než to, co je v nich napsáno. Cesta spasení plněním svědomí ( kdy se řídíme vlastním svědomím, které nás vede a říká co je dobré a co špatné) je velice riskantní a nejistá. V Ř 2.12 „ Všichni,kteří hřešili bez Zákona ( Božího ), bez Zákona také zahynou; a všichni, kteří hřešili pod Zákonem, budou Zákonem souzeni“ Pak následuje pasáž o tom, že kdo se řídí svědomím bude podle tohoto svědomí ( zda dělal vždy to k čemu ho svědomí vedlo ) souzen. Ten verš 12 ale předjímá již výsledek „ … bez Zákona též zahynou..“  

Je dobře, když člověk, který má možnost se seznámit s Kristem a cestou spásy pravého Boha, uvěří v zástupnou oběť Kristovu, než spoléhat na to, že praxe buddhistického žáka mě dovede ke spasení na základě vykonávání toho, co po mně požaduje svědomí. Můžete psát názory do diskusního fóra

Vložil: Václav Dobiáš

Druhá nejmladší členka společenství .....

Vložil :

Václav Dobiáš ......

V pátek, 10.7.2009, byl v Domku Na Sboru od 18.00 hod. "Večer chval a uctívání" . 

Začali jsme chválami, uctíváním a prohlašováním. Večer byl zaměřen přípravou na návštěvu Raye Younga, která proběhne ve čtvrtek 16.7. 2009 a bude vnitřní záležitostí společenství. Prožili jsme mocnou přítomnost Ducha svatého při modlitbách za uzdravení z těžké nemoci jedné z účastnic večera. Bůh je tentýž, včera, dnes i navěky a Jeho oko "nespí ani nedřímá", slyší touhu ospravedlněných vírou v mocnou krev Kristovu .....Dovoluji si zveřejnit první vlastní zvukový záznam. Jde o zkrácenou ( jinak) neupravenou nahrávku první části večera .....Při přehrávání si nastavte basy na vyšší úroveň. Hrajeme zleva já , v prostředku byl Víťa s el.kytarou ( příště ho více "ohulíme") a zprava je basman . Před námi bylo několik dalších uctívaček s prapory......kvalitu nahrávky jsem zlepšil ( po oprávněné kritice kamarádů) z 56 kbs na 144 kbs. Jde o úvodní, zkrácenou část. Můžete si udělat obrázek, jak to na takovém Večeru vypadá . Pokud se chcete ponořit s námi do atmosféry, přehrajte si záznam chval a uctvívání ....Budeme muset přikoupit  prostor na webu. Vypadá to, že v půlce měsíce bude stažených 3 GB a pak budeme muset jít na 20 GB ..... pro vás, vážení a milí, to rádi uděláme !

 Pátek 10.7.2009 - úvodní, zkrácená část večera.mp3 (22,9 MB)

Vložil: Václav Dobiáš

************

 RAY YOUNG BUDE V DOMKU NA SBORU !

Žije a pochází z Kanady. Původně je z Apoštolské církve. Jeho služba v Evropě je ovlivněna zjevením Boží otcovské lásky, které se mu dostalo v Torontském sboru TACF ( Toronto Christian Airport Felloschip) v 90 - tých letech minulého století. Sloužil jako evangelista a kazatel na křesťanských seminářích a konferencích v okolních zemích a v České republice. Půjde o vnitřní záležitost našeho společenství bez účasti veřejnosti !  Před několika dny tady byly informace jiné, ale situace se vyvinula, vzhledem k jeho zaneprázdění títmo směrem ....takže se omlouvám všem, kdo se těšili na setkání

Toto kázání mě velmi oslovilo a přivedlo k modlitbám .....můžete si ho poslechnout. Je o potřebě blízkého vztahu s Bohem a zjefení Jeho slávy 

Kázání bylo z kapacitních důvodů 9.5.2010 vymazáno !

Ray YOUNG přednáší v Bratislavě - podzim 2008

Upravil  : 9.5.2010  Václav Dobiáš

ZVUKOVÝ ZÁZNAM Z ČÁSTI ORLICKÉ KONFERENCE 2009 V KUNVALDĚ

Podařilo se nám nahrát část konference na diktafon. Kdo máte zájem si něco poslechnout stáhněte si níže umístěné soubory v mp3. Je to taková zkouška, budeme to zdokonalovat a učit se s diktafonem pracovat pro potřeby internetu .......

Úvod a tři chvály dopoledne.mp3 (8 MB)

Hoden jsi Beránku.....mp3 (1,8 MB)

Kázání k tématu - Každé rozdělené království pustne - Václav Dobiáš dopoledne.mp3 (13,9 MB)

Odpolední příspěvky - Aleš Hromek, Jarek Pípal a Petr Hanel.mp3 (19,2 MB)
 

Vložil: Václav Dobiáš

JAK MĚ POMOHLA CHVÁLA OD ABRAHAM TEAMU  

V sobotu dopoledne ( 11.6.2009) jsme zašel na místní psychiatrii za jedním známým, abych se s ním modlil.  Z pochopitelných důvodů vynechám jména.Před eletronickým zámkem dveří mě přivítal hlasitý zpěv náboženské mariánské písně, který se dral ven z okna kuřárny. Docela drsné uvítání, ale nic......jdu přeci dovnitř. Můj kamarád ( 67 let) měl těžkou chvíli.  Byl ve špatném stavu. Seděl před sesternou a čekal na prášek. Sedl jsem si vedle něho a pozoroval okolí. Mezitím pokračoval extrémní zpěv v blízké kuřárně. Začal jsem si s kamarádem povídat a krátce jsem se za něj pomodlil. Přišel jeho kolega ( 56 let) z pokoje a sedne si z druhé strany lavice. Odvíjel se další hovor a dozvěděl jsem se něco z života jeho rodiny. Přichází "pěvec" z kuřárny ( 33 let). Je zjevně ve špatném stavu, třese se a má "bojovou". Svléká se a ukazuje svaly ( musí muznat, že i když je hubený, svaly má). Když se dozvídá, že jsem kněz ( opravuji  oba kamarády, že jsem laický kazatel) tak ve mě najednou vidí konkurenci, protože tím jediným knězem, je tam on.  Starší z mých kamarádů ho nabádá, aby začal kázat, že tak úžasné věci jsem ještě neslyšel. Zvedl hlavu ve "zbožném vytržení" a spustil směs slov, která s kázáním neměla nic společného. Byl to spíš výsměch Bohu než cokoli jiného. Začal se ve mě rozněcovat duch a  tak jsem sebral všechnu víru, kterou jsem v sobě měl a nahlas mu říkám: "Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji, abys umlkl " ...... během několika vteřin končí a odchází pryč. Na vedlejší lavici procvičuje tricepsy..... říkám si : "Lidi zlatí, asi se chystá na mě".  Taky že ano. Že si to rozdáme na páku ! Odmítám se slovy, že jsem tam nepřišel soupeřit, ale modlit se. Mladší z kamarádů odchází na blízký pokoj, hraje na kytaru a zpívá píseň " Ave Maria". Po chvilce říkám svému kamarádovi : Pojďte, budeme společně chválit Pána !  Beru kytaru a spustím snad stokrát naposlouchanou chválu od Abraham teamu ( je v nabídce pod tímto úvodníkem v mp3) " Hospodine, sílo, Skalo má ...." .

Chlapi jak hory ....jeden sedí na pelesti a druhy dřepí u zdi přede mnou. Píseň  zní léčebnou. Službní kytara je dobrý nástroj ( ladí). Klukům zpěv jde. Po chvilce se rozparádíme  tak, že doslova řveme, že celá Církev zpvívá  " La,la, la ....  a  přecházíme na   " Tebe hledám za úsvitu, svoje ruce k Tobě pozvedám  ..."  Chvála proniká každou cihlou léčebny. Démoni mají pohotovost. Nic jiného zpaměti neumím.  Najednou říkám : Chlapi ruce nahoru, chválíme přeci Boha ! Kdyby to někdo natočil na kameru, tak to vyhraje první pozice na světové síti...... chlap na pelesti ruku nahoře, druhý taky ! Tak to jedem asi 10 minut pořád dokola . Mladší muž začíná plakat. Vzpomněl si na tragicky zesnulého švagra....bolest se dere ven ve velkých slzách. Klečí přede mnou a hledá útěchu ! Podlaha se leskne od kanoucích slz.  Ptám se Boha " Pane, co dělat ? Tady nějaká teologie nebo evangelium je evidentně bez šance.  Nenapadlo mě nic jiného než to, že jna něj vklám ruce a  začínám se za něj přimlouvat u trůnu Boží milosti ! Ani pořádně nevím co jsem říkal.  Přišla sestra a zavřela dveře se slovy, abychom nerušili paní doktorku, která dělá vizitu. Tak jo. Říkám : Musíme se ztišit. Ale ono se to nedaří. Vzápětí se chlapi zas rozjeli při druhé chvále " Bůh je síla má". Přichází pěvec z kuřárny a mocným hlasem zpívá s námi. Nemám sílu je ztlumit.....a teď přichází na slovo rozum, milí čtenáři ! Určitě mi říkáte : Co tam lezeš a  proč s nimi zpíváš chvály ? To nevíš, že se to může zvrhnout ? Vím, ale také vím, že když zazní na psychině chvály, tak s nimi přichází Boží přítomnost. A kdo v ní je, tomu nijak neuškodí. Naopak, pomůže. Věřím, že moje návštěva tohoto druhu, nebyla poslední. Boží moc se projeví v naší bezmoci ! Někdy se to naučit musíme a vím z vlastní zkušenosti, že pokud nepůjdeme za spoutanými a zkroušenými, tak se Bůh skrze nás neoslaví. Ještě, že jsem předtím poslouchal ty chvály a naučil se je nazpaměť .....pomohly mě překonat bariéru těžce psychicky nemocných lidí k mé osobě a navíc skrze ně přicházela Boží moc do jejich bolesti a zdeptanosti. "Pěvec" se se mnou loučí normálním stiskem ruky. Byl  jako beránek ! Předtím mě jeden z kamarádů varoval, ať mu nepodávám ruku, že mě strašně a nečekaně  zmáčkne. Teď už byl "normální". Že by moje zelené oči ? Vůbec ne, Boží moc zasáhla a na chvíli se na psychiatrii rozsvítilo. To když se rozhořel plamen Boží  přítomnosti uprostřed duchovní tmy  .......

Vložil : Václav Dobiáš

VYSLANCI EVANGELIA

Ap.Pavel píše svému spolupracovníkovi a vyzývá ho, aby byl věrný ve zvěstování Božího slova . Jde o naléhavou výzvu vězně, který tuší, že z vězení se zdravou kůží nevyjde

Pavel žádá Timotea, aby byl věrný v hlásání Krista, cit. 2 Tim.4:2-4 „ Hlásej Slovo, buď připraven vhod i nevhod……“

Některé překlady Bible mluví o „ zvěstování slova “ …. Překlad 21 stol.a překlad  KMS „Nová smlouva“ vidí v slově „logos“ Krista jako osobu a proto tam mají velké písmeno . V konečném důsledku to znamená, že

 hlásání Slova = hlásání Krista !

Tato slova apoštol napsal z Říma. V této chvíli je sám v okovech resp. v „čestném vězení“ . To mu dávalo možnost stýkat se svými přáteli i jinými lidmi za přítomnosti svého strážce ke kterému byl přikován. Dokonce snad mohl se strážcem i vycházet z domu a takto zvěstovat Krista Sk. 28: 30 – 31  „ Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli,  zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek“  ( Novotného biblický slovník)

V dopise do Efezu se označuje za „vyslance evangelia“ . I za těchto okolností  káže slovo Boží a zvěstuje evangelium v Římě. Z vězení píše do Efezu a nabádá věřící ……

Ef.6:18 – 20 „ V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne, aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství evangelia, jehož jsem vyslancem i v okovech, a svobodně je zvěstovat, jak je mi uloženo“

Máme se modlit „v Duchu svatém“. Ap.Pavel to nepsal proto, aby zdůraznil pravdu Písem. Všichni věděli a všichni víme, že každá modlitba věřícího je „ v Duchu svatém“.   Spíše klade důraz na to, aby modlitebník byl „naplněný Duchem svatým“ protože modlitby takového křesťana mají moc. Bůh se k ní přizná. Dále nabádá k přímluvám za bratry i sestry v Kristu, aby jim bylo dáno „pravé slovo, kdykoli promluví“ . Takové přímluvy jeden za druhého by měly být na našem denním pořádku.

Musel to být neskutečný obraz. Pavel připoutaný ke svému strážci stojí na ulici a svobodně zvěstuje Krista. Tělo uvězněné, ale ústa svobodná ! Vyslanec absurdního dramatu . Vyslanec v okovech a přesto svobodný ! Nevím kolik síly bych měl já být v jeho situaci. Možná by mě okolnosti zlomily a nechal bych toho…..

Pavel se také vždy považoval za „služebníka Kristova“ …..který se v prvé řadě zabývá zvěstováním evangelia

 Řím. 1:1  „Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia“

Timoteus, stejně tak jako každý věřící, v rámci svého obdarování má být „služebníkem Pána Ježíše“ . Tím se dostáváme do pozice „vyslance evangelia“. Vyslanec je vyslán, aby někoho zastupoval a služebník slouží

Byli jsme vyvržení z davu ven, dav se na nás kouká co že se to děje a ejhle člověk …… Srovnáme krok, obracíme se k davu čelem a zvěstujeme, ať se k nám přidají další. Stojíme jako proti jednolité zdi. Před námi neprostupný dav nevěřících a nic se neděje. Přesto se stává, že občas je někdo z davu vyvržen dopředu a přidává se k nám, stává se součástí Nevěsty Kristovy  

To důležité sděluje Timoteovi v 2 Tim.4:1 „ před Bohem a před Kristem“ …..zapřísahám Tě, běž a hlásej Krista ! Timoteus to nemá dělat proto, že si to apoštol přeje, ale proto, že si to přeje „ Bůh a Kristus“ ! Je to jeho, Timoteovo i naše poslání : Jsme služebníci, vyslanci evangelia !

Vědomí, že dělám správnou věc pro svého Pána nám dává sílu jít a být jiní !  !

Ámos 3:8  „Lev řve, kdo by se nebál? Panovník Hospodin mluví, kdo by neprorokoval?“

Když k nám Ježíš mluví skrze Ducha svatého, kdo by neprorokoval ….spasení lidem okolo sebe ? Jak bychom mohli mlčet ? Když před námi Pán otevře „dveře evangelia“, máme do nich vstoupit a plnit úlohu vyslance i služebníka

Jeremjáš 5:1  "Proběhněte ulicemi Jeruzaléma, prohledejte jeho náměstí, jen se dívejte a přesvědčte se, zda najdete někoho, kdo uplatňuje právo, kdo hledá pravdu, a já Jeruzalému odpustím“

Vzpomínám na vystoupení hudební skupiny Hrozen v Rokytnici v O.h. při evangelizaci v rámci Konference mládeže Křesťanských sborů v Čenkovicích. Zpívali v jedné písni „ Probíhejte Jeruzalém ….“ Lidé v našich obcích a městech nehledají (Boží) právo a Jeho pravdu. Hledejme je a zvěstujme jim jinou variantu pro jejich život

Izajáš 6:8 -11“  Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: "Koho pošlu a kdo nám půjde?" I řekl jsem: "Hle, zde jsem, pošli mne!"  Odpověděl: "Jdi a řekni tomuto lidu: »Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte.«  Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven."Tu jsem řekl: "Dlouho ještě, Panovníku?" On odpověděl: "Dokud nezpustnou města a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a role se nepromění v spoušť."

Kristus dokonale naplnil proroctví Izaiášově "Hle, zde jsem, pošli mne!"  ….

A co my ? Jsme tak unaveni, dokonce …..evangelium nešíříme . Příkaz Izaiášovi zněl : Mluv až do chvíle, dokud budou lidé na zemi !

Nekoukej na to, že mluvíš a mluvíš a nic se neděje. Jako kdybys jim zalepil uši a oni neslyšeli. Místo aby se otevřeli Kristu se k Němu dál obrací zády. Mnozí slyší slovo Boží a místo, ale neberou ho vážně !  Zdá se to marné a zbytečné. Neprožíváte to podobně ? Vydáváme svědectví o Kristu a lidé se od nás odtahují. Místo přijetí, odmítnutí ! Izaiáš to pochopil a tak pro jistotu se ptá Boha …..

….."Dlouho ještě, Panovníku?" On odpověděl: "Dokud nezpustnou města a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a role se nepromění v spoušť."

 Ano vážení, ještě dlouho to tak máme dělat, dokud tady budou lidi !

Vložil: Václav Dobiáš

VE ČTVRTEK VEČER, V PÁTEK ODPOLEDNE A V NEDĚLI NAVEČER !  

2 Kor.12: 7 – 10 „ .........ale řekl mi: "Moje milost ti stačí. Má moc se plně projeví uprostřed slabosti." Milerád se tedy budu chlubit svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc.  S radostí snáším slabosti, příkoří, strádání, pronásledování a úzkosti pro Krista - vždyť má síla je v mé slabosti! „ 

Křesťané hledají často únik z problému vajádřeným slovy : "Na to nemám" !  Pak následuje : „Pane, my jsme tak slabí“ …. Jak víme, nejsme až tak slabí, nejsme bez síly a moci Ducha svatého. V celém Novém zákoně je hlásání slova provázeno viditelnými znameními. Ti kdo uvěří mají úžasné zaslíbení ….

Mk.16: 15 – 17 „  Potom jim řekl: "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření.  Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen.  Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích,  budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví."

Nejprve spasení a pak bude věřící provázet Boží moc. Ve čtvrtek jsem mluvil s ředitelem jednoho podniku o Božích věcech. Těžko přijímá, že o Bohu mluvím tak suverénně, bez pochybování. On je „věřící ateista“ …..Říkám mu : Bůh se nám v Bibli představil, dal nám vizitku a dost o Něm  víme....... , že je svatý, spravedlivý, milosrdný atd…......Mnul si bradu !

Pak jsem si mnul bradu já ! Večer v křesle. Říkám : Bože, tolik o Tobě vím, tolik mám "najetého" Tvé slova a kde je Tvoje moc ! A tam mě to Duch svatý ukázal : Až přijde chvíle, kdy budeš úplně na dně, pak teprve přijde moje moc !   Pan ředitel  pochybuje o Bohu a jeho charakteru na nesprávné straně. Tam, kde nemá pochybovat a má vědět, rozumuje a pochybuje jestli je tedy Bůh spravedlivý, svatý  atd.

Naše pochybování může  být akorát tak nad projevy Boží moci v nás a skrze nás.  Tam je nám mnoho skryto. Nezbývá než se stavět na Kristu, stát v pravdě Písem a mít pevnou víru i tam, kde bychom měli chuť rezignovat ! Pochybování neznamená malou víru v Boží moc….ale v tom, že v oblasti Boží milosti toho mnoho nevíme a už vůbec nevlezeme do Jeho přemýšlení : Moje myšlení není jako myšlení vaše říká Hospodin ústy Izaiáše v 55 kap. 

Příklady slabosti a Boží moci 

1.Mojžíš dvakrát udeřil do skály, aby vydala vodu žíznivému lidu. Měl k ní „jen“ promluvit. Veden tělesností s rozčilením neposlechl. Ale Bůh ho v tom nenechal a voda ze skály vytryskla. Umíte si představit co by se s ním stalo, kdyby Bůh řekl : "Hele, že seš takovej, tak nic ! Porušil si mé slovo, nic nebude ! " Myslím, že by Mojžíše ukamenovali.

2.Joz.3:14 – 17 „  Tak se stalo. Lid vytáhl ze svých stanů, aby přešel Jordán, a kněží nesoucí schránu smlouvy šli před lidem.  Když ti, kteří nesli schránu, přišli k Jordánu a nohy kněží nesoucích schránu se smočily na pokraji vod - Jordán je vždycky v čas žně rozvodněn daleko z břehů -,  tu vody řítící se shora zůstaly stát a postavily se jako jednolitá hráz velmi daleko odtud u města Adamu, které leží při Saretánu; a ty, které tekly dolů k Pustému moři, k moři Solnému, se vytratily. Tak přešel lid naproti Jerichu. Kněží nesoucí schránu Hospodinovy smlouvy stáli nepohnutě na suché zemi uprostřed Jordánu a celý Izrael přecházel po suchu, dokud celý ten pronárod do jednoho nepřešel Jordán."

Až když nohama stáli ve vodě, došlo k zázraku ! Nevím co by se stalo, kdyby se kněží s truhlou smlouvy zastavili před vodou a nevstoupili do ní. Pán mě jasně ukázal, že naše moc je v naší slabosti ! Taky jsem si vzpomněl na ono Halíkovské " Co se nechvěje není pevné".  

Když už nemáme v ruce žádné trumfy.  Když všechno lidské selže. Když už nám nezbývá nic jiného než sám Bůh. Teprve potom, v naší slabosti, se projeví Jeho moc !  Mnozí křesťané by o tom mohli vyprávět. Až když byli na úplném dně, kdy všechno "tělesno - duševní",  "teologicko - teoretické"  selhalo, Pán zasáhl, aby ukázal svou slávu a moc.Voláme z hloubi duše :   "Pane, nemáme už nic jiného než Tebe ! "

Tohle jsem prožil ve čtvrtek večer při   osobním rozhovoru s Bohem.  V pátek mně přišel mejl od jednoho bratra, který mi sdělil radostnou zprávu: Ve sboru uvěřila slečna, která se zúčastnila pobytu mladých rodin z Olomouce v Písečné. Byla také  na našich společných aktivitách o víkendu 8 - 10.5.2009. Mluvila s jednou naší sestrou, která se s ní modlila a některé věci jí vysvětlovala. Tak jak uměla, bez "velké teologie" !  I tato služba jí přispěla k poznání Ježíše jako Spasitele. Zapadla do mozaiky, která vedla k vytvoření správného obrazu o  znovuzrození. V neděli navečer mi napsal jeden mladý kámoš :

 "Ahoj, stavíte se zítra ? Potřebuju se zbavit zlého ducha, Pán s Tebou"

Vážení a milí křesťané. Víte jak někoho zbavit zlého ducha ?  Víte co to znamená " moc ve slabosti" ?  Můžete mi stokrát radit, ale já zítra odpoledne jedu ještě s jedním bratrem za svým mladým kamarádem,..... s přesvědčením, že Boží moc se dokonává v naší slabosti ! Tady opravdu nezbývá nic jiného než říci : Děj se vůle Páně

Vložil: Václav Dobiáš

 CO SE V MLÁDÍ NAUČÍŠ ........

Kaz 11:7- 10, Kaz. 12:1-7

            Měli jsme v Penzionu pro důchodce jednu devadesátiletou paní. Špatně chodila, žila jen ve své místnosti doma. Když svítilo slunce, celá ožila a byla veselá. Smála se a říkala jak je to krásné, že svítí slunce. Svět se jí zdál přes všechno trápení nádherný ! Byla to žena, která se dožila mnoha let. Nebylo jí to však nic platné, když se nesetkala s tím nejkrásnějším Světlem, které bylo lidem dáno, Pánem Ježíšem Kristem. Ona se radovala ze slunných dnů, ale na dny temnoty nepamatovala. Její radost byla jen dočasná, nepoznala ani za dlouhý život naději, kterou dává Bůh

Stáří je skutečně doba, ve které většina lidí nemá zalíbení. Lidé touží po dlouhověkosti, ale když stáří přijde, nikdo není moc spokojen. Málokdo má krásné stáří bez těžkostí. Moje babička často citovala verš Kaz. 12:1 „Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: 'Nemám v nich zalíbení“ ……    byl její oblíbený.

Jako malá jsem mu moc nerozuměla. Teď mohu potvrdit jeho pravdivost a hloubku. Zdá se mi, že do stáří se promítá celý život člověka. Jaký je tvůj život v mládí, takové bude tvé stáří. Ubohý člověk, který žije bez Boha. Těžko ho najde ve stáří. Starý člověk nechce nic měnit na svém způsobu života, natož přemýšlet nad sebou, svými hříchy, někomu něco odpouštět. Jede si v tom, v čem si jel celý život ! Některé špatné povahové rysy se ještě prohloubí. Většina starých lidí nechce přemýšlet nebo mluvit o smrti. Žijí klidně, bezstarostně, že se kolikrát divím, jak mohou tak klidně žít na konci života. Často se trápí věcmi, které by mohli napravit, urovnat, ale nechtějí. Raději živí v srdci nenávist vůči tomu, kdo jim ublížil

            Jedna paní mě vyprávěla, že jí snacha pohodila ke dveřím vnuka. Našla si jiného muže, se synem se rozvedla a nechala své dítě tchýni k výchově. Paní ho měla 12 let než se osamostatnil. Snacha měla s jiným mužem dítě, ale bylo těžce postižené. Paní měla zadostiučinění, že „ jí Pán Bůh potrestal“ . To má za to, že nechala své dítě a odešla od něj ! Ale co teď nejvíce trápí milou paní ? Představte si, že vnuk matce odpustil a stýká se s ní. Dokonce jí má rád, svou matku, která ho před lety odpustila. Paní se nemůže vynadivit, co se to s tím klukem stalo ! Řekla mi pohrdlivým hlasem : „ Představte si, on uvěřil v Boha“ !

             Ubohý člověk, který živí v srdci nenávist a na druhé straně Boží láska, která zázrakem mění lidské srdce.

             I ten nejstarší člověk vám řekne, jak mu život utekl – neskutečně proklouzl mezi prsty. Kam se ty roky poděly ? Pamatujme na to, že život je krátký a vy co jste uvěřili v mladém věku, že mládí nebude trvat věčně. Využijme času, který nám byl dán pro Boha a jeho království. Nikdo nevíme, co nás čeká, třeba nastanou “ dny zlé“ ještě než budeme staří. Doba milosti se rychle chýlí ke konci, ale cokoliv, byť i maličkého, uděláme pro Boha - zůstane na věky. Připravujme se na stáří již od nejmladšího věku. Bude-li náš mladý věk naplněn vírou v živého Boha, kterou budeme nosit v srdci, dokážeme i to, že naše stáří bude radostné. Budeme mít z čeho čerpat ve stáří ? Žijme tak, abychom měli z čeho brát !

Irena Dobiášová

 HOSPODIN VYUČUJE

Iz. 48: 17 – 18 „ Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu, uvádím tě na cestu, po níž půjdeš.  Jen kdybys dal pozor na má přikázání, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny..“

tak s tímhle už Židé přestali počítat. Že by Bůh vyučoval? Je od nepaměti veličinou s níž se počítá. Mají chrám, náboženské rituály podle Zákona. Mají své praotce, rabíny, jejich i své zkušenosti.Nějak odvykli přímému vedení. Ztratili s Hospodinem osobní vztah, který byl nutný k „uvádění na cestu po níž mají jít “ ( Iz.48:17b)

Nezdá se vám, že je to s námi podobné ? Jde cestou, říkáme : „Za Pánem“ …. ale přitom nepřijímáme jeho vyučování. Víme sami dobře co je pro nás dobré a podceňujeme roli Božího vedení a vyučování. Pak přichází neklid do duše a ptáme se : Kde je, Bože, tvůj pokoj, který nezná svět ?

Jan 14:27 „ Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává tento svět, já vám dávám ….“

Co dělat? Snad pro začátek stačí „jen“ vzít vážně , že ON sám opravdu vyučuje. Že bez Jeho slova,  Jeho zákona, bez vedení Duchem svatým to nejde

Jak Hospodin vyučuje? To už je trochu zbytečná otázka. Možná skrze svědomí, možná skrze naději, že všechno nemusí jít podle starých vyzkoušených pravidel. Možná nás vyučuje  pomocí druhých lidí. Něco se objeví v modlitbě, možná nám něco zpevní klouby a svaly, až se rozhodneme dávat pozor na Boží přikázání a Jeho  vůli

Iz. 48:18a „Jen kdybys dával pozor na má přikázání …… Rozhodující je brát Boha vážně, takového jaký je a nepřizpůsobovat Ho svým představám, nesešněrovat vedení Ducha svatého přesnými výklady přes které „nejede vlak“. Nárok na jedinou, komplexní pravdu svazuje a Církev pak neslyší Jeho vyučování  Zj. Jana 3:22 „Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím“.

Je zde také zaslíbení pokoje a spravedlnosti  Iz. 48:18 „Jen kdybys dával pozor na má přikázání byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny „

Při představě povodní z minulých let se nám ten příměr nezdá vhodný. Víme, co dokáže rozvodněná řeka napáchat. Jenže u Židů to má jiný smysl ! Pro ně je řeka požehnáním. Přináší vláhu a požehnání, protože vodstvo v Palestině vždy záviselo na daru shůry ( deštích) . Ruku v ruce s pokojem přichází spravedlnost, která má svou duchovní sílu jako mají svou sílu mořské vlny, které systematicky a pomalu dokážou rozbít skálu

Vyučování vede k pokoji a spravedlivému chování věřícího, které má svou duchovní sílu, má moc k proměně nás samých i našich bližních  

Kristus pro všechny národy ( CfaN)

Koncem roku 2008 rozeslal světoznámý evangelista Reinhard Bonnke svým podporovatelům děkovný e-mail, ve kterém hodnotí uplynulý rok z pohledu své organizace CfaN ........zde jsou výtažky z jeho zprávy

Yola, Nigérie

6.-10. února 2008

Všechna shromáždění kam­paně byla velmi mocná. Do­šlo k tisícům uzdravení. Jedna žena, která byla 3 roky úplně ochrnutá, tancovala po svém uzdravení radostí na pódiu. Člověk, který byl 40 let slepý, přijal od Pána nazpět svůj zrak. Během 5 dní evangelizač­ní kampaně v Yola reagovalo l 469 800 lidí na volání k při­jetí Spasitele, z nichž l 403 640 odevzdalo vyplněnou kar­tu rozhodnutí. Bonnke po­znamenal, že už viděl větší zá­stupy než ty v Yole, tuto kam­paň však hodnotil jako jednu z nejlepších. Poznamenal: „Měl jsem pocit, jako kdyby se nad prostranstvím vznášelo mocné tornádo Ducha Svatého, které svým chobotem vysávalo cho­roby a nečistotu z lidí. Boží slá­va byla tak blízko."

Více na odkazu :  Kristus pro všechny národy - pokračování.doc (32 kB)

Zdroj: www.cfan.org

Vložil : Václav Dobiáš

Světový den modliteb v Betlémské kapli 31.5.2009

 Autor knihy "Ceské studny" mi poslal výzvu, která mě zaujala. Níže je krátká zpráva, která uvádí chystanou akci v Betlémské kapli

Milí přátelé,

 PŘÍSAHA VĚRNOSTI NÁRODU

 NÁRODNÍ PŘÍSAHA.doc (27,5 kB)

Na půdě našeho domku v Kunvaldě jsme našli starý nástěnný kalendář z roku 1927 vydaný Antonínem Včelou - modní závod Žamberk, náměstí. Je na něm tento obrázek G.T.Masaryka, který dne 13.4.1918 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze pronesl slavnostní přísahu před zástupci všech tříd a stavů národa .......můžete si jí přečíst v přiloženém souboru. Věříme, že vás osloví tak, jako nás. Přiznám se, že jsem se neubránil slzám !

Vložil: Alena a Martin Svobodovi

...Zůstává utajeno,...

... že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí.

Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a ,tisíc let jako jeden den´.

Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.

Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud...

Alena Svobodová

Dvakrát se prorok ohradil, potřetí mlčel ....!  

Amos 7: 7-9 Toto mi ukázal: Hle, Panovník stojí na hradbách s olovnicí, s olovnicí v ruce. I řekl mi Hospodin: "Ámosi, co vidíš?" Odpověděl jsem: "Olovnici." A Panovník řekl: "Hle, spustím olovnici doprostřed Izraele, svého lidu. Už mu nebudu dál promíjet. Posvátná návrší Izákova budou zpustošena, Izraelovy svatyně budou obráceny v trosky, proti domu Jarobeámovu se postavím s mečem"

Vidění byla vždy spjata s prorockým povoláním. Byla zárukou toho, že prorok nevystupuje s osobním  názorem, ale přichází s  „objektivním rozpoznáním Boží vůle pro danou situaci,pro  danou chvíli “

Máme zde tři vidění

1. Kobylky ( Am 7: 1 – 2 )

Blíží se jako mrak a přináší zkázucelému kraji. Když přemnožená sarančata řádí na východě subtropické Afriky; jejich vlády povolávají vojsko do boje s nimi. Kobylky stvořil Hospodin a mají přijít v době druhé seče. První seč patří králi, druhá rolníkům, prostému lidu. Pohroma má přijít na Izrael ….a tak se Amos přimlouvá , aby Hospodin upustil od svého záměru, protože jinak Jákob ( rozuměj Izrael) neobstojí mezi dalšími národy. Hladomor by měl katastrofální následky na jejich život a národní bezpečnost

2. Oheň ( Am 7: 4 )

Oheň pohltil obrovskou propast. Předmětem vidění může být sucho, kdy vyschnou zdroje podzemních vod zavlažujících pole. Vyschnou prameny a lidu hrozí záhuba. Opět by byla ohrožena národní bezpečnost  

Nad těmito dvěma věcmi byl Hospodin jat lítostí . Na přímluvu Ámose litoval těchto záměrů a říká :“ Nestane se tak „  

3. Olovnice spuštěná do středu pospolitosti  ( Am 7: 7 )

Přichází třetí vidění. Olovnice spuštěná doprostřed svého lidu Izraele. Hospodin se ujišťuje, zda prorok dává pozor a pak následuje jasný Boží výrok

„ Hle, spustím olovnici doprostřed Izraele, svého lidu.

UŽ MU NEBUDU DÁL PROMÍJET „

Důsledkem bude zpustošení izraelských posvátných návrší.  Izraelovi svatyně budou obráceny v trosky, proti domu Jarobeámovu se Hospodin postaví s mečem ! ….. a tady prorok mlčí !  

Rozumíme tomu ?   

Olovnice je standarta, která se používá k porovnání křivosti zdí. Boží požadavky na chování a život svého lidu jsou jasným měřítkem, podle kterého Bůh vykonává nebo nevykonává svůj soud. Stejně jako olovnice nekompromisně odhalí křivou zeď, tak Boží slovo odhalí všechna pochybení  Izraele

Prorok se již nepřimlouvá ! Mlčí !

Tento požadavek neohrozí bezpečnost lidu !  Jde o zničení vnějších symbolů odpadnutí od Hospodina. Výsosti a svatyně, třebas i chráněné královskou autoritou, padnou a budou zničena ! Olovnice spuštěná do středu lidu neublíží, naopak. Nastaví zrcadlo !

Bůh a jeho slovo ( Bible)  jsou takovou „olovnici spuštěnou do našich duší “ . Odhalí každou naši neposlušnost, pochybení nebo hřích. Každý s tím máme problém. Možná jsme si ve svých srdcích nastavěli nějaké svoje „svatyně“,  kam nechceme pustit ani svého Pána. Dokonce se můžeme obracet k jinému duchovnímu zdroji pokud  nerozpoznáme jeho skrytou tvář ( např. využívání alternativní medicíny s duchovním pozadím, využívání služeb léčitelů, používání kyvadla k doptávání atd. )   

Podívejme se na spuštěnou olovnici a pochopíme ! Uvidíme co  máme zbourat, odstranit ze svého života. Když to neuděláme my, tak dříve nebo později to udělá sám Pán. Nezničí nás to, ale bude to možná dost bolet

 „ Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají? „

 1 Pt. 4:17

Vložil : Václav Dobiáš